31. prosince 2013

Statistika návštěvnosti

Žebříček pěti zemí, odkud na web přichází nejvíce návštěvníků. Ani letos se žádné překvapení nekonalo:

1. Česko 60,8%
2. USA 12,7 %
3. Slovensko 5,3 %
4. Ukrajina 2,7 %
5. Rusko 2,1 %
6. Ostatní země 16,4 %

29. prosince 2013

Koaly na stromě

V roce 1988 ozvláštnila panorama Hongkongu dvojice netradičních mrakodrapů. Budovy mají výšku 172 a 186 metrů a jsou zajímavé tím, že obě svým vzhledem připomínají medvídka koalu šplhající po stromě. Proto se jim přezdívá Koala Buildings. Byly postaveny podle zásad feng-šuej, staré čínské teorii o harmonii. Navrhl je americký architekt Paul Rudolph, který se snažil průčelí mrakodrapů odlišit od ostatních budov v okolí shluky vyčnívajících oken. Ostatně, téměř celá Rudolphova tvorba je typická právě častým používáním vystupující hmoty z jeho staveb. V obou budovách sídlí čínsko-indonéská korporace Lippo, podle níž dostal celý komplex jméno.

27. prosince 2013

Kde je Waldo? 3

Úpadek, hrůza, zmar. A nebo taky ne! I takto úchvatně může vypadat město, na které si každý s chutí plivne. Dokážete na této fotografii Detroitu najít některé z jeho nejznámějších mrakodrapů? Vyberte si obtížnost, na kterou stačíte, a hurá do toho. Na řešení si ale počkáte do 31. ledna.

1. Pro začátečníky: Penobscot Building
2. Pro pokročilé: One Detroit CenterGuardian Building
3. Pro experty: Cadillac Tower, David Broderick Tower, Book Tower
4. Pro fanatiky: Renaissance Center, David Whitney Building, One Woodward Avenue

25. prosince 2013

Australian Building

Začátkem 80. let 19. století se ceny pozemků a nemovitostí v Melbourne urvaly z řetězu. Snad každá pojišťovna a banka musela vlastnit opulentní sídlo v centru, a tak byly brzy ceny pozemků přifouknuté na londýnskou úroveň. Než realitní bublina praskla a přelila se v hlubokou ekonomickou depresi celé země, stačila vyprodukovat jednu z nejvyšších staveb světa. Budova se všeříkajícím názvem Australian Building byla dokončena v roce 1889 a stala se prvním a na mnoho let i nejvyšším mrakodrapem Austrálie. Až do roku 1929 si udržela titul nejvyšší budovy v Melbourne. Na to vše jí stačila výška 53 metrů. Mrakodrap byl typickým zástupcem viktoriánského vlivu v architektuře s prvky tehdy módního stylu královny Anny. Masivní stavbu zdobily římsy, impozantní štíty a rohová věžička. Výrazná fasáda v cihlově červené barvě byla lemována bílými pruhy. Celou svou existenci fungovala jen pro administrativní účely. Její nesporný historický význam ji v pozdějších letech nijak neuchránil. Nejdříve přišla o věžičku a štít v nejvyšší části, aby o několik let později přišla o vše. V roce 1980 byla stržena a nahrazena čtyřpatrovým obchodním domem, jehož význam a hodnota nestojí ani za psí štěk.

24. prosince 2013

Moshe Aviv Tower

Nejvyšší mrakodrap Tel Avivu i Izraele, to je 235 metrů vysoký Moshe Aviv Tower. Zcela dokončen byl v roce 2003. Stavba byla inspirována známou Westendstraße 1 a stejně jako její frankfurtský protějšek slouží i ona jako multifunkční komplex. Nejnižší patra jsou určena obchodům, ve třetím podlaží je synagoga a celá střední část budovy je určena administrativním účelům. V nejvyšších jedenácti patrech se nachází 98 luxusních bytů. Rezidenční část mrakodrapu má vlastní oddělený vchod. Plochou kruhovou střechu je možno použít jako helipad, ale jen v případě evakuace budovy nebo jiné nepředvídané události. Původní název budovy zněl City Gate, ale ještě v průběhu výstavby byl změněn podle jména jednoho z investorů projektu, který zemřel v říjnu 2001. Přesto je věž Mošeho Aviva dodnes známa i pod svým původním jménem.

22. prosince 2013

De Rotterdam

Tři budovy nebo jedna? Nový rotterdamský mrakodrap je obojí. Výstavba multifunkční budovy De Rotterdam od nizozemského studia OMA byla zahájena v prosinci 2009 s cílem vytvořit takzvané vertikální město, kde by bydlení, kanceláře, hotel, fitness centrum, konferenční sály, obchody, restaurace, kavárny a parkoviště byly umístěny do jedné budovy. 149 metrů vysoký mrakodrap z kovu a skla s užitnou plochou 162 000 metrů čtverečních je rozdělen na tři stejně vysoké odsazené bloky a působí tak dojmem, že se jedná o tři budovy přiléhající těsně k sobě. Celá stavba je typickým zástupcem dekonstruktivismu s minimalistickým, téměř až chladným designem. Byla postavena na břehu Nové Mázy do společnosti dalších prudce unikátních mrakodrapů. Letos v listopadu otevřená De Rotterdam je nejrozlehlejší budovou Nizozemska a aktuálně pátou nejvyšší.

14. prosince 2013

Skleňák

Kdo by neznal Skleněné peklo? Jeden z nejlepších katastrofických filmů z roku 1974 o nevyšším mrakodrapu světa, který vinou lidské chamtivosti zachvátí neuhasitelný požár hned v den slavnostního otevření. Připusťme na chvíli, že fiktivní sanfranciský Skleňák skutečně existoval. Jaké by byly jeho parametry? Se 138 patry by dosáhl výšky asi 514 metrů a s přehledem by tedy překonal tehdy nejvyšší Sears Tower v Chicagu. Design budovy rozhodně nebyl žádný architektonický skvost: typický sedmdesátkový zlatě tónovaný skleňák s několika šikmými ústupky. Prvních osmdesát pater bylo určeno pro kanceláře, 81. až 120. patro pro luxusní bydlení. Co se nacházelo ve 121. až 134. patře, si nechali tvůrci filmu pro sebe. Dejme tomu, že byly vyhrazeny pro überluxusní byty. Ve 135. patře ve výšce téměř půl kilometru pak byly bar a restaurace s tanečním podiem a vyhlídkou velkoformátovými okny na celý sanfranciský záliv. Kapacita sálu činila tři sta osob a obsluhovaly ji dva expresní vnitřní výtahy a tři vyhlídkové vnější výtahy. Nejvyšší tři patra obsahovala pouze strojní vybavení a několik vodních nádrží. Na střeše byl umístěn helipad. Ve skutečnosti byl celý mrakodrap jen model, tak jako protější výškáč, s nímž byl v průběhu filmu propojen lanovkou. Aby byly požár a efekty vybuchujících částí mrakodrapu co nejrealističtější, filmaři nechali postavit téměř třicet metrů vysokou miniaturu, kterou pak postupně zapalovali a vyhazovali do vzduchu. Plameny a výbuchy působí skutečně, protože skutečné opravdu jsou, byť jen v malém měřítku. I po téměř čtyřiceti letech od premiéry proto působí film stále jako divoká jízda na horské dráze, při níž vám bude zatraceně horko.

Alternativní San Francisco roku 1974 se Skleňákem

12. prosince 2013

Hochhaus über alles

Sotva se v roce 1933 dostal Hitler k moci, obvinil Bauhaus z rozvratné bolševické činnosti. Nejvýznamnější školu umění, designu a architektury nechal okamžitě uzavřít a architekti moderny museli z Německa emigrovat nebo byli vyhnáni. Nastává doba nacistické architektury, úděsný mix antické, egyptské, babylonské a neoklasické architektury. Využívala monumentalitu, přehnané měřítko, účelovou strohost, zjednodušování a symetrii. Chladné, nelidské stavby v tomto stylu více než cokoliv jiného připomínaly pomníky. Hitler v červnu 1937 nařídil výstavbu mrakodrapu přesně v tomto stylu. Měl stát v Hamburku a samozřejmě musel být nejvyšší na světě. Nevhodné podloží ale výstavbu takto vysoké stavby znemožnilo, a tak byla výška snížena. To si pište, že to Hitlera nasralo. Vždyť se musel spokojit jen s nejvyšším mrakodrapem Evropy! Gauhochhaus (Krajský mrakodrap) s upravenou výškou 250 metrů přesto téměř třikrát převýšil tehdy nejvyšší Boerentoren v Antverpách. Design budovy by se s přimhouřením obou očí dal napasovat do dórské antiky s prvky německého klasicismu. Podle některých plánů měl být mrakodrap dokonce korunován gigantickým neonovým hákovým křížem. A nemělo zůstat jen u jednoho zástupce. V Hamburku měla vyrůst celá řada mrakodrapů, které by svou výškou zcela zastínily New York. Jenže vypukla druhá světová válka a z projektu zbylo jen několik modelů. Danke Gott!

11. prosince 2013

Na korejské vlně

V roce 2011 byl v Soulu dokončen pozoruhodný mrakodrap. Architekti rotterdamského studia ArchitectenConsort vytvořili unikátní budovou s čistým designem a zvlněnou fasádou působící neuvěřitelně organickým dojmem. Efekt vlny je dokonalý. Sotva jako by vyrostla ze země, začíná celá stavba svůdně tančit. Tohoto efektu bylo dosaženo posunováním podlahové plochy podél jedné ze dvou diagonál při maximálně třímetrovém odchýlení. Vnější sloupy tak mohly zůstat nad sebou ve všech patrech bez nutnosti instalace dalších podpěrných nosníků. Výrazným prvkem budovy je světlo. Nejenže umocňuje dojem vlnění, ale dostatečně osvětluje vnitřní prostory a slouží také jako dekorační prvek. Nosné pilíře, rozvody, výtahové šachty a schodiště jsou všechny soustředěny ve středu konstrukce. Díky tomu se stavba může pochlubit vysoce flexibilním využitím administrativní plochy. Budova nese oficiální název GT Tower East a měří 130 metrů. V budoucnu ji doplní druhá věž se stejným designem. Nebude se ale jednat o totožná dvojčata. Západní budova bude nižší, dosáhne výšky jen kolem 110 metrů.

8. prosince 2013

Decker Building aneb Jak klenot o minaret přišel

Zleva: Bank of the Metropolis a
Decker Building , 30. léta 20. století
Nové sídlo Deckerových pianin si dlouho své prominentní postavení na Union Square neudrželo. Již v roce 1903 vyrostla v těsném sousedství Bank of the Metropolis. Základy sousedního mrakodrapu byly položeny hlouběji, proto musela být celá jižní stěna Decker Building nadzvednuta o tři milimetry. Do vzniklého prostoru se vsadila dvojitá vrstva ocelových nosníků, která sloužila ke stabilizaci obou budov. Poté byla jižní stěna uložena zpět na původní místo. Dnes běžná stavební praxe byla na začátku minulého století považována téměř za inženýrský zázrak. Budova sloužila i v následujících letech pro administrativní a obchodní účely. Její stav se pomalu horšil a došlo to tak daleko, že z fasády odpadávaly kusy terakoty. Ještě v průběhu druhé světové války muselo být z bezpečnostních důvodů odstraněno několik balkonů a charakteristický minaret. Po válce ztratilo celé Union Square lesk, zanedbaný stav budovy se dále zhoršoval a nízký nájem tomu odpovídal. Láce ale přitáhla nový typ nájemníků: umělce a bohémy. Nejznámějším se stal Andy Warhol, který si v šestém patře zřídil druhý domov svého studia The Factory, a kde byl v roce 1968 také postřelen. Obnovený zájem o Union Square znamenal v devadesátých letech pro Decker Building záchranu. Ta už tehdy byla bez balkonů, panely z terakoty v prvních podlažích zcela odstraněny a zbylé zdobné prvky zaneseny stoletým nánosem špíny a prachu. V roce 1994 došlo k pečlivé renovaci a přeměně budovy na bydlení. Původně měl být obnoven i minaret, z tohoto plánu ale bohužel sešlo. V současnosti jsou nejnižší dvě podlaží určena obchodům, v dalších patrech se nachází celkem osmnáct bytů.

6. prosince 2013

Moskevský dieselpunk

Nesmírně talentovaný ruský architekt a spisovatel Dmitrij Čečulin navrhl několik stanic moskevského metra, známý Dům na Kotelničeském nábřeží nebo nerealizované sídlo Ministerstva těžkého průmyslu. Už v roce 1934 navrhl úchvatnou budovu, která jako by vypadla z fantastického dieselpunk románu. Budoucí sídlo Aeroflotu na náměstí u Běloruského nádraží mělo oslavovat úspěchy sovětské aviatiky, proto připomínalo svým aerodynamickým a štíhlým profilem letoun. Průčelí nad hlavním vchodem zdobilo sedm sloupů s prolamovanými oblouky a sochami všech letců, kteří zachránili přeživší ztroskotaného parníku Čeljuskin. Korunu budovy zdobil obrovský okřídlený srp a kladivo, tehdejší znak Aeroflotu. Není známa přesná výška mrakodrapu ani důvod, proč nakonec nebyl postaven. Čečulin se ke svému návrhu po letech vrátil a původní projekt přepracoval do střídmější, ale méně působivé podoby. Takzvaný Bílý dům, budova ruského parlamentu, byla dokončena v roce 1981. Byla to poslední Čečulinova práce, protože ve stejný rok umírá.

5. prosince 2013

IZD Tower

Tento vídeňský mrakodrap je typickým příkladem toho, že mnohdy stačí málo, aby budova upoutala pozornost. Mrakodrap Internationales Zentrum Donaustadt by totiž svým designem nijak extra neoslnil nebýt převislé konzole v nejvyšší části budovy. Tento mohutný výstupek ční dvanáct metrů od hlavní hmoty budovy a zabírá pět nejvyšších podlaží. Díky tomu připomíná svým profilem číslici jedna. Jednička byla zcela logicky zvolena i jako součást loga mrakodrapu. Budova měří 130 metrů, je určena výhradně kancelářským účelům a dokončena byla v roce 2001. Patří tedy mezi nejstarší a stále i nejvyšší budovy města. Nejen skvělá poloha a dopravní obslužnost, ale také bezprostřední blízkost vídeňského sídla Organizace spojených národů zajišťuje budově dlouhodobě téměř plnou obsazenost.

4. prosince 2013

Möbiova páska na pekingský způsob

Budova čínské státní televize v Pekingu má natolik neotřelý a avantgardní design, že vlastně není vnímána jako mrakodrap, přestože dosahuje výšky 234 metrů. Mrakodrap o 44 patrech je pozoruhodný především svou konstrukcí, kterou architekti pojali jako smyčku. Dvě ohromná převrácená tělesa ve tvaru písmene L jsou propojena tak, aby tvořila spojitou smyčku připomínající Möbiovu pásku. Konstrukce vytváří okno, které rámuje okolní zástavbu a pod nímž se nachází veřejný prostor. Obě věže jsou k sobě nakloněny pod úhlem šest stupňů. Každá z nich slouží jako opěrný pilíř, který vyvažuje a podpírá tu druhou. Zohledňuje se tím vysoká seizmická činnost oblasti. Tyto věže jsou zároveň nosné, a tak jsou vnitřní prostory nebývale otevřené a zbavené téměř všech nosných prvků. Dalším unikátním rysem stavby je fasáda. Tvoří ji diagonální ocelová mřížka, která celou budovu obepíná. Zdánlivě náhodný vzor ve skutečnosti náhodný vůbec není. Mřížka je zahuštěná právě v místech, kde bude konstrukce v případě zemětřesení nejvíce namáhána. Se stavbou se začalo v roce 2002, na projektu se podílelo přes čtyři sta architektů a inženýrů z celého světa a v jednu chvíli pracovalo na hrubé stavbě až deset tisíc dělníků. Obě krajní věže byly propojeny v roce 2007 a hrubá stavba dokončena k zahájení olympijských her následující rok. Původně měla být budova dokončena při příležitosti padesátého výročí existence Čínské televize v roce 2009, termín ale nebyl dodržen. Celý komplex byl dokončen až v květnu minulého roku.

1. prosince 2013

10 nejvyšších mrakodrapů Německa


    Frankfurt, 259 m. 1997
    Frankfurt, 257 m. 1990
    Frankfurt, 208 m. 1993
    Frankfurt, 200 m. 1999
    Frankfurt, 200 m. 2011
5. TRIANON
    Frankfurt, 186 m. 1993
6. OPERNTURM
    Frankfurt, 170 m. 2009
6. TAUNUSTURM
    Frankfurt, 170 m. 2013
7. SILBERTURM
    Frankfurt, 166 m. 1978
    Bonn, 163 m. 2002
9. WESTEND GATE
    Frankfurt, 159 m. 1976
      Frankfurt, 155 m. 1984

28. listopadu 2013

Decker Building aneb Jak anarchista klenot stvořil

Není to tak dávno, co klavír patřil mezi základní vybavení každé lepší domácnosti. U newyorské smetánky druhé poloviny devatenáctého století to platilo dvojnásob. Vlastnit kvalitní a drahý klavír byla tehdy téměř povinnost, a tak měli výrobci pianin žně. Mezi ty nejkvalitnější patřili bratři Deckerové, kteří výrobu a prodej soustředili do nízké budovy na Union Square. Rodinná firma prosperovala, a tak musela být začátkem devadesátých let 19. století významně rozšířena. Chronický nedostatek místa byl v New Yorku už tehdy problém, a tak jediná možnost, jak stávající prostory rozšířit, vedla směrem nahoru. Architekt John Edelmann byl zvolen jako tvůrce nového sídla Deckerových pianin. Edelmann byl nejen významný architekt chicagské školy, ale také kontroverzní anarchista s mimořádně radikálními názory. Natolik radikálními, že jej socialistická dělnická strana, jíž byl členem, raději sama vykopla ze svých řad. Nebylo pochyb, že Edelmann vytvoří budovu, která bude zcela odlišná od ostatních, tak jako její tvůrce. A skutečně, když byla budova v roce 1893 dokončena, dalece předčila své sousedy výškou i vizáží. Na pozemku, který v nejužším místě měřil jen něco málo přes devět metrů, vyrostl jedenáctipatrový mrakodrap s výškou 46 metrů. Jeho styl byl neméně svérázný: benátské a maurské prvky se na průčelí divoce prolínaly s balkony a terakotovými panely s arabskými motivy; stavbu zakončil klenutý minaret s miniaturním balkonem, téměř čekajícím na svolávání k modlitbě. Na budovu se nesnesla záštiplná kritika, jak by se dalo očekávat, ale byla vesměs velebena kritiky i veřejností jako okouzlující přírůstek do městské zástavby. Rozlehlé výlohy v přízemí a prvním podlaží využili Deckerové jako výstavní síň pro své výrobky a prodejnu, ostatní patra pronajali dalším firmám. Budova o své prominentní postavení na Union Square přišla už v roce 1902. O tom ale až příště.

24. listopadu 2013

Yokohama Landmark Tower

V roce 1993 byl v Jokohamě dokončen nejvyšší mrakodrap Japonska a svůj primát si dodnes udržel. 296 metrů vysoká stavba působí robustně díky rohovým opěrným pilířům, které se směrem nahoru postupně zužují. Průčelí je tvořeno pásy skla a žuly. Protože kamenné pásy jsou širší a vystupují z plochy více než sklo, budova tak působí ještě mohutnějším dojmem. Vzhled mrakodrapu čerpá z místní kultury, historie a tradic, tak jako mnoho dalších asijských staveb. Připomíná japonský papírový lampion, hřeben nebo dříví vyrovnané do hranice. Největší inspiraci však čerpal u chrámu Tódaidži v Naře a nedaleké hory Fudži. V nejvyšším patře konstrukce se nachází mechanismus, který snižuje vibrace způsobené větrem nebo při zemětřesení. Hned pod ním je veřejnosti přístupné vyhlídkové patro s restaurací. Budova se pyšní druhým nejrychlejším výtahem světa, který sviští vzhůru rychlostí dvanáct a půl metrů za sekundu. Rychlejší výtah už má jen Taipei 101.

22. listopadu 2013

The Merc

Druhá nejslavnější budova Dallasu a po nedávné renovaci doslova podmanivý klenot noční siluety města, to je Mercantile National Bank Building, místně známý jako The Merc. Byl postaven v roce 1943, a je tak jediný americký mrakodrap, který byl dokončen v průběhu druhé světové války. Válečný průmysl jel tehdy na plné obrátky a ocel se stala natolik ceněnou komoditou, že její využití pro jiné než zbrojní účely bylo pod přísným dohledem. Použití oceli pro výstavbu tedy musela schválit přímo vláda. Budova byla postavena ve stylu art deco s modernizujícími prvky. Hodiny a v noci osvětlená anténa byly instalovány až v roce 1958. Celková výška včetně antény je 159 metrů a do roku 1954 byla nejvyšší budovou Dallasu. Banka výtečně prosperovala, a tak hlavní budovu v následujících letech postupně rozšířila o tři nižší stavby v těsném sousedství. Po prudké expanzi ale následoval drtivý pád. Bankovní krize 80. let rozsekala dříve zdravou banku na cucky a jediné, co po ní zbylo, bylo její pomalu chátrající sídlo. V roce 1993 budova zcela osiřela a jednu dobu jí dokonce hrozila demolice. Až v roce 2005 přišla tolik potřebná renovace. Budova byla kompletně opravena a přeměněna na luxusní byty. Všechny tři přístavby z pozdějších let byly zlikvidovány a na jejich místě přibyl moderní bytový dům, který se stal součástí celého komplexu. Po čtyřech letech byly stavební práce dokončeny. The Merc se stal úspěšným příkladem konverze administrativní budovy v bytovou s přihlédnutím k historické hodnotě objektu. A ptáte-li se, která budova je tedy ta úplně nejznámější v Dallasu, pak je to samozřejmě Texaský knižní velkosklad, kde před padesáti lety pro změnu Oswald rozsekal na cucky americký věk nevinnosti.

20. listopadu 2013

Duke Energy Center

Charlotte je v současnosti jedno z nejrychleji rostoucích amerických měst. Za posledních dvacet let se počet obyvatel téměř zdvojnásobil a počet nově postavených mrakodrapů v centru tomuto překotnému rozvoji odpovídá. Nejnovějším přírůstkem do siluety města se začátkem roku 2010 stalo nové sídlo energetické společnosti Duke Energy. Tento elegantní postmoderní mrakodrap je aktuálně druhou nejvyšší budovou Charlotte i celé Severní Karolíny, hned po mrakodrapu Bank of America Corporate Center. Původní plány počítaly s výškou 155 metrů, ale ty byly ještě před zahájením výstavby výrazně upraveny na konečných 240 metrů. Charakteristickým znakem budovy je její ostře zkosená koruna, která je zakončena ocelovou rukojetí. Mezi rohovými nosníky zeje téměř padesátimetrový prázdný prostor, který omezuje nápor větru na konstrukci. Vzhledově i funkčně tak připomíná Shanghai World Financial Center. Kromě již zmiňované Duke Energy sídlí v budově také sekce investičního bankovnictví Wells Fargo.

19. listopadu 2013

První československý mrakodrap

Vznik Československé republiky v roce 1918 znamenal pro již tak mohutně se rozvíjející Spolek pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem další impulz k expanzi. Firma výrazně rostla i v dalších letech a brzy bylo jasné, že správní budova z roku 1895 přestává kapacitně stačit. Bylo rozhodnuto, že vedle ní bude postaveno nové a daleko větší sídlo. V roce 1930 se tak Československo dočkalo svého prvního mrakodrapu. Střídmě působící budova s prvky severoněmeckého expresionismu a racionalismu dodnes představuje dominantu města a přestože měří jen 44 metrů, v době dokončení to byla nejvyšší budova v zemi. Průčelí bylo silně ovlivněno administrativní budovou Sprinkenhof v Hamburku. Hnědofialová lícová cihla tvoří hlavní strukturu fasády, jen černošedé sloupky mezi okny jsou omítané. Převýšená čtyřdílná okna jsou takto semknuta do vodorovných pásů. Nároží jsou vybočená a tvoří gotizující opěráky, jež vizuálně navazují na starou správní budovu. S tou je mimochodem spojena úzkým krčkem, který ale není na první pohled patrný. Zajímavým prvkem stavby je drobný balkon na levé straně budovy. Kromě něj už tam žádný další nenajdete. Právě tady byla kancelář generálního ředitele firmy, který odtud mohl sledovat dění v chemičce. Neméně zajímavým prvkem je vstup. Ten je zvýrazněn předsazeným portikem v klasickém řádu a šesti sochami, které stojí na krakorcích ve fasádě nad vchodem: Chemie, Věda, Muž s pochodní, Žena s rohem hojnosti, Obchod a Práce. Návštěva interiérů stojí za to. Původní detaily jako jsou šnekovitě ukončené zábradlí hlavního schodiště, vestavěné skříně, dýhované segmentové dveře do jednacího sálu, některá dobová svítidla nebo vitráže dokládají, že si mrakodrap alespoň částečně uchoval autentičnost. Mimořádně cennou technickou památkou je pak stále funkční páternoster, jeden z nejstarších na našem území. Dominantní desetipatrová stavba symbolizovala výsostné postavení firmy na světovém trhu s chemickými výrobky a dodnes to je nejpůsobivější ukázka expresionistické architektury u nás. Spolchemie zde stále sídlí a využívá stavbu pro původní účely. Budova si udržela primát do roku 1934, kdy jej předstihla tzv. Kachlíkárna, tedy budova Všeobecného penzijního ústavu v Praze.

16. listopadu 2013

Key Tower

Zdrojem inspirace věhlasného architekta Césara Pelliho jsou klasické mrakodrapy zlatého věku, tedy z dvacátých a třicátých let minulého století. Ani u projektu Key Tower v americkém Clevelandu se své inspirace nevzdal a dobře udělal. I pro tuto budovu je charakteristické, že její objem s rostoucí výškou postupně ustupuje, až nakonec dosáhne stožáru na vrcholu. Key Tower, nejvyšší mrakodrap Clevelandu i celého státu Ohio, byl dokončen začátkem roku 1992 a měří 289 metrů. Typickým znakem budovy je její koncová část, kterou tvoří ocelovými deskami obložený jehlan s řadou ústupků. Mrakodrap slouží jako sídlo banky Key, po níž byl pojmenován. Nezaměnitelné logo banky v podobě klíče zdobí nejvyšší část budovy od roku 2005 a v noci funguje jako hlavní orientační bod města. Banka ale nezabírá celou budovu, proto menší část administrativních prostor pronajímá dalším společnostem. A Cesar Pelli? Ten se své historické inspirace nevzdal ani u mnoha dalších staveb v budoucnu. Jmenujme například veleúspěšné projekty Bank of America Corporate Center v Charlotte nebo Petronas Towers v Kuala Lumpuru.

13. listopadu 2013

Avaz Twist Tower

Nejvyšší budovou Sarajeva, Bosny a Hercegoviny, bývalé Jugoslávie i celého Balkánu se v roce 2009 stal spirálově zatočený Avaz Twist Tower. Mrakodrap měří 142 metrů, anténa pak dosahuje až do výšky 172 metrů. Díky tomu, že byl postaven na úbočí kopce nad centrem, působí mnohem vyšším dojmem a v siluetě města je zcela nepřehlédnutelný. Budova není kruhová, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale hexagonální. Železobetonový skelet je obložen modrým sklem s výjimkou viditelného zářezu s odhalenými sloupy ve výšce 100 metrů, kde se nachází restaurace. Věž se kroutí kolem vlastní osy až téměř k vrcholu, kde se naopak zařezává do vlastní konstrukce. Kruhová nástavba v nejvyšší části budovy slouží jako kavárna a vyhlídkové patro. Návštěvník má také možnost vyjít na vnější terasu, která mu nabídne pohled na celé Sarajevo a okolní hory. Mrakodrap získal jméno podle mediální společnosti Avaz, která je jeho majitelem a zároveň zde sídlí.

12. listopadu 2013

10 nejvyšších mrakodrapů Kanady


1. FIRST CANADIAN PLACE
    Toronto, 298 m. 1976
2. TRUMP INTERNATIONAL HOTEL AND TOWER
    Toronto, 281 m. 2012
3. SCOTIA PLAZA
    Toronto, 275 m. 1988
4. TD CANADA TRUST BUILDING
    Toronto, 261 m. 1990
5. COMMERCE COURT WEST
    Toronto, 239 m. 1972
6. THE BOW
    Calgary, 236 m. 2012
7. 1250 RENÉ-LÉVESQUE
    Montréal, 226 m. 1992
8. TORONTO-DOMINION TOWER
    Toronto, 223 m. 1967
9. BAY ADELAIDE CENTRE WEST TOWER
    Toronto, 218 m. 2009

10. SUNCOR ENERGY CENTRE
     Calgary, 215 m. 1984

10. listopadu 2013

Сталинские высотки

Rok 1947 slavila Moskva 800 let od založení města. Není divu, že právě začátkem toho roku přijala Rada ministrů SSSR usnesení o výstavbě mnohopodlažních budov v hlavním městě Sovětského svazu. Vysotki nebo také Stalinovy sestry, jak se těmto mrakodrapům začalo přezdívat, měly být rozesety po celé Moskvě. Každá budova měla být natolik vysoká, aby z ní šlo vidět na všechny ostatní. Jednou z idejí, proč nové budovy vůbec vznikly, byla patřičná odpověď na slavné americké mrakodrapy, vyrůstající v USA již v meziválečném období. Jenže Spojené státy se hned po válce staly novým ideologickým nepřítelem, a bylo nežádoucí kopírovat jejich architektonický styl. Stalinovy vysotki se tedy nesměly inspirovat u nepřítele, ale měly spíše kopírovat tradiční kaskádový styl ruských kostelů. Sovětský člověk měl být ohromen elegantností, duchem a praktičností těchto monumentálních budov. Mrakodrapy měly zároveň světu naznačit, že Sovětský svaz se i přes nesmírné ztráty nenechal válkou rozložit a je schopen ukázat svou velikost a sílu.
 
Budova u Červené brány je nejnižší a zároveň nejméně známá ze všech Stalinových sester. Byla postavena na místě bývalých moskevských hradeb a její výška dosahuje 133 metrů. Stavba byla zahájena jako první ze všech sester v roce 1947 a dokončena za šest let. Pod projektem je podepsán Alexej Duškin, jeden z hlavních architektů moskevského metra. Na výstavbě se velkou měrou podíleli němečtí váleční zajatci a vězni gulagů. Všímavý pozorovatel si jistě povšimne, že mrakodrap je mírně nakloněn. Nebyla to chyba ve výpočtech, ale záměr stavitelů, který tak úplně nevyšel. Počítali s tím, že si skelet budovy sedne, až roztaje zmrzlé podloží pod základy. To sice skutečně roztálo, ale stavba nedosedla do zcela svislé polohy a dodnes zůstává mírně nakloněna na jednu stranu. Součástí budovy je stanice Krasnyje vorota, jedna z nejvkusněji vyzdobených v celém systému metra. Budova byla původně sídlem ministerstva těžkého průmyslu a dopravního strojírenství SSSR. V současnosti sídlí v hlavním tělese budovy korporace Transstroy a ministerstvo dopravy, v obou nižších křídlech se nacházejí byty.

Nedaleko Domu u Červené brány se nachází další Stalinova sestra - luxusní hotel Leningradskaja. Autory projektu byli architekti Poljakov a Boreckij. Mrakodrap měří 136 metrů a tvoří jednu z dominant velmi rušného Komsomolského náměstí. Stavěl se mezi lety 1949 a 1952 a již tehdy byl koncipován jako nejhonosnější moskevský hotel s více než 300 pokoji. Návštěva hotelu stojí za to, přestože nemáte v úmyslu se zde ubytovat. Vstupní hala se může pochlubit úchvatnými bronzovými sochami, třpytivými lustry a nábytkem v dnes tolik ceněném ruském empírovém slohu. Kdo se zakloní, bude odměněn pohledem na obdivuhodný, ručně vyřezávaný dřevěný strop. Haly a chodby jsou obloženy tmavým třešňovým dřevem a pokoje v nejvyšších patrech nabízejí výhled na celou Moskvu. Budova prošla nákladnou rekonstrukcí v roce 2008, poté se zařadila do řetězce pětihvězdičkových hotelů Hilton. Původní název si přesto dodnes ponechala.

Dům na Kotelničeském nábřeží je čistě obytná budova postavená v letech 1948 - 1952 podle návrhu architektů Čečulina a Rostkovského. Rozhodující slovo však měl Stalinův šéf tajné policie Berija. Ten také vybral místo a po celou dobu přísně dozoroval celý proces výstavby. Traduje se, že právě na jeho popud byly do všech bytů instalovány štěnice, aby mohla tajná policie odposlouchávat prakticky celou sovětskou smetánku. Mrakodrap měří 176 metrů a stojí u soutoku řek Moskvy a Jauzy téměř v samém centru města. Když byl v roce 1952 dokončen, stal se na tři roky nejvyšším v Evropě. Dlouhá osmipodlažní křídla jsou ale starší, už z let 1938 - 1940. Za více než šedesát let se zde vystřídalo mnoho známých osobností: prominentní osoby sovětského režimu, vysocí vojenští představitelé, herci, umělci nebo spisovatelé. Byty v nejvyšších patrech nabízejí nejen výhled na obě řeky, ale jeden z vůbec nejúchvatnějších pohledů na nedaleký Kreml. Tomu samozřejmě odpovídají ceny bytů. Metr čtvereční dnes vyjde v přepočtu téměř na 300 000 Kč. Kromě více než 700 bytů obsahuje budova také obchody, restaurace, bary, poštu, salon krásy, kino Illuzion a muzeum baletní tanečnice Galiny Ulanové.

Sovětská odpověď na newyorský Woolworth Building, tak by se dala označit další Stalinova sestra, kde dnes sídlí ministerstvo zahraničních věcí Ruské federace. Mrakodrap byl postaven mezi lety 1948 - 1953 na Smolenském-senném náměstí a měří 172 metrů. Architekty projektu byli Vladimir Geľfrejch a Adolf Minkus. Budova měla být původně zakončena plochou střechou, ještě před zahájením výstavby byl ale projekt změněn a přidána charakteristická štíhlá věžička, prý na popud samotného Stalina. I tato stavba se vyznačuje bohatou vnitřní úpravou. Stěny vstupní haly tvoří přírodní mramor a žula, stropy pokrývají panely z dubu a karelské břízy. Budova jako jediná ze všech sester není zakončena pěticípou hvězdou na vrcholku stavby. Státní znak Sovětského svazu, srp a kladivo orámované obilnými klasy, na ní přesto dodnes najdete. Stačí se zastavit u hlavního vchodu a pohlédnout do výšky 114 metrů.

Dům na Kudrinském náměstí byl stejně jako Dům na Kotelničeském nábřeží koncipován jako čistě obytný. Více než 450 bytů bylo původně určeno pro významné osobnosti kulturního života Sovětského svazu, pracovníky leteckého průmyslu a kosmonautiky a pro vysoké funkcionáře komunistické strany. Budova měří 160 metrů a byla postavena v letech 1950 - 1954 podle návrhu architektů Michaila Posochina a Ašota Mndojance. I ona byla postavena ve vznosném stylu jako ostatní Stalinovy sestry a svým obyvatelům nabízí neméně úchvatné interiéry. Začátkem osmdesátých let začala hned naproti této budovy výstavba americké ambasády. KGB nelenila a na čas vystěhovala nájemníky v nejvyšších dvou patrech, aby mohla z ptačí perspektivy sledovat dění na stavbě. Kromě bytů se v budově nacházejí obchody, kavárny a restaurace, v suterénu rozlehlý protiletecký kryt. Nájemníci si mohou vychutnat i výhled na moskevskou ZOO, jejíž hlavní vchod se nachází jen pár kroků odsud.

Hotel Ukrajina je ze všech Stalinových sester nejmladší. Navhrli jej architekti  Arkadij Mordvinov a Vjačeslav Oltarževskij. Výstavba začala až po Stalinově smrti v roce 1953 a trvala čtyři roky. Mrakodrap se stal svou výškou 198 metrů nejvyšším hotelem světa a tento titul si udržel až do roku 1976, kdy jej předstihl hotel Peachtree Plaza v Atlantě. Centrální věž i obě postranní křídla lemují obrovské sochy váz naplněných klasy pšenice. Symbolizují zemědělskou plodnost Ukrajiny, které se přezdívalo obilnice Sovětského svazu. Na Ukrajinu odkazuje i rozlehlá vstupní hala, jejíž malovaný strop zachycuje slavnosti ukrajinského lidu. Hotel je vybaven typicky ruským únikovým systémem, ze kterého jde strach. V případě požáru se z budovy vysunou na zem protipožární rukávy z polyamidu a ohrožení hosté se tímto tunelem mohou projet až z třicetimetrové výšky. V roce 2004 byla v nejvyšším patře zpřístupněna vyhlídka, jež je pro ubytované hosty zdarma a pro ostatní návštěvníky za menší poplatek. Hotel prošel kompletní rekonstrukcí mezi lety 2007 - 2010, při níž byly zmodernizovány veškeré interiéry a vyčištěna historická fasáda. V současnosti je hotel součástí řetězce Radisson, původní název přesto stále používá. Kromě krátkodobého pobytu nabízí nově i dlouhodobý pronájem.

Monumentální budova Moskevské státní univerzity M. V. Lomonosova je nejvyšší ze Stalinových sester. Postavena byla v letech 1949 - 1953 podle návrhu architekta Lva Rudněva. Po dokončení se stala nejvyšší budovou Evropy a tento status si se svými 240 metry udržela do roku 1990, kdy ji překonal mrakodrap Messeturm ve Frankfurtu nad Mohanem. Nedostatek pracovních sil v poválečných letech se projevil i na výstavbě tohoto mrakodrapu, proto i zde byli nasazeni vězni a váleční zajatci. Ve dvacátém patře rozestavěné budovy bylo zřízeno provizorní vězení, aby se ušetřily čas i nafta při opakovaném převážení vězňů. Původní plány počítaly s umístěním Lomonosovy sochy na samotnou špici centrální části budovy. Nakonec ale byla umístěna do parku před hlavní budovu a vrcholek stavby ozdobila tradiční pěticípá hvězda lemovaná pšeničnými klasy. Univerzita jako celek má rozlohu téměř 1700 metrů čtverečních a zahrnuje velkou aulu s kapacitou 1500 míst k sezení, 6000 pokojů pro studenty, studentský klub, 19 konferenčních místností, 140 učeben, řadu vědeckých laboratoří, knihovny, muzeum agronomie, tělocvičny a bazén. Budova také patří k nejdůležitějším orientačním bodům v siluetě města a ihned po dokončení se stala jedním ze symbolů Moskvy. První studenty přivítala 1. září 1953.

Ještě blíže Kremlu a Rudému náměstí než Dům na Kotelničeském nábřeží měla stát osmá Stalinova sestra, určena původně pro Ministerstvo těžkého průmyslu. Budovu navrhl opět Dmitrij Čečulin. S výškou 275 metrů to měl být zdaleka nejvyšší mrakodrap Moskvy, celé Evropy a jeden z nejvyšších na světě. Vrcholek této administrativní budovy měl být ozdoben nikoli pěticípou hvězdou, jako u ostatních vysotek, ale ohromnou zeměkoulí z oceli. Před zahájením výstavby byla nejdříve srovnána se zemí prakticky celá historická čtvrť Zářadí. Základy budovy byly položeny až po Stalinově smrti, stejně jako u hotelu Ukrajina. Zatímco hotel se ještě podařilo dokončit, výstavba tohoto monstrózního projektu byla zastavena v roce 1955. Podařilo se pouze položit základy a několikapatrový ocelový skelet byl rozebrán. Deset let se na staveništi nic nedělo, až v roce 1964 posloužily již hotové základy k výstavbě rozlehlého hotelu Rossija. I tuto budovu opět navrhl Čečulin, ale k originálnímu konceptu se již nevrátil a navrhl zcela novou stavbu. Původní plán byl v mírně obměněné podobě využit pro stavbu Paláce kultury ve Varšavě.

Nejvyšším mrakodrapem Evropy se v roce 2005 stal moskevský Triumph Palace. Design budovy záměrně připomíná ostatní Stalinovy vysotki, proto se jí záhy po dokončení začalo přezdívat osmá Stalinova sestra. 264 metrů vysoká budova je obložena převážně mramorem a travertinem a skládá se z devíti sekcí různých výšek, z nichž má každá samostatný vchod. Celý komplex je průchozí v pátém podlaží. Umístění téměř padesát metrů vysoké špičky na vrchol stavby se ukázalo jako nelehký inženýrský oříšek. Model věže byl nejprve otestován ve větrném tunelu. Poté bylo zkonstruováno ústřední ocelové těleso, které bylo následně opět rozebráno na 3000 kusů určených ke galvanizaci. Kvůli riziku koroze ve velké výšce bylo na každý z nich naneseno několik ochranných vrstev. Základ věže, sestávající z osmi částí, byl nejdříve smontován na prostranství před budovou, poté jej vyzvedly speciální jeřáby do výšky přes 200 metrů. Po vyztužení tělesa nerezovými ocelovými pláty byla špička v několika částech dopravena na vrchol dvěma helikoptérami. Její celková váha dosáhla 52 tun. Je rovněž vybavena dynamickým oscilačním supresorem, který zajišťuje ochranu proti náporům větru. Triumph Palace obsahuje přes tisíc přepychových apartmánů, dále obchody, restaurace, kluby a další zařízení určené výhradně pro nájemníky. V současnosti již ale není nejvyšší v Evropě. Moskva poslední dobou zažívá boom ve výstavbě mrakodrapů, a tak už v roce 2007 předala titul budově Naberezhnaya Tower C.

Vysotki byly a stále jsou mimořádně kontroverzní budovy. Mnozí je nemohou vystát, protože symbolizují hrůzy stalinského teroru. Někteří je považují za odporné cukrářské kýče nebo nevkusnou směs buržoazního přepychu s totalitní monumentálností. Jiní se oprostili od jejich symboliky a pohlížejí na ně jako na jedinečné zastánce jednoho krátkého architektonického období. Je nesporné, že i v budoucnu si tyto budovy najdou své zaryté odpůrce i vášnivé obdivovatele.