O-14

Obchodní společnost Dubai Business Bay si v roce 2007 najala newyorské architektonické studio RUR Architecture s požadavkem, aby pro její nové sídlo navrhlo ojedinělou budovu. A skutečně: o dva roky později byla v centru Dubaje dokončena pozoruhodná stavba, která se může pochlubit unikátní nosnou fasádou a zvláštním jménem. Hlavní nosná konstrukce budovy je umístěna do vnějšího skeletu, čímž architekti uvolnili interiér budovy od rozměrných stavebních prvků a získali výrazně větší prostor uvnitř. Jednolitost interiéru nepřerušují žádné nosné příčky, protože jsou jednotlivá podlaží zavěšena na vnější konstrukci. Tu tvoří systém různě velikých otvorů, které umožňují přístup denního světla přes vnitřní prosklenou fasádu. Přestože mrakodrap měří jen 102 metrů, nabízí užitnou plochu přes tři sta tisíc metrů čtverečních. Další zvláštností budovy je její jméno, jež vzniklo prostým zkomolením parcelního čísla 014. Svou zářivě bílou barvou a strukturovaným, děrovaným pláštěm nápadně vybočuje z řady sousedních mrakodrapů, jejíž fasády tvoří převážně sklo a ocel. Díky tomu O-14 vizuálně dominuje svému okolí, i když je obklopena daleko vyššími stavbami.

Bank of the Metropolis

Bank of the Metropolis ve výstavbě, 1902

Bank of the Metropolis
v současnosti

Newyorská Bank of the Metropolis byla založena v roce 1871 a své služby poskytovala především drobným obchodníkům s domácími potřebami, nábytkem a šperky. Ti své obchody soustředili kolem Union Square, a tak si banka také vybrala pro své aktivity toto náměstí. Spolu s rostoucím významem náměstí rostla i stavební aktivita a nízkou zástavbu pro bydlení brzy nahradily okázalé komerční objekty. Bank of the Metropolis nechtěla zůstat pozadu, a tak začátkem 20. století zakoupila na Union Square mimořádně dlouhý a úzký pozemek a najala architekta Bruce Price, aby si s tím poradil. Tvůrce významné American Surety Building s tím neměl problém a opět navrhl proporčně zdařilou stavbu, která byla dokončena v roce 1903. 62 metrů vysoká budova svým profilem přesně odpovídá atypickým rozměrům parcely. Jako mnoho jiných budov z tohoto období, i tato je opticky rozdělena podle klasického antického sloupu na podstavec, dřík a hlavici. Podstavec tvoří dvoupodlažní portikus se dvěma iónskými sloupy z leštěné žuly, střední část devět podlaží přerušených v delší části stavby balkonem a hlavici ukončuje převislá římsa. Původně byla mohutně zdobena měděnou kolonádou, podobně jako German-American Building a Broadway Chambers Building, ale pravděpodobně při stavebních úpravách v polovině sedmdesátých let o ni přišla. Nové sídlo banky se stalo nejvyšší budovou města na takto úzkém pozemku a podle stavebního úřadu města New York platil tento primát dokonce celosvětově. Bank of the Metropolis už dávno neexistuje, v roce 1918 ji spolkla mnohem větší Bank of Manhattan. Zůstala tak po ní jen stejnojmenná budova. Za svou dlouholetou existenci změnila mnohokrát majitele, žádný z nich ji ale naštěstí nezprasil nevhodnými stavebními zásahy. V současnosti sídlí v prostorách bývalé banky restaurace, všechna ostatní patra nad ní byla přeměněna na luxusní bydlení již v roce 1975. Kromě odstraněné kolonády tak budova shlíží na Union Square prakticky ve stejném stavu jako před 110 lety.

Union Square, 1910. Bank of the Metropolis zcela vlevo
Uprostřed v dálce Metropolitan Life Tower, tehdejší nejvyšší budova světa
Zcela vpravo Germania Life Insurance Building ve výstavbě

Jak vypočítat výšku mrakodrapu barometrem?

World Trade Center před dokončením, 1971
415 a 417 metrů

Na univerzitě v Kodani zadali jednou při zkoušce z fyziky tuto úlohu: Vysvětlete, jak je možné pomocí barometru vypočítat výšku mrakodrapu. Jeden student na otázku odpověděl: "Přivážu barometr na dlouhou šňůru a spustím ho z mrakodrapu. Délka šňůry plus barometr se rovná výšce mrakodrapu." Originální odpověď zkoušejícího tak rozčílila, že studenta od zkoušky vyhodil. Student rozhodnutí napadl, protože jeho odpověď byla nepochybně správná. Nakonec univerzita do celé záležitosti zapojila vnějšího arbitra a požádala ho o pomoc. Arbitr rozhodl, že odpověď byla správná, ale nijak neprokazuje studentovy vědomosti z fyziky. Aby se problém vyřešil, rozhodl dát studentovi šest minut na to, aby komisi přesvědčil, že má alespoň základní vědomosti z fyziky. Student seděl pět minut zamyšleně a zcela mlčky. Arbitr studentovi připomenul, že čas běží, na což dotyčný odpověděl, že má v hlavě relevantních řešení více, ale nedokáže se rozhodnout, které z nich prezentovat. Poté jej vyzvali, aby si pospíšil, a on stejně jako poprvé odpověděl: "Barometr bych mohl vynést na střechu mrakodrapu a pustit ho dolů přes okraj střechy. Potom změřím čas, za jaký dopadne na zem. Výšku budovy tak vypočítám podle vzorce v=0,5g * t na druhou. To by ale barometr nedopadl moc dobře." Pak pokračoval: "Anebo předpokládejme, že svítí slunce, tak bych změřil výšku barometru a potom bych ho postavil tak, abych mohl změřit délku jeho stínu. Pak zjistím, jak dlouhý je stín mrakodrapu. S těmito údaji je pak jednoduché vypočítat pomocí proporcionální aritmetiky výšku mrakodrapu." Dále dodal: "Ale pokud trváte na vysoce vědecké odpovědi, barometr můžeme zavěsit na krátkou šňůru a necháme ho jako kyvadlo pohybovat se z jedné strany na druhou, nejprve na úrovni přízemí a potom na střeše. Výšku pak vypočítáme z rozdílu v gravitační síle T = 2π√(L/g)." Ovšem mohlo by to být i takto: "Pokud by na mrakodrapu byl vnější žebřík, dalo by se po něm jednoduše vylézt nahoru, barometr postupně přikládat na stěnu a jeho výšku si označovat nad sebe. Potom všechny výšky barometru spočítáme a dostaneme výšku mrakodrapu. Pokud však chcete nudné, ale ortodoxní vysvětlení, tak pomocí barometru změříme tlak v přízemí, potom na střeše, rozdíl v milibarech převedeme na centimetry a tím zjistíme, jak je mrakodrap vysoký. Protože jste nás ale vždy vedli k tomu, abychom přemýšleli svobodně a pracovali vědecky, jednoznačně nejlepší metodou by bylo zazvonit na dveře správce budovy a říct mu: 'Dám Vám tento pěkný barometr, když mi řeknete, jak vysoký je tento mrakodrap.'" Legenda praví, že tento student byl Niels Bohr, nositel Nobelovy ceny za fyziku za rok 1922.

Seagram Building

Seagram Building, 1957

Seagram Building, 1958

Ludwig Mies van der Rohe, jeden z nejvýznamnějších architektů historie, navrhl v padesátých letech minulého století budovu tak významnou, že posunula hranice architektury, přinesla nové stavební postupy a dokonce zapříčinila změny ve stavebním zákoně. Stala se jí budova společnosti Joseph E. Seagram & Sons v New Yorku, slavná Seagram Building. Mies van der Rohe jako jeden z prvních realizoval myšlenku ryzího funkcionalismu a vytvořil mrakodrap, který svou promyšlenou strukturu halí do noblesní skleněné fasády. Ta je navíc unikátní v tom, že všechny její tabule jsou tónovány bronzem. Toho se nakonec spotřebovalo přes čtrnáct tisíc tun. Budova jako jediná nabízela pronájem kanceláří, které měly okna od podlahy ke stropu, což bylo v té době naprosto nevídané. V hojné míře a řemeslně precizně zpracovány byly i další nákladné materiály jako jsou travertin, mramor a žula. Není divu, že se Seagram stal nejdražším mrakodrapem světa. Architekt také nezvykle využil pozemek. 157 metrů vysoký mrakodrap odsunul od uliční čáry Park Avenue o dvacet sedm metrů, od obou bočních ulic o devět metrů. Budova tak zabrala jen 40% své parcely a uvolnila místo pro stromy, bazén a žulou vydlážděné náměstí. Tímto veřejně prospěšným gestem mohl mrakodrap překročit tehdejší výškové zónování z roku 1916. Budova nakonec přispěla k úpravě newyorského stavebního zákona, jenž začal výstavbu podobných staveb podporovat. V pozdějších letech se architekti často snažili newyorský originál napodobit, ale málokterému z nich se podařilo tomuto vzoru byť jen přiblížit. Svět tak zasáhla vlna šeredných krabicoidních mrakodrapů bez valné architektonické hodnoty. Kvalita Seagram Building totiž spočívá nejen v promyšlených proporcích, ale i ve vztahu k bezprostřednímu okolí.

Typická kancelář v Seagram Building, 1958

Hotel Družba

V období vrcholného stalinistického období byla v pražských Dejvicích postavena budova hotelu Družba, jež je typickým zástupcem socialistického realismu v architektuře. O výstavbě rozhodl tehdejší ministr obrany Alexej Čepička a projektu se ujal architekt František Jeřábek s kolektivem spolupracovníků. Čepička prý doufal, že se slavnostního otevření zúčastní sám generalissimus Stalin, ale ten raději umřel, jen co začala stavba hotelu. Budova byla dokončena v roce 1956 (interiéry o rok později) a ihned se stala dominantou a chloubou Prahy. Střed hotelu tvoří centrální výškový objekt o dvanácti podlažích, na který navazují dvě symetrická postranní křídla. Ta mají pět pater, vnitřní přilehlá křídla osm pater. Na vrcholu stavby je menší nástavba s arkádovými okny. Na ní je usazena věž s cibulovou bání a vysokou špicí s hvězdou, jež dosahuje do výšky 88 metrů. Budova prošla v letech 1996 - 1997 kompletní rekonstrukcí, při níž byla architektonická a výtvarná podoba exteriérů i interiérů vesměs zachována. Pěticípá hvězda na špici nebyla odstraněna, jen změnila barvu z rudé na zelenou. Dnes zde sídlí hotel Crowne Plaza, jenž disponuje 254 plně klimatizovanými pokoji a osmnácti konferenčními místnostmi, které mají kapacitu 400 osob. Součástí stavby byl i protiatomový kryt, ve kterém mohlo přežít 600 osob po dobu čtrnácti dní. Dnes slouží tyto prostory jen jako šatny pro zaměstnance. Přes výsměch a opovržení veřejnosti se může Praha pyšnit naprosto unikátní a dochovanou památkou na období socialistického realismu. Historii nezměníme, pohled na tuto budovu možná ano.

Andromeda Tower

Donau City, moderní a stále se rozvíjející obchodní část Vídně, je tvořena výškovými budovami, které slouží především k administrativním účelům. Není to ale tak dávno, co na tomto místě stála jen telekomunikační věž Donauturm a vídeňské sídlo OSN. Devadesátá léta minulého století vdechla této čtvrti nový život a čilý stavební ruch zde pokračuje dodnes. V roce 1995 byl položen základní kámen prvního mrakodrapu s názvem Andromeda Tower. Ihned po dokončení v roce 1998 ji zakoupil zakladatel obchodního řetězce Billa Karl Wlaschek. Vysoká eliptická věž s výškou 110 metrů je vyplněna kancelářemi, v posledních čtyřech patrech se nacházejí bytové jednotky. Oválná skleněná fasáda je na několika místech prolomena kaskádou vystupujících hranolů, které při pohledu zdola připomínají vodopád. Jako dlouhá červená nit se po severní straně budovy vine dvojitý kvádr, kde se nacházejí výtahy a schodiště. Je zakončen dvěma komunikačními anténami. Andromeda Tower stále patří k nejvyšším budovám Vídně a celého Rakouska, i když se to nezdá při pohledu na více než dvakrát vyšší DC Tower 1, jenž bude letos dokončen v těsném sousedství.

Monstrum z Park Avenue (3. část)

Odstraňování loga z budovy, 1992

MetLife Building
v současnosti

Tragická událost z 1. února 1977 neměla na reputaci mrakodrapu prakticky žádný vliv. Uškodila aerolinkám PanAm, ale to byla jen jedna z celé řady špatných zpráv. Od konce šedesátých let se společnost potýkala s propadem tržeb vinou sílící konkurence, chybnými investicemi do nových letadel a několik ropných šoků v průběhu sedmdesátých let napáchalo rovněž výrazné ekonomické škody. V lednu 1981 učinila společnost největší chybu, jež ji později poslala do kytek: prodala svůj vysoce ziskový mrakodrap pojišťovně Metropolitan Life. Součástí smlouvy byla podmínka, že název i logo aerolinek zůstanou součástí budovy tak dlouho, dokud zde bude mít společnost kanceláře. Utržených 401 milionů dolarů použila PanAm k zalepení děr v hospodaření. Jenže ani v následujících letech se společnosti nedařilo, a tak opět prodávala, co mohla. Prodejem aktiv si jen kupovala čas, který ji nakonec dostihl v roce 1991. Vyhlásila bankrot a v lednu 1992 opustila veškeré administrativní prostory ve své bývalé budově. Pojišťovna nelenila a ještě ten rok odstranila logo aerolinek, nahradila ji svým vlastním a přejmenovala budovu na MetLife Building. Více než dvacet let poté ji ale většina Newyorčanů stále nazývá původním jménem. PanAm byl totiž jen jeden, zato mrakodrapů s názvem MetLife je v New Yorku hned několik. V současnosti již ale pojišťovna budovu nevlastní. Prodala ji v roce 2005 za 1,72 miliardy dolarů, což byla rekordní suma za kancelářskou budovu v celých Spojených státech. Postoj Newyorčanů se ale nezměnil ani padesát let po dokončení mrakodrapu. Stále jej vnímají jako obludné monstrum, které na daném místě nemělo být nikdy postaveno. Díky své vynikající poloze v srdci Manhattanu je ale budova oblíbená mezi nájemníky a pro svého majitele byla vždy zdrojem vysokých a stabilních příjmů.

Festival mrakodrapů

Po šestileté přestávce se letos opět uskuteční Festival mrakodrapů. A kde jinde, než právě v Mainhattanu, tedy německém Frankfurtu nad Mohanem. Celoročně je pro veřejnost přístupný pouze Main Tower, v rámci posledního květnového víkendu si ale budou moci návštěvníci prohlédnout dalších sedmnáct frankfurtských výškových budov, jež otevřou své dveře jen po dobu konání festivalu a navíc zcela zdarma. Turisté budou moci navštívit slavnou Messeturm, Westendstrasse 1, dvojčata Deutsche Bank, Opernturm, nejnovější Tower 185 a mnoho dalších. Zpřístupněny budou i známé zimní zahrady uvnitř Commerzbank Tower, dodnes nejvyšší budovy Německa. Festival ale nebude jen o pendlování mezi mrakodrapy a obdivování města z výšky. Velkým tahákem akce je také švýcarský provazochodec Reinhard Kleindl, který se pokusí přejít mezi dvěma věžemi budovy Tower 185. Na náměstí před Operou se uskuteční koncert slavných kapel následovaný působivým ohňostrojem mezi mrakodrapy. Nebudou chybět odvážné kousky profesionálů jako bungee jumping, skoky s padákem ze střech mrakodrapů, motocykloví kaskadéři a další atrakce. Pokud netrpíte závratí a nechybí vám patřičný nadhled, pak vzhůru do Frankfurtu!

Manhattanhenge

I letos budou moci obyvatelé New Yorku spatřit fascinující přírodní fenomén, který je znám pod názvem Manhattanhenge. Tento pomyslný slunovrat přichází na Manhattan vždy dvakrát ročně koncem května a v polovině července a představuje unikátní sladění architektury města s přírodou, kdy se sluneční paprsky zapadajícího slunce přelijí z východní části města na západ. Název fenoménu vznikl spojením jména newyorské čtvrti Manhattan a anglické památky Stonehenge. Tu historikové považují za určitý druh starého kalendáře nebo nábožensky významného místa, protože o letním a zimním slunovratu procházejí sluneční paprsky přesně osou kamenného kruhu ve Stonehenge. Podobným způsobem to funguje i v pravidelně uspořádané uliční mřížce New Yorku. Několik dalších měst se může pochlubit podobně uspořádanou mřížkou ulic, a tak existují i Chicagohenge, Baltimorehenge, Torontohenge a Montréalhenge. Newyorský fenomén je z nich však daleko nejslavnější. Manhattanhenge letos nastane 28. a 29. května krátce po osmé večer a znovu 12. a 13. července před půl osmou večer. Zbývá jen doufat, že počasí nezklame.

10 nejvyšších mrakodrapů Nového Zélandu

1. VERO CENTRE
    Auckland, 170 m. 2000
2. METROPOLIS
    Auckland, 155 m. 1999
3. ANZ CENTRE
   Auckland, 143 m. 1991
4. PRICEWATERHOUSECOOPERS TOWER
    Auckland, 142 m. 2002
5. OAKS RESIDENCES
    Auckland, 130 m. 2006
6. LUMLEY CENTRE 
    Auckland, 125 m. 2005
7. SENTINEL
   Auckland, 120 m. 2007
8. QUAY WEST
    Auckland, 117 m. 1997
9. ASB BANK CENTRE
    Auckland, 116 m. 1991
9. MAJESTIC CENTRE
    Wellington, 116 m. 1991
10. PRECINCT APARTMENTS
     Auckland, 115 m. 2006

První mrakodrap světa

O tom, jak si Home Insurance Building v Chicagu roky uzurpovala nárok na titul prvního mrakodrapu světa, už byla řeč. O skutečně prvním zástupci nového typu budovy již také padla zmínka, ale jen velmi krátká. Nastal čas původní článek výrazně rozšířit a především doplnit o argumenty, proč právě následující budova má na titul největší nárok.

Equitable Life Assurance Building, 1870

Pojišťovna Equitable Life Assurance Society of the United States zažívala celá šedesátá léta 19. století obrovský ekonomický rozmach, hlavní sídlo jí však stále chybělo. Zakladatel a tehdejší viceprezident společnosti Henry Baldwin Hyde a tři vyhlášení architekti - Edward H. Kendall, Arthur D. Gilman a George B. Post - společně navrhli převratnou stavbu. Prvotní návhry nezahrnovaly výtah, prozíravý Hyde v něm ale spatřoval netušené obchodní možnosti a chtěl, aby jeho budova takové zařízení obsahovala. To, co dnes bereme jako samozřejmost, byla tehdy doslova revoluční myšlenka. Navíc natolik novátorská, že Hyde musel všechny tři architekty přesvědčovat, že tento nápad bude slavit úspěch. Když byla budova 1. května 1870 slavnostně zpřístupněna zaměstnancům i veřejnosti, stala se okamžitě senzací. Všechny deníky v zemi tuto stavbu inspirovanou francouzskými paláci velebily jako stavební i architektonický triumf. Konstrukce budovy byla podobného hybridního rázu jako Jayne Building ve Philadelphii. Nosné obvodové zdi byly v přízemí téměř dva a půl metru silné, použití kovových prvků pro odlehčení celkové struktury stavby bylo ale ve vnitřních prostorách mnohem rozsáhlejší než u staršího protějšku ve Philadelphii.

Pohled na dolní Manhattan ze střechy Equitable Life Assurance Building, 80. léta 19. století
V popředí kostel Trinity

Střechu tvořilo již výhradně železo. Výška kolem 43 metrů zajistila stavbě titul nejvyšší na světě. Návštěvníci obdivovali rozlehlá dvoupatrová okna, okázalý vstup s alegorickým sousoším a pompézní bankovní halu se zdobenými střešními okny. Pro většinu z nich byla ale největším zážitkem jízda jedním ze dvou komfortních parních výtahů do nejvyššího patra, odkud měli New York jako na dlani. Není divu, že právě ty nejvýše umístěné kanceláře se brzy staly těmi nejvyhledávanějšími. Na střeše se až do roku 1894 nacházela meteorologická stanice, která lodím v přístavu signalizovala barevnými praporky nadcházející změnu počasí. Hydeova předvídavost se do puntíku naplnila. Díky existenci výtahů se navždy změnilo vnímání výškových staveb: doposud nejméně oblíbené administrativní prostory v nejvyšších patrech se od té doby staly těmi nejžádanějšími a nejdražšími. Equitable Life Assurance Society se záměrně usídlila ve druhém a třetím podlaží, aby mohla ty nejlukrativnější prostory pronajmout. Přízemní halu si pronajala banka, nejvyšší patra se stala velmi oblíbená mezi advokáty. Výběr nájemného dokázal pokrýt veškerý provoz budovy a přinášel i příjmy navíc. Společnosti se mimořádně dařilo i v následujících letech, a tak byla budova již v roce 1876 rozšířena a mansarda zvýšena.

Equitable Life Assurance Building, asi 1880 a 1906

V roce 1878 byla jako jedna z prvních elektrifikována. V roce 1886 se Equitable stala největší pojišťovnou světa a ještě týž rok se pustila do nejvýraznější přestavby svého sídla. Práce byla ukončeny v roce 1889, to již stavba zabírala celý uliční blok a dosáhla konečné výšky 52 metrů. Další rozšíření, tentokrát vertikální, se plánovalo od roku 1910, ale osud tomu chtěl jinak. Ráno 9. ledna 1912 zachvátil stavbu požár, který se pravděpodobně rozšířil z restaurace do celé budovy. Snahu hasičů komplikoval mráz o síle -27 °C, a tak ohni prakticky nic nezabránilo zpustošit celou budovu. Dílo zkázy dokonala voda, která ruiny proměnila v ledový palác. Zbytky budovy posloužily odborníkům k důkladnému průzkumu konstrukčních vlastnostní stavby, hned poté se na uvolněné parcele začalo s výstavbou nového sídla. Jediné, co se dodnes z původní stavby dochovalo, je bronzová socha zakladatele společnosti z roku 1901, která bez úhony přečkala požár i pád prohořelých stropů.

Ruiny Equitable Life Assurance Building, 1912

Veškeré stavební a technické inovace tehdejší doby se sešly právě v této budově v dostatečně vyspělé formě. Všechny jmenované vlastnosti této stavby, jakož i její výrazný ekonomický úspěch, se staly vzorem pro budoucí výškové budovy. Proto právě Equitable Life Assurance Building můžeme s klidným svědomím označit za skutečně prvního zástupce nového typu budovy - mrakodrap!