31 července 2014

Two International Finance Centre

César Pelli prostě mrakodrapy umí. Z celé řady projektů jmenujme alespoň Petronas Towers v Kuala Lumpuru, One Canada Square v Londýně, Wells Fargo Center v Minneapolis, Bank of America Corporate Center v Charlotte, Unicredit Tower v Miláně, Gran Torre Santiago v Santiagu, World Financial Center v New Yorku nebo nikdy nepostavenou Nebeskou jehlu v Chicagu. Jednotícím prvkem těchto projektů je důraz na vertikalitu, což Pelli považuje za stěžejní vlastnost mrakodrapu. Osvědčený postup zopakoval i u honkongské budovy Two International Finance Centre, dokončené v roce 2004. Zkombinoval u ní tvar vycházející z historie s vysoce pokročilými technologiemi. Two International Finance Centre se směrem k vrcholu postupně zužuje a je zakončen originální korunou, která sestává z úzkých výstupků. Podobného systému ustupující hmoty zakončené netradiční korunou již Pelli použil u Bank of America Corporate Center v Charlotte. Obě budovy mají i podobně zaoblené rohy a systém osvětlení, zvýrazňující strukturu věže a vznešenou korunu. 2 IFC měří 415 metrů a je aktuálně šestnáctým nejvyšších mrakodrapem světa. Stabilitu stavby zajišťuje vnější nosná konstrukce z dutých ocelových sloupů vylitých betonem a vnitřní železobetonové jádro, kde se nacházejí technická a komunikační zařízení. Fasádu tvoří reflexní sklo doplněné o stříbrné ocelové svislice, které zvýrazňují výšku stavby. Budova je jako jedna z mála vybavena dvoupodlažními výtahy. Byla postavena na umělé pevnině přímo na nábřeží, a tak kromě administrativních účelů slouží také jako monumentální vstup do města.

29 července 2014

Unicredit Tower

Slavný architekt César Pelli dodal nedávno centru Milána novou, moderní tvář. Budovy Porta Nuova Garibaldi (Nová Garibaldiho brána) tvoří komplex tří mrakodrapů uspořádaných do oblouku kolem vnitřního náměstí. Nižší budovy měří sedmdesát a sto metrů. Nejvyšší z nich, Unicredit Tower, dosahuje výšky 231 metrů a je tak nejvyšším mrakodrapem Milána a celé Itálie. K tomuto titulu si dopomohl přes osmdesát metrů vysokou věží, čnící dramaticky k nebi ze zaobleného rohu. Antikorozní ocelová věž je pokryta polovodičovými světelnými zdroji a v noci je schopna vyzařovat různé barvy. Nikoho nepřekvapí, že nejúspěšnější barevnou kombinací je italská národní trikolora. Díky tomu je budova i v noci rozpoznatelná široko daleko. Přestože byl celý komplex dokončen již v roce 2012, slavnostně otevřen byl až letos v únoru při příležitosti patnácti let existence bankovní skupiny UniCredit.

26 července 2014

Zagrepčanka

V roce 1976 byl v Záhřebu dokončen pozoruhodný mrakodrap s roztomilým jménem Zagrepčanka. Budova měří 95 metrů a přesně třicet let byla nejvyšší v celém Chorvatsku. Železobetonová stavba je konkávně zakřivena a rozdělena do třech nestejně vysokých křídel, jež od sebe na krajích odstupují. Centrální křídlo má 26 pater, západní 21 a východní 19 pater. Součástí celého komplexu jsou kromě věže ještě další tři nízké budovy ve stejném stylu a na přilehlém náměstí fontána s uměleckou plastikou. Na ztvárnění Zagrepčanky se podíleli architekti Slavko Jelinek a Berislav Vinković, kteří se inspirovali mrakodrapem Thyssenhaus v Düsseldorfu. Obklad budovy je tvořen bílými mramorovými bloky. Ty ale z důvodu nízké kvality začaly brzy po dokončení odpadávat. Potřebná rekonstrukce byla dlouhé roky odkládána a začala teprve v roce 2012. Budova tak letos získala po mnoha letech zpět svůj lesk.

24 července 2014

City Bank-Farmers Trust Building

New York byl ve dvacátých letech minulého století skvělým místem k žití. Manhattan se stal centrem světa, domovem smetánky a inteligence. Zlatá mládež zde tančila v rytmu jazzu. Díky strmě rostoucí burze se rodili milionáři doslova přes noc. Když se začal psát rok 1929, nikdo nepochyboval, že nejdelší party moderní doby bude pokračovat v plné síle dál. Co na tom, že už na jaře toho roku se objevily první známky začínající recese. Bouřlivé dvacítky se zcela jistě překlopí do neméně úchvatných třicítek. V této atmosféře bezbřehého optimismu spojily síly jedny z nejstarších newyorských bank National City Bank of New York a Farmers' Loan and Trust Company. Nově vytvořená City Bank-Farmers Trust Company si pro své budoucí sídlo zvolila dolní Manhattan a pyšně prohlásila, že zde postaví nejvyšší mrakodrap světa. S plánovanou výškou 258 metrů překoná Woolworth Building stojící jen o pár ulic dál a jeho dlouholetá výšková nadvláda brzy skončí. Věž nového mrakodrapu měla zdobit stupňovitá pyramida zakončená osvětlenou zeměkoulí, kterou měly podpírat čtyři mohutné sochy orlů. Jenže přesně ten měsíc, kdy byl tento ambiciózní plán zveřejněn, se zhroutila burza na Wall Streetu a ekonomika celé země šla rychle cugrunt. Předjednané sloučení s Corn Exchange Bank se neuskutečnilo, nevznikla tím největší bankovní korporace světa a finance na výstavbu budovy se výrazně ztenčily. Úspornému programu padla za oběť stupňovitá střecha i zeměkoule s orly a celková výška stavby musela být zredukována na 226 metrů. Nemělo smysl se účastnit výškového závodu, protože boj byl již předem prohraný. Výstavba notně očesané budovy byla zahájena v roce 1930 a dokončena za necelý rok. Mrakodrap svou výškou přesto dokázal výrazně proměnit panorama dolního Manhattanu a dodnes je jeho neodmyslitelnou součástí. Navrhlo jej architektonické studio Cross & Cross, které ve stejnou dobu pracovalo i na General Electric Building. Obě budovy jsou si velmi podobné, City Bank-Farmers Trust Building je však prosta téměř všech zdobných prvků. Napasovat ji do konkrétního architektonického stylu je trochu oříšek. Sám vlastník ji označil za konzervativně moderní s prvky art deco. Základna lichoběžníkového půdorysu je lemována masivními pilíři a mohutnými maskovanými bustami. Z ní pak stoupá štíhlá věž zakončená prostou kruhovou korunou. Fasáda je obložena světlým vápencem, prostor nad vchody žulou. V současnosti je nejvyšší část budovy využívána pro bydlení a původní jméno se již nepoužívá. Místo toho je název budovy odvozen podle adresy, tedy 20 Exchange Place. Současný vlastník si letos zajistil dostatečné financování, aby mohl v blízké budoucnosti přeměnit na bydlení i všechny zbylé prostory mrakodrapu.
City Bank-Farmers Trust Building v panoramatu dolního Manhattanu kolem roku 1935

21 července 2014

Vienna Twin Tower

Na jižním okraji Vídně vyrostl v roce 2001 zajímavý komplex dvou mrakodrapů. Budovy definují konec jižní dálnice vedoucí do města a zároveň vytvářejí nový okraj města viditelný při pohledu z centra. I když by se podle jména zdálo, že se jedná o dvojčata, opak je pravdou. Autorem projektu je italský architekt Massimiliano Fuksas. Jeho koncept dvou věží vysokých 127 a 138 metrů propojených balkony je zajímavý tím, že oba mrakodrapy spolu svírají úhel 59 stupňů, což nabízí kolemjedoucím řidičům různě se měnící pohledy. Budovu tvoří dva zcela průhledné hranoly, které jsou usazeny nad ohromným dvoupodlažním atriem. Ve střeše spodní části je umístěn velký prosklený průzor. Prostor pod ním je nejen dobře osvětlen, ale zároveň naskýtá pohled na obě věže. Stavba působí díky jednolité skleněné fasádě a tenké nosné konstrukci lehkým a otevřeným dojmem. V obou věžích se nacházejí kanceláře, v podnoži obchody, restaurace, multikino a technické vybavení.

18 července 2014

2 v 1

Na začátku minulého století dávaly v oklahomské Tulse lišky dobrou noc. Tulsa byla tehdy bezvýznamné město čítající sotva 1500 obyvatel. Když ale v roce 1905 bylo jen dvacet kilometrů za městem objeveno obří ropné ložisko, začaly se dít věci! Tulsu zaplavili lidé hledající práci v nově se rozvíjejícím ropném průmyslu a byznysmeni prahnoucí po investičních příležitostech. Během dvaceti let se počet obyvatel téměř zestonásobil a počet nových milionářů byl obdobně působivý. Jedním z nových ropných baronů se stal Joshua Cosden. Část z nahromaděného bohatství investoval do výstavby budovy, která dodnes nese jeho jméno. Náklady na výstavbu se vyšplhaly na jeden milion dolarů, což bylo v tehdejší době považováno za téměř obscénní sumu. Šestnáctipodlažní budova, dokončená v roce 1918, se stala prvním mrakodrapem Tulsy a jednou z prvních železobetonových výškových budov ve Spojených státech. Zároveň byla obyvateli vnímána jako symbol mladého, prudce se rozvíjejícího města. Budova v novogotickém stylu s prvky benátské gotiky je obložena zářivě bílou terakotou a v roce 1979 získala status chráněné historické památky. Energetická společnost Reading & Bates historický mrakodrap zakoupila začátkem osmdesátých let s cílem učinit z ní své hlavní sídlo. Potřeba administrativních prostor ale mnohonásobně překračovala kapacitu stávající budovy. Status chráněné historické památky neumožňoval jakékoliv drastické stavební zásahy, natož demolici. Jak budovu rozšířit a přitom vyhovět všem stavebním požadavkům úřadů i historiků? Firma stála před stavebním i architektonickým oříškem, který rozlousklo až studio Dewberry z Virginie svým ojedinělým návrhem. Historická Cosden Building prošla nejdříve kompletní renovací, dokončenou v roce 1980. V druhé fázi bylo přistaveno nové křídlo, které stávající sousední budovu do nejmenších podrobností napodobilo včetně terakotové fasády. Najít výrobce 85 000 kusů terakoty se ukázalo jako nadlidský úkol. Poslední americký výrobce sídlil až v Kalifornii a byl tak malý, že jen kvůli této zakázce musel rozšířit produkci. V roce 1984 obě křídla spojila dvacetipodlažní štíhlá věž postavená také v novogotickém slohu a připomínající newyorský Woolworth Building. Původní historická budova by nedokázala absorbovat zátěž věže, proto muselo být zatížení svedeno ocelovými vazníky na sousední nové křídlo. Totožnou technikou se staví např. ropné plošiny. Výsledná budova s výškou 156 metrů se díky své charakteristické měděné koruně stala nejlépe rozeznatelnou v siluetě města. Venkovní vyhlídková terasa ve 36. podlaží nabízí panoramatický výhled na centrum Tulsy, ale pro veřejnost je otevřena v rámci charitativních akcí jen několikrát za rok. Inovativní architektonické i stavební řešení s ohleduplným začleněním historické stavby do celého projektu dalo vzniknout neobyčejnému mrakodrapu. Budova získala celou řadu ocenění včetně předloni udělené prestižní ceny k 25. výročí od Amerického institutu architektů.

13 července 2014

Tacoma Building

Chicagská Home Insurance Building patřila mezi nejmodernější budovy tehdejší doby. V nejvyšších třech podlažích bylo vůbec poprvé užito ocelových nosníků a kovový skelet sice ještě nebyl samonosný, ale patřil ke konstrukčně novátorským. Dalším krokem vstříc samonosnému skeletu s obvodovými zdmi, které již neplnily žádný nosný účel, se v roce 1889 stal další chicagský mrakodrap. Při stavbě Tacoma Buiding byly využity veškeré technické inovace z minulosti a několik důležitých zdokonalení přidáno. Obě průčelí nad ulicemi byla již plně samonosná (zadní obvodové stěny a část vnitřních příček však zůstaly ještě nosné). Díky tomuto řešení mohla být okna nebývale rozměrná a budova se vyznačovala lehkým a vzdušným rázem. Veškeré kovové prvky byly spojeny přímým nýtováním za tepla, což bylo v takto masovém měřítku použito poprvé. Budova měřila padesát metrů, v přízemí se nacházely obchody, všechna ostatní patra nad nimi byla určena kancelářím. Mezi obyvateli Chicaga byla oblíbená a lehce rozpoznatelná díky zvlněnému průčelí s arkýři. Přestože Tacoma byla hybridním slepencem a svérázným způsobem rozkročena mezi původními a moderními stavebními postupy, její význam je nesporný. Ani to však nezabránilo jejímu zničení už v roce 1929. Vývoj pokračoval rychle kupředu a ještě v roce 1889 se prvním mrakodrapem s nenosným obvodovým pláštěm, jenž byl zavěšen na skeletovou konstrukci tvořenou kovovými prvky, stal Tower Building v New Yorku.

10 července 2014

Puerta de Europa

Přímo na madridském náměstí Plaza de Castilla byly v roce 1996 dokončeny první nakloněné mrakodrapy světa. Konstrukce těchto dvojčat se příčí zažitým představám o výškových budovách a na první pohled vypadají, že se musejí co nevidět zhroutit. Vždyť jejich náklon od základny činí plných patnáct stupňů. Stavitel samozřejmě udělal vše pro to, aby tento katastrofický scénář nikdy nenastal, proto je součástí konstrukčního řešení 115 metrů vysokých budov dva mohutné betonové bloky, jež jsou umístěny pod zemí a s nejvyššími patry jsou propojeny ocelovým kabelem. K celkovému ztužení věží slouží rovněž masivní ocelové diagonály po obvodovém plášti a železobetonové komunikační jádro uprostřed obou staveb. Jednou z mála odlišností téměř identických věží je zabarvení střešních heliportů. Západní věž má modrý, východní věž červený heliport. Západní budova je navíc o jeden centimetr vyšší než její dvojče přes ulici. Jenže kdo by si toho z přilehlého náměstí všiml? Projekt Brána Evropy je dílem vlivného amerického architekta Philipa Johnsona, který navrhl i další veleúspěšné a oceňované mrakodrapy jako jsou One Ninety One Peachtree Tower v Atlantě, One Detroit Center v Detroitu, Rtěnka v New Yorku nebo fenomenální PPG Place v Pittsburghu.

06 července 2014

10 nejvyšších mrakodrapů Jižní Ameriky


1. COSTANERA CENTER  300 m
     Santiago, Chile. 2014
2. PARQUE CENTRAL COMPLEX  225 m
    Caracas, Venezuela. 1983
3. TORRE COLPATRIA  196 m
    Bogotá, Kolumbie. 1978
4. TITANIUM LA PORTADA  194 m
    Santiago, Chile. 2010
5. CENTRO DE COMERCIO INTERNACIONAL  190 m
     Bogotá, Kolumbie. 1977
5. CENTRO FINANCIERO CONFINANZAS  190 m  
     Caracas, Venezuela. 1994
6. CALI TOWER  183 m
    Cali, Kolumbie. 1984
7. MERCANTIL TOWER  179 m
    Caracas, Venezuela. 1984
8. COLTEJER BUILDING  175 m
    Medellín, Kolumbie. 1972
8. RENOIR TWO TOWER  175 m
    Buenos Aires, Argentina. 2014
9. TORRE CAVIJA  172 m
    Buenos Aires, Argentina. 2009
10. CIUDADELA SAN MARTÍN TORRE NORTE  171 m
     Bogotá, Kolumbie. 1983

04 července 2014

Smith Tower: 100

Na začátku devadesátých let předminulého století navštívil realitní magnát James W. Clise v newyorském Syracuse svého přítele Lymana Cornelia Smithe, průmyslníka a výrobce psacích strojů. Při té příležitosti mu prodal osm různě velkých pozemků v centru Seattlu. Až po dalších více než deseti letech se Smith konečně vypravil přes celé Spojené státy na západ,  aby si nabyté pozemky prohlédl na vlastní oči. V Seattlu se sešel s Johnem Hogem, dalším průmyslníkem z východního pobřeží. Ten měl v plánu postavit nejvyšší mrakodrap Seattlu a se svým záměrem se Smithovi svěřil. Smith svého kolegu a pravděpodobně i sám sebe překvapil prohlášením, že nechá postavit ještě vyšší budovu. Oba se začali výškově předhánět, ale nakonec se oba shodli, že ekonomicky nejúnosnější bude stavba s výškou kolem čtrnácti pater. Ovšem již na cestě domů Smith přemýšlel nad tím, jak postavit mrakodrap tak vysoký, aby jej nikdo nepředstihnul. Mimochodem, Hoge nakonec postavil v roce 1911 budovu se sedmnácti patry, která se skutečně stala nejvyšší v Seattlu, byť to bylo jen na tři roky. Když se Smith na Den díkůvzdání roku 1909 vrátil zpět do Syracuse, zjistil, že jeho syn Burns se v nose nedloubal a zatím pilně studoval newyorské mrakodrapy. Rozhodně bylo co, vždyť jen během jednoho roku tam byly dokončeny hned dva nejvyšší mrakodrapy světa, Singer Building v roce 1908 a Metropolitan Life Tower v roce 1909. Burns hned při první společné večeři otci navrhl, ať v Seattlu postaví mrakodrap rovnou s dvaceti jedna patry a nad nimi čnící věží s dalšími dvaceti. Synovo nadšení otce nakazilo dříve, než dojedli nadívaného krocana, a záhy se společně dali do příprav. Jenže ani jeden z nich neměl žádné zkušenosti se stavbou vysokých budov a architekti Gaggin & Gaggin, které si v Syracuse najali, měli praktických zkušeností také minimum. Přes všechny potíže bylo povolení k výstavbě mrakodrapu uděleno 20. října 1910. Lyman Cornelius Smith se bohužel z této zprávy radoval jen čtrnáct dní, protože zemřel už 5. listopadu 1910. Synovi tak zůstala celá záležitost na krku. Smrt otce mu v zahájení projektu nezabránila, přestože se výstavba nakonec protáhla na čtyři roky. Rostoucí nové dominantě Seattlu se zájmem přihlížel sedmiletý hoch jménem Ivar Haglund a jistě přitom toužil vlastnit taky takový vysoký domeček. Dětské sny se málokdy splní, ale Ivarovi se o mnoho let později ten jeho splnil beze zbytku. Ale to předbíháme.


Mrakodrap byl veřejnosti představen přesně před sto lety, 4. července 1914, v den oslav americké nezávislosti. Stal se okamžitě senzací celých západních Spojených států a dodnes je nejoblíbenějším mrakodrapem Seattlu a jedním z jeho symbolů. Se svou výškou 143 metrů si udržel titul nejvyšší ve městě až do roku 1969. První a druhé podlaží jsou obloženy žulou, všechna ostatní mimořádně kvalitními, zářivě bílými terakotovými cihlami. Natolik dobře odolávají působení nepříznivých vlivů počasí a městské dopravě, že jejich očista za téměř sto let proběhla poprvé a zároveň naposledy až v roce 1976. Jediné, co k tomu stačilo, byl saponát. Design budovy je unikátní hybrid inspirovaný newyorskými mrakodrapy s prvky chicagské školy. Štíhlá věž s ostrou pyramidovou střechou vystupující z nižšího tělesa s půdorysem ve tvaru písmene U odkazuje na newyorské mrakodrapy Metropolitan Life Tower a Woolworth Building. Z chicagské architektonické školy si pro změnu vypůjčila dlouhé pásy rozlehlých oken. Propojením těchto stylů vznikla pozoruhodně originální stavba, vzdušná a plná světla. Dodnes působí neobyčejně moderním, až nadčasovým dojmem, přestože je již v důchodovém věku. Celková částka za výstavbu se odhaduje na půl druhého milionu dolarů. Burns Smith prodal mrakodrap už deset let po dokončení. Není známa konkrétní suma za prodej, ani jestli budova vůbec kdy generovala Smithovi dostatečné příjmy z nájemného. Za svou existenci změnila budova majitele minimálně třináctkrát. Jedním z nich se v sedmdesátých letech stal Ivar Haglund a splnil si tím svůj dětský sen. Byl zároveň jedním z mála, který svou investici dokázal zhodnotit. Renovace vnitřních prostor proběhly v letech 1986 a 1999. Poslední vlastník budovy nedokázal splácet vysokou hypotéku, a tak v roce 2011 nemovitost propadla investiční společnosti, která půjčku poskytla. Loni v březnu byla Smith Tower nabídnuta ve veřejné aukci. Budova měla vinou americké hypoteční krize obsazenost sotva 30% a před dražbou již dokonce jen 19%, proto i vyvolávací cena začínala na skoro lidových 21,3 milionů dolarů. Po osmiminutové aukci ji za konečných 36,8 milionů získala společnost, které budova propadla jako zástava. Od té doby se obsazenost šplhá zpět do přijatelných čísel, jak se nájemníci pomalu vracejí zpět. Už v době výstavby mezi lety 1910 - 1914 se centrum Seattlu přesunulo o několik ulic severněji, a tak dnes stojí budova stranou nejhustější zástavby. Přestože je v současnosti ve městě šestnáct vyšších budov, je Smith Tower stále dobře patrná při pohledu z Pacifiku, a dodnes dominuje svému bezprostřednímu okolí. Vždy sloužila jen jako administrativní budova kromě dvou mimořádně zajímavých výjimek. Tou první je veřejnosti přístupný exotický Čínský sál ve 35. podlaží s vnější vyhlídkovou terasou. Nevšedním zážitkem je již samotná cesta výtahem, při níž liftboy každého krátce seznámí s historií budovy. Kompletně zrestaurovaná původní výtahová kabina bohatě zdobená tepanou mosazí a mědí je pastva pro oči. Nahoře čeká na návštěvníka další milé překvapení. Veškerý historický nábytek i pečlivě vyřezávaný dřevěný kazetový strop v Čínském sále dostal původní majitel budovy darem od čínské císařovny Cixi. Vdavek chtivé ženy by si neměly ujít Křeslo přání. Legenda praví, že každá žena, která se do něj usadí, se do roka vdá. Jak to funguje u mužů, není známo. Který chlap by si ale do křesla dobrovolně sedal? Sál je hojně využíván pro soukromé společenské akce a svatby. Ze sálu je pak možno vyjít ven na vnější terasu, která obepíná celou budovu a nabízí neopakovatelný pohled na centrum Seattlu, Pacifik i Olympijské pohoří. Vstupné do sálu a vnější vyhlídku je pět dolarů, k dnešním oslavám ale bylo sníženo na čtvrťák, který se platíval před sto lety. 
Tím nejlepším a navíc soukromým výhledem ale disponuje Petra Franklin a její dvě dcery. Tím se dostáváme ke druhé výjimce. Třípodlažní, naprosto úchvatný penthouse v pyramidové věži je jediná soukromá rezidence v celé budově a zároveň jedna z nejunikátnějších na světě. Petra přesvědčovala majitele rok, že nevyužitý prostor ve špici by se dal přeměnit v bydlení. Nakonec jej udolala. Samotná přeměna ale nebyla vůbec jednoduchá. Většinu prostor zabíraly obrovský vodní zásobník, staré trubky, rozvody a nevzhledné betonové boule na zemi. Malá gotická okénka nešla otevírat. Mezi jednotlivými patry se nacházely jen jednoduché žebříky a při každé přeháňce dovnitř silně zatékalo. Po nákladné rekonstrukci se z ponuré, tmavé půdy stal fantastický penthouse s plochou 533 metrů čtverečních a výhledem, který nemá konkurenci. Součástí rezidence je i soukromá vyhlídka na samotném vrcholku mrakodrapu. Člověk se nahoru dostane točitým schodištěm, pak ještě musí překonat úzkou šachtu po strmém žebříku. Odměnou za námahu je panoramatický výhled z miniaturní prosklené lucerny, která má průměr jen tři metry a která osvětluje noční oblohu jako maják. Nájemní smlouva ukládá Petře povinnost vyměnit žárovku pokaždé, když původní skončí životnost. Smlouva ale nespecifikuje konkrétní barvu, proto Petra vyměnila jednoho dne klasickou bílou žárovku za modrou. Veřejnost změnu přivítala s nadšením, a tak modrá zůstala. Jen v prosinci ji na znamení Vánoc vymění za zelenou. Majitelka se svou rodinou sídlí ve věži od roku 1999, za tu dobu již hostila mnoho význačných návštěv. Přišli se podívat např. Bill Clinton s Hillary, Al Gore nebo hudební skupina U2. Smlouva garantuje nájem na dvacet let, ale Petra by zde ráda zůstala navždy. Kdo by se jí divil? Vždyť ačkoliv byl Smith Tower postaven primárně jako protažení Smithova ega do nebe a symbol bohatství a troufalosti, má především neopakovatelný charakter, díky němuž se v něm dobře žije i pracuje.