Woolworth Building: 100

Dnes je tomu přesně sto let, kdy byl v New Yorku slavnostně otevřen nejvyšší mrakodrap světa, jenž se zároveň stal odkazem pozoruhodného muže, který uskutečnil revoluci v obchodu tím, že distribuci zboží začal provádět ve velkém měřítku.

Woolworth Building
24. dubna 1913

Mladý Frank Winfield Woolworth se v roce 1873 nechal zaměstnat jako prodavač v malém krámku. Když majitel obchodu William H. Moore zjistil, jaký je Frank mizerný prodavač, dal mu raději na starost nákup zboží a později správu obchodu. V tom se Woolworth našel a brzy exceloval. Při své práci si všiml, že pult s věcmi za pět centů přitahoval nejvíce pozornosti zákazníků a zboží z něj se prodávalo nejlépe. Přišel na geniální myšlenku, která z něj později učinila milionáře: když se tak dobře prodávají věci z pěticentového pultu, co kdyby byla pěticentová jednoduše celá prodejna? V únoru 1878 si za vypůjčené peníze tehdy již bývalého šéfa otevřel první obchod ve městě Utica, stát New York, kde nabízel veškeré zboží jen za pět centů. Začátek prodeje byl slibný, ale záhy se trend otočil a do čtyř měsíců musel obchod zavřít. Největší chybou bylo nevhodné umístění obchodu v méně frekventované části centra. Woolworth se otřepal a pokusil se znovu prorazit v červnu 1879, kdy otevřel druhý obchod ve městě Lancaster, stát Pensylvánie. Vyvaroval se předešlé chyby špatného umístění prodejny a k pěticentovkám později přidal i deseticentovou řadu zboží. Tato prodejna se uchytila a začala Woolworthovi generovat natolik významný zisk, že mu dovolila rychle expandovat. Celá osmdesátá léta 19. století se nesla ve znamení pokusů o omylů. Část z nově otevíraných poboček nevynášela, postupem času ale převládly ty úspěšné, jež se dokázaly dlouhodobě prosadit. Před otevřením každého nového obchodu zkoumal Woolworth situaci ve městě do nejmenších detailů: kde a kdy je v centru nejhustější pěší provoz, demografické trendy nebo územní plány. Pobočková síť rychle rostla a již v roce 1900 vlastnil 59 obchodů s ročním obratem pět milionů dolarů. V novém století se Woolworth pustil do ještě agresivnějšího rozšiřování svého pěti a deseticentového impéria. Zbavil se všech prostředníků a nakupoval zboží přímo od výrobců, zaměstnal převážně čerstvé imigrantky jako prodavačky s minimální mzdou, a ve velkém skupoval konkurenční obchodní řetězce. V roce 1905 založil desetimilionovou korporaci F. W. Woolworth Company, jež majoritně ovládal. Část akcií zakoupili rodina, přátelé a obchodní partneři, aby se předešlo nepřátelskému převzetí firmy. Ve stejný rok vytvořil hierarchii ředitelů poboček a obchodních zástupců, která fungovala samostatně a bez jeho aktivní účasti. Společnost tehdy ještě sídlila v pronajatých prostorách blízko radničního parku v New Yorku, ty ale přestaly stále se rozrůstající společnosti stačit. Uzrál čas na výstavbu vlastního sídla. Bylo jen otázkou času, kdy impozantní ego Franka Woolwortha stvoří stejně impozantní monument. 

New York, 1908
Broadway, radniční park a Singer Building v dálce

Když byl v roce 1908 dokončen Singer Building a vlastníkovi tento nádherný mrakodrap sloužil jako velmi účinný marketingový instrument, Woolworth se rozhodl, že podobně dramatickým způsobem zvěční své jméno v siluetě New Yorku. Tak jako mnohokrát v minulosti, i tentokrát vybral pečlivě místo, kde bude jeho budoucí mrakodrap stát. Ihned zavrhl úzké uličky kolem burzy cenných papírů na Wall Streetu a zvolil mnohem vhodnější Broadway naproti radničního parku a vjezdu na Brooklyn Bridge. Tím zajistil, že jeho stavba bude viditelná z bezprostřední blízkosti i větší dálky. Začátkem roku 1910 začal skupovat vyhlédnuté nemovitosti a zároveň oslovil architekta, jehož práce již delší dobu sledoval. Woolworth obdivoval evropské gotické katedrály a newyorský mrakodrap West Street Building v novogotickém stylu přesně odpovídal jeho snům. Tuto budovu navrhl architekt Cass Gilbert, proto Woolworth chtěl, aby jeho mrakodrap navrhl právě on. Zvedl telefon, zavolal Gilbertovi a ještě ten den se spolu sešli. Woolworth Gilbertovi přesně vylíčil, co od něj očekává: budova musí být mimořádně vysoká, neskonale impozantní, v novogotickém stylu a doporučil Gilbertovi, ať mu jako vzor pro náčrtky poslouží Victoria Tower Westminsterského paláce v Londýně. Gilbert postupně vytvořil několik návrhů, ale ani s jedním nebyl Woolworth zcela spokojen. Jeho požadavky se navíc často měnily, jak přikupoval další a další nemovitosti.

Woolworth Building, prvotní nerealizované návrhy

Začátkem roku 1911 se Woolworthovi podařilo nashromáždit všech deset nemovitostí, které měl původně v merku, a ty spojil do jedné parcely. Gilbert mohl konečně navrhnout skutečně impozantní mrakodrap, který měl ambice se stát dokonce nejvyšší na světě. Po tom Woolworth samozřejmě prahl. Pro jistotu nechal přeměřit výšku tehdy nejvyšší budovy Metropolitan Life Tower a nařídil Gilbertovi, aby ji o patnáct metrů překonal. Ten pak přidal ještě dalších třináct na konečných 241 metrů.

Výstavba Woolworth Building, 1911 - 1913
Jižní pohled

Výstavba Woolworth Building, 1911 - 1913
Severní pohled

Výstavba začala v květnu 1911, v srpnu 1912 byla hotová hrubá stavba. Práce v interiérech pak trvaly až do dubna 1913. Nový přírůstek newyorského panoramatu je grandiózním mixem novogotického stylu s beaux-arts prvky a tvoří jej dva výrazné celky. Spodní má půdorys ve tvaru písmene U, a umožňuje tak proniknutí přirozeného světla do všech kanceláří. Z něho pak bez jakéhokoliv architektonického předělu vystupuje štíhlá věž. Použití terakoty umožnilo jednoduše napodobit typické dekorativní prvky gotického slohu.

New York, 1913
Broadway, radniční park a dominující Woolworth Building

Woolworth zajistil to nejlepší a nejdražší možné vnější osvětlení budovy, které bylo poprvé plně využito při opulentním otevíracím ceremoniálu. Když prezident Wilson stiskl v Bílém domě 24. dubna 1913 přesně v 19:30 tlačítko, zalila vnitřní prostory i fasádu budovy vlna světla. Tisíce zvědavců v přilehlých ulicích, kolem radničního parku a na březích New Jersey přihlíželo, jak se rozsvítilo všech 80 000 žárovek nejvyšší budovy světa. Po světelném ceremoniálu následovala honosná večeře ve 27. podlaží pro více než 800 hostů za účasti Woolwortha a Gilberta. Mezi hosty nechyběly známé osobnosti politického a kulturního života, významní stavitelé a architekti, šéfové předních amerických korporací. Woolworth nezapomněl ani na člověka, jenž mu zamlada dal šanci rozvinout svůj potenciál, a tak byl pozván i jeho bývalý šéf William H. Moore. Woolworth Company obsadila jen necelá dvě podlaží, všechny ostatní prostory byly pronajaty. Výše nájmů byly odstupňovány podle jednotlivých podlaží, ty nejdražší se samozřejmě nacházely v nejvyšších patrech s výhledem na Broadway. Je dobře známo, že Woolworth zaplatil za svůj Chrám obchodu, jak se budově hned v den otevření začalo přezdívat, hotově 13,5 milionů dolarů z vlastní kapsy. Ve skutečnosti tuto metodu Woolworthovi doporučili jeho finanční poradci, protože se obávali negativních reakcí akcionářů, až by zjistili ohromnou cenu stavby financovanou z prostředků společnosti. Nemovitost nebyla nikdy zatížena bankovní zástavou, což bylo neobvyklé tehdy i dnes. Vyhlídka v 58. podlaží byla veřejnosti přístupná za padesát centů a tak jako dnes je téměř povinností každého turisty navštívit vyhlídkovou terasu na Empire State Building, bylo ve dvacátých letech samozřejmostí prohlédnout si New York z nejvyššího místa Woolworth Building. V roce 1945 byla ale navždy uzavřena.

Woolworth Building dominuje panoramatu dolního Manhatanu, 1921

Frank Woolworth neočekávaně umírá v roce 1919 a zanechává po sobě více než pětašedesátimilionové dědictví. Budova i společnost zůstala v majetku rodiny a dědicové i nadále expandovali na americkém trhu i v zahraničí. V šedesátých letech začali opět agresivně skupovat konkurenční řetězce a pronikat na segmenty trhu, kde předtím společnost nefigurovala. Především nákup obchodů se sportovní obuví Foot Locker se později ukázal jako klíčový. Mezi lety 1977 - 1981 prošla budova rekonstrukcí. Mnoho dekorativních gotických prvků bylo odstraněno a tisíce poškozených terakotových panelů nahradil umělý kámen. Nepodařilo se však barevně sladit nové panely s původními a tento rozdíl je markantní především za deště. Rok 1979 se stal nejen rokem oslav sto let existence společnosti, ale ten rok se také Woolwoth Company stala největším maloobchodním řetězcem světa. Hned nato začalo jít vše z kopce. Osmdesátá léta znamenala úpadek vinou sílící konkurence a postupného zavírání dalších a dalších poboček. V roce 1998 byl uzavřen poslední obchod nesoucí název Woolworth, mrakodrap prodán za 137,5 milionů dolarů a společnost se zbavila veškerých ztrátových aktivit kromě jediného segmentu s rostoucími tržbami. Tím byl právě řetězec Foot Locker, po němž se firma přejmenovala a přežila do současnosti.

Woolworth Building v současnosti

A osud budovy po jejím prodeji? Witkoff Group, teprve druhý majitel za sto let, je dobrý správce a budovu si hýčká. Společnost chtěla koncem roku 2000 přeměnit nejvyšší patra budovy na luxusní byty. Plán nebyl realizován a budova nadále sloužila čistě kancelářským účelům. Při událostech z 11. září 2001 sehrál mrakodrap důležitou roli. Vlastně nesehrál, to jen milovníci konspiračních teorií tvrdili, že kdosi odpálil ze střechy tohoto mrakodrapu řízenou střelu vstříc World Trade Center. Teroristické útoky měly na budovu přece jen negativní vliv. Vstupní hala, do té doby veřejnosti přístupná, byla z bezpečnostních důvodů uzavřena a kdo se dnes odváží dovnitř byť jen nahlédnout, je ochrankou hnán svinským krokem. Hlavní hala je veřejnosti zpřístupněna jen velmi zřídka, v rámci oslav stoletého jubilea se právě tento týden naskytla ojedinělá příležitost tyto prostory navštívit. Plán přeměny části budovy na bydlení byl loni oživen. V srpnu 2012 bylo nejvyšších třicet podlaží prodáno a v současnosti prochází úpravou na luxusní byty. Přestože jsou práce v plném proudu, ceny jednotlivých bytů ještě nebyly oznámeny. Realitní trh dychtivě očekává cenu toho nejluxusnějšího: pětipodlažní penthouse v samé špici budovy s vlastním výtahem a soukromou vyhlídkovou terasou v šedesátém podlaží rozhodně za hubičku nebude. Zatím se spekuluje o částce kolem 25 milionů. Ač mrakodrap ztratil své výškové prvenství již v roce 1930, dodnes fascinuje návštěvníky dolního Manhattanu svou dokonalou estetikou. Žádná jiná budova nedefinuje krásu starého světa architektury a města New York počátku minulého století tak jako právě Woolworth Building.


Woolworth Building v současnosti

 

Kingdom Tower

Vypadá to, že nejvyšší mrakodrap planety Burj Khalifa přijde do několika let o svůj primát, a kilometrová meta bude zdolána dříve, než odhadovali i ti největší optimisté. Projekt mrakodrapu Kingdom Tower v saúdskoarabské Džiddě dostal před několika týdny zelenou. Bude jej mít na starost stejná firma, jež loni v Londýně dokončila novou dominantu The Shard. Tak jak tomu bylo i u budovy Burj Khalifa, i u projektu Královské věže je konkrétní výška přísně utajována. Jisté je jen to, že překoná jeden kilometr. Zatím se spekuluje o 1007 metrech a až 200 obyvatelných patrech. Stavba Královské věže přijde odhadem na jeden a půl miliardy dolarů, potrvá asi sedm let a bude obsahovat kanceláře, byty, obchody, luxusní hotel a vekovní vyhlídkovou terasu ve tvaru přistávací plochy pro vrtulníky. Ostatně, původně to helipad skutečně byl, ale z bezpečnostních důvodů byl tento plán opuštěn. V současnosti se na místě budoucího mrakodrapu provádějí jen průzkumné vrty a na skutečné zahájení výstavby si ještě nějaký čas počkáme. Stane se Kingdom Tower v roce 2020 nejvyšší budovou světa?

Torre Agbar

Barcelona se od roku 2005 pyšní ojedinělým mrakodrapem. Torre Agbar se stal hlavním sídlem barcelonských vodáren Aguas de Barcelona a odtud také pochází jeho jméno. Stavba svým tvarem připomíná gejzír tryskající ze země a také symbolizuje vrchol nedaleké posvátné hory Montserrat. Obyvatelé města ale vidí něco jiného, a tak nepřekvapí, že budově přezdívají vibrátor. Třiatřicetipatrový mrakodrap o výšce 144 metrů navrhl slavný francouzský architekt Jean Nouvel. Budova se jako každé dílo Nouvelova ateliéru vymyká tradičním stavbám a spíše než mrakodrap působí jako neobvyklý útvar vynořující se z městské šedi. Ač to není na první pohled patrné, budova není kruhová, ale profil půdorysu tvoří ovál. Konstrukce stavby vyrůstá z kráteru, který je naplněný vodou, a je obklopen zvlněnou krajinou z asfaltu podobnou měsíční krajině. I fasáda evokuje vodní hladinu. Povrch budovy je hladký a spojitý, třpytivý a průhledný. Stavba směrem ke svému vrcholu působí stále lehčím dojmem a zakončuje ji skleněná, téměř průhledná kupole. Tento efekt již Nouvel použil  před lety u nerealizovaného projektu Tour sans fins v Paříži. Torre Agbar bývá v noci osvětlen a díky mozaikovité hře světla - červená u podnože budovy, modrá nahoře - je budova výrazným orientačním bodem Barcelony.

Torre de la Escollera

Měl to být jeden z nejštíhlejších mrakodrapů světa a s přehledem nejvyšší v Kolumbii. Jenže zasáhla vyšší moc a vše bylo rázem jinak. Výstavba 206 metrů vysokého mrakodrapu na pobřeží Cartageny začala v roce 2005. Mrakodrap si své jméno vypůjčil od diskotéky La Escollera, která na tomto místě předtím stávala. Projekt měl obsahovat 88 luxusních bytů včetně honosného třípodlažního v nejvyšší části a neměla chybět ani přistávací plocha pro helikoptéry na střeše. Budova byla natočena vůči pobřeží o 45 stupňů, aby měl každý byt výhled na moře. Už tak zdlouhavou výstavbu přerušila silná vichřice, která 13. května 2007 udeřila na Cartagenu. Skelet budovy zcela postrádal jakékoliv zpevňující diagonální prvky, a tak bylo pro vítr hračkou celou konstrukci vychýlit o téměř jeden metr a nosníky v nejvyšších patrech zkroutit. Po této události již výstavba dále nepokračovala a celý skelet byl raději zlikvidován. V listopadu téhož roku po budově nezbyla ani trubka.

Panorama Cartageny, kdyby byla Torre de la Escollera dokončena

Bitexco Financial Tower

Od roku 2010 můžeme ve vietnamském Ho Či Minově městě obdivovat elegantní věž Bitexco Financial Tower, která svým tvarem připomíná lotos. Tak jako vietnamská národní květina, i tato budova má symbolizovat krásu, optimismus a rozvoj města pod sebou. 263 metrů vysoký mrakodrap byl necelý rok nejvyšší budovou Vietnamu a dodnes si udržel primát nejvyšší v Ho Či Minově městě. Navrhnul jej newyorský architekt Carlos Zapata. Nejvýraznějšími rysy budovy jsou veřejnosti přístupná vyhlídková terasa ve 49. patře a mohutná kruhová plocha pro přistávání vrtulníků o další tři patra výše. Tento helipad připomíná kvetoucí pupen lotosu a vystupuje z konstrukce o 22 metrů. Je určen pro vrtulníky z maximální hmotností tři tuny. Uvnitř budovy se nacházejí třetí nejrychlejší výtahy světa, jež sviští rychlostí sedm metrů za vteřinu. Mrakodrap slouží jako kanceláře, obchodní centrum a restaurace.

Condé Nast Building

Newyorský mrakodrap Condé Nast Building, oficiálně Four Times Square, byl dokončen v roce 1999 jen několik kroků od slavného náměstí Times Square. Budova se skládá ze dvou propojených hranolů. Nižší část je obložena cihlami a působí střídmě. Z ní vychází vyšší část, jejíž fasádu tvoří závěsná stěna z oceli a skla. Průčelí této části zaplňují billboardy včetně největšího LED panelu na světě a elektronické displeje zobrazující nejnovější finanční zprávy. Mrakodrap ční do výšky 247 metrů, s přenosovou anténou se vydrápe až do 341 metrů. Budova bere maximální ohled na životní prostředí. Část energie se vyrábí pomocí solárních článků a automatický systém pro řízení teploty dále minimalizuje spotřebu. Veškerá výzdoba interiérů byla vybrána pro své recyklační vlastnosti a udržitelnost použitých materiálů. Za tyto výjimečné ekologické vlastnosti obdržela hned po dokončení uznání Amerického institutu architektů státu New York. Nejznámějšími nájemníky budovy jsou nakladatelství Condé Nast, oděvní řetězec H&M a především technologická burza Nasdaq.

Mid-Continent Tower

Energetická společnost Reading & Bates zakoupila historickou Cosden Building v Tulse začátkem osmdesátých let s cílem učinit z ní své hlavní sídlo. Potřeba administrativních prostor ale mnohonásobně překračovala kapacitu stávající budovy. Ta navíc získala v roce 1979 status chráněné historické památky, takže jakékoliv drastické stavební zásahy nebo dokonce demolice nepřipadaly v úvahu. Jak budovu rozšířit a přitom vyhovět všem stavebním požadavkům úřadů i historikům? Firma stála před stavebním i architektonickým oříškem, který rozlousklo až studio Dewberry z Virginie svým ojedinělým návrhem. Historická Cosden Building prošla nejdříve kompletní renovací, dokončenou v roce 1980. V druhé fázi bylo přistaveno nové křídlo, které stávající sousední budovu do nejmenších podrobností napodobilo včetně terakotové fasády. Najít výrobce 85 000 kusů terakoty se ukázalo jako nadlidský úkol. Poslední americký výrobce sídlil až v Kalifornii a byl tak malý, že jen kvůli této zakázce musel rozšířit produkci. V roce 1984 obě křídla spojila dvacetipodlažní štíhlá věž postavená také v novogotickém slohu a připomínající newyorský Woolworth Building. Původní historická budova by nedokázala absorbovat zátěž věže, proto muselo být zatížení svedeno ocelovými vazníky na sousední nové křídlo. Totožnou technikou se staví např. ropné plošiny. Výsledná budova s výškou 156 metrů se díky své charakteristické měděné koruně stala nejlépe rozeznatelnou v siluetě města. Venkovní vyhlídková terasa ve 36. podlaží nabízí panoramatický výhled na centrum Tulsy, ale pro veřejnost je otevřena v rámci charitativních akcí jen několikrát za rok. Inovativní architektonické i stavební řešení s ohleduplným začleněním historické stavby do celého projektu dalo vzniknout neobyčejnému mrakodrapu. Budova získala celou řadu ocenění včetně loni udělené prestižní ceny k 25. výročí od Amerického institutu architektů.

Cosden Building

Na začátku dvacátého století byla Tulsa v Oklahomě bezvýznamné město čítající sotva 1500 obyvatel. Když bylo v roce 1905 objeveno obří ropné ložisko jen dvacet kilometrů za městem, začaly se dít věci. Tulsu zaplavili lidé hledající práci v nově se rozvíjejícm ropném průmyslu a byznysmeni prahnoucí po investičních příležitostech. Během dvaceti let se počet obyvatel téměř zestonásobil a počet nových milionářů byl obdobně působivý. Jedním z nových ropných baronů se stal Joshua Cosden. Část z nahromaděného bohatství investoval do výstavby budovy, která dodnes nese jeho jméno. Náklady na výstavbu se vyšplhaly na jeden milion dolarů, což bylo v tehdejší době považováno za téměř obscénní sumu. Šestnáctipodlažní budova, dokončená v roce 1918, se stala prvním mrakodrapem Tulsy a jednou z prvních železobetonových výškových budov ve Spojených státech. Zároveň byla obyvateli vnímána jako symbol mladého, prudce se rozvíjejícího města. Budova v novogotickém stylu s prvky benátské gotiky je obložena zářivě bílou terakotou a v roce 1979 získala status chráněné historické památky. Hned rok nato proběhla její kompletní renovace následovaná unikátní přístavbou. O ní ale až příště.

10 nejvyšších mrakodrapů Pobaltí

1. EUROPA TOWER
    Vilnius, 129 m. 2005
2. SWEDBANK CENTRAL OFFICE
    Riga, 123 m. 2004
3. SWISSÔTEL TALLINN
     Tallin, 117 m. 2004
4. PANORAMA PLAZA II
    Riga, 114 m. 2007
5. PILSOTAS
    Klaipėda, 112 m. 2007
6. LOTYŠSKÁ AKADEMIE VĚD
    Riga, 108 m. 1955
7. RADISSON BLU HOTEL
    Tallin, 105 m. 2005
8. PANORAMA PLAZA I
    Riga, 99 m. 2006
9. HELIOS CITY TOWER A
    Vilnius, 96 m. 2006
10. RADISSON BLU HOTEL
     Riga, 95 m. 1976

Singapurské odlesky

Na exponovaném místě u vstupu do historického přístavu Keppel v Singapuru se nachází rezidenční komplex nazvaný Reflections at Keppel Bay, neboli Odlesky u Keppelské zátoky. Sestává ze šesti mrakodrapů a jedenácti nižších vilových obytných domů. Centrem projektu, který byl vybudován v roce 2011 na místě bývalých loděnic, se stala skupina rozvlněných výškových budov. Ač to není na první pohled zjevné, vyšší budovy mají shodnou výšku 178 metrů, nižší dosahují shodných 120 metrů. Každý pár budov, sestávající vždy z vysoké a nízké stavby, je propojen třemi mosty v různých úrovních. Průhledné ocelové koruny v nejvyšší části jsou vyplněny tropickou zelení. Elegantní zakřivené tvary všech šesti budov nesou nezaměnitelný rukopis svého tvůrce, jímž je světoznámý architekt polského původu Daniel Libeskind. Mrakodrapy vytvářejí půvabné průhledy a mezery, jež nabízejí pohled na přístav na jedné straně a park na opačné straně. Výsledná kompozice je svěží souhrou měnících se rovin a odlesků, které obohacují originální panorama Singapuru.