Statistika návštěvnosti

Žebříček pěti zemí, odkud na web přichází nejvíce návštěvníků. Žádné velké překvapení se nekoná:

1. Česko 67,3%
2. USA 12,6 %
3. Slovensko 4,8 %
4. Německo 1,7 %
5. Rusko 1,0 %
6. Ostatní země 12,6 %

Home Insurance Building

Home Insurance Building,
asi 1885

Tak a je to tady. Nastal čas podívat se na zoubek nejkontroverznějšímu mrakodrapu historie! Na začátku osmdesátých let 19. století uspořádala pojišťovna Home Insurance Company of New York architektonickou soutěž o návrh své budoucí chicagské pobočky. Vítězem se stal americký architekt William Le Baron Jenney, který navrhl budovu, jež je mnohými považována za první skutečný mrakodrap a téměř 130 let nekončícím zdrojem vášnivých debat odborníků. Stavební povolení bylo uděleno 1. března 1884 a ještě týž den se začalo s výstavbou. Značně porézní půda pod stavbou si vynutila použití unikátního systému základů spočívajícího ve výstavbě několika základových desek, jež byly vzájemně propojeny ocelovými kolejnicemi. Stavební plány přesto počítaly s poklesem budovy o 10 centimetrů, což postupem času skutečně nastalo. Budova byla dokončena v roce 1885 a svými deseti podlažími dosáhla výšky 42 metrů. Architektonicky ji lze s určitými výhradami zařadit mezi rané zástupce chicagské

Home Insurance Building,
po roce 1890

školy, jejímž typickým rysem je optické rozdělení budovy podle antického sloupu na podstavec, dřík a hlavici. Pozdější přístavba ale toto již tak nevýrazné rozdělení narušila. Home Insurance Company obsadila jen malou část z celkových 235 kanceláří, zbylé pronajala bankéřům, brokerům, advokátům a nezávislým pojišťovacím agentům. V roce 1890 přibyla budově další dvě podlaží a celková výška se posunula na 55 metrů. Již koncem dvacátých let 20. století byla ale Home Insurance Building považována za stavebně i architektonicky zastaralou a mnohem hodnotnější než nemovitost byl pozemek, na kterém stála. V roce 1931 byla budova zlikvidována a o tři roky později byla na jejím místě dokončena téměř třikrát vyšší Field Building. Má se za to, že v konstrukci této budovy bylo vůbec poprvé využito kovového skeletu nesoucího celou tíhu stavby místo obvodových zdí, které tak již neplnily žádný strukturální účel. Právě díky tomuto konstrukčnímu systému je tato budova označována za první mrakodrap světa. Už za existence této budovy ale vyvstaly pochybnosti, zda-li má tato stavba ve skutečnosti tak epochální význam, jaký se jí přikládá. Demolice budovy v roce 1931 dala odborníkům příležitost podrobně prozkoumat její konstrukční rysy. Vyšlo najevo, že si roky neprávem uzurpovala nárok na titul první mrakodrap, který ve skutečnosti náleží jiné budově. Studie publikována rok po demolici jednoznačně odmítla označit Home Insurance Building za první mrakodrap. Kovový skelet nejenže nenesl celé zatížení budovy, ale zcela postrádal jakékoli stabilizační prvky proti bočnímu zatížení větrem. Tento systém byl poprvé uplatněn až v roce 1891 u Manhattan Building, jež byla postavena také v Chicagu a navrhnul ji také William Le Baron Jenney. Dalším problémem Home Insurance Building bylo, že obvodové zdi ve skutečnosti nebyly závěsné, ale nosné. Odborná analýza publikována v roce 1934 byla ještě podrobnější. Potvrdila závěry předešlé studie a kromě jiného prokázala, že obvodový plášť budovy musel významnou měrou přispívat k celkové stabilitě konstrukce. Prvním mrakodrapem s nenosným obvodovým pláštěm zavěšeném na skeletové konstrukci se stal v roce 1889 až Tower Building v New Yorku. Home Insurance Building patřila bezesporu mezi konstrukčně nejmodernější stavby tehdejší doby. Za zmínku stojí především první užití ocelových nosníků v nejvyšších třech podlažích, ale označit proto právě tuto budovu jako přelomovou stavbu historie výstavby mrakodrapů je přehnané a účelové. Ať se na tuto budovu podíváme z jakéhokoliv úhlu, tak epochální význam, jaký se jí přikládá, nikdy neměla.

O fazoli, která kroutí mrakodrapy

Jednu z nejnovějších atrakcí a zároveň novodobý symbol Chicaga najdeme na vyvýšené terase Millennium Parku v samotném centru města. Zde od roku 2006 stojí úchvatná Brána do oblak neboli v originále Cloud Gate. Jedná se o skulpturu londýnského výtvarníka indického původu Anishe Kapoora, který se inspiroval tekutou rtutí. Byla vyrobena ze 168 plátů leštěné nerezové oceli a váží úctyhodných sto tun. Jednotlivé pláty jsou k sobě svařeny tak precizně, že švy mezi nimi člověk nerozpozná ani z bezprostřední blízkosti. Místní tomuto uměleckému dílu neřeknou jinak než fazole, protože tak jednoduše vypadá. Díky zrcadlovému povrchu deformuje svět kolem sebe: snáší oblaka na zem, zmenšuje lidi, kroutí a ohýbá mrakodrapy v blízkém okolí.

"Chci, aby mé umění vzbuzovalo v lidech lásku nebo nenávist, nikoliv neutrální reakci. Myslím, že na toto nemohou mít neutrální reakci."

Anish Kapoor

Westendstraße 1

Nedaleko hlavního nádraží ve Frankfurtu nad Mohanem vyrostl v roce 1993 obdivuhodný mrakodrap se vzletnou korunou. Tuto 208 metrů vysokou budovu navrhli architekti z newyorského studia Kohn Pedersen Fox Associates, které se pyšní mnoha povedenými návrhy mrakodrapů po celém světě, např. 333 Wacker Drive v Chicagu, Shanghai World Financial Center v Šanghaji nebo Dongbu Financial Center v Soulu. Budova je umístěna na rozhraní mezi obytnou čtvrtí a obchodní zónou, proto je její objem záměrně rozdělen na dvě tělesa s odlišnými funkcemi. Vyšší zaoblená část ze skla a hliníku je zakončená nápadnou korunou a slouží kancelářím banky Deutsche Zentral-Genossenschaftbank. Nižší čtvercová část se žulovým obkladem obsahuje byty a parkovací plochu. Díky svému tradičnějšímu vzhledu i menší výšce vytváří harmonický přechod mezi obytnou částí města a obchodní čtvrtí. Nejnápadnějším rysem celé stavby je bezesporu její působivá koruna u vrcholu, proto nepřekvapí, že se podle ní přezdívá celé budově Kronenhochhaus. Je vyrobena z oceli, váží 95 tun a v zimě je vytápěná, aby zmrzlý sníh neohrožoval chodce pod budovou. Koruna připomíná Sochu svobody a je natočena směrem ke Katedrále svatého Bartoloměje, kde v minulosti proběhlo celkem deset císařských korunovací. Podobnou korunou se pyšní i budova 1250 René-Lévesque v Montrealu od totožného architektonického studia a The Palisades West ve Vancouveru, ale ani v jednom případě se nepodařilo překonat frankfurtský originál. Westendstraße 1, v současnosti třetí nejvyšší budova Frankfurtu i Německa, je mimořádně oblíbená mezi místními obyvateli a stala se i tradičním místem cvičení městského hasičského sboru.

Tower Building

Tower Building, asi 1890

Tower Building, 1895

John Noble Stearns, dovozce a později  jeden z prvních amerických výrobců hedvábí, zakoupil v nejstarší části newyorského Manhattanu velmi úzký a dlouhý pozemek s atypickými rozměry 6,6 x 49 metrů. Počítal s tím, že přikoupí i sousední pozemky, jež poté spojí v jeden, kde poté postaví sídlo své společnosti. Nákup se mu však nezdařil, a tak stál před zdánlivě neřešitelným problémem. Plánovaná jedenáctipodlažní budova postavená tradičním způsobem by musela mít nosné zdi tak mohutné, že by vyplnily prakticky celé přízemí. Zbylo by jen místo pro velmi úzkou vstupní halu. Ztráty nerealizovaných výnosů z nájemného odsoudily výstavbu jako ekonomický nesmysl. Stearns se se svým problémem obrátil na několik architektů, ale jen Bradford Lee Gilbert výzvu přijal. Dnes téměř zapomenutý Gilbert byl v té době uznávaným architektem mnoha nádražních budov po celých Spojených státech a možná právě tato blízkost k dráze mu vnukla řešení. Po několika měsících usilovného přemýšlení jej napadlo, že by pro Tower Building mohl využít podobnou konstrukci, jakou má železniční most. Co když celou mostní konstrukci zvedne do vertikální polohy a pak ji jednoduše obloží fasádou? Myšlenku zpracoval do konkrétní podoby a vyprojektoval první mrakodrap na světě s nenosným obvodovým pláštěm, jenž byl zavěšen na skeletovou konstrukci tvořenou kovovými prvky. 

Tower Building, asi 1910

Skelet této výškové stavby dospěl v podstatě k totožné formě, v níž se vyskytuje i dnes. Byla to geniální a přitom jednoduchá myšlenka, jenže schvalovací komise stavebního úřadu si s tímto obskurním konstrukčním systémem nevěděla rady. Gilbert byl nucen svůj koncept osobně vysvětlit, přitom se uchýlil k malé lsti. Při své podrobné argumentaci před komisí se zmínil, že v Chicagu se chystá výstavba budovy s podobným konstrukčním řešením. Právě tato zmínka převážila pomyslnou misku vah v jeho prospěch. Příznačná newyorská hrdost nemohla připustit, aby právě v rivalském městě vyrostla potenciálně významná budova. Komise nakonec povolení udělila v dubnu 1888 i přes výhrady konzervativní části úředníků. Výstavba začala o dva měsíce později a po celou dobu byla doprovázena protesty obyvatel sousedních nemovitostí. Když byla budova téměř hotova, jejich obavy umocnila silná vichřice o síle přes 110 km/h, jež se přihnala do New Yorku. Před budovou se srotil dav čumilů a dychtivě očekával její zhroucení. Jaké asi bylo jejich zklamání, když se stavba nepohnula v silném větru ani o píď. Budova byla slavnostně otevřena 27. září 1889. Ač se konstrukčně jednalo o moderní stavbu, architektonické řešení bylo inspirováno strážní věží středověkých evropských hradů. Obě boční strany zůstaly zcela holé, pravděpodobně kvůli očekávané budoucí zástavbě, což později skutečně nastalo. Netrvalo dlouho a budova začala svému majiteli přinášet značné příjmy z nájemného. Jedním z nájemníků se stal i samotný Bradford Gilbert, jenž si zřídil kancelář v nejvyšším patře. Stavitelé a architekti velmi rychle přijali nový konstrukční koncept za svůj a New York záhy zasáhla mrakodrapová horečka nemající v historii obdoby. Devadesátá léta 19. století významně proměnila panorama dolního Manhattanu a v roce 1900 se nacházelo osm z deseti nejvyšších budov světa právě v New Yorku, a to v okruhu necelých dvou kilometrů. Prominentní adresa v dolní části Broadwaye předznamenala neslavný konec budovy. Během dvaceti let se tísnila mezi mnohem vyššími stavbami a jako ekonomicky nerentabilní byla zlikvidována bez povšimnutí veřejnosti již v roce 1914 navzdory svému nespornému stavebnímu významu. Dalších dvanáct let zela na jejím místě jen proluka, která byla plně zastavěna až v roce 1928.

Končíme! Nebo ne?

Nesmysl o dnešním konci světa vzalo mnoho bláhových důvěřivců (čti hňupů) opravdu vážně. Země podle některých prognóz právě dnes protíná galaktické nulové pásmo a tento přechod prý způsobí ničivá globální zemětřesení, požáry, přívalové deště a extrémní výkyvy teplot. Obydlená místa na Zemi budou zcela zdevastována. Šiřitelé katastrofických scénářů se jako vždy sekli, a tak si konec světa můžeme vychutnat leda v nějakém katastrofickém filmu. Filmaři umějí likvidovat Zemi opravdu efektivně, ale vypadá to, že si zasedli na New York, protože skoro každou katastrofu odskáče naplno. První ukázka je z filmu Deep Impact z roku 1998 s nezapomenutelnou tsunami, jejíž ohromná síla sráží mrakodrapy dolního Manhattanu jako kostky domina:

Ve stejném roce byl natočen Armageddon, kde New York pro změnu rozseká déšť meteoritů:

Na New York si filmaři opět posvítili v roce 2004 ve snímku The Day After Tomorrow, kde jej nejdříve zalili obrovskou přílivovou vlnou a pak řádně zmrazili:

V katastrofickém filmu 2012 z roku 2009 se filmaři zaměřili na Los Angeles, jež dokonale zničili zemětřesením o takové síle, jakou by ani starý Richter nezměřil, a zbytky města pak utopili:



A nakonec ve snímku Independence Day z roku 1996 to od emzáků schytaly Los Angeles i New York stejně devastujícím způsobem:

10 nejvyšších mrakodrapů Toronta

1. FIRST CANADIAN PLACE
    298 m. 1976
2. TRUMP INTERNATIONAL HOTEL AND TOWER
     281 m. 2012
3. SCOTIA PLAZA
     275 m. 1988
4. TD CANADA TRUST BUILDING
     261 m. 1990
5. COMMERCE COURT WEST
     239 m. 1972
6. TORONTO-DOMINION TOWER
    223 m. 1967
7. BAY ADELAIDE CENTRE WEST TOWER
    218 m. 2009
8. SHANGRI-LA TORONTO
    214 m. 2012
9. RITZ-CARLTON TORONTO
    208 m. 2011
10. BAY WELLINGTON TOWER
      207 m. 1991

Kde byl Waldo? 2

Dokázali jste před necelým měsícem najít některé nebo snad dokonce všechny požadované mrakodrapy? Pokud ano, wow! Pokud ne, oh shit! Zopakujme si zadání:

1. Pro začátečníky: One World Trade Center
2. Pro pokročilé: Empire State Building
3. Pro experty: 7 World Trade Center
4. Pro fanatiky: 55 Water Street

A tady je kompletní řešení (klikněte pro zvětšení):

Manhattan Building

Jméno této nesmírně významné budovy by napovídalo, že se nachází v New Yorku. Jenže tam byste ji hledali marně. Manhattan Building totiž stojí v Chicagu a je to nejstarší dosud stojící mrakodrap na světě se samonosným kovovým skeletem a závěsnými obvodovými zdmi. Navrhnul ji slavný americký architekt William Le Baron Jenney, jenž stojí mimo jiné za kontroverzní Home Insurance Building a zcela nekontroverzní New York Life Insurance Building. Charles C. Heisen, developer a byznysman německého původu, zakoupil v centru města čtyři parcely. Budovy na nich nechal strhnout, pozemky spojil v jeden a na uvolněném místě vyrostla v roce 1891 třetí nejvyšší stavba Chicaga, 63 metrů vysoká Manhattan Building. Jako jeden z prvních mrakodrapů světa obsahoval kompletní samonosný skelet, v němž byly použity železo i ocel. Zároveň jde o vůbec první výškovou stavbu, kde bylo uplatněno tzv. příčné zavětrování, tedy konstrukční systém proti bočnímu zatížení větrem. Jenney se obával, že by mohutné obvodové zdivo mohlo ohrozit stabilitu obou sousedních budov, proto nad desátým patrem konstrukce bočně ustupuje na obou stranách. První tři patra jsou obložena šedou žulou, ostatní tradiční hnědou cihlou. Poněkud hrůzostrašné ozdobné prvky z terakoty jsou nejlépe viditelné z bezprostřední blízkosti při pohledu vzhůru k arkýřovým oknům. Budova obsahovala 600 malých kanceláří a prostor pro tři obchody v přízemí. Heisen ji ale prodal už roku 1907, ta pak i nadále sloužila svému původnímu účelu. Kolem roku 1953 byla jedna ze sousedních budov stržena kvůli rozšíření ulice Congress Avenue, a tak se z Manhattan Building stala rohová budova s dodnes patrnou dochovanou zdí sousední stavby. V roce 2005 prošla rekonstrukcí včetně restaurování oken, hlavního vchodu a nákladných klempířských prací a dnes slouží pro bydlení. Jenney by měl jistě radost, v jak skvělém stavu je dnes jeho více než 120 letá budova.

HSBC Building

Hongkongská a Šanghajská banka byla založena v někdejší britské kolonii v roce 1864 a dodnes sídlí na původním pozemku v Hong Kongu zakoupeném v roce 1865. Banka se za ty roky rychle rozrůstala a vždy, když jí stávající budova nevyhovovala, byla stržena a na jejím místě postavena rozlehlejší a vyšší. Koncem sedmdesátých let minulého století vypsala banka soutěž na projekt svého čtvrtého sídla. V té zvítězil již tehdy uznávaný architekt Norman Foster s naprosto jedinečnou stavbou ve stylu high-tech architektury. Tento smělý projekt se stal Normanovým prvním mrakodrapem a zároveň nejdražší budovou světa. Ojedinělý konstrukční systém spočívá v rozvinutí schématu obřích ramínek na šaty. Ústřední superkonstrukci tvoří osm čtveřic válcových megasloupů nacházející se na východním a západním konci budovy v kombinaci se zavěšenými stropy. Ocelovou konstrukci zakrývá obvodový plášť z prefabirkovaných hliníkových desek a skleněné tabule, jež jsou podepřeny soustavou vertikálních sloupků. Zaměstnanci a návštěvníci se dostávají dovnitř prostřednictvím výtahů umístěných na obou koncích budovy a centrálním eskalátorem, jenž ústí do impozantního desetipatrového atria. Mrakodrap byl dokončen koncem roku 1985 a dosahuje výšky 179 metrů. Přestože budova nikdy nebyla nejvyšší v Hong Kongu, je natolik známá, že se jí mezi místními přezdívá jednoduše Banka.