Guaranty Building

Architekti Louis Henry Sullivan a Dankmar Adler dovedli své umění k dokonalosti už v roce 1896. Guaranty Building v Buffalo je na první pohled totožná s jejich Wainwright Building v St. Louis  z roku 1891. Ve skutečnosti se ale toto mistrovské dílo může pochlubit mnoha vylepšeními oproti svému originálu. Budova s výškou 58 metrů zachovává klasické členění Chicagské školy. Spodní část je vybavena většími prostory, má reprezentativní charakter a slouží obchodům. Střední část s pravidelnou řadou totožných oken je určena kancelářím. Nejvyšší patro slouží jen pro strojovnu výtahů a další technická vybavení. Jako dekorativní obklad byla opět zvolena červená terakota s mimořádně detailním zdobením. Původně měl mrakodrap nést jméno Taylor Building, podle svého majitele a místního podnikatele. Hascal T. Taylor ale neunesl náklady na výstavbu a ještě před dokončením převzala financování stavební společnost Guaranty Construction. Záhy po dokončení zakoupila mrakodrap pojišťovna Prudential Insurance Company. Budova je tak dodnes známá pod těmito jmény, obě navíc zdobí průčelí nad hlavním vchodem. V polovině padesátých let byla budova zprasena nevhodnými stavebními zásahy. Moderní úpravy historických interiérů a vnějších výkladů byly mimořádně necitlivé. Požár několika pater v roce 1974 přispěl k ještě rychlejšímu chátrání budovy a o tři roky později se vážně uvažovalo o demolici. Na začátku 80. let konečně došlo k tolik potřebné rekonstrukci. Další opravy dokončené v roce 2010 zajistily mrakodrapu návrat do své původní podoby a ten je od té doby považován za nejcennější stavební skvost Buffala.

Manhattan Rising

Dolní Manhattan od řeky East River, 1904

Díky stavebnímu úspěchu Tower Building zasáhla New York počátkem devadesátých let 19. století mrakodrapová horečka nemající v historii obdoby. Mezi lety 1890 až 1899 vyrostly na dolním Manhattanu hned tři budovy, které se mohly chlubit titulem nejvyšší mrakodrap světa, a v roce 1900 se zde nacházelo hned osm z deseti nejvyšších mrakodrapů světa. Tato nebývalá stavební aktivita pokračovala i v prvním desetiletí nového století. Každá větší banka, pojišťovna nebo významný výrobce musel mít své honosné sídlo právě zde. Ale jen opravdu ty nejvyšší budovy se odvážily přiblížit nebo jen lehce překonat stometrovou výškovou hranici. Hlavním problémem vysokých a štíhlých staveb je boční zatížení větrem. V té době měli konstruktéři mrakodrapů stále nedostatečné zkušenosti s odezvou konstrukce při takovémto zatížení. Proto když v únoru 1906 prohlásil výrobce šicích strojů Singer Manufacturing Company, že postaví mrakodrap, který téměř dvakrát převýší stávajícího držitele titulu, vzbudilo to senzaci i pochyby. Společnost najala nejlepší stavební odborníky tehdejší doby a ti pod vedením hlavního inženýra Otto F. Semsche vyřešili problém nárazového větru vylepšením již tehdy známého příčného zavětrování. Cesta k pohlazení oblohy byla volná. Když byl Singer Building v roce 1908 dokončen, stal se svými 187 metry skutečně nejvyšší a dramaticky proměnil newyorské panorama. Byl to prototyp mrakodrapu věžového typu a díky němu získal jižní cíp Manhattanu svůj charakteristický ráz, který se s postupujícími lety dramaticky měnil a rozrůstal.

Dolní Manhattan od řeky East River, 1907

Dolní Manhattan od řeky Hudson, 1908

Dolní Manhattan od řeky East River, kolem roku 1935

10 nejvyšších mrakodrapů Seattlu

1. COLUMBIA CENTER
    287 m. 1985
2. 1201 THIRD AVENUE
    235 m. 1988
3. TWO UNION SQUARE
    226 m. 1989
4. SEATTLE MUNICIPAL TOWER
    220 m. 1990
5. SAFECO PLAZA
    192 m. 1969
6. RUSSELL INVESTMENTS CENTER
    182 m. 2006
7. U.S. BANK CENTRE
    177 m. 1989
8. WELLS FARGO CENTER
    175 m. 1983
9. BANK OF AMERICA FIFTH AVENUE PLAZA
     166 m. 1981
10. 901 FIFTH AVENUE
      163 m. 1973

Wainwright Building

Největší osobnost Chicagské školy a jeden z nejvýznamnějších architektů vůbec. Učitel legendárního Franka Lloyda Wrighta, ale také arogantní a nesnesitelný vztekloun, který nikdy nešel pro urážku daleko. To byl Louis Henry Sullivan, otec modernismu. Jeho nejslavnějším dílem je administrativní budova Wainwright Building v St. Louis z roku 1891, kterou navrhl se svým společníkem Dankmarem Adlerem. Tato budova je jako jedna z prvních opatřena kompletním ocelovým skeletem v prakticky totožné formě, v níž se vyskytuje u výškových staveb současnosti. Sullivan se díky použití oceli mohl odpoutat od historických prvků, protože už nebyl omezen tradičními stavebními materiály. Razil heslo, že forma následuje funkci a jeho pojetí architektury dává přednost praktičnosti před estetickým dojmem. Wainwright Building představuje dokonalé zhmotnění všech těchto myšlenek. Zároveň je tato 45 metrová budova typickým zástupcem Chicagské školy se svým rozdělením podle antického sloupu na podstavec, dřík a hlavici. Budova obložená červenou terakotou má předsazené pilíře, na rozích svisle členěné. Parapetní pásy naopak ustupují, přičemž jejich bohaté ornamenty mají převážně charakter horizontální. Výstavbu si objednal pivovarník Ellis Wainwright pro kanceláře místního sdružení sládků. Přízemí sloužilo obchodům, nad nimi se nacházely administrativní prostory sdružení a v nejvyšším patře strojní vybavení a vodní nádrže. V roce 1974 zakoupil budovu stát Missouri a zachránil ji tak před demolicí. Po nákladné rekonstrukci se v ní usídlily státní úřady.

U.S. Steel Building

Už od počátku výstavby mrakodrapu U.S. Steel Building bylo jasné, že se tato budova zařadí  mezi nejnenáviděnější stavby New Yorku. Uniformní, krabicový design nebyl hlavní příčinou nenávisti Newyorčanů, ale její umístění. V roce 1964 zakoupila americká ocelářská korporace blok pozemků na jižním Manhattanu s nejstaršími mrakodrapy města. Společnost chtěla na tomto místě vybudovat své nové sídlo, ale plánovaný mrakodrap byl natolik mohutný a vysoký, že povolení k výstavbě bylo podmíněno věnováním části nabytého pozemku zpět městu jako veřejný park. U.S. Steel místo přehodnocení plánů raději zakoupila celý sousední blok s dalšími historickými mrakodrapy a mezi lety 1967 - 69 je pak s posvěcením města všechny zlikvidovala. V krátkém období přišel New York o elegantní Singer Building, impozantní City Investing Building a odborníky i veřejností obdivovanou Washington Life Building. Tomuto zvěrstvu nebyla schopna zabránit ani Komise pro ochranu historických památek. Na prvním pozemku bylo v roce 1973 dokončeno nové sídlo U.S. Steel s výškou 226 metrů s již zmiňovaným uniformním, až agresivně chladným designem s černou lakovanou fasádou podle návrhu studia Skidmore, Owings & Merrill. Druhý pozemek zůstal nezastavěný, aby firma vyhověla podmínce stavebního povolení, a vznikl zde veřejnosti přístupný park, který dnes nese jméno Zuccotti Park. Při teroristických útocích 11. září 2001 utrpěla budova i přilehlý park značné škody, které se podařilo zcela opravit až v průběhu roku 2006. V současnosti nese budova oficiální jméno One Liberty Plaza a místo ocelářů zde sídlí mnoho amerických firem i poboček zahraničních společností. Špatné renomé se ale táhne s budovou dál.

Vertigo 11

Princess Tower je druhou nejvyšší budovou Dubaje, i když její výška dosahuje jen poloviny tamějšího a světového rekordmana Burj Khalifa. Výška 413 metrů přesto stačí na titul 16. nejvyšší budovy světa a především na titul nejvyšší čistě rezidenční stavby. Tento primát si udržuje od roku 2012, kdy byla dokončena, do současnosti. Právě tento mrakodrap, nacházející se v přístavní čtvrti Marina City s výhledem na slavný umělý palmový ostrov, si letos v květnu vybrala k výstupu skupina lezců okolo Alexandra Remneva. Této ruské skupině odvážlivců se podařilo proniknout až na samotný vrcholek Princess Tower a svůj triumf zdokumentovat dechberoucí selfie. Členové skupiny prozradili, že do mnoha tamějších mrakodrapů lze snadno proniknout, protože nejsou zabezpečeny. Řada z nich dokonce nedisponuje žádnou bezpečnostní službou. Této situace samozřejmě využili, a tak prozkoumali i jiné dubajské mrakodrapy a zakázané výhledy z nich. Remnev a jeho parta už dnes připravují další výpravu a jistě nás brzy překvapí novou, ještě odvážnější selfie.

Princess Tower uprostřed s fialovým osvětlením koruny

Bank of America Center

"Pokouším se vyjmout z dějin to, co se mi líbí," přiznal se jednou Philip Johnson, jenž je nejvirtuóznějším představitelem historizujícího eklektismu v architektuře. Johnsonovy stavby propojují minulost s moderními experimenty, vznikají tak pronikavě originální budovy. Vzpomeňme například na One Detroit Center v Detroitu, fenomenální PPG Place v Pittsburghu, Puerta de Europa v Madridu, One Ninety One Peachtree Tower v Atlantě nebo na slavnou Rtěnku v New Yorku. Johnson historizující motivy a prvky použil i u návrhu Bank of America Center v Houstonu a opět stvořil mrakodrap s výraznou identitou. Budova byla dokončena v říjnu 1983 a měří 238 metrů. Ač není nejvyšší v Houstonu, je v její siluetě nejsnáze rozpoznatelná. Je to díky třem výrazným ústupkům s vysokými štíty, z nichž se zvedají věžičky. Ty připomínají fiály nizozemských gotických katedrál. Komplex tvoří dvě budovy. Nižší dvanáctipatrová stavba obsahuje uměleckou galerii, velkou halu s řadou kleneb přístupnou veřejnosti a nádherné šestimetrové hodiny na podstavci z roku 1914, kterých bylo vyrobeno jen tři sta kusů. Vyšší budova s 56 patry obsahuje kanceláře. Obě stavby jsou v podnoži stavebně i vizuálně propojeny. Konstrukce mrakodrapu je tvořena ocelovým skeletem obloženým švédskou žulou.

Scotia Plaza

Druhá světová válka končí a uniformní mezinárodní styl již nedočkavě buší na dveře. V Torontu však otáčejí kalendář o dvacet let zpět a staví mrakodrap ve stylu, který má své nejlepší roky za sebou. Když se totiž Bank of Nova Scotia rozhodla postavit si v centru Toronta své nové administrativní sídlo, psal se konec roku 1929 a Velká hospodářská krize začala drtit i Kanadu. Banka přesto od projektu neustoupila a oznámila, že výstavba jejího více než stometrového mrakodrapu ve stylu art deco začne na jaře 1931. Jenže ekonomika se ten rok potopila do sraček ještě hlouběji, a tak byl celý projekt odložen na neurčito. Jen co se koncem třicátých let situace zlepšila, udeřila pro změnu Druhá světová válka a výstavba se odložila podruhé. Po konci války bance již nic nebránilo se konečně pustit do výstavby. Ještě v roce 1945 byl osloven původní architekt John M. Lyle, aby finalizoval celý projekt. Jenže Lyle umírá už v prosinci toho roku a výstavba je odložena potřetí. V roce 1946 banka kontaktovala studio Mathers and Haldenby, kde tehdy pracovali John Beck a Arthur Eadie, dlouholetí Lyleovi asistenti. Ti všechny zdobné rysy stavby výrazně zjednodušili, aniž by narušili noblesu původního návrhu. Na fasádu přidali reliéfy s mytologickou tematikou a bankovní halu ozdobili mramorovými reliéfy, které vesměs znázorňují dělníky pracující v odvětvích úzce spjatých s investiční činností banky: těžba dřeva, rybolov, zemědělství a hornictví. Výstavba byla zahájena v roce 1949 a o dva roky později byl 115 metrů vysoký mrakodrap dokončen. Banka tak konečně získala svou ústřední centrálu, která v roce 1975 získala status historicky významné budovy. Na začátku osmdesátých let bylo evidentní, že stávající budova nebude stále se rozrůstající bance brzy stačit. Jakékoliv bourání nebo výrazné stavební úpravy chráněné památky byly vyloučeny. Vedení banky se rozhodlo nejdříve pečlivě opravit a zmodernizovat původní budovu a hned nato postavit zcela novou v jejím těsném sousedství. Toronto se tak v roce 1988 stalo domovem jednoho z nejzdařilejších postmoderních mrakodrapů světa. Design nového mrakodrapu je nesmírně citlivý ke své starší sestřičce. Obě budovy stojí v ostrém kontrastu, přesto se dramaticky doplňují. Je to nejen díky vhodně zvolené fasádě z rudé žuly, ale i rovnoběžníkovému půdorysu, jenž propůjčuje budově až neuvěřitelnou štíhlost. Vizuálně tak nezadupává historický mrakodrap do země, naopak funguje jako jeho pomyslné prodloužení do nebe. Stejně citlivý přístup byl zvolen i pro vstupní halu. Čtrnáctipodlažní prosklené atrium propojuje starou stavbu s novou a zahrnuje historické i moderní architektonické prvky. Mrakodrap měří 275 metrů a v době dokončení se stal druhým nejvyšším v Torontu i Kanadě, loni ale klesl na třetí příčku. Prostory jsou využívány jako kanceláře, hotel a v nejnižších patrech jako maloobchodní pasáž. Bank of Nova Scotia prodala celý komplex v roce 2012, přesto dodnes zůstává zdaleka největším nájemcem v obou budovách.

Kde je Waldo? 4

Panorama Chicaga z pohledu od Michiganského jezera patří k těm rozhodně nejimpozantnějším siluetám světa, jak ostatně dokládá tato zimní fotografie. Dokážete na snímku najít některé z jeho nejznámějších mrakodrapů? Vyberte si obtížnost, na kterou stačíte, a hurá do toho. Kompletní řešení bude odhaleno 12. prosince.

1. Pro začátečníky: Willis Tower
2. Pro pokročilé: John Hancock Center, Aon Center
3. Pro experty: Vagína, Chicago Board of Trade, Montgomery Ward Tower
4. Pro fanatiky: Masonic Temple, Lake Point Tower, Chicago Spire

10 nejvyšších mrakodrapů Cincinnati

1. GREAT AMERICAN TOWER AT QUEEN CITY SQUARE
    203 m. 2010
2. CAREW TOWER
    175 m. 1931
3. PNC TOWER
    151 m. 1913
4. SCRIPPS CENTER
    143 m. 1990
5. FIFTH THIRD CENTER
    129 m. 1969
6. CENTER AT 600 VINE
    127 m. 1984
7. FIRST FINANCIAL CENTER
    125 m. 1991
8. HILTON CINCINNATI NETHERLAND PLAZA
    113 m. 1931
9. CHIQUITA CENTER
     112 m. 1984
10. PNC CENTER
      108 m. 1979

Russia Tower

Jeden z největších a nejambicióznějších ruských projektů je Mezinárodní obchodní centrum v Moskvě v lokalitě Krasnopresněnského nábřeží. Projekt luxusní obchodní, relaxační a zábavní čtvrti s nejvyššími mrakodrapy Evropy byl schválen místní vládou již v roce 1992. Výstavba začala v roce 1996 a převážná část této nové čtvrti je dnes již dokončena. Dominantou celého komplexu se měl stát Russia Tower, mrakodrap s úctyhodnou výškou 612 metrů, což by jej zařadilo mezi nejvyšší mrakodrapy světa. Navrhnul jej světoznámý architekt Norman Foster, tvůrce takových skvostů jako například The Bow v Calgary, Commerzbank Tower ve Frankfurtu nebo Hearst Tower v New Yorku. Budova se měla skládat ze tří samonosných pilířů, které symbolizovaly tři lidské paže směřující vzhůru do nebe. Tyto moduly by se k sobě postupně přibližovaly, ale ani v nejvyšší části budovy by se nespojily. Stavba by tímto odvážným stavebním řešením připomínala velmi úzkou a vysokou pyramidu. Russia Tower měl sloužit jako multifunkční mrakodrap. V nejnižších patrech měly být obchody a kanceláře, ve střední části rozlehlé ledové kluziště, v nejvyšších patrech pak bytové jednotky a hotel. Nejvyšší podlaží bylo vyhrazeno kavárně a baru s panoramatickým výhledem na celou Moskvu. Základní kámen budovy byl položen v září 2007, už v listopadu 2008 byla ale výstavba zastavena z důvodu nedostatku financí. Začátkem následujícího roku byl projekt definitivně zrušen a na dodnes nezastavěném pozemku bude v budoucnu zřejmě postaveno parkoviště a jiná, daleko nižší budova.

Velký čínský prd

Jsou tomu právě dva roky, co čínská stavební firma The Broad Sustainable Building velkohubě prohlásila, že ve městě Čchang-ša postaví za těžko uvěřitelných sedm měsíců nejvyšší mrakodrap světa. Rekordní tempo výstavby měl zajistit unikátní stavební postup, při němž se většina budovy postaví z předvyrobených dílů, které se poté smontují přímo na místě. S popsaným postupem už má tato společnost nemalé zkušenosti, ovšem jen u daleko nižších staveb. Plánovaná výška budovy měla být 838 metrů, překonala by tak o rovných deset metrů dosud nejvyšší Burj Khalifa v Dubaji. Mrakodrap Sky City mělo obývat více než třicet tisíc lidí a kromě bytů měly být ve věži také školy, nákupní centra, divadla, kina a dokonce i nemocnice. Pohodlné a rychlé cestování mezi jednotlivými patry by obstaralo 104 výtahů. Jenže společnosti BSB se dodnes nepodařilo získat všechna potřebná povolení a termín zahájení výstavby se neustále odsunuje. Celý projekt je spíše megalomanským snem zakladatele a majitele stavební společnosti, který zřejmě nebude nikdy postaven.

Eureka Tower

Nejvyšší v Melbourne a druhý nejvyšší v Austrálii, to je 297 metrů vysoký mrakodrap Eureka Tower. Budova byla dokončena v roce 2006 a má neobvyklý design, za který získala řadu prestižních ocenění. Jméno stavby odkazuje na tzv. Eureka Stockade, vzpouru zlatokopů, která vypukla v roce 1854 proti zavedení vysokých těžebních licencí. Nejvyšší část mrakodrapu symbolizuje zlatou horečku a úzký červený pruh odkazuje na její krvavé potlačení britskou koloniální vládou. Modrobílé fasádní pruhy symbolizují vlajku vzbouřenců. V nejnižší části budovy se nacházejí garáže, obchody a kanceláře, od jedenáctého patra do osmdesátého sedmého celkem 556 luxusních bytů. Nad nimi jsou ve dvou patrech umístěny veřejnosti přístupná vnitřní i vnější vyhlídková terasa a restaurace. Ti odvážnější mohou vstoupit do krychle s příhodným jménem The Edge, což je celoprosklený balkon vystupující více než tři metry od budovy. V devadesátém a devadesátém prvním podlaží se nachází technické a komunikační zázemí mrakodrapu, kam ale obyvatelé ani návštěvníci budovy nemají přístup. Zde je mimo jiné umístěno stabilizační vodní kyvadlo, které neustálým přeléváním vody z jedné obrovské nádrže do druhé zmírňuje horizontální pohyb stavby.