30 září 2013

10 nejvyšších mrakodrapů Mexika


1. TORRE MAYOR
    Mexico City, 225 m. 2003
2. HOTEL RIU PLAZA GUADALAJARA
    Guadalajara, 215 m. 2011

3. TORRE EJECUTIVA PEMEX
    Mexico City, 211 m. 1982
4. TORRE ALTUS
    Mexico City, 195 m. 1998
5. TORRE LATINOAMERICANA
    Mexico City, 182 m. 1956
5. TORRE AVALANZ
    Monterrey, 182 m. 2000
6. CENTRO DE GOBIERNO PLAZA CÍVICA
    Monterrey, 180 m. 2010
7. WORLD TRADE CENTER MEXICO CITY
    Mexico City, 172 m. 1994
8. TORRE AURA ALTITUDE
    Guadalajara, 167 m. 2007
9. ARCOS BOSQUES
    Mexico City, 161 m. 1996
9. ARCOS BOSQUES II
    Mexico City, 161 m. 2008

10. TORRE HELICON
      Monterrey, 156 m. 2011

29 září 2013

Jako Fénix z popela (2. část)

Kosmopolitní New York se neustále mění. Staré stavby jsou strženy, aby byly nahrazeny zbrusu novými skleňáky, stávající mrakodrapy jsou opravovány, celé čtvrti se transformují z obytných po administrativní a často pak zase zpět v obytné. Čas od času však přepadne i New York záchvat nostalgie. Když v roce 2003 odhalil Newyorský metropolitní dopravní úřad plán nového dopravní uzlu, památkáři se zděsili. Plán totiž počítal s likvidací historicky cenné Corbin Building. Z budovy se rázem stala nejohroženější stavba města. Památkáři, stavební odborníci a historikové dokázali téměř nemožné: v překvapivě krátkém čase přesvědčili dopravní úřad, že stojí za to budovu zrenovovat a začlenit ji do budoucího terminálu. Ještě v prosinci 2003 byla Corbin Building prohlášena za národní historickou památku. Získala tím ochranný status a demolice byla zažehnána. Ta nejobtížnější část záchrany ale teprve následovala. Stavební práce na terminálu byly zahájeny v únoru 2005, samotná renovace mrakodrapu v průběhu roku 2010. Téměř tři roky byla budova zahalena lešením a ochrannou sítí a postup prací byl všem důkladně skryt. O to větší překvapení způsobilo jejich odstranění v prosinci 2012. Výsledek renovace byl doslova dechberoucí a čelistpadající. Fénix povstal z popela a triumfálně roztáhl svá ohnivě červená křídla nad New Yorkem! Fasáda byla až s neuvěřitelnou pečlivostí vyčištěna, téměř všechny terakotové desky vyměněny za nové, vrátila se charakteristická pyramidová střecha a přízemí získalo zpět svůj původní vzhled. Téměř 125 let stará zdobená budova stojí v příkrém kontrastu s jednoduchými tvary moderního terminálu, přesto se obě budovy navzájem doplňují a tvoří harmonický celek. Práce v interiérech stále pokračují a celý komplex bude dokončen v polovině příštího roku. Budova byla definitivně zachráněna a Austin Corbin se v hrobě začal usmívat od ucha k uchu.

28 září 2013

Jako Fénix z popela (1. část)

Corbin Building, asi 1910
Corbin Building, 80 léta 20. stol.
Austin Corbin, prezident a vlastník banky Corbin Banking Company a železniční společnosti New-York and New-England Railroad čelil podobnému problému jako John Stearns se svou Tower Building: pozemek v dolní části Manhattanu, kde chtěl postavit sídlo své banky, měl atypické rozměry 6 x 49 metrů. Zakázku získal architekt Stephen D. Hatch, jenže ten si s tímto problémem nedokázal poradit, a tak jej brzy vystřídal zkušenější Francis H. Kimball. I pro něj to byla výzva, protože takto vysokou budovu nikdy předtím neprojektoval. Přesto vytvořil stavbu, která splňovala funkční nároky majitele a zároveň si získala všeobecný obdiv svým půvabem a proporcemi. Když byla v roce 1889 dokončena, zařadila se mezi nejvyšší mrakodrapy světa, i když dosáhla výšky jen 41 metrů. Kimball zde plně využil své bohaté zkušenosti s terakotou a navíc přidal i odvážnou hru barev. První tři podlaží tvořil tmavě hnědý pískovec, ostatní podlaží nechal ozdobit světle hnědými terakotovými deskami. Budovu zakončil dvěma ostrými pyramidovými střechami v sytě červené barvě. Výrazným rysem boční strany byla bohatě zdobená litinová arkáda zdůrazňující vertikalitu budovy. Přízemí budovy obsadila Corbinem vlastněná banka, zbytek administrativních ploch byl pronajat. Následující roky nebyly pro banku ani budovu příznivé. Corbin si svůj architektonický klenot užil jen několik let, zemřel už v roce 1896. Povedené dětičky se mezi sebou začaly soudit a téměř celé dědictví rozfrcali na právnících. Burzovní panika v říjnu 1907 zlikvidovala Corbin Banking Company a brzy nato přišla rodina i o svůj ceněný mrakodrap. Ten to schytal taky ze všech stran. Ještě před druhou světovou válkou přišel o svou charakteristickou pyramidovou střechu, necitlivé stavební zásahy v přízemí působily jako pěst na oko a stoletý nános prachu a špíny změnil původně výrazně syté zabarvení fasády v šedočernou změť. Na začátku 21. století byly postupně zbourány všechny sousední budovy a Corbin Building působil jako zčernalý zub solitér, který čeká na vytržení. Newyorský metropolitní dopravní úřad rozhodl v roce 2003, že na vyčištěném pozemku postaví nový dopravní uzel několika linek metra a příměstských vlaků. Budova byla odepsaná a Austin Corbin se v hrobě začal hodně mračit. Jak se ale záhy ukázalo, chystaná demolice vyvolala silný odpor. O tom ale zase příště.

Corbin Building, 2004

27 září 2013

30 Rock

Kdyby ve třicátých letech nezuřila Velká hospodářská krize, tento newyorský mrakodrap by asi nebyl nikdy postaven. Původně totiž na tomto místě měla stát nová Metropolitní opera, ale ekonomické strasti třicátých let si vynutily výraznou změnu projektu. Miliardář a filantrop John D. Rockefeller projevil zájem financovat projekt, pokud k němu budou připojeny komerční plochy a kanceláře, aby měl tento gigantický podnik ekonomický smysl. Současně vyzval několik architektonických firem, aby pod vedením zkušeného Raymonda M. Hooda společně zpracovali konkrétní řešení. Nejvyšší budovou a zároveň jádrem celého komplexu, který se v pozdějších letech rozrostl na jednadvacet budov, se v roce 1933 stal monumentální mrakodrap RCA Building, dnes GE Building, s výškou 259 metrů. Protože sídlí na adrese 30 Rockefeller Plaza, je v současnosti mnohem známější pod svou přezdívkou 30 Rock. Průčelí budovy charakterizuje jednotný povrch, jenž je obložen pískově zbarveným vápencem. Hmota mrakodrapu s narůstající výškou ustupuje, což dramaticky zdůrazňuje noční osvětlení. Tímto řešením vznikla řada vnějších balkonů, které umožňují, aby do kanceláří proniklo více denního světla. Na střechách nižších budov vznikly visuté zahrady. Celý komplex je protkán podzemními chodbami plnými obchodů, kaváren a restaurací. Každý den tudy projde tisíce návštěvníků, kteří sem míří za zábavou i prací. Turisté houfně vyjíždějí na vyhlídkovou terasu Top of the Rock nebo se fotí před bohatě zdobenými basreliéfy s mytologickými motivy a bronzovou sochou Atlase se zeměkoulí na ramenech. Zdaleka nejnavštěvovanějším se ale komplex stává o Vánocích, kdy je zde k vidění největší vánoční strom v USA. Dosahuje výšky až 30 metrů a je ozdoben důmyslným osvětlením s více než 35 000 světly. Přímo pod ním je zahloubené malé náměstí, které je v létě osázené květinami a stromy a které se v zimě promění v ledové kluziště. Dění na náměstí pozoruje impozantní pozlacená socha ležícího Prométhea. V roce 1987 byla nejstarší část Rockefellerova centra prohlášena za národní historickou památku.
Rockefeller Center ve výstavbě, 1932
V dálce charakteristická zašpičatělá věž Chrysler Building




22 září 2013

Radiátor

Černá je barva klasická, elegantní, střídmá. Zlatá je barva luxusu, hojnosti, okázalosti. Společně vytváří magické spojení, které každá módy znalá žena dobře zná. Černozlatá kombinace výtečně funguje i v architektuře a spojí-li se s gotickými prvky, vznikne skutečně magické spojení s trvalou hodnotou. Architekt Raymond M. Hood měl celá dvacátá léta minulého století práce jak na kostele. Jen co dokončil veleúspěšný projekt Tribune Tower v Chicagu, oslovil jej výrobce radiátorů American Radiator and Standard Sanitary Company, aby mu v New Yorku navrhl nové sídlo. Hood předčil vysoké očekávání a v roce 1924 vytvořil originální budovu, která se dodnes řadí mezi nejkrásnější mrakodrapy světa. Novogotický design s art deco prvky ozvláštnil důmyslnou hrou barev. Průčelí budovy z černých cihel symbolizuje uhlí, postupně ustupující koruna ze zlatě tónovaných cihel představuje oheň. Hlavní hala je obložena černým mramorem a zdobí ji rozlehlá zrcadla. Přízemí sloužilo firmě jako předváděcí místnost pro radiátory, kotle, pece a další její výrobky. Zbytek budovy byl určen administrativním účelům. Dnes už zde ale kanceláře nenajdete. Mrakodrap prošel koncem devadesátých let renovací a v současnosti slouží jako hotel s divadlem v nižší boční části. Z Radiator Building se stal hotel Bryant Park, původní jméno je ale stále hojně používáno. Budova je na newyorské poměry docela drobek, měří jen 103 metrů. Svým půvabem a významem ale daleko předčí většinu daleko vyšších staveb.

16 září 2013

Holicí strojek

V roce 2010 byl v Londýně dokončen první mrakodrap na světě s větrnými elektrárnami integrovanými do vlastní konstrukce budovy. Tato 148 metrů vysoká rezidenční a obchodní stavba nese oficiální jméno Strata SE1, jenže tak ji nikdo neřekne. Londýňané dávají praštěné přezdívky téměř každému mrakodrapu ve svém městě, a tak k okurce, střepu, vysílačce a struhadlu přibyl holicí strojek. Ekologická udržitelnost byla klíčovým aspektem vývoje této futuristické budovy již od počátečního projektového návrhu. Větrné turbíny jako součást zkosené střechy jsou jejími nejviditelnějšími prvky. Tři 19 kW turbíny s pětilistým rotorem o průměru devět metrů vyrobí ročně kolem 50 MWh elektrické energie pro více než čtyři sta bytů. Toto číslo je na první pohled působivé, jenže větrná elektrárna nepokryje celkovou spotřebu energie ani z deseti procent. Mrakodrap proto využívá další technologie, např. přirozenou ventilaci, efektivní zasklení s vysokou vzduchotěsností, je opatřen řadou solárních panelů, ovládáním osvětlení parkovacích prostorů s detekcí pohybu či systémem automatického osvětlení ve společných prostorech. Strata SE1, nebo chcete-li Holicí strojek, je inovativní a jedinečný mrakodrap, který dokázal skloubit ekologickou udržitelnost s odvážným designem.

11 září 2013

The Falling Man

Při teroristických útocích v New Yorku před dvanácti lety vznikly desítky fotografií skákajících lidí. Jen jedna z nich ale dokázala zůstat navždy v pamětech lidí a zařadila se mezi nejslavnější fotografie dějin. Jde o snímek padajícího muže, jeden z nejpůsobivějších a obsahově nejdramatičtějších snímků 11. září. Je to i díky jeho obrazové vyváženosti. Muž je na něm symetricky srovnaný s vertikálami dvojčat Světového obchodního centra, působí téměř stoicky, jako by snad ani nepadal vstříc smrti a je umístěn přesně uprostřed věží. Tmavší část vlevo od muže je severní věž, světlejší část vpravo je jižní věž. Identita padajícího muže není dodnes přesně známa. S největší pravděpodobností se jedná o Jonathana Brileyho, pracovníka audiovizuálního oddělení restaurace Windows on the World. Jistotu ale nebudeme mít zřejmě nikdy. Ikonický snímek působí dramatičtěji právě díky faktu, že muže na fotografii není možné jednoznačně identifikovat.

10 září 2013

Pocta světlem

Tribute in Light, 2013
Mezi nejviditelnější vzpomínkové akce památce obětem útoků z 11. září 2001 patří Tribute in Light, neboli Pocta světlem. Jedná se o dva sloupce světla namířené k nočnímu nebi, jež symbolizují zničená dvojčata Světového obchodního centra. Světlo je generováno 88 výkonnými světlomety a v den výročí útoků svítí s několika přestávkami od soumraku do rozbřesku druhého dne. V případě bezmračné oblohy dosáhne světlo přes 6 km vysoko a je viditelné z téměř stokilometrové dálky. Na instalaci, kalibraci a testování světlometů se každoročně podílí 30 specialistů již od 2. září. Každý reflektor je objemnější než lednička a s xenonovými diodami tak výkonnými, že jakákoliv manipulace s nimi vyžaduje ochranné brýle a speciální rukavice. Světlomety jsou umístěny na střeše garážového domu necelých 500 metrů jižně od místa bývalých Dvojčat. Jejich umístění přímo na Ground Zero není možné, protože na staveniště mají přístup jen autorizované osoby a navíc zde probíhají práce i přes noc. Poprvé se světla nad dolním Manhattanem objevila 11. března a vydržela tam každou noc až do 14. dubna 2002. Od roku 2003 se pravidelně vrací již několik dní před 11. zářím. Pocta světlem měla naposledy ozářit nebe nad New Yorkem v září 2011 při vzpomínkové akci k deseti letům od útoků. Dostatečné financování zajistilo pokračování této akce i v následujících letech a ani letošní rok není výjimkou.

09 září 2013

Prudential aneb Cesta tam a zase zpátky

Málokterý jiný mrakodrap má pohnutější historii než varšavské sídlo anglické pojišťovny Prudential. Když byla tato budova v roce 1934 dokončena, stala se svými 67 metry druhým nejvyšším mrakodrapem Evropy a až do výstavby Paláce kultury nejvyšší budovou celého Polska. V roce 1937 byl na střechu umístěn vysílač, který umožnil jeden z prvních experimentálních televizních přenosů v Evropě. Během prvních let druhé světové války zůstala budova bez poškození. Vše ale změnilo varšavské povstání v srpnu 1944, kdy se budova stala symbolem odporu proti nacistickému teroru s vlající polskou vlajkou v nejvyšším bodě antény. Mrakodrap byl prakticky neustále pod těžkou palbou, přesto se jej nepodařilo zničit a mohutná ocelová konstrukce přestála všechny útoky. Než se ale po válce přistoupilo k opravě, změnily se v Polsku poměry, a původní art deco styl byl z politických důvodů nepřijatelný. Mrakodrap byl přestavěn v poplatném socialistickém realismu a otevřen jako hotel Varšava v roce 1954. Původně vysoký standard ubytování byl ale po téměř padesáti letech provozu nevyhovující a hotel byl v roce 2003 uzavřen. Prázdná a notně zanedbaná budova pak několik let sloužila jako velký reklamní poutač a trpělivě čekala na svůj další osud. Jednu chvíli byla ve hře i demolice, ale místo buldozerů dostali slovo architekti, kteří navrhli vrátit budově dávno ztracený lesk. Návrh byl přijat a rekonstrukce začala v polovině roku 2010. Odpuzující sorelácká kolonáda bude zlikvidována, budově se vrátí čisté art deco linie i původní pětipodlažní boční křídla. Na střechu bude instalován stožár, jehož funkce už ale bude pouze estetická. Mrakodrap bude opět sloužit jako hotel, ale nejvyšší patra budou vyhrazena luxusním bytům. V současnosti je ale renovace přerušena, a tak si Prudential na svou cestu zpět ke slávě musí ještě počkat.
Prudential v roce 2010 po zahájení rekonstrukce a v budoucnu

01 září 2013

Město mrakodrapům zaslíbené

Pokud nějakému městu patří označení hlavní město světa, pak je to určitě New York, který je světovým centrem obchodu, kultury, módy, mezinárodní politiky, umění i nákupů. Je to město, kde každý chce něco dokázat, město velkých snů a odvážných projektů. Jedním z těchto projektů byla i výstavba prvního mrakodrapu světa, a to již v roce 1870. Stačilo třicet let horečné výstavby a výškové budovy se staly symbolem New Yorku. Už v roce 1900 se nacházelo osm z deseti nejvyšších mrakodrapů světa právě tady a jen Chicago a San Francisco protlačily do žebříčku po jednom zástupci. Jak tedy vypadal žebříček nejvyšších mrakodrapů světa v roce 1900?

Na prvním místě se s velkým náskokem umístil Park Row Building v New Yorku s výškou 119 metrů. Byl dokončen v roce 1899 a je nejstarší dosud stojící mrakodrap, který svého času držel titul nejvyšší budova světa. Na tehdejší dobu gigantická stavba dokázala pojmout více než 950 kanceláří pro téměř 4000 lidí. To, co z přední strany vypadá jako čistý design zakončený dvěma masivními, čtyřpodlažními kupolemi, je z boční a zadní strany podivná stavební změť. Budova totiž stojí na původně sedmi pozemcích různých velikostí a sousedí se třemi ulicemi, z nichž ani jedna nevede kolmo. Obě kupole z měděných plátů byly původně opatřeny i vysokými vlajkovými stožáry a lemovány sochami. Kdy ale byly tyto ozdobné prvky odstraněny, není známo. Je jisté, že již na začátku 40. let dvacátého století na budově nebyly. Svou výškou byla stavba obdivována veřejností, odborníci ale vzhled vesměs odsoudili jako obludnost, která může vyrůst jen v New Yorku. Budova prošla mezi lety 2000 - 2002 rozsáhlou rekonstrukcí a nyní slouží převážně pro nájemní bydlení. Původní plán počítal i s renovací obou kupolí na dva exkluzivní apartmány, ale přísné newyorské protipožární předpisy tento plán zhatily.

Druhé místo opanovala opět newyorská budova. Manhattan Life Insurance Building, centrála stejnojmenné pojišťovny. Mrakodrap byl postaven v roce 1894 a měřil 106 metrů. Až do roku 1899 byl nejvyšším mrakodrapem světa, dokud ho nesesadil již zmiňovaný Park Row Building. Díky exkluzivní poloze doslova pár kroků od burzy cenných papírů na Wall Streetu dokázala budova rychle přitáhnou nájemníky. Pojišťovna se usídlila v prvních sedmi podlažích, všechna ostatní pronajímala. Zřejmě poprvé v historii výstavby mrakodrapů se zde uplatnilo pravidlo, čím výše se kancelář nacházela, tím vyšší bylo nájemné. V nejvyšších třech podlažích, jež se nacházela uvnitř kupole, sídlila meteorologická stanice. Jeden z měřicích přístrojů byl umístěn na zadní straně střechy a stal se charakteristickým znakem budovy stejně jako tmavě zabarvená kupole. Tato budova se může za svou existenci pochlubit tak výraznými přestavbami, že byla v pozdějších letech téměř k nerozeznání od své původní podoby. Tou nejzajímavější byla přestavba z let 1903 - 1904. Společnost koupila sousedící pozemek, stávající budovu na něm strhla a novou přístavbu koncipovala tak, aby korespondovala se vzhledem existující budovy.  Kupole na vrcholku byla rozšířena a díky tomu se opticky posunula zpět do středu stavby. Nová výška po této přestavbě není známa, ale od původní se zřejmě moc nelišila. Z výhodné polohy se postupujícími roky stala nevýhoda, jak v bezprostřední blízkosti vyrůstaly daleko vyšší stavby. Nejen, že se budova doslova topila v kaňonu okolní husté zástavby, ale dalšími přístavbami a úpravami postupně přicházela o svou charakteristickou kupoli. V roce 1929 přišla kupole o zdobnou nástavbu na samotném vrcholku, kolem roku 1938 byl odstraněn i zbytek. V roce 1963 ustoupilo již zcela zanedbané torzo bývalého nejvyššího mrakodrapu světa nové stavbě bez povšimnutí veřejnosti.

Třetí nejvyšší budovu byla St. Paul Building s výškou 96 metrů. Dokončena byla v roce 1898. Své jméno si vypůjčila od stejnojmenné kaple svatého Pavla, která stála přes ulici. Mrakodrap o dvaceti šesti podlažích byl obložený bílým vápencem z Indiany a bohatě zdobený na přední i boční straně včetně pětipodlažní koruny. Zadní strana však zůstala po celou existenci budovy zcela holá. Poměrně nízký počet výtahů, jen šest, si vynutil zavedení pravděpodobně prvního komplexního expresního výtahového systému na světě. Dva výtahy obsluhovaly jen prvních osm podlaží, další dva projely nižší podlaží bez zastavení a obsluhovaly jen deváté až šestnácté a zbylé dva byly určeny jen pro nejvyšších deset podlaží. Podobný systém, ale jen s dvěma expresními výtahy z celkových šestnácti, měl v té době jen Masonic Temple v Chicagu, o kterém bude za chvíli také řeč. Nad hlavním vchodem byly umístěny tři mohutné sochy černocha, asiata a bělocha, jež společně podpírají mrakodrap na svých zádech. Odborníci se s veřejností vzácně shodli v názoru na tuto stavbu. Nikdy se oblíbená nestala, naopak vždy patřila k těm nejkritizovanějším ve městě. Odpor zesílil v roce 1899, když byl v těsném sousedství dokončen ještě vyšší Park Row Building. Ten si mimochodem také užil slušnou dávku kritiky. Odborníci obě budovy přirovnali k příšerám, které stojí proti sobě a nadávají si. V roce 1958 byl mrakodrap zlikvidován bez nejmenší lítosti veřejnosti a nahrazen daleko odpornější stavbou, která zde straší dodnes. Historicky cenné sousoší nad vchodem bylo ušetřeno a přemístěno do Holliday parku v Indianapolis. The Ruins, jak se tento relikt dnes nazývá, tak zůstal jediným pozůstatkem kdysi tolik neoblíbené budovy.

I čtvrté místo zůstává v New Yorku. V roce 1896 byl dokončen jeden z prvních mrakodrapů s nosnou ocelovou konstrukcí a závěsnými stěnami. American Surety Building měřila 95 metrů. Mrakodrapy té doby měly zdobnou jen přední stranu, zadní a boční strany zůstávaly zpravidla strohé nebo obloženy levnějšími materiály, což byl mimochodem případ všech tří výše zmiňovaných budov. American Surety Building se ovšem odlišovala tím, že všechny strany budovy mají totožné, velmi nákladné zdobení. Původně měla být budova zakončena pyramidovou věží, ale kvůli již tak vysokým nákladům zůstalo nakonec jen u plánů. Postupem času ztrácela budova své dominantní postavení v siluetě New Yorku. Pořádnou ránu ji ale v roce 1915 zasadila sousední Equitable Building, která ji svými naprosto monumentálními rozměry vizuálně zadupala do země. Alespoň část ztracené slávy uzmula zpět v roce 1922, kdy byla rozšířena a zvýšena na 103 metrů. Přístavba citlivě navázala na původní stavbu stylem i použitým materiálem a dnes je rozdíl mezi starší budovou a přístavbou již naprosto nerozeznatelný. Na začátku sedmdesátých let zakoupila budovu Bank of Tokyo a mezi lety 1973 - 1976 ji zrekonstruovala. Dodnes v ní sídlí a část kanceláří pronajímá dalším firmám. V současnosti je budova známá jako Bank of Tokyo Building nebo jen svou adresou 100 Broadway. Původní název se ovšem stále hojně používá. V červnu 1997 byl mrakodrapu udělen statut historické památky. Poslední drobné opravy a modernizace vnitřních rozvodů a prostor se uskutečnily v letech 1997 - 1998.

Pátou příčku obsadilo San Francisco. Právě v tomto městě si postavil v roce 1897 slavný sanfranciský deník Morning Call své nové sídlo, jež se zároveň stalo první mrakodrapem San Francisca. Již v průběhu výstavby přitahovala stavba davy lidí a ihned po slavnostním otevření se stala senzací i skvělou reklamou pro noviny. Budova měřila 94,5 metrů a byla zkonstruována tak, aby odolala požáru i zemětřesení. Masivní kupole na vrcholu s průměrem přes osmnáct metrů a obklopena dalšími čtyřmi menšími v každém rohu charakterizovala tehdy módní novobarokní styl. Výhled z miniaturní báně nad kupolí umožňoval téměř ze stometrové výšky jedinečný výhled na celé město. Nejvyšší podlaží sloužilo pouze jako přístup do báně a část jako skladovací místnost. Nejvyšší obyvatelné podlaží bylo osmnácté, kde sídlila kancelář Jamese a Merritta Reidových, hlavních architektů projektu. Za svou práci na budově byli odměněni touto prestižní kanceláří s panoramatickým výhledem na celé město. Dvě nižší podlaží byly určeny pro San Francisco Club. V sedmnáctém se nacházely společenská místnost, kuřárna a kulečníková místnost, které byly v případě potřeby spojeny v jeden větší sál. V šestnáctém byla pro členy klubu k dispozici elegantní jídelna s kapacitou až dvě stě osob. Veřejnosti přístupná byla až restaurace v patnáctém podlaží ve výšce 76 metrů nabízející snídaně od sedmi ráno až po pozdní večeře pro návštěvníky divadelních představení končících před půlnocí. Kompletní menu včetně sklenky vína stálo jeden dolar. Spreckels Rotisserie, jak se toto zařízení jmenovalo, se záhy stalo oblíbené a vyhledávané. V každém dalším nižším podlaží se nacházelo čtrnáct kanceláří s dostatečným přístupem přirozeného světla díky rozlehlým oknům. Celá budova byla navíc vybavena elektrickým osvětlením, tehdy stále ještě novinka. Většina prostor byla pronajímána, a to za nejvyšší ceny ve městě. Přesto nebyl problém s obsazeností, budova byla naopak velmi vyhledávána bohatou klientelou. Jako své prominentní sídlo si ji zvolili přední právníci, soudci, senátoři, bankéři a účetní. Mrakodrap se stal symbolem moderní doby a San Francisco vstoupilo do roku 1898 jako hrdé, kosmopolitní město. Éra optimismu netrvala dlouho. 18. dubna 1906 zasáhlo San Francisco katastrofální zemětřesení a následná mohutná vlna požárů. Epicentrum bylo vzdáleno jen několik kilometrů od San Francisca a odhaduje se, že mělo sílu 7.9 stupňů Richterovy stupnice. Budova při zemětřesení neutrpěla vážnější škody, ale záhy poté ji zachvátil požár, který se rozšířil ze sousední budovy. Zničenými okny proudil dovnitř čerstvý vzduch a přiživoval plameny. Ty se bez odporu rozšířily výtahovou šachtou do všech vnitřních prostor. Probíhající požár, stejně jako mnoho dalších ve městě, nikdo nehasil. Během 24 hodin mrakodrap kompletně vyhořel, žádné podlaží nebylo ušetřeno. Brzy po událostech byla budova opravena do původní podoby a opět získala status exkluzivní adresy ve městě. Deník se ale do opravené budovy již nevrátil. Přesun ovlivnil jméno mrakodrapu, který byl od té doby častěji nazýván Spreckels Building, podle Clause Spreckelse, původního vlastníka mrakodrapu i deníku. Koncem roku 1937 začala radikální přestavba. Novobarokní styl budovy byl považován za zastaralý a kupole s malými prostory ekonomicky neefektivní, proto byla celá odstraněna a místo ní přistavěno dalších šest podlaží. Tím se zároveň snížila výška stavby na dnešních 91 metrů. Odstraněny byly i římsy, oblouky, sloupy a další ozdobné prvky fasády z terakoty. Koncem roku 1938 práce skončily a výsledkem byla stavba v art deco stylu. Touto radikální úpravou ztratilo San Francisco část své historie, přestože byla v té době přestavba považována za zdařilou. Dodnes budova slouží administrativním účelům. Na začátku nového tisíciletí byla zrenovována, bohužel ne do své originální podoby, ale jen do té z konce třicátých let, a změněna barva fasády v nejvyšších patrech.
 
A teď zpět do New Yorku. Na šestou pozici dosáhl nejstarší mrakodrap tohoto žebříčku, New York World Building z roku 1890. Budova byla postavena v bezprostřední blízkosti Brooklynského mostu pro tehdy nejpopulárnější americký deník New York World. Byla známá též jako Pulitzer Building podle tehdejšího majitele deníku. Svou výškou 94,2 metrů byla ve své době nejvyšší budovou světa. Konstrukce byla hybridního rázu: mohutné obvodové zdi byly stále nosné, vnitřní konstrukce již ale byla tvořena řadou železných sloupů, jež byly po obvodu uloženy ve vnějším zdivu. Pulitzer byl na svou budovu právem hrdý. Symbolizovala pro něj nejen prvenství mezi konkurenčními deníky, ale také nejvyšší ideály žurnalismu: oddanost svobodě, spravedlnost, demokracie a ryzí amerikanismus. V rozlehlé kupoli s průměrem téměř 16 metrů si Pulitzer zařídil vlastní kancelář, která byla nejvýše položená ve městě. Ještě výše se nacházela veřejnosti přístupná vyhlídková terasa. Budova se v očích Newyorčanů ale nikdy nestala populární, působila jako širokoramenné monstrum s kupolí neladící se zbytkem stavby. Deník ovšem výtečně prosperoval, a tak se zadní část budovy dočkala třináctipodlažní přístavby už v roce 1908. Prosperitu vystřídal už v průběhu dvacátých let úpadek, následován ukončením vydávání v roce 1931. Budova poté zůstala jen reliktem své doby a sloužila kancelářským účelům převážně pro malé firmy. Přílišná blízkost s mostem se jí nakonec stala osudnou. V roce 1955 byla zlikvidována a na jejím místě byl rozšířen nájezd na Brooklynský most.

Sedmou příčku obsadil mrakodrap, který je dnes už prakticky zapomenut, přestože stál hned vedle burzy cenných papírů. Společnost Commercial Cable Company, známá položením několika transatlantických kabelů koncem 19. a začátkem 20. století, si v roce 1897 postavila v New Yorku své honosné sídlo. Jednadvaceti podlažní Commercial Cable Building byla postavena v bezprostřední blízkosti burzy cenných papírů na Wall Streetu a měřila 93 metrů. Spodní část s renesančními prvky byla zakončena dvěma vysoce zdobenými kupolemi v pseudobarokním stylu. Díky nim se mrakodrapu přezdívalo činka. Svým vzhledem si niky sympatie odborníků ani u veřejnosti nezískal. Novináři se předháněli, kdo z nich budovu počastuje nejpikantnější kritikou. V novinách se tak mohl čtenář dočíst lahůdky typu uřvaná, ramenatá a nestydatá žárovka. Výborné umístění v samém srdci finanční čtvrti bylo v pozdějších letech pro budovu spíše přítěží, ostatně tak jako u nedaleké Manhattan Life Insurance Building. Už ve třicátých letech se v nejbližším okolí nacházely daleko vyšší stavby. Nevyhnutelné nakonec přišlo v roce 1954, kdy byla stavba stržena. O dva roky později ji nahradila moderní skleněná, nepříliš pohledná budova, která zde stojí dodnes. Kanceláře zde jsou určeny převážně pro administrativní účely vedlejší burzu.

Na osmou příčku se vyškrábalo Chicago. V roce 1892 zde byl s velkou slávou otevřen velkolepý Masonic Temple pro Svobodné zednáře státu Illinois. Svou výškou 92 metrů sice nepřekonal tehdy ještě nejvyšší New York World Building, nejvyšší obyvatelné podlaží se ale nacházelo výše než u jeho newyorského rivala. Masonic Temple se honosil vysokými okny od podlahy po strop, aby přirozené světlo proniklo co nejvíce dovnitř rozlehlé budovy, a sofistikovaným výtahovým systémem se dvanácti lokálními, dvěma expresními a dvěma nákladními výtahy. Uvnitř budovy se nacházelo zastřešené atrium obklopené deseti podlažími s obchody. Nad tímto atriem bylo k dispozici přes pět set kanceláří, v nejvyšších patrech soukromý konferenční sál a další místnosti jen pro členy zednářského spolku. Zcela nahoře pak vyhlídkové podlaží pro veřejnost. Až do dvacátých let minulého století patřila budova k nejvyšším v Chicagu kvůli výškovému omezení všech nových staveb ve městě. Mrakodrap byl ale zlikvidován v roce 1939, a to z více důvodů. Budova byla vnímána jako staromódní, vnitřní prostory zastaralé a se špatnou obslužností. Stavba metra pod budovou ale přispěla k zániku tou nejvyšší měrou, protože zpevnění základů by bylo příliš drahé. Masonic Temple se po mnoha letech vrátil do siluety města, byť v odlišné, postmoderní verzi. Mrakodrap 190 South LaSalle z roku 1987 vzdává hold svému předchůdci podobně koncipovanou sedlovou střechou.

Devátou pozici získal v roce 1898 dokončený Empire Building v New Yorku. Dědicové realitního magnáta Orlando Pottera se v devadesátých letech 19. století zapojili do realitní horečky výstavbou vlastního mrakodrapu. Původní pětipatrovou budovu sousedící s kostelem Trinity nechali strhnout a najali fenomenálního architekta Francise H. Kimballa, aby navrhl dvacetipatrový mrakodrap. Stavební povolení bylo vydáno již v prosinci 1895, ale výstavba byla zahájena až v červnu 1897. Není známo, co bylo příčinou tohoto zdržení. Empire Building s výškou 89,3 metrů byl dokončen koncem roku 1898. Kimball koncipoval mrakodrap jako obrovský antický sloup s jasně viditelným rozdělením jednotlivých částí: čtyřpatrový podstavec následuje dvanáctipatrový dřík a stavbu zakončuje čtyřpatrová hlavice. Ta má dnes už pět pater, protože jednadvacáté podlaží bylo přistavěno v roce 1938. Ustupuje ale od hlavní hmoty stavby a z ulice ji nelze spatřit. Rodina Potterů považovala tuto administrativní budovu za nejcennější položku ve svém realitním portfoliu, přesto se s ní nakonec musela rozloučit. Aby vyřešili narůstající dluhy, Potterovi ji v roce 1919 prodali největšímu nájemci v budově, kterým byla korporace United States Steel. Ta ji využívala až do roku 1976 jako své světové sídlo. Budova byla v roce 1998 citlivě zrenovována a kanceláře přeměněny na byty. Dnes nájemcům nabízí nejen nevšední výhled na dění dolního Manhattanu, ale i oddechový prostor se zahradou na střeše včetně kompletního zařízení na pořádání barbecue či privátní vchod do vestibulu metra.

Desáté místo opět patřilo New Yorku. Společnost American Tract Society, zabývající se tiskem a distribucí biblí, náboženských spisů a jiných křesťanských pohádek, chtěla koncem 19. století zvýšit své příjmy. Dosavadní sídlo z roku 1825 zbourala a na jejím místě postavila mnohem vyšší budovu. Díky výborné poloze blízko hlavní pošty a městských i federálních úřadů se zdálo téměř jisté, že si nová budova rychle najde své nájemce, kteří budou ochotni platit vyšší než obvyklé částky. Mrakodrap byl dokončen v roce 1895 a dosáhl výšky 88,7 metrů. Budova v novorenesančním stylu je horizontálně rozdělena na šest částí a působí jako několik budov položených na sobě. Vertikální rozdělení připomíná architektonický styl raných chicagských mrakodrapů, jež spočívá v optickém rozdělení podle antických sloupů na podstavec, dřík a hlavici. Budova z přední strany působí jako jednolitý kvádr, ve skutečnosti má ale půdorys do písmene U, aby měly i zadní kanceláře přístup k přirozenému světlu a větrání. Jen co byl mrakodrap dokončen, začaly v něm padat výtahy. První nehoda se odehrála v listopadu 1896 a obešla se bez obětí. Druhá v září 1897 už byla podstatně závažnější. Výtahu v devatenáctém podlaží selhal brzdný systém a volným pádem spadl do přízemí i s dvěma pasažéry, kteří neštěstí nepřežili. Tyto události kupodivu neměly negativní vliv na obsazenost budovy, která i po obou nehodách zůstala vysoká. Problém byl spíše ve složení nájemců. Část z nich měla diskutabilní pověst a někteří platili nájemné se zpožděním. Místo aby mrakodrap přinášel společnosti výnosy, vybrané nájemné nedokázalo zaplatit provoz budovy ani hypotéku, a American Tract Society to ekonomicky vyčerpávalo. V roce 1913 už nebyla hypotéku schopna dále platit a následující rok se odstěhovala do jiných prostor. V lednu 1917 budova propadla jako zástava pojišťovně, jež poskytla půjčku. Od té doby změnila majitele mnohokrát včetně dalšího nuceného převzetí bankou v roce 1936 vinou neplnění závazků tehdejšího majitele. Univerzita Pace zakoupila mrakodrap v roce 1967 za účelem její likvidace a nahrazení modernější budovou. Její plán ale díky bohu nevyšel, tak se jí v roce 1982 zbavila. V roce 2010 prošla pečlivou rekonstrukcí, změnila jméno na Park Place Tower a slouží už jen pro bydlení.

Z těchto deseti mrakodrapů přežily do dnešních dnů v původní podobě jen Park Row Building, Empire Building a American Tract Society Building. American Surety Building a Call Building prošly radikálními stavebními úpravami a dnes se od svých původních podob výrazně odlišují. Zbylých pět budov už dnes můžeme obdivovat jen na dobových fotografiích.

Následující unikátní fotografie z roku 1900 zachycuje na jednom snímku všech osm newyorských mrakodrapů ze zmíněného žebříčku. Řeka v popředí je East River.


1: Park Row Building. Obě kupole mnoho let dominovalo siluetě dolního Manhattanu.
2: Manhattan Life Insurance Building. Tmavá kupole zakončená vlajkovou žerdí. Pod ní je dobře patrná vysoká konstrukce s měřicím přístrojem patřící meteorologické stanici.
3: St. Paul Building se zcela holou zadní stěnou bez oken a neomítnutou boční stěnou.
4: American Surety Building se naopak chlubila nákladným zdobením na všechny světové strany.
5: New York World zakončená mohutnou kupolí.
6: Commercial Cable Building. Právě díky dvěma totožným kupolím v pseudobarokním stylu si budova získala nelichotivou přezdívku činka.
7: Empire Building s nevábně vyhlížející boční stranou, která ale zmizela z očí v roce 1917 výstavbou stejně vysoké sousední budovy.
8: American Tract Society Building s třípodlažní strmou střechou.