IBM Tower

Typickým rysem téměř každého velkého amerického města je koncentrace mrakodrapů v samém centru. Atlanta je však jiná, Atlanta se honosí dvěma takovými centry. Downtown s historickým jádrem a nejstaršími mrakodrapy a nedaleký Midtown, kam je soustředěna podstatná výstavba posledních let. Pomyslným pojítkem mezi nimi je pak Bank of America Plaza, nejvyšší mrakodrap Atlanty, který stojí mezi oběma těmito čtvrtěmi. Toto rozvržení ale až do osmdesátých let neexistovalo. Midtown tehdy byla nevábná část města, která stála mimo pozornost developerů i přes blízkost dálnice a linky příměstského vlaku. První vlaštovkou oznamující příchod nové doby se stala výstavba mrakodrapu IBM Tower v roce 1987. Architekti Philip Johnson a John Burgee navrhli budovu, která se stala estetickým triumfem a dokonale zvládnutým příkladem postmodernismu v architektuře. Jak je pro tento styl typické, design stavby čerpal z různých zdrojů. Hlavní inspirací byl kostel Nejsvětější trojice v Bostonu, elegantní proporce se zaoblenými rohy propůjčila slavná Chicago Tribune v Chicagu a vše je prošpikováno gotickými detaily. Nejpozoruhodnějším rysem mrakodrapu je osmiboká měděná střecha s v noci osvětlenou lucernou. Zde se nachází miniaturní vyhlídka, která ale není veřejnosti přístupná. Budova z růžové žuly se tyčí do výšky 250 metrů a na pět let se stala nejvyšší v Atlantě. Jen co byla nová dominanta Atlanty dokončena, noví nájemníci se skoro porvali o volné kanceláře, a tak se stala záhy i úspěchem ekonomickým. Dokázala celou čtvrť nakopnout a brzy přibyly v sousedství další výškové budovy, mnohé z nich v podobně oku lahodícím stylu. Další pozitivní kopanec pak přišel v srpnu 1990, kdy Atlanta zvítězila v soutěži pořádání Olympijských her. Stavební boom pokračoval a trvá vlastně dodnes. Oficiální název budovy byl a stále je One Atlantic Center, ale protože největším nájemcem a zároveň spoluvlastníkem nemovitosti byla společnost IBM, budova získala mezi lidmi přezdívku IBM Tower. A dodnes jí neřeknou jinak


Panorama Atlanty z vrcholku Stone Mountain

Union Central Building

Píše se rok 1910 a architekt Cass Gilbert neví, kde mu hlava stojí, jak je zavalen prací na Woolworth Building. Aby toho nebylo málo, ozve se mu Jesse R. Clark, prezident pojišťovny Union Central Life ze Cincinnati, že má pro něj zakázku. Gilbert přijímá a společně s dvěma místními architekty, Frederickem W. Garberem a Cliffordem B. Woodwardem, vtiskne do nového mrakodrapu svůj nezaměnitelný rukopis. Projektová dokumentace i samotná výstavba proběhly mimořádně rychle, protože Gilbert delegoval, co mohl, a využil dodavatele z tehdy již probíhající výstavby Woolworth Building. Pro design mrakodrapu zvolil stejný eklektický přístup, jako během celé své profesionální kariéry, tedy inspiraci historickými slohy a existujícími budovami. Nejvýraznějšími předlohami pro Union Central Building byly mauzoleum v Halikarnassu, kampanila na náměstí sv. Marka v Benátkách a Bankers Trust Building v New Yorku. Mrakodrap byl dokončen v roce 1913 a na krátkou dobu se stal pátou nejvyšší budovou světa. Jen čtyři mrakodrapy v New Yorku byly tehdy vyšší. 151 metrů vysoká věž je obložena bílou terakotou a zakončuje ji výrazná, několikapatrová kolonáda s ostrou pyramidovou střechou a lucernou, v níž je důmyslně ukryt komín. Průčelí zdobí mramor a bílé terakotové prvky. Pojišťovna využívala budovu až do roku 1964, kdy ji prodala a přesunula se jinam. V současnosti je její vlastník společnost Pittsburgh National Corporation, přesněji její bankovní odnož. Původní logo na střeše bylo nahrazeno a po novém vlastníkovi bylo rovněž změněno i jméno budovy. Část PNC Tower zřejmě projde v blízké budoucnosti přeměnou na hotel a byty.

Centrum Cincinnati s Union Central Building, 1915

Budoucnost, která nebyla

Newyorská Trinity Buildings z roku 1853 byla na tehdejší dobu tak rozlehlá budova, že se pro ni především v prvních letech provozu používal plurál v názvu. Stačilo padesát let a původně moderní stavba se stala beznadějně zastaralou. Chybějící výtahy a místo centrálního vytápění krb v každé místnosti nové nájemníky spíše odrazovaly. Budova se stala požárním hazardem nejbližšímu okolí a vlastník stál před nelehkým rozhodnutím: buď ji zmodernizuje nebo půjde k zemi. Pochopitelně budova, ne její vlastník. Mimořádně ceněný pozemek pod nemovitostí rozhodl, že stávající budova bude raději stržena a nahrazena zcela novou. Začátkem roku 1903 byl veřejnosti představen design plánovaného mrakodrapu. Nová budova přesně opisovala hranice pozemku, ale byla podstatně zdobnější a vyšší, něco málo přes sto metrů. Design harmonicky ladil se sousedním kostelem Nejsvětější trojice a především díky kompletnímu ocelovému skeletu mohl být takto neuvěřitelně štíhlý. Stará budova byla v roce 1904 stržena a ještě tentýž rok začala výstavba nové. Původní design byl však notně očesán a ve dvou fázích nakonec vznikla stavba sice méně opulentní, přesto stále obdivuhodná. O tom ale zase někdy příště.

10 nejvyšších mrakodrapů Evropské unie

1. THE SHARD
     Londýn, 310 m. 2012
2. COMMERZBANK TOWER
     Frankfurt, 259 m. 1997
3. MESSETURM
      Frankfurt, 257 m. 1990
4. TORRE BANKIA
     Madrid, 250 m. 2009
5. TORRE DE CRISTAL
    Madrid, 249 m. 2008
6. IL DRITTO
     Miláno, 247 m. 2015
7. TORRE PWC
    Madrid, 236 m. 2008
8. ONE CANADA SQUARE
    Londýn, 235 m. 1991
9. UNICREDIT TOWER
    Miláno, 231,04 m. 2014
10. TOUR FIRST
     Paříž, 231 m. 2011

7 World Trade Center

Když byla v roce 1987 dokončena budova 7 World Trade Center, zařadila se mezi nejrozlehlejší mrakodrapy New Yorku. Mrakodrap s nepravidelným lichoběžníkovým půdorysem měřil 186 metrů a nacházel se v bezprostřední blízkosti severní věže Světového obchodního centra. Na začátku 70. let byla na tomto místě vybudována rozvodna elektrického proudu pro budoucí komplex World Trade Center. Už tehdy se počítalo s budovou, která nad tímto důležitým zařízením vyroste, proto byly základy na tuto zátěž připraveny. Přesto musely být nakonec zpevněny a rozšířeny do stran, protože 7 World Trade Center byl se svými 47 podlažími nejen vyšší, ale i rozlehlejší, než s čím původní plány počítaly. Budovu spojovaly se Severní věží dva pěší mosty a přízemní patra fungovala jako centrální zásobovací bod pro celý komplex. Budova utrpěla těžké poškození při zřícení severní věže Světového obchodního centra 11. září 2001. Padající suť poškodila střechu, čelní stěnu a narušila statiku na jihozápadním rohu budovy. Mrakodrap v několik místech zachvátil požár. Sprinklerový hasicí systém selhal, protože pád Dvojčat poškodil vodovodní rozvody. Hasičům se některé lokální požáry podařilo uhasit, ty neuhašené se ale rozšiřovaly a dále oslabovaly konstrukci budovy. Ocelové nosníky se vlivem vysokých teplot začaly rozpínat a deformovat. Byla pak již jen otázka času, kdy stropy povolí a jednotlivá patra se začnou kaskádovitě hroutit na sebe. Po téměř sedmihodinovém požáru se budova kompletně zřítila týž den v 17:21h. Na místě zřícené stavby byl o pět let později dokončen nový mrakodrap totožného jména. Měří 226 metrů a má 52 podlaží. Součástí budovy je  obnovená rozvodna elektrického proudu, která zásobuje tuto i ostatní budovy dolního Manhattanu. Právě kvůli této důležité rozvodně, která zabírá prvních deset podlaží, byla stavba této budovy zahájena už v roce 2002. Vzhled budovy - jednoduchý hranol nepravidelných tvarů - má menší půdorysnou plochu než původní stavba. Vzniklo tím náměstí s malým parkem a fontánou. Nový prostor umožnil vizuální propojení čtvrtí Tribeca a Financial Center, a umožnil do vzniklého prostoru proniknout více přirozeného světla. Při stavbě budovy byly uplatněny nové poznatky, získané následky teroristických útoků. Železobetonové jádro stavby je masivnější, úniková schodiště širší a ocelové nosníky pokrývají speciální protipožární postřiky. Bezpečnostní systémy mrakodrapu převyšují přísné stavební zákony města New York, a budova tak patří mezi nejbezpečnější na světě. Tak jako předešlá stavba, i tato slouží výhradně kancelářským účelům a v současnosti je téměř stoprocentně zaplněna.

Kde byl Waldo? 4

Dokázali jste před dvěma měsíci najít některé nebo snad dokonce všechny požadované chicagské mrakodrapy na přiložené fotografii? Pokud ano, wow! Pokud ne, oh shit! Zopakujme si zadání:

1. Pro začátečníky: Willis Tower
2. Pro pokročilé: John Hancock Center, Aon Center
3. Pro experty: Vagína, Chicago Board of Trade, Montgomery Ward Tower
4. Pro fanatiky: Masonic Temple, Lake Point Tower, Chicago Spire

A tady je kompletní řešení
1. Willis Tower (1)
2. John Hancock Center (2), Aon Center (3)
3. Vagína (4), Chicago Board of Trade (5), Montgomery Ward Tower (6)
4. Žádný z těchto mrakodrapů na fotce není. Masonic Temple byl zdemolován už v roce 1939 a i kdyby nebyl, v husté zástavbě by dnes od Michiganského jezera nešel vidět. Lake Point Tower stojí více vpravo a tento snímek jej nezabírá. Chicago Spire nebyl nikdy postaven.

Hotel Waldorf=Astoria

Hotel Waldorf, 1893

Hotel Waldorf=Astoria
1902

William Waldorf Astor se v roce 1890 rozhodl zbourat své honosné newyorské rodinné sídlo na rohu Páté Avenue a 33. ulice a nechal zde vybudovat nejluxusnější a nejrozlehlejší hotel světa, hotel Waldorf. Slavnostní otevření se uskutečnilo 4. března 1893 za účasti newyorské smetánky. Třináctipodlažní hotel se 450 pokoji se okamžitě stal senzací a pro Astora vysokým zdrojem příjmů. V době dokončení budovy už ale žil ve Velké Británii a svou nemovitost viděl na vlastní oči jen jednou. Ohromný úspěch hotelu inspiroval Astorova bratrance Johna Jacoba Astora IV (mimochodem, zahynul v dubnu 1912 na Titanicu) k podobnému kroku. Svůj dům, který stál na druhé polovině pozemku, také nechal zlikvidovat, najal stejného architekta jako jeho příbuzný a v roce 1897 zde otevřel honosný hotel Astoria. Oba hotely byly propojeny a voilà, 1. listopadu téhož roku vzniknul hotel Waldorf=Astoria s 1300 pokoji a výškou 65 metrů, opět největší na světě. Dvojitá pomlčka v názvu (nikoliv matematický znak rovná se) symbolizuje propojení obou hotelů. Rodinné vztahy však byly velmi napjaté, proto bylo propojení mezi budovami koncipováno tak, aby se v případě potřeby mohly z hotelu opět stát dva nezávislé. K tomu ale nikdy nedošlo. Celý komplex byl v roce 1929 prodán za téměř 20 milionů dolarů, hned poté zbourán a na jeho místě vyrostl o dva roky později nejslavnější mrakodrap světa. Mýlil by se však ten, kdo by si myslel, že Astorové utržené peníze sprostě prohýřili. Kdepak, hotelnictví neměli v úmyslu opustit. Přesunuli se o několik ulic dál a za ztržené peníze vybudovali na Park Avenue nový hotel téhož jména. A jak bylo u Astorů zvykem, stal se opět nejrozlehlejší a tentokrát i nejvyšší na světě. Nový hotel se stal jedním z prvních grand hotelů, který skloubil luxusní eleganci s množstvím služeb a obchodů pod jednou střechou. Okázalostí a dokonalými službami pro náročnou klientelu mu v New Yorku mohl konkurovat jen hotel Plaza. To ostatně platí dodnes. Budova, postavená v oblíbeném art deco stylu, zabírá celý uliční blok. Fasádu tvoří žula v nejnižších patrech a vápenec ve zbývající části. Z hlavní dvacetipatrové hmoty vyrůstá dvaceti sedmi patrová věž, kde se nacházejí ta nejluxusnější apartmá včetně prezidentského. Budova je zakončena dvěma bronzovými kupolemi sloužícími jako pomyslný maják v moři mrakodrapů. Hotel nabízí přes 1500 pokojů a apartmá v různých velikostech, všechny však přepychově zařízené. Nejhonosnější částí hotelu jsou vstupní hala s drahou mozaikovou výzdobou a ohromný čtyřpatrový taneční sál, připomínající operu zámku ve Versailles, který pojme až 1500 hostů. Hotel slouží i pro dlouhodobé rezidenční bydlení. Mezi nejznámější obyvatele patřili bývalí američtí prezidenti Herbert Hoover a Dwight D. Eisenhower, generál americké armády za Druhé světové války Douglas MacArthur, známá firma zločineckého podsvětí Charles "Lucky" Luciano, Marilyn Monroe nebo v dětství Paris Hilton. Hotel prošel koncem devadesátých let modernizací za 200 milionů dolarů a další jej čeká v nejbližších letech. O tu už se ale postará nový majitel, letos v říjnu budovu zakoupila čínská pojišťovací a investiční společnost Anbang Insurance Group. Suma téměř dvou miliard dolarů zajistila hotelu další prvenství, tentokrát jako nejdražší hotel světa.

Hotel Waldorf=Astoria, 1931

Od epesního k überepesnímu: Monadnock Block

Monadnock je v angličtině zastaralý, dnes už téměř nepoužívaný výraz pro kopec nebo horu, která viditelně vyniká nad svým okolím. Je to rovněž existující název hory v New Hampshire, která přesně podle definice zdaleka převyšuje všechny ostatní hory v širokém okolí. Tento dvojitý význam velmi příhodně zvolili bratři Brooksovi pro svůj chicagský mrakodrap. Když byly obě poloviny v roce 1893 dokončeny, stal se mrakodrap nejrozlehlejší budovou světa a velmi oblíbenou mezi malými společnostmi a živnostníky. Obsluhoval tak velké množství firem, že získal vlastní směrovací číslo a pošta zde byla doručována šestkrát denně po šest dní v týdnu. Rovněž to byla první administrativní budova Chicaga, jež byla připojena do tehdy nově budované elektrické sítě. První stavební úpravy proběhly v roce 1938, ty se ale týkaly jen modernizace interiérů, aby budova mohla obstát v narůstající konkurenci. Během šedesátých a sedmdesátých let změnil Monadnock několikrát majitele a prošel dalšími drobnými úpravami interiérů. V roce 1979 zakoupil budovu architekt a developer William S. Donnell za 1 milion dolarů. Stal se majitelem nemovitosti, kterou si již od útlého dětství zamiloval. Během následujících dvanácti let vydal dalších 35 milionů na postupnou renovaci celého objektu. Nikdy předtím neprošel historický mrakodrap tak složitou a detailní rekonstrukcí. I přes obrovské náklady dokázal Donnell prodělečnou, zanedbanou a poloprázdnou budovu fantasticky zhodnotit a přitáhnout zpět bývalé nájemníky. Část z nich má zde své sídlo i několik desítek let a jedna společnost zde bez přestávky sídlí již 112 let! Mrakodrap má totiž ten těžko popsatelný charakter, který moderní, studeně působící skleňák nemá. William Donnell dokázal zachovat jednu z nejslavnějších chicagských staveb pro další generace a ta dnes vypadá jako ze škatulky. I když je budova masivní a působivá, interiér dokáže vytvořit okouzlující a intimní pocit. Doslova nezapomenutelným zážitkem je procházka dlouhou pasáží skrz celou délku budovy. Drobné elegantní obchody, kavárna, holičství, cukrárna, čistič bot a další malí živnostníci, kteří lemují chodbu, společně připomínají dávnou dobu. Dobu, která v případě Monadnocku rozhodně není dávno zašlá.

Struhadlo

Nový mrakodrap Leadenhall Building, otevřený letos v červenci, výrazně proměnil panorama londýnského City. Díky svažující se fasádě se mu přezdívá The Cheesegrater, neboli struhadlo na sýr. 225 metrů vysoká stavba se dobře doplňuje s naproti stojícím sídlem pojišťovny Lloyd's a v současnosti je čtvrtou nejvyšší budovou Spojeného království. Anglický architekt Richard Rogers chtěl svou stavbu nejen odlišit od okolí, ale byl také ovlivněn potřebou nezaclánět ve výhledu na nedalekou katedrálu svatého Pavla. Tvar klínu přináší rovněž výhody pro vnitřní prostory: kanceláře jsou prostornější a dostává se jim lepšího přirozeného osvětlení. Mrakodrap tvoří dvě výrazně odlišné části. Z již zmíněné, postupně se svažující konstrukce s administrativními prostory, a nižšího podpůrného jádra na opačné straně stavby s výtahy, strojovnami, rozvody a nouzovými schodišti. Ocelový rám je v obou částech obložen sklem a díky tomu působí mrakodrap jako lehký, nezvyklý útvar vynořující se z městské šedi.

Počátek nové doby: Monadnock Block

Jen co byla v roce 1891 završena první fáze výstavby a nájemníci vzali Monadnock Block útokem, nastal čas stavbu rozšířit. Zatímco starší severní část měl na starosti Peter Brooks, dohled nad výstavbou nové jižní části převzal jeho bratr Shepherd s pomocí věhlasného architektonického dua Holabird & Roche. Nová část, dokončená v roce 1893, těsně přiléhá ke starší části a je jí na první pohled velmi podobná. Stavebně se však nemůže lišit více. Zatímco starší část byla postavena tradičním způsobem, tedy s nosnými obvodovými zdmi tvořenými pouze kamenem a cihlou, novou část tvoří již plně samonosný ocelový skelet. Toto tehdy moderní stavební řešení přineslo řadu výhod: stavba byla levnější a probíhala rychleji, lehký skelet zabíral méně vnitřních prostor, okna mohla být rozlehlejší a za prosvětlenější kanceláře bylo možno požadovat vyšší nájemné. Jižní polovina navazuje proporčně i totožným obkladovým materiálem na starší část a fasáda je rovněž přerušována řadou vyčnívajících arkýřů. Nejvýraznější rozdíl nastává v nejvyšší části stavby, která je zakončena arkádou a výraznou zdobenou římsou. Díky ní lze od sebe na první pohled odlišit starší a novou část stavby. Obě poloviny mrakodrapu Monadnock Block poskytují zcela jedinečný pohled na historii výstavby mrakodrapu i vývoj stavebních postupů. Budova, svého času nejrozlehlejší na světě, představuje přechod mezi omezenou výškou zděných budov a zdánlivě neomezeným potenciálem ocelové konstrukce. A jak si tento unikát vedl v dalších letech? O tom až příště.

Fred F. French Building

Frederick F. French, zakladatel jedné z nejúspěšnějších realitních společností New Yorku první poloviny minulého století, si nechal koncem dvacátých let postavit vskutku exotické sídlo firmy. Pro svou stavbu si vybral Pátou avenue na Manhattanu, už tehdy nejdražší ulici světa a ráj všech shopaholiků. Když byl mrakodrap v roce 1927 dokončen, stal se nakrátko nejvyšší budovou Páté avenue. Nebyla to ale výška, nýbrž vzezření, jež přitahovalo pozornost. Budova se totiž ční jako mohutný babylonský chrám do výšky 131 metrů. Mrakodrap ve stylu art deco je obložen vápencem, terakotou a sytě oranžovými cihlami. Množství architektonických ústupků je zakončeno zdobenou korunou s plochou střechou, což bylo tehdy u art deco mrakodrapů velmi nezvyklé. Ústředním motivem dvou velkých panelů na severní a jižní straně koruny jsou vycházející slunce, symbol pokroku, a dva okřídlení gryfové, symbolizující ostražitost a integritu. Oba konce panelů zakončují úly se včelami, které jsou symbolem šetrnosti a průmyslu. Menší panely na západní a východní straně koruny obsahují hlavu Merkura, posla bohů. Zde však hlava symbolizuje posla, jenž šíří myšlenky a vizi Fredericka Frenche, majitele budovy. Na veškeré opulentní zdobení ani impozantní korunu však člověk z ulice nedohlédne a jedinou možností zbývá výhled z nějakého blízkého mrakodrapu. V polovině devadesátých let byla budova zrenovována, vyměněny všechny původní výtahy a nadále slouží hlavně administrativním účelům. Fred F. French Building významně přispěla k mezinárodní velikosti a renomé Páté avenue a po téměř devadesáti letech zůstává stále v původním, velkolepém stavu.

Cadillac Square Building

Ač hojně kritizovaný, Louis Kamper ovlivnil meziválečnou tvář Detroitu jako málokterý jiný architekt. Vždyť ty nejznámější detroitské mrakodrapy jako David Broderick Tower, Book Tower nebo Westin Book Cadillac Hotel jsou právě jeho dílem. Ke Kamperovým dnes už téměř zapomenutým dílům patřil Cadillac Square Building. Dvacetipodlažní budova v novogotickém slohu byla dokončena v roce 1919 a měřila 79 metrů. V roce 1927 jí v sousedství přibyla vyšší sestřička s podobnými proporcemi i designem a oba mrakodrapy se harmonicky doplňovaly. Původní název budovy byl Real Estate Exchange Building a jak jméno napovídá, sídlily zde především společnosti úzce spjaté s nákupem, prodejem a správou nemovitostí. Stát Michigan zakoupil budovu v roce 1944 s cílem umístit zde několik svých institucí. Z tohoto plánu sešlo, a tak byla část prostor pronajata, aby se snížily enormní náklady na správu budovy. Stát se pak pokoušel nemovitosti zbavit a trvalo téměř třicet let, než se mu to podařilo. Vždy, když potenciální kupec zjistil, jaké obludné právní tahanice se kolem budovy roky táhnou, vzal nohy na ramena. Už notně zanedbanou stavbu odkoupilo město Detroit v roce 1974 a o čtyři roky později přistoupilo ke zvěrstvu epických rozměrů. Mrakodrap se všemi sousedícími budovami nechalo zlikvidovat s cílem výstavby obchodního centra. Fantasmagorická snaha revitalizovat centrum dopadla katastrofálně a jediné, co na uvolněné parcele vzniklo, je parkoviště. A to tady mimochodem straší dodnes.

Cadillac Square Building a Cadillac Tower, 1949
Cadillac Square Building a Cadillac Tower, současnost

10 nejvyšších mrakodrapů Philadelphie

1. COMCAST CENTER
    297 m. 2008
2. ONE LIBERTY PLACE
    288 m. 1987
3. TWO LIBERTY PLACE
     258 m. 1990
4. BNY MELLON CENTER
     241 m. 1990
5. THREE LOGAN SQUARE
    225 m. 1991
6. G. FRED DiBONA, Jr. BUILDING
    191 m. 1990
7. ONE COMMERCE SQUARE
    172 m. 1992
7. TWO COMMERCE SQUARE
   172 m. 1987
8. THE RESIDENCES AT THE RITZ-CARLTON
    158 m. 2009
9. 1818 MARKET STREET
    152 m. 1974
10. THE ST. JAMES
      151,8 m. 2004

From Great to Fucking Great V: Two Liberty Place

Druhá věž komplexu Liberty Place byla dokončena v roce 1990. Ačkoli se budovy na první pohled podobají, nejsou to identická dvojčata. Two Liberty Place je podstatně robustnější a dosahuje výšky 258 metrů, tedy o třicet metrů méně než její o tři roky starší sestřička. Koruna budovy je střídmější a méně impozantní. Dynamická hra použitých materiálů i barev je však totožná. Obě věže jsou v podnoži propojeny pasáží s obchody a několikapatrovým kulatým atriem s obrovským střešním oknem. Součástí komplexu je také luxusní hotel. Dvojice mrakodrapů Liberty Place se stala na dlouhá léta nejen nejvyššími budovami města a celého státu Pensylvánie, ale především novým symbolem Philadelphie. Výstavba mrakodrapů pokračuje úctyhodným tempem i v současnosti a na gentlemanskou dohodu si dnes jen málokdo vzpomene. Stará radnice stále stojí v popředí výstavby výškových budov a stále je považována za středobod veškerého dění v centru. Kdyby se socha Williama Penna mohla na chvíli otočit a podívat se, co jí za sto let přibylo za zadkem, řekla by si What the fuck? Určitě ne, potomci Williama Penna mohou být na své nádherné město právem hrdí.

Vertigo 12

Nová newyorská dominanta One World Trade Center se jen osm dní po svém oficiálním otevření znovu dostala do pozornosti médií. Dva dělníci, kteří včera prováděli čistění fasády, netušili, že rutinní mytí oken se na úrovni 68. podlaží velmi rychle změní v boj o život. Krátce po poledni se uvolnilo jedno ze závěsných lan a celá plošina se nebezpečně naklonila včetně dělníků. Těm nezbylo, než další dvě hodiny čekat na záchranu. Aby se k nim hasiči dostali, museli se k nim nejdříve prořezat trojitou skleněnou tabulí za použití diamantové pily a teprve pak mohli skrz vzniklou díru oba umývače stáhnout do bezpečí. Oba kromě mírného prochlazení neutrpěli žádné další zranění, a tak se můžou chlubit netradičním zážitkem do konce života.

From Great to Fucking Great IV: One Liberty Place

První mrakodrap budoucího komplexu Liberty Place se ihned po dokončení v roce 1987 stal miláčkem davů. Odborníci i veřejnost jej přivítali s nadšením, přestože nová stavba radikálně a navždy změnila obraz města. Philadelphia se po mnoha letech dočkala nové, 288 metrů vysoké dominanty. Architekt Helmut Jahn, obdivovatel eklektismu a stylu art deco, vtisknul budově svůj osobitý styl. Jeho pocta newyorskému Chrysler Building je na první pohled rozpoznatelná, aniž by se snižovala k lacinému napodobování. Vytříbený, přísně geometrický design mrakodrapu využívá kontrastu mezi kovem a sklem a připomíná Van Alenův newyorský skvost. Obě stavby mají čtvercový půdorys s vyseknutými rohy a členité průčelí u vrcholu zakončené špičatou věží. I hra barev je obdobná. Různobarevné materiály vytvářejí v rozích horizontální části a ve středu stavby naopak vertikální pruhy. Budova je v podnoži obložena kamenem, zbývající část tvoří hliník a skleněné desky. Směrem k vrcholu podíl skla přibývá. Výstavba One Liberty Place uvolnila pomyslná stavidla a v centru Philadelphie nastal stavební boom nemající v historii města obdoby. V roce 1990 přibyla do rychle se rozrůstající siluety města druhá část komplexu. O ní ale zase až příště.

From Great to Fucking Great III: Yes you can!

Jakmile začátkem 80. let předložil developer Willard Rouse městské radě návrh budov, které by obě výrazně převýšily philadelphskou radnici, strhlo se mezi členy zastupitelstva pozdvižení. Část politiků chtěla urychleně přijmout vyhlášku, která by z nepsané gentlemanské dohody udělala platný zákon. Starosta města a někteří zástupci naopak návrh podporovali. Rouse nenechal nic náhodě, najal vyhlášeného architekta německého původu Helmuta Jahna, který navrhl dvojici budov, z nichž ta vyšší připomínala slavnou Chrysler Building v New Yorku. Ustupující hmotou nejen harmonicky zapadla do stávající zástavby, ale svým profilem zároveň evokovala nedalekou radnici. Willard Rouse radě rovněž předložil velmi podrobnou studii o efektu celého komplexu na oživení centra a jeho nesporný ekonomický přínos městu. Množství tabulek, čísel a statistických dat mazaně zabalil do vzletných, až básnických obratů. Podle očekávání byl projekt téměř jednohlasně přijat a jakmile byl uveřejněn v novinách, veřejnost jej brzy přijala za svůj. V květnu 1985 nastoupila Philadelphia cestu přeměny z úžasného na kurevsky úžasné město.

From Great to Fucking Great II: Gentlemanská dohoda

Co vlastně bylo na té včerejší pohádce pravda? Kromě totálně vylhaného závěru odpovídá zbytek víceméně skutečnosti. To město v pohádce se ve skutečnosti jmenuje Philadelphia, což jistě mnoho čtenářů poznalo z historické fotografie. Tamější radnice byla v roce 1901 dokončena po zdlouhavé třicetileté výstavbě. Svou výškou 167 metrů se stala nejvyšší zděnou stavbou světa. Prvenství si pak udržela dalších více než osmdesát let, především díky skutečně existující nepsané dohodě, která pravému gentlemanovi zapovídala postavit ve městě cokoli vyššího. Socha Williama Penna, zakladatele původní anglické provincie, měla z nejvyššího bodu radnice shlížet na město a rovněž být viditelná ze všech stran. Nic nemělo bránit výhledu. Toto výškové omezení se zprvu nezdálo být problémem, protože mrakodrapy se na přelomu 19. a 20. století sotva přehouply přes stometrovou hranici. Jenže během následujících padesáti let se populace Philadelphie zdvojnásobila, ceny pozemků v centru vyletěly do nebes a potřeba stavět opravdu vysoké mrakodrapy byla finančně nezbytná. Gentlemanská dohoda se stala brzdou rozvoje centra. V šedesátých a sedmdesátých letech se sice objevilo několik projektů, které tuto dohodu porušily, ale ani jeden z nich nebyl z rozličných důvodů realizován. Teprve začátkem osmdesátých let změnil status quo architekt německého původu návrhem mimořádně originálního mrakodrapu. O tom ale zase až příště.

From Great to Fucking Great: Pohádka o drzém skopčákovi

Bylo nebylo, v jednom městě si kdysi dávno postavili vysokou radnici a na její vrcholek nechali umístit sochu zakladatele provincie. Poté uzavřeli nepsanou dohodu, že nikdo nepostaví budovu, která by sochu převýšila. Toto gentlemanské ujednání se dlouhá léta nikdo neodvážil porušit. Až jednou zavítal do města jakýsi Němec, řekl Nein! a návrhem své stavby dohodu rozcupoval o více než sto metrů. A nejen to, navíc si drze dovolil obšvihnout design existující budovy z jiného města. Obyvatelé se nakrkli, řekli No! a rozvraceče starých pořádků vyhnali z města dříve, než stačil kopnout do země. Zazvonil zvonec a téhle docela pitomé pohádky by mohl být konec. Jenže ona to pohádka z převážné části není. O tom ale příště.

10 mrakodrapů s nejvyšším počtem podlaží

1. BURJ KHALIFA  163 podlaží
    Dubaj, Spojené arabské emiráty
2. SHANGHAI TOWER  121 podlaží

    Šanghaj, Čína

3. ABRAJ AL-BAIT TOWERS  120 podlaží
    Mekka, Saúdská Arábie
4. INTERNATIONAL COMMERCE CENTRE  118 podlaží
    Hongkong, Čína
5. CTF FINANCE CENTRE  111 podlaží
    Guangzhou, Čína
6. WILLIS TOWER  108 podlaží
    Chicago, USA
7. HOTEL RJUGJONG  105 podlaží
    Pchjongjang, Severní Korea
8. ONE WORLD TRADE CENTER  104 podlaží
    New York, USA
9. GUANGZHOU INTERNATIONAL FINANCE CENTER  103 podlaží
    Guangzhou, Čína
10. EMPIRE STATE BUILDING  102 podlaží
     New York, USA

Guaranty Building

Architekti Louis Henry Sullivan a Dankmar Adler dovedli své umění k dokonalosti už v roce 1896. Guaranty Building v Buffalo je na první pohled totožná s jejich Wainwright Building v St. Louis  z roku 1891. Ve skutečnosti se ale toto mistrovské dílo může pochlubit mnoha vylepšeními oproti svému originálu. Budova s výškou 58 metrů zachovává klasické členění Chicagské školy. Spodní část je vybavena většími prostory, má reprezentativní charakter a slouží obchodům. Střední část s pravidelnou řadou totožných oken je určena kancelářím. Nejvyšší patro slouží jen pro strojovnu výtahů a další technická vybavení. Jako dekorativní obklad byla opět zvolena červená terakota s mimořádně detailním zdobením. Původně měl mrakodrap nést jméno Taylor Building, podle svého majitele a místního podnikatele. Hascal T. Taylor ale neunesl náklady na výstavbu a ještě před dokončením převzala financování stavební společnost Guaranty Construction. Záhy po dokončení zakoupila mrakodrap pojišťovna Prudential Insurance Company. Budova je tak dodnes známá pod těmito jmény, obě navíc zdobí průčelí nad hlavním vchodem. V polovině padesátých let byla budova zprasena nevhodnými stavebními zásahy. Moderní úpravy historických interiérů a vnějších výkladů byly mimořádně necitlivé. Požár několika pater v roce 1974 přispěl k ještě rychlejšímu chátrání budovy a o tři roky později se vážně uvažovalo o demolici. Na začátku 80. let konečně došlo k tolik potřebné rekonstrukci. Další opravy dokončené v roce 2010 zajistily mrakodrapu návrat do své původní podoby a ten je od té doby považován za nejcennější stavební skvost Buffala.

Manhattan Rising

Dolní Manhattan od řeky East River, 1904

Díky stavebnímu úspěchu Tower Building zasáhla New York počátkem devadesátých let 19. století mrakodrapová horečka nemající v historii obdoby. Mezi lety 1890 až 1899 vyrostly na dolním Manhattanu hned tři budovy, které se mohly chlubit titulem nejvyšší mrakodrap světa, a v roce 1900 se zde nacházelo hned osm z deseti nejvyšších mrakodrapů světa. Tato nebývalá stavební aktivita pokračovala i v prvním desetiletí nového století. Každá větší banka, pojišťovna nebo významný výrobce musel mít své honosné sídlo právě zde. Ale jen opravdu ty nejvyšší budovy se odvážily přiblížit nebo jen lehce překonat stometrovou výškovou hranici. Hlavním problémem vysokých a štíhlých staveb je boční zatížení větrem. V té době měli konstruktéři mrakodrapů stále nedostatečné zkušenosti s odezvou konstrukce při takovémto zatížení. Proto když v únoru 1906 prohlásil výrobce šicích strojů Singer Manufacturing Company, že postaví mrakodrap, který téměř dvakrát převýší stávajícího držitele titulu, vzbudilo to senzaci i pochyby. Společnost najala nejlepší stavební odborníky tehdejší doby a ti pod vedením hlavního inženýra Otto F. Semsche vyřešili problém nárazového větru vylepšením již tehdy známého příčného zavětrování. Cesta k pohlazení oblohy byla volná. Když byl Singer Building v roce 1908 dokončen, stal se svými 187 metry skutečně nejvyšší a dramaticky proměnil newyorské panorama. Byl to prototyp mrakodrapu věžového typu a díky němu získal jižní cíp Manhattanu svůj charakteristický ráz, který se s postupujícími lety dramaticky měnil a rozrůstal.

Dolní Manhattan od řeky East River, 1907

Dolní Manhattan od řeky Hudson, 1908

Dolní Manhattan od řeky East River, kolem roku 1935

10 nejvyšších mrakodrapů Seattlu

1. COLUMBIA CENTER
    287 m. 1985
2. 1201 THIRD AVENUE
    235 m. 1988
3. TWO UNION SQUARE
    226 m. 1989
4. SEATTLE MUNICIPAL TOWER
    220 m. 1990
5. SAFECO PLAZA
    192 m. 1969
6. RUSSELL INVESTMENTS CENTER
    182 m. 2006
7. U.S. BANK CENTRE
    177 m. 1989
8. WELLS FARGO CENTER
    175 m. 1983
9. BANK OF AMERICA FIFTH AVENUE PLAZA
     166 m. 1981
10. 901 FIFTH AVENUE
      163 m. 1973

Wainwright Building

Největší osobnost Chicagské školy a jeden z nejvýznamnějších architektů vůbec. Učitel legendárního Franka Lloyda Wrighta, ale také arogantní a nesnesitelný vztekloun, který nikdy nešel pro urážku daleko. To byl Louis Henry Sullivan, otec modernismu. Jeho nejslavnějším dílem je administrativní budova Wainwright Building v St. Louis z roku 1891, kterou navrhl se svým společníkem Dankmarem Adlerem. Tato budova je jako jedna z prvních opatřena kompletním ocelovým skeletem v prakticky totožné formě, v níž se vyskytuje u výškových staveb současnosti. Sullivan se díky použití oceli mohl odpoutat od historických prvků, protože už nebyl omezen tradičními stavebními materiály. Razil heslo, že forma následuje funkci a jeho pojetí architektury dává přednost praktičnosti před estetickým dojmem. Wainwright Building představuje dokonalé zhmotnění všech těchto myšlenek. Zároveň je tato 45 metrová budova typickým zástupcem Chicagské školy se svým rozdělením podle antického sloupu na podstavec, dřík a hlavici. Budova obložená červenou terakotou má předsazené pilíře, na rozích svisle členěné. Parapetní pásy naopak ustupují, přičemž jejich bohaté ornamenty mají převážně charakter horizontální. Výstavbu si objednal pivovarník Ellis Wainwright pro kanceláře místního sdružení sládků. Přízemí sloužilo obchodům, nad nimi se nacházely administrativní prostory sdružení a v nejvyšším patře strojní vybavení a vodní nádrže. V roce 1974 zakoupil budovu stát Missouri a zachránil ji tak před demolicí. Po nákladné rekonstrukci se v ní usídlily státní úřady.

U.S. Steel Building

Už od počátku výstavby mrakodrapu U.S. Steel Building bylo jasné, že se tato budova zařadí  mezi nejnenáviděnější stavby New Yorku. Uniformní, krabicový design nebyl hlavní příčinou nenávisti Newyorčanů, ale její umístění. V roce 1964 zakoupila americká ocelářská korporace blok pozemků na jižním Manhattanu s nejstaršími mrakodrapy města. Společnost chtěla na tomto místě vybudovat své nové sídlo, ale plánovaný mrakodrap byl natolik mohutný a vysoký, že povolení k výstavbě bylo podmíněno věnováním části nabytého pozemku zpět městu jako veřejný park. U.S. Steel místo přehodnocení plánů raději zakoupila celý sousední blok s dalšími historickými mrakodrapy a mezi lety 1967 - 69 je pak s posvěcením města všechny zlikvidovala. V krátkém období přišel New York o elegantní Singer Building, impozantní City Investing Building a odborníky i veřejností obdivovanou Washington Life Building. Tomuto zvěrstvu nebyla schopna zabránit ani Komise pro ochranu historických památek. Na prvním pozemku bylo v roce 1973 dokončeno nové sídlo U.S. Steel s výškou 226 metrů s již zmiňovaným uniformním, až agresivně chladným designem s černou lakovanou fasádou podle návrhu studia Skidmore, Owings & Merrill. Druhý pozemek zůstal nezastavěný, aby firma vyhověla podmínce stavebního povolení, a vznikl zde veřejnosti přístupný park, který dnes nese jméno Zuccotti Park. Při teroristických útocích 11. září 2001 utrpěla budova i přilehlý park značné škody, které se podařilo zcela opravit až v průběhu roku 2006. V současnosti nese budova oficiální jméno One Liberty Plaza a místo ocelářů zde sídlí mnoho amerických firem i poboček zahraničních společností. Špatné renomé se ale táhne s budovou dál.

Vertigo 11

Princess Tower je druhou nejvyšší budovou Dubaje, i když její výška dosahuje jen poloviny tamějšího a světového rekordmana Burj Khalifa. Výška 413 metrů přesto stačí na titul 16. nejvyšší budovy světa a především na titul nejvyšší čistě rezidenční stavby. Tento primát si udržuje od roku 2012, kdy byla dokončena, do současnosti. Právě tento mrakodrap, nacházející se v přístavní čtvrti Marina City s výhledem na slavný umělý palmový ostrov, si letos v květnu vybrala k výstupu skupina lezců okolo Alexandra Remneva. Této ruské skupině odvážlivců se podařilo proniknout až na samotný vrcholek Princess Tower a svůj triumf zdokumentovat dechberoucí selfie. Členové skupiny prozradili, že do mnoha tamějších mrakodrapů lze snadno proniknout, protože nejsou zabezpečeny. Řada z nich dokonce nedisponuje žádnou bezpečnostní službou. Této situace samozřejmě využili, a tak prozkoumali i jiné dubajské mrakodrapy a zakázané výhledy z nich. Remnev a jeho parta už dnes připravují další výpravu a jistě nás brzy překvapí novou, ještě odvážnější selfie.

Princess Tower uprostřed s fialovým osvětlením koruny