Scotia Plaza
Už v osmdesátých letech bylo evidentní, že stávající mrakodrap z roku 1951 nebude stále se rozrůstající Bank of Nova Scotia brzy stačit. Původní mrakodrap obdržel už v roce 1975 status historicky významné budovy, takže jakékoliv bourání nebo výrazné stavební úpravy byly vyloučeny. Vedení banky se tedy rozhodlo pečlivě opravit původní budovu a hned nato postavit zcela novou v jejím těsném sousedství. Toronto se tak v roce 1988 stalo domovem jednoho z nejzdařilejších postmoderních mrakodrapů světa. Design nové budovy je nesmírně citlivý ke své starší sestřičce. Obě budovy stojí v ostrém kontrastu, přesto se dramaticky doplňují. Je to nejen díky vhodně zvolené fasádě z rudé žuly, ale i rovnoběžníkovému půdorysu, jenž propůjčuje budově až neuvěřitelnou štíhlost. Vizuálně tak nezadupává historický mrakodrap do země, naopak funguje jako jeho pomyslné prodloužení do nebes. Stejně citlivý přístup byl zvolen i pro vstupní halu. Čtrnáctipodlažní prosklené atrium propojuje starou stavbu s novou a zahrnuje historické i moderní architektonické prvky. Mrakodrap s oficiálním jménem Scotia Plaza měří 275 metrů a v době dokončení se stal druhým nejvyšším v Torontu i Kanadě, loni ale klesl na třetí příčku. Prostory jsou využívány jako kanceláře, hotel a v nejnižších patrech jako maloobchodní pasáž. Bank of Nova Scotia prodala celý komplex v roce 2012, přesto dodnes zůstává zdaleka největším nájemcem v obou budovách.
Už v osmdesátých letech bylo evidentní, že stávající mrakodrap z roku 1951 nebude stále se rozrůstající Bank of Nova Scotia brzy stačit. Původní mrakodrap obdržel už v roce 1975 status historicky významné budovy, takže jakékoliv bourání nebo výrazné stavební úpravy byly vyloučeny. Vedení banky se tedy rozhodlo pečlivě opravit původní budovu a hned nato postavit zcela novou v jejím těsném sousedství. Toronto se tak v roce 1988 stalo domovem jednoho z nejzdařilejších postmoderních mrakodrapů světa. Design nové budovy je nesmírně citlivý ke své starší sestřičce. Obě budovy stojí v ostrém kontrastu, přesto se dramaticky doplňují. Je to nejen díky vhodně zvolené fasádě z rudé žuly, ale i rovnoběžníkovému půdorysu, jenž propůjčuje budově až neuvěřitelnou štíhlost. Vizuálně tak nezadupává historický mrakodrap do země, naopak funguje jako jeho pomyslné prodloužení do nebes. Stejně citlivý přístup byl zvolen i pro vstupní halu. Čtrnáctipodlažní prosklené atrium propojuje starou stavbu s novou a zahrnuje historické i moderní architektonické prvky. Mrakodrap s oficiálním jménem Scotia Plaza měří 275 metrů a v době dokončení se stal druhým nejvyšším v Torontu i Kanadě, loni ale klesl na třetí příčku. Prostory jsou využívány jako kanceláře, hotel a v nejnižších patrech jako maloobchodní pasáž. Bank of Nova Scotia prodala celý komplex v roce 2012, přesto dodnes zůstává zdaleka největším nájemcem v obou budovách.
Žádné komentáře:
Okomentovat