30 června 2012

Historie mrakodrapu 18: Burj Khalifa

V posledním díle seriálu se podíváme do Spojených arabských emirátů na zdaleka nejvyšší mrakodrap současnosti. Začátkem roku 2010 byl v Dubaji dokončen 828 metrový mrakodrap Burj Khalifa. Překonal tím o více než tři sta metrů předešlého držitele rekordu, Taipei 101. Původní název budovy Burj Dubai byl v den slavnostního otevření 4. ledna 2010 změněn po prezidentovi země. Půdorys budovy připomíná rozvinutou květinu Hymenocallis podobnou orchideji, která se směrem nahoru postupně zužuje. Základna budovy je, stejně jako květina, velmi široká a špička dlouhá a úzká. Věž má spirálovitý tvar, který se postupně zužuje směrem k obloze. Patu mrakodrapu tvoří tři pomyslné okvětní lístky, navzájem propojené. Ty se obtáčejí kolem centrálního železobetonového jádra. Každý okvětní lístek má vlastní nosné jádro a řadu železobetonových sloupů po svém obvodu. Vnější plášť stavby se skládá z reflexního skla, hliníku, ocelových panelů a trubkovitých žeber. Budova se kromě své výšky pyšní celou řadou dalších rekordů. Má nejvyšší počet pater, 160. Nejrychlejší výtah planety uhání rychlostí 64 km/h. Najdete zde také nejvýše položený bazén, mešitu, noční klub, venkovní vyhlídkovou terasu a restauraci. Během výstavby byla konečná výška mrakodrapu přísně tajena, spekulovalo se dokonce i o více než kilometrové výšce. Původní plány počítaly s výškou 808 metrů, ale nejvyšší část stavby byla později mírně zvýšena. Budova je součástí rozsáhlého projektu v hodnotě přes 20 miliard dolarů, zahrnujícího i řadu dalších mrakodrapů, obrovské nákupní středisko a umělé jezero s fontánami. Teprve čas ukáže, jestli tento multifunkční megaprojekt bude i ekonomicky úspěšný. Většina kanceláří i bytů na své nájemníky stále čeká, a to i přes výrazné snížení cen nájemného za poslední rok.

27 června 2012

American Tract Society Building

Rozestavěná American Tract Society
Building, 1895. Před ní Times Building,
vlevo Tribune Building
Společnost American Tract Society, zabývající se tiskem a distribucí biblí, náboženských spisů a jiných křesťanských pohádek, chtěla koncem 19. století zvýšit své příjmy. Rozhodla se tedy své dosavadní newyorské sídlo z roku 1825 zbourat a na jejím místě postavit mnohem vyšší budovu. Díky výborné poloze blízko hlavní pošty a městských i federálních úřadů se zdálo téměř jisté, že si nová budova rychle najde své nájemce, kteří budou ochotni platit vyšší než obvyklé částky. Nebyl to špatný nápad, ale jak se později ukázalo, byl. Mrakodrap, dokončený v roce 1895, se stal svou výškou 89 metrů třetí nejvyšší v New Yorku hned za New York World Building a Manhattan Life Insurance Building. Obě tyto budovy ale byly vyšší jen díky svým vysokým kupolím a s nižším celkovým počtem podlaží než American Tract Society Building, která jich měla 23. Budova v novorenesančním stylu je rozdělena horizontálně do šesti částí a působí jako několik budov položených na sobě. Vertikální rozdělení připomíná architektonický styl raných chicagských mrakodrapů, jež spočívá v optickém rozdělení podle antických sloupů na podstavec, dřík a hlavici. Budova z přední strany působí jako jednolitý kvádr, ve skutečnosti má ale půdorys do písmene U, aby měly i zadní kanceláře přístup k přirozenému světlu a větrání. Jen co byl mrakodrap dokončen, začaly v něm ve velkém padat výtahy. První nehoda se odehrála v listopadu 1896 a obešla se bez obětí. Druhá v září 1897 už ale byla mnohem
vážnější. Výtahu v devatenáctém podlaží selhal brzdný systém a volným pádem sjel do přízemí i s dvěma pasažéry, kteří neštěstí nepřežili. Tyto události kupodivu neměly negativní vliv na obsazenost budovy, která i po nehodách zůstala vysoká. Problém byl ve složení nájemců. Část z nich měla diskutabilní pověst a někteří platili nájemné se zpožděním. Místo aby mrakodrap přinášel společnosti výnosy, vybrané nájemné nedokázalo zaplatit provoz budovy ani hypotéku, a American Tract Society to ekonomicky vyčerpávalo. V roce 1913 už nebyla hypotéku schopna dále platit a následující rok se odstěhovala. Budova v lednu 1917 definitivně propadla pojišťovně jako zástava. Od té doby změnila majitele mnohokrát včetně dalšího nuceného převzetí bankou v roce 1936 vinou neplnění závazků tehdejšího majitele. Univerzita Pace zakoupila mrakodrap v roce 1967 za účelem její likvidace a nahrazení vyšší, moderní budovou. Její plán ale díky bohu nevyšel, tak ji zase v roce 1982 prodala. V roce 2010 prošel mrakodrap pečlivou rekonstrukcí, změnil jméno na Park Place Tower a slouží už jen pro bydlení.
American Tract Society Building, 1897
Vlevo New York World Building (s kupolí) a Tribune Building (s věžičkou)
V popředí Times Building, Potter Building a část Temple Court (s ostrou pyramidovou střechou)
Zadní pohled na American Tract Society Building, asi 1900
Nejvyšší budova panoramatu je Park Row Building

25 června 2012

CITIC Plaza

Na počátku 90. let byla v Guangzhou zahájena výstavba nové obchodní čtvrti Tianhe. Tomuto symetricky řešenému území vévodí od roku 1997 působivý mrakodrap CITIC Plaza. Započteme-li oba stožáry, budova dosahuje výšky 391 metrů. To z ní činí nejvyšší betonovou budovu světa a do roku 1998, kdy byly dokončeny Petronas Towers v Kuala Lumpuru, i nejvyšší budovu Asie. Aktuálně se jedná o osmnáctý nejvyšší mrakodrap na světě. Budova je pojmenovaná podle státní organizace China International Trade and Investment Corporation, která byla založena již v roce 1979 a jejímž úkolem je podpora zahraničních investic do Číny. Pro návrh a výstavbu byly vybrány firmy z nedalekého Hong Kongu, pro snížení nákladů bylo použito místních materiálů. Nosný systém budovy s čtvercovým půdorysem tvoří osmiúhelníkové železobetonové jádro a obvodové železobetonové sloupy probíhající celou výškou stavby. Součástí komplexu jsou dvě rezidenční budovy o třiceti osmi patrech, z nichž každá stojí na jedné straně mrakodrapu, a nákupní centrum o čtyřech podlažích půlkruhového půdorysu. CITIC Plaza se stala symbolem města i současného čínského ekonomického rozmachu.

22 června 2012

Evening Post Building

V roce 1875 byly v New Yorku dokončeny hned tři budovy, které se zapsaly do historie výstavby mrakodrapů. O Western Union Building a Tribune Building byla již loni řeč. Dnes se podíváme na třetí, desetipodlažní Evening Post Building. Výška 43 metrů dnes působí úsměvně, v roce 1875 ale patřila budova k nejvyšším na světě. Architektonická soutěž na nové sídlo deníku New York Evening Post proběhla v roce 1874 a nutno říct, že poněkud nestandardně. Vítězem soutěže se stal George Hathorne se svým designem budovy zakončené vysokou mansardou. Jenže když byl požádán, ať ji nahradí dvěma dalšími patry, odmítl a byl propuštěn. Nahradil jej Charles Mengelson. Jeho jméno figuruje v oficiální stavební dokumentaci, která se dodnes dochovala. Jenže i jeho brzy nahradil další architekt, Thomas Stent. Hathorne noviny zažaloval, protože kromě několika detailů byla budova nakonec postavena  
Evening Post Building, 1935
podle jeho nákresů. Samotný Evening Post ale uznal za architekta jen Stenta. Kdo z nich má na návrhu budovy skutečně největší podíl, se asi nikdy nedozvíme. Je prakticky nemožné tuto budovu zařadit do konkrétního
architektonického slohu. Stavba nese jak prvky novorenesanční, tak viktoriánské gotiky. Plochá střecha byla tehdy novinkou. Vysoké budovy té doby byly převážně zakončeny štíhlou věží po vzoru benátské kampanily nebo bohatě zdobenou mansardou. Upevnění osmihranné kupole na střechu byl dodatečný nápad a kromě ozdobného efektu neplnila žádný jiný účel. Deník sídlil ve sníženém přízemí, přízemí a v desátém podlaží, ostatní prostory byly pronajímány převážně advokátům. Budova se stala stejně ekonomicky úspěšná jako všechny ostatní výškové budovy té doby. Stačilo deset let, aby příjmy z nájemného pokryly náklady na výstavbu. Evening Post se v roce 1906 přestěhoval do nových větších prostor o několik ulic dále. V roce 1918 prošla stavba bastardizací, při níž byla kupole na střeše odstraněna a poslední dvě patra ohyzdně přestavěna. Budova poté sloužila kancelářským účelům ještě dalších osmnáct let až do roku 1937, kdy byla zlikvidována.

19 června 2012

Main Tower

Hned v sousedství slavného Commerzbank Tower vyrostl v roce 1999 šperk evropské výškové architektury a první mrakodrap v Evropě s fasádou kompletně obloženou sklem. Main Tower, pojmenovaný podle stejnojmenné řeky protékající Frankfurtem, je v současnosti čtvrtou nejvyšší budovou města a skládá se ze dvou těsně přiléhajících částí, které na první pohled vypadají jako dvě různorodé budovy. Nižší část tvoří 170 metrů vysoký pravoúhlý kvádr evokující internacionální styl mrakodrapů sedmdesátých let. Vyšší část je tvořena válcovou věží, která dosahuje výšky téměř 200 metrů, na níž je upevněna čtyřicetimetrová přenosová anténa. Jako jediný mrakodrap ve Frankfurtu nabízí veřejnosti přístupnou vyhlídkovou terasu, kterou najdete na střeše válcové věže. Ročně ji navštíví přes 300 000 lidí, kterým nabídne výhled na všechny pamětihodnosti Frankfurtu: okolní mrakodrapy, staré město s kostelem svatého Pavla a katedrálou svatého Bartoloměje, Goethův rodný dům, starou budovu opery, veletržní centrum s fantastickou Messeturm i pohled na nedalekou řeku Mohan a mezinárodní letiště, kde přistává jedno letadlo za druhým. Main Tower si nic nezadá s již stojícími mrakodrapy a svými vyváženými proporcemi harmonicky zapadl do frankfurtského mainhattanu. Nicht wahr?
Pohled na Frankfurt z terasy na střeše

17 června 2012

8 Spruce Street

V blízkosti Brooklynského mostu a přímo nad nejstaršími dochovanými mrakodrapy New Yorku byla loni slavnostně otevřena nejvyšší obytná budova západní polokoule. Přestože byly stavební práce vinou finanční krize na několik měsíců zastaveny a dokonce hrozilo podstatné snížení budovy, projekt se nakonec podařilo dokončit včas a podle původních plánů. Mrakodrap s oficiálním názvem 8 Spruce Street je také známý jako Beekman Tower nebo nově New York by Gehry podle jména slavného architekta, který stavbu navrhl. 267 metrů vysoká budova se 76 party byla postavena v dekonstruktivním stylu a v současnosti se řadí mezi deset nejvyšších staveb New Yorku. Zatímco jižní fasáda je zcela plochá, zbývající tři strany svým zvlněním připomínají vodní hladinu či textilní přehoz. Asymetrický členitý plášť tvoří přes 10 500 panelů z ušlechtilé oceli, které byly vyrobeny jednotlivě na zakázku. Součástí komplexu jsou nemocnice s vlastním podzemním parkovištěm, obchodní prostory v přízemí, mateřská a základní škola ve čtyřech patrech a především 903 nájemních bytů ve věžové části. Ten nejvýše položený je k mání za vskutku mrzký peníz, bezvýznamných šedesát tisíc dolarů nájemného měsíčně. Zvlněný mrakodrap Franka Gehryho dobře zapadl do okolní historické zástavby a oživil unikátní panorama dolního Manhattanu.

16 června 2012

Nebotičnik

Spojovat Slovinsko s mrakodrapy by bylo stejně absurdní, jako obdivovat obraz Žižky se samopalem. A přesto se Lublaň může pochlubit mrakodrapem, který byl ve své době nejvyšší v Jugoslávii, celého Balkánu a také nejvyšší obytnou budovou Evropy. V roce 1933 mu na tento rekord stačilo 70 metrů. Nebotičnik, neboli v překladu Mrakodrap, je dnes jeden ze symbolů Lublaně a mezi lidmi velmi oblíbený. Nebylo tomu však vždy. Jakmile v roce 1931 začala jeho výstavba, veřejnost byla pobouřena a obávala se, že takto vysoká budova zničí historický ráz centra. Nakonec jej ale přijala za svůj, protože díky jeho neoklasickým prvkům dobře zapadnul do okolní zástavby. V současnosti slouží mrakodrap mnoha účelům. V přízemí a prvním podlaží jsou obchody, v druhém až pátém kanceláře, v šestém až devátém byty. V posledních třech se nacházejí bar a kavárna s terasou. Stavbu zakončuje uzavřená glorieta s vysokým stožárem. Byl by opravdu hřích navštívit Lublaň a vynechat Nebotičnik. Na tento trpasličí mrakodrap je totiž nejen stále krásný pohled pro jeho architektonickou hodnotu, ale z kavárny s venkovní terasou v nejvyšším patře máte město i Lublaňský hrad jako na dlani. Za shlédnutí stojí také vstupní hala obložená mramorem a monumentální točité schodiště, které prostupuje všemi patry a je častým cílem uměleckých fotografů. Doba dovolených je za dveřmi, a proto nezbývá než popřát varno potovanje!

15 června 2012

Vestedatoren

Společnost Vesteda, jeden z největších poskytovatelů luxusního nájemního bydlení v Nizozemském království, dokončila v roce 2006 zajímavou moderní budovu s historickými prvky. Tento neobyčejně elegantní devadesáti metrový mrakodrap s dvaceti osmi patry najdeme v centru EindhovenuAby mohla vzniknout co nejštíhlejší stavba, tvoří její základnu protáhlý diamantový půdorys. V nejužším místě tak připomíná newyorskou Žehličku, z bočního pohledu pro změnu milánskou Grattacielo Pirelli. Při stavbě byl použit přírodní kámen a velké množství skla a zvláštní pozornost byla věnována harmonickému zasazení mrakodrapu do stávající městské zástavby. Dvě spodní podlaží jsou určena pro obchody a kanceláře, všechna ostatní pro bydlení. Díky úzkému profilu jsou v každém podlaží jen dva byty, celé nejvyšší patro zabírá luxusní penthouse.

11 června 2012

Historie mrakodrapu 17: Taipei 101

V roce 2004 se nejvyšším mrakodrapem planety stal Taipei 101 na Tchaj-wanu s výškou 509 metrů, a stal se tak prvním, který překonal půlkilometrovou hranici. Číslovka v názvu je odvozena od počtu podlaží i adrese, kde budova stojí. Při stavbě bylo přihlíženo k faktu, že mrakodrap bude stát v místě s častými tajfuny a zemětřeseními. Proto zde musely být použity ty nejmodernější konstrukční a inženýrské technologie. Nosná konstrukce budovy se skládá z šestnácti obrovských ocelových sloupů zalitých železobetonem, které po obvodu lemuje dalších osm mohutných sloupů. Ty jsou s nosnou konstrukcí spojeny ocelovými nosníky každých osm pater. Mezi 92. a 88. podlažím je navíc zavěšena 660 tunová koule, která slouží jako stabilizační kyvadlo a zmírňuje horizontální pohyb stavby při otřesech. Rozestavěná budova prošla 31. března 2002 ostrou zkouškou stability, kdy Tchaj-wan zasáhlo silné zemětřesení. Při něm se zřítily část lešení a dva jeřáby z vrcholku stavby. Konstrukce ale nebyla nijak poškozena, a tak se brzy mohlo ve výstavbě pokračovat. Stavba připomíná stonek bambusového výhonku s osmi obřími segmenty, které ze sebe navzájem vyrůstají. Číslo osm figuruje v souvislosti s tímto mrakodrapem velmi často. Není to náhoda, osmička je v čínské kultuře symbolem štěstí a prosperity. Štěstí má přinést i zdobení mrakodrapu tradičními čínskými symboly, proto jsou všechny čtyři rohy na vrcholu každé z osmi sekcí ozdobeny stylizovanými draky a řadou dalších dekorativních prvků úzce spojených s místní kulturou. Spodní část věže tvoří nákupní centrum, ostatní patra slouží administrativním účelům. Sídlí zde mnoho mezinárodních firem nebo jejich poboček, a také burza cenných papírů. V 89. podlaží se nachází veřejnosti přístupná vnitřní vyhlídková terasa. Pokud to počasí umožní, pak lze v 91. podlaží vyjít i na venkovní terasu, která se nachází ve výšce téměr 392 metrů. Díky tomu, že takto vysoký mrakodrap je v siluetě města osamocen, nabízí vyhlídka z nejvyššího patra neopakovatelný panoramatický výhled na celé město.
Stabilizační kyvadlo


10 června 2012

Lever House

Lever House, 1952 a 1955
Lever House v současnosti
Britská společnost Lever Brothers, největší výrobce čisticích prostředků na světě, si s pomocí talentovaného architekta Gordona Bunshafta ze studia Skidmore, Owings a Merrill postavila v roce 1952 v New Yorku unikátní sídlo své americké pobočky. Společně s budovou Spojených národů zde byl poprvé uplatněn systém zavěšené fasády, neboli montovaný obklad z velkoformátových panelů upevněný k vlastní nosné konstrukci. Zároveň jde o první plně klimatizovanou budovu New Yorku, protože okna jsou uchycena napevno a nedají se otevírat. Přínos této 94 metrové administrativní budovy spočívá v tom, že nad částí pozemku je pouze nízká dvoupodlažní zástavba s malým nádvořím se zahradou, zatímco vlastní mrakodrap je odsunutý k zadní části pozemku. Díky odsunutí vertikální hmoty se mohlo upustit od povinného odstupňování mrakodrapu kvůli prosvětlení ulice. Doba štíhlých věžových mrakodrapů, jak je známe především z dvacátých a třicátých let, tím definitivně končí. Lever House zahájila éru výškových budov dojmově lehkých a průhledných, esteticky však převážně nezajímavých. Celá budova sloužila v prvních letech provozu jen potřebám společnosti. Většinu přízemí zabírají veřejné prostory a vstupní hala, druhé podlaží bylo určeno společenskému zázemí zaměstnanců a ve třetím se nacházela kantýna s venkovní terasou. V ostatních patrech byly kanceláře a vedení společnosti sídlilo v nejvyšším, jednadvacátém. Nad ním se pak ještě nacházejí tři patra se strojovnou a skladovými prostory. V roce 1982 byl budově udělen status památky, už tehdy ale bylo evidentní, jak na ní zub času zahlodal. Dovnitř zatékalo a rez kolem oken byla všudypřítomná. Většina modrozelených panelů musela být vyměněna, ale nové zabarvení neladilo s originálním. Původní zářivá fasáda tak v devadesátých letech připomínala nepovedenou mozaiku. Kromě toho, vlastník budovy se postupně stěhoval do jiných prostor mimo město a nakonec ji celou prodal v roce 1998. Nový vlastník záhy přistoupil k nákladné rekonstrukci, která se mimořádně zdařila. V současnosti v budově sídlí mnoho firem a na místě zaměstnanecké kantýny najdeme italskou stylovou restauraci Casa Lever. V nejvyšších čtyřech patrech dodnes sídlí Lever Brothers, původní vlastník mrakodrapu.

06 června 2012

Cathedral of Learning

Cathedral of Learning, asi 1938
Cathedral of Learning v současnosti
Když může mít New York svůj chrám obchodu, proč bychom my nemohli mít chrám vzdělání? To si možná řeklo vedení Pittsburghské univerzity, když v roce 1921 zadalo projekt na výstavbu nové administrativní budovy místnímu architektovi. Trvalo ale dalších pět let, než byla stavba zahájena a pak dalších jedenáct, než byla kompletně dokončena. Ovšem výsledek stojí za to, Pittsburghská univerzita se může od roku 1937 chlubit  nejvyšší vzdělávací budovou ve Spojených státech. Tento jedinečný mrakodrap v pozdním novogotickém stylu opravdu připomíná chrám, a to nejen z vnějšího pohledu, ale i uvnitř. Ohromná, čtyřpatrová zdobená hala s křížovou klenbou připomíná do nejmenších detailů kostelní loď a návštěvník po vstupu do budovy instinktivně smeká pokrývku hlavy. Díky tomu, že je mrakodrap postaven na vrcholku malého kopce, působí svou výškou 163 metrů ještě impozantněji. Navíc je celý univerzitní areál vzdálený 3 km od centra města, takže široko daleko není žádná další výšková budova. Jak už název napovídá, mrakodrap slouží studijním účelům. Najdete zde kanceláře profesorů, studijní haly, knihovny, posluchárny, vědecké laboratoře a samozřejmě učebny, z nichž je 29 pojmenováno a speciálně upraveno podle země, odkud do Pittsburghu dorazilo nejvíce přistěhovalců. V Pensylvánii našlo nový domov mnoho emigrantů z českých zemí, a proto není divu, že zde najdeme i československou učebnu. Založena byla již v roce 1939, patří tedy mezi nejstařší, a tak jako ostatní, je i ona navržena v podobě připomínající naši školní učebnu. V roce 2007 proběhlo teprve první a již velmi potřebné vyčištění exteriérů budovy. V současnosti vypadá vápencový obklad fasády opět jako nový.
Čtyřpatrová hala s křížovou klenbou

03 června 2012

I ain't afraid of no ghost!

Pro většinu diváků, kteří vyrostli v osmdesátých a devadesátých letech, se Krotitelé duchů stal jedním z nejlepších filmů jejich mládí, a ani 28 let od natočení neubralo nic na jeho kvalitě. Nezapomenutelná je finální scéna na střeše mrakodrapu, kde Gozer dostane pořádně na prdel. Existuje ale tato budova ve skutečnosti?


Ano i ne. Mrakodrap v podobě, jak jej známe z filmu, neexistuje. Jeho postupně se zužující design ale vychází ze skutečné budovy nacházející se v New Yorku, kde se také natáčely všechny exteriérové záběry finální scény snímku. Budova ve stylu art deco byla dokončena roku 1930 a nese oficiální jméno 55 Central Park West. Po natočení filmu se jí ale přezdívá Ghostbusters Building, což ovšem není žádné velké překvapení. Budova je vysoká 58 metrů, daleko méně než její filmový protějšek. Nápadným rysem, hojně používaným ve dvacátých letech, je barevné členění fasády - od tmavě fialové v přízemí po světle žlutou v nejvyšších patrech. Budova je určena výhradně pro bydlení, a protože nabízí neopakovatelný výhled na největší newyorský park, byt si zde může pořídit jen skutečně majetný člověk. Nejžádanější jsou dva luxusní apartmány v posledním, devatenáctém podlaží, které jsou zároveň i nejrozlehlejší. Na střeše budovy se v současnosti nekonají žádné rituály. Ostatně, sám doktor Venkman ujistil loni veřejnost, že je budova zcela bezpečná a ani jeden obyvatel budovy není sumerské národnosti. Pokud by se ale měly opakovat události z roku 1984, pak jedním dechem dodává: "Who ya gonna call?"
55 Central Park West, 1930 - 2008