31 května 2014

General Electric Building

Přestože tato stavba patří k nejokázalejším a nejvýraznějším mrakodrapům New Yorku, turisté i místní obyvatelé ji zcela opomíjejí a jen málokdo se na chvíli zastaví a zakloní hlavu. O hodně přicházejí, protože právě General Electric Building z roku 1931 patří k nejzdařilejším art deco mrakodrapům na světě. Zároveň se stal učebnicovým příkladem citlivě pojatého designu vůči existující zástavbě. Architekti Cross & Cross dostali jednoznačné zadání: vykašlat se na výškovou hysterii, která se ve městě naplno rozjela, a raději navrhnout budovu, která bude ladit se sousedním kostelem svatého Bartoloměje. Ale pozor, John ani Eliot Cross nebyli hloupí chlapci (byli z New Yorku!), a tak navrhli stavbu, která jim zajistila nesmrtelnost nejen v architektonických análech. General Electric Building by mohla na celý Manhattan hrdě hlásat art deco, to jsem já! Důraz na detail je až omračující. Patu mrakodrapu tvoří leštěná růžová žula, zbytek stavby je obložen cihlami ve stejné lososové barvě. Ty po celé výšce vytvářejí množství zdobných detailů, z nichž se převážná část nachází tak vysoko, že je bez dalekohledu nelze spatřit. Architektonické figurální sochařství doplňuje výzdobu a dodává stavbě její monumentalitu. Štíhlou věž zdobí nádherná novogotická kružba z červených cihel, doplněná glazovanými hliněnými prvky. Precizně propojená síť symbolizuje elektrické vlnění. Koruna je v noci osvětlena vnitřními světlomety a připomíná do daleka sálající signalizační pochodeň. Vstupní hala je neméně velkolepá: obklady z fialového mramoru a stříbrná valená klenba dávají najevo, že polévka pro chudé se tady nevaří. Mrakodrap ladí architektonicky i barevně se sousedním episkopálním kostelem svatého Bartoloměje z roku 1917 a vizuálně vytváří jeho kampanilu. General Electric Building se v polovině 90. let dočkala kompletní renovace, aby i v novém století mohla sloužit jako sídlo malým a středním firmám.

28 května 2014

Corbin Building

Austin Corbin, zakladatel, vlastník a prezident banky Corbin Banking Company a železniční společnosti New-York and New-England Railroad čelil v roce 1888 obdobnému problému jako John Stearns se svou Tower Building: pozemek v dolní části Manhattanu, kde chtěl postavit sídlo své banky, měl atypické rozměry 6 x 49 metrů. Zakázku získal architekt Stephen D. Hatch, jenže ten si s tímto problémem nedokázal poradit, a tak jej záhy vystřídal zkušenější Francis H. Kimball. I pro něj to byla výzva, protože takto vysokou budovu nikdy předtím neprojektoval. Přesto vytvořil stavbu, která splňovala funkční nároky majitele a zároveň si získala všeobecný obdiv svým půvabem a proporcemi. Když byla v roce 1889 dokončena, zařadila se mezi nejvyšší mrakodrapy světa, i když dosáhla výšky jen 41 metrů. Kimball zde plně využil své bohaté zkušenosti s terakotou a navíc přidal i odvážnou hru barev. První tři podlaží tvořil tmavě hnědý pískovec, ostatní podlaží nechal ozdobit světle hnědými terakotovými deskami. Budovu zakončil dvěma ostrými pyramidovými střechami v sytě červené barvě. Výrazným rysem boční strany byla bohatě zdobená litinová arkáda zdůrazňující vertikalitu budovy. Přízemí budovy obsadila Corbinem vlastněná banka, zbytek administrativních ploch byl pronajat. Následující roky nebyly pro banku ani budovu příznivé. Austin Corbin si svůj architektonický klenot užil jen několik let, zemřel už v roce 1896. Povedené dětičky se mezi sebou začaly soudit a téměř celé dědictví rozfrcali na právnících. Burzovní panika v říjnu 1907 zlikvidovala Corbin Banking Company a brzy nato přišla rodina i o svůj ceněný mrakodrap. Ten to schytal taky ze všech stran. Ještě před druhou světovou válkou přišel o svou charakteristickou pyramidovou střechu, necitlivé stavební zásahy v přízemí působily jako pěst na oko a nános prachu a špíny změnil původně výrazně syté zabarvení fasády v šedočernou změť. Na začátku 21. století byly postupně zbourány všechny sousední budovy a Corbin Building působil jako zčernalý zub solitér, který čeká na vytržení. Když v roce 2003 odhalil Newyorský metropolitní dopravní úřad plán nového dopravní uzlu několika linek metra a příměstských vlaků na místě Corbin Building, památkáři se zděsili. Z budovy se rázem stala nejohroženější stavba New Yorku. Památkáři, stavební odborníci a historikové ale dokázali téměř nemožné: v překvapivě krátkém čase přesvědčili dopravní úřad, že stojí za to budovu zrestaurovat a začlenit ji do budoucího terminálu. Ještě v prosinci 2003 byla Corbin Building prohlášena za národní historickou památku. Získala tím ochranný status a demolice byla zažehnána. Ta nejobtížnější část záchrany ale teprve následovala. Stavební práce na terminálu byly zahájeny v únoru 2005, samotná renovace mrakodrapu v průběhu roku 2010. Téměř tři roky byla budova zahalena lešením a ochrannou sítí a postup prací byl všem důkladně skryt. O to větší překvapení způsobilo jejich odstranění v prosinci 2012. Výsledek renovace byl doslova dechberoucí a čelistpadající. Fénix povstal z popela a triumfálně roztáhl svá ohnivě červená křídla nad New Yorkem! Fasáda byla až s neuvěřitelnou pečlivostí vyčištěna, téměř všechny terakotové desky vyměněny za nové, vrátila se charakteristická pyramidová střecha a přízemí získalo zpět svůj původní vzhled. Stará zdobená stavba stojí v příkrém kontrastu s jednoduchými tvary sousedního moderního terminálu, přesto se obě budovy navzájem doplňují a tvoří harmonický celek. Stavební práce se rychle blíží ke konci a celý komplex se veřejnosti otevře letos 26. června. Austin Corbin by měl jistě radost, jak jeho 125 let stará budova prokoukla.

26 května 2014

Federation Tower

Od roku 2003 probíhá v Moskvě výstavba budoucího nejvyššího mrakodrapu Ruska i celé Evropy s názvem Federation Tower. Komplex se bude skládat ze dvou budov připomínající plachetní lodě a uprostřed propojenými úzkou centrální věží s třemi mosty. V obou budovách vzniknou kanceláře, byty a luxusní hotel. Jsou tvořeny z železobetonového skeletu pokrytého leštěnou ocelí a sklem. V nejvyšších podlažích budou restaurace s výhledem na město, posilovna, bazén, televizní studia a vyhlídková terasa pro turisty. Na střeše nebude chybět ani heliport. Věž federace se pravděpodobně stane i sídlem moskevská radnice. Stavba menší z budov byla dokončena už v roce 2008, její výška je 242 metrů a v současnosti je již plně v provozu. Výstavba vyšší sestřičky byla několikrát přerušena a termín dokončení oddalován. Dnes to vypadá, že by stavební práce měly být dokončeny příští rok. Vyšší budova dosáhne výšky 374 metrů, ale díky centrální věži s anténou se celková výška komplexu vyšplhá na 506 metrů. Tedy pokud bude tato věž vůbec postavena. Nedávné stavební úpravy komplexu totiž naznačují její výrazné snížení nebo dokonce úplné odstranění. Stávající nedokončené torzo by tak mohlo být zlikvidováno a obě budovy by nakonec byly propojeny jen vstupní halou. Uvidíme příští rok.

24 května 2014

Beetham Tower

Nová výšková ikona, která vzbuzuje obdiv i odpor, to je Beetham Tower v Manchesteru. Štíhlý solitér, dokončený v roce 2006, měří 169 metrů a je nejen nejvyšší budovou města, ale patří také mezi nejútlejší mrakodrapy světa. Byl pojmenován podle svého majitele, investiční společnosti Beetham Organization. Mnozí architekti a památkáři této stavbě nemohou přijít na jméno. Podle nich zničila charakter historického jádra a svým podivným tvarem kazí panorama Manchesteru. Prvních dvacet tři podlaží zabírá hotel Hilton, ve dvacátém čtvrtém se nachází bar. Toto podlaží zároveň dramaticky odděluje hotelovou část od bytové čtyřmetrovou konzolí. Ve zbývajících dvaadvaceti patrech se nacházejí nóbl byty, na samém vršku několik übernóbl penthousů a v tom zcela nejvyšším a nejrozlehlejším se zabydlel Ian Simpson, architekt budovy. Mrakodrap je zakončen břitvě podobnému útvaru, jenž plní pouze estetickou funkci. Pravděpodobně vinou této desetimetrové skleněné břitvy vzniká při větrném počasí do dálky slyšitelné hučení. I přes několik stavebních úprav v minulosti se problém nepodařilo uspokojivě vyřešit, a tak může být břitva v budoucnu odstraněna.

22 května 2014

Podkova

Huzhou Hot Springs Resort patřící pod křídla řetězce Sheraton nepochybně patří k nejzvláštnějším hotelům, kde se můžete ubytovat. Budovu v čínském městě Huzhou (Chu-čou) navrhl pekingský architekt Ma Jen-sung ze studia MAD (to má mimochodem na svědomí luzný zjev kanadských Marilyn Monroe Towers). Hotel vytvořil vrstev jednotlivých podlaží, které se na břehu jezera Tchaj-chu zvedají do výšky 102 metrů. Čtyř a půl hvězdičkový hotel, dokončený koncem minulého roku, zaujme nejen svým nezvyklým tvarem. Vstupní hala je nasvícena lustry vyrobenými z dvaceti tisíc kusů broušeného křišťálového skla Swarovski. Podlaha je vykládaná bílým afghánským nefritem a žlutohnědým brazilským křemenem, výzdobu pokojů tvoří moderní artefakty inspirované klasickým čínským uměním. Hotel nabízí 321 pokojů včetně čtyřiceti luxusních sídel a prezidentského apartmá. Chu-čou je proslulé svými horkými prameny a bambusovými lesy, a tak i tento rezort nabízí svým hostům lázeňské služby v plném rozsahu, horké prameny a venkovní i vnitřní bazén. Díky podsvícení po celé své ploše dokáže měnit barvu a v noci se mění v pulzující světelný maják.

18 května 2014

10 nejvyšších mrakodrapů Kuvajtu


1. AL HAMRA TOWER
    Kuwait City, 413 m. 2011
2. ARRAYA TOWER
    Kuwait City, 300 m. 2009

3. CRYSTAL TOWER
    Kuwait City, 250 m. 2014
4. UNITED TOWER
    Kuwait City, 240 m. 2011

5. SANABEL TOWER
    Kuwait City, 230 m. 2009
5. CENTRAL BANK OF KUWAIT
    Kuwait City, 230 m. 2013

6. AL TIJARIA TOWER
    Kuwait City, 218 m. 2009
7. KUWAIT BUSINESS TOWN TOWER 5
    Kuwait City, 184 m. 2011
8. KUWAIT BUILDING TOWER
    Kuwait City, 175 m. 2011
9. DAR AL AWADI TOWER
    Kuwait City, 171 m. 2005
10. KUWAIT BUSINESS TOWN TOWER 6     
       Kuwait City, 168 m. 2011

15 května 2014

Přádelna lnu v Ditheringtonu

Jen málokterá stavba se zapsala do historie výstavby mrakodrapů výrazněji než tato průmyslová budova ve střední Anglii. Přádelna lnu v Ditheringtonu z roku 1797 byla totiž vůbec první budova na světě s železnou nosnou konstrukcí. Zatímco starší přádelny teprve experimentovaly s litinovými nosníky rozloženými mezi valenou klenbu z cihel, ditheringtonská přádelna se již vyznačuje kompletní kovovou konstrukcí. Čtyřtaktový skelet podpírají litinové sloupy křížového půdorysu a celá konstrukce je po obvodě uložena ve vnějším nosném zdivu. Stavba představuje vyústění dřívějších snah o ohnivzdornost budov a je prototypem rozšíření litiny u textilek a skladišť. Systém vnitřního skeletu se postupně rozšířil do průmyslových staveb a skladů v nedalekém Liverpoolu, později do celé Anglie a nakonec do zámoří. Cesta k výstavbě výškových budov touto technikou byla otevřena a prvními americkými mrakodrapy s tímto stavebním řešením se staly Jayne Building a Tower Hall ve Philadelphii. Ditheringtonská přádelna plnila svou funkci do roku 1886, poté byla přebudována a od roku 1897 sloužila jako sladovna. Výroba sladu byla ukončena v roce 1987, od té doby budova pomalu chátrala a trpěla nájezdy vandalů. Britská kulturní nezisková organizace English Heritage zakoupila celý komplex v roce 2005. Následoval archeologický výzkum a poté nelehké zajišťování financí na opravu. Letos se konečně rozjely hlavní renovační práce a potrvají více než tři roky. Citlivě zrenovovaný komplex bude obsahovat obchodní centrum, kanceláře a výstavní prostory,

14 května 2014

Konec jedné éry: Monadnock Block

Bratři Peter a Shepherd Brooks, bostonští realitní investoři, zakoupili počátkem osmdesátých let 19. století v centru Chicaga řadu pozemků, které brzy proměnili v mimořádně výnosné investice, když na nich nechali postavit jedny z nejvyšších a nejvýznamnějších budov města i historie výstavby mrakodrapů. Za zmínku stojí Montauk Block, první budova světa, která nesla označení mrakodrap, nebo Brooks Building, výjimečně zdařilý příklad chicagského stylu v architektuře. Brooksovi ale také vlastnili jako nudli dlouhý a úzký pozemek, který se tehdy ještě nacházel mimo finanční centrum Chicaga, a roky zůstával nevyužitý. Peter se k tomuto problému postavil čelem a v roce 1888 pověřil špičkové studio Burnham and Root, aby vymyslelo stavební řešení pro jeho atypický pozemek. Brooks požadoval, aby budova nebyla postavena s použitím ocelové konstrukce, protože této tehdy ještě ne zcela rozvinuté technologii jednoduše nedůvěřoval. Druhý požadavek byl neméně svérázný: budova musí být maximálně profitabilní, takže bude prosta veškerých ozdob a dekorací. Tyto požadavky byly v příkrém rozporu s tehdejšími stavebními postupy, ale protože Daniel Burnham i John Root byli vynikajícími architekty, výzvu přijali a jak se nakonec ukázalo, očekávání klienta dokonce předčili. Daniel Burnham si vzal na starost stavební řešení, John Root vnější vzhled budovy. Výsledek jejich společné snahy se nedá nazvat jinak než naprostý úspěch. Šestnáctipodlažní Monadnock Block s výškou 60 metrů byl skutečně postaven tradičním způsobem: nosné obvodové zdi jsou tvořeny pouze kamenem a cihlou, tedy bez jediného kovového nosného prvku. Aby zdivo udrželo ohromné zatížení, činí tloušťka stěn v přízemí téměř dva metry a malá okna jsou zde hluboce zapuštěna v konstrukci. Základy stavby jsou tak rozsáhlé, že ve všech směrech přesahují hranice pozemku o více než tři metry. Dodnes je Monadnock Block nejvyšším mrakodrapem světa s tímto stavebním řešením, a to především proto, že výstavba ještě vyšší budovy tímto způsobem by už byla stavebně problematická a ekonomicky nerentabilní. Co se týče vnějšího vzhledu, John Root vyřešil požadavek zadavatele bravurně. Architekt obdivoval styl egyptských chrámů a tuto lásku dokonale vtiskl do budovy. Monadnock Block je obdobně jednoduchý, a přitom monumentální jako vstupní pylon chrámu boha Hora v Karnaku. Hladké stěny z tmavých cihel jsou přerušovány pouze řadou arkýřů. Diky absenci ozdobných prvků tyto arkýře vynikají a dodávají celé stavbě až sošné vzezření. První fáze výstavby byla triumfálně završena v roce 1891. Jen co se dveře budovy otevřely, následoval komerční triumf: nájemníci vzali budovu útokem a záhy nastal čas mrakodrap rozšířit. I druhá fáze výstavby byla pozoruhodná, o té ale až jindy.

11 května 2014

Filadelfie

V roce 2010 byla v Praze dokončena moderní výšková budova s netradičním půdorysem a jménem. Stavba nebyla pojmenována podle známé americké metropole, ale podle starověkého města v dnešním západním Turecku, které bylo pro svou krásu označováno jako malé Atény. Sedmnáctipodlažní budova měří 74 metrů, působí však mnohem vyšším dojmem, protože byla postavena na úpatí strmého michelského údolí. Hmota objektu vychází z tvaru kříže vepsaného do elipsy a tuto koncepci podporují i čtyři fasádní vlny navozující dynamický pocit z obvodového pláště. Tímto řešením si budova udržela volný prostor v bezprostředním okolí a také se maximalizoval odstup od sousedních objektů. Zdaleka největším nájemcem je UniCredit Bank, která budovu využívá jako centrálu pro Českou republiku. Kromě kanceláří zde najdeme také obchodní pasáž a podzemní garáže. V blízkosti budovy vznikl rozsáhlý Baarův park. Zelené plochy společně s jezírkem, vodními kaskádami a hřištěm na pétanque vytvářejí příjemnou klidovou zónu přístupnou veřejnosti.

05 května 2014

KK100

Šenzen je jedno z nejrychleji rostoucích měst světa a výstavba mrakodrapů tady probíhá tempem, jako by měl zítra nastat konec světa. V roce 2011 ozvláštnil panorama města jeden z nejvyšších a také nejpůsobivějších mrakodrapů světa. KK100 nebo také Kingkey 100 je stopatrová budova s výškou téměř 442 metrů, a to z ní v současnosti činí jedenáctý nejvyšší mrakodrap planety. Zakřivená věž připomíná tryskající pramen vody, což symbolizuje bohatství a prosperitu Šenzenu. Neméně pozoruhodný je i vstup do budovy. Průčelí nad hlavním vchodem plynule přechází v obrovský baldachýn ve tvaru zvonu. První čtyři patra využívají denně tisíce shopaholiků, 71 pater nad obchodním centrem je určeno kancelářím a nejvyšší část obsadil hotel St. Regis. Recepce se překvapivě nachází až v 94. podlaží, takže hosté ke svým pokojům sjíždějí dolů. K tomu slouží několik výtahů, které jsou vyhrazeny jen pro hotel, a pohybují se podél působivého vnitřního atria, vysokého šestnáct pater. V nejvyšším patře se nacházejí bar a restaurace, odkud mají návštěvníci senzační výhled na Šenzen i nedaleký Honkong.

02 května 2014

Královna Memphisu

Ross Sterling, ropný magnát a pozdější guvernér Texasu, a Wyatt Hedrick, jeho zeť a architekt, dali koncem dvacátých let minulého století do kupy peníze a svá jména a postavili si v Memphisu Sterick Building. 111 metrů vysoký mrakodrap v novogotickém stylu byl dokončen v roce 1930 a stal se na dlouhá léta nejvyšší budovou Tennessee a jihu Spojených států. Brzy se jí začalo přezdívat Královna Memphisu, a to zcela právem. Honosná budova svým nájemníkům poskytovala veškerý servis: kanceláře s výhledem široko daleko, osm expresních výtahů (každý s vlastní liftgirl), obchody, kadeřnictví a holičství, kosmetický salon, vlastní bankovní pobočku i makléřskou kancelář a v nejvyšším patře restauraci. Bělostný exteriér byl docílen obkladem z žuly a vápence. Každý architektonický ústupek byl lemován bohatě zdobenými fiálami. Mrakodrap byl zakončen měděnou mansardou, která časem získala typicky zelenou patinu. V roce 1947 byly odstraněny všechny fiály kolem mansardy i většina původní gotické výzdoby, protože byly poškozeny častými údery blesků. Úpadek centra v šedesátých letech postihl i Sterick Building. Obyvatelé města se ve velkém stěhovali na předměstí a firmy je brzy následovaly. Mrakodrap se postupně vyprazdňoval, až jej v roce 1986 opustil poslední nájemník. Nepomohla ani renovace začátkem osmdesátých let a poměrně radikální přemalování fasády z bílé barvy na hnědozlatou. Budova už skoro třicet let čeká na své obrození. Budoucí renovace bude patrně zahrnovat přeměnu větší části mrakodrapu na bydlení. Konkrétní plány ale v současnosti neexistují, a tak v Mississippi uteče ještě hodně vody, než se Královna Memphisu vrátí na svůj trůn.