28. srpna 2016

Prudential Plaza

Prvním chicagským mrakodrapem po hospodářské krizi třicátých let a druhé světové válce se až v roce 1955 stal Prudential Building. Tato z dnešního pohledu poněkud nemastná, neslaná krabice patřila k nejmodernějším stavbám poválečného období a se svými 183 metry se stala druhou nejvyšší v Chicagu. Mohla se pochlubit nejrychlejšími výtahy na světě, okny s dvojitým zasklením, nejvýkonnějším klimatizačním systémem, největším podzemním parkovištěm v USA pro 550 aut a obrovským, v noci osvětleným firemním logem u vrcholu stavby s pět metrů velkými písmeny. Předimenzovaná televizní anténa ční i v současnosti až do výše 278 metrů. Restaurace s názvem Top of the Rock a vyhlídková terasa ve 41. podlaží patřily dlouhá léta k hlavním turistickým lákadlům města a už rok po dokončení mrakodrapu přivítaly miliontého návštěvníka. Restaurace i vyhlídka byly ale navždy uzavřeny v roce 1973 po dostavbě mnohem vyššího mrakodrapu Standard Oil Building v bezprostřední blízkosti. Koncem 80. let proběhla celková rekonstrukce, po jejím dokončení v roce 1990 byla budova přejmenována, protože jí v těsném sousedství přibyla moderní sestřička stejné společnosti. Aby se stavby odlišily, stará budova byla pojmenována One Prudential Plaza, nová Two Prudential Plaza. Druhá jmenovaná se po dokončení v roce 1990 stala nezaměnitelnou dominantou města, především díky nápadné jehlanové střeše se špičatou věží. 303 metrů vysoká budova se svým designem záměrně odklonila od své starší sestry, přesto se obě vzájemně doplňují. Železobetonová věž je opláštěna střídajícími se pásy z žuly a vysoce odrazného šedého skla. Směrem k vrcholu několikrát ustupuje a je zakončena dramaticky působící osmibokou špicí. Součástí výstavby nové budovy a renovace staré bylo propojení obou mrakodrapů obrovským skleněným atriem. Náměstí před novou budovou bylo sadově upraveno, přidány květinové zahrady a fontány. Záhy se stalo vyhledávanou klidovou zónou uprostřed hektického života velkoměsta. Mrakodrap Two Prudential Plaza patří mezi nejobdivovanější chicagské stavby, o čemž svědčí i roztomilá přezídvka Two Pru.

26. srpna 2016

10 měst s nejvyšším počtem mrakodrapů


1. HONG KONG  1327
2. NEW YORK  794
3. TOKIO  556
4. SHANGHAI  430
5. DUBAJ  403
6. BANGKOK  355
7. CHICAGO  341
8. SOUL  282
9. KUALA LUMPUR  244
9. JAKARTA  244
10. SINGAPUR  238

Číslo za názvem města udává počet dokončených mrakodrapů s výškou nad 100 metrů k červnu 2016. Pro srovnání, přesně před pěti lety vypadal žebříček následovně:

1. HONG KONG  1216
2. NEW YORK  562
3. TOKIO  343
4. CHICAGO  282
5. DUBAJ  220
6. SHANGHAI  218
7. TORONTO  146
8. SINGAPUR  121
9. BANGKOK  108
10. KANTON  104

11. srpna 2016

Mole Littoria

Přiznejme si, že výplody chorých diktátorských mozků na poli architektury a stavebnictví jsou fascinující. Kdo jiný než Hitler mohl vymyslet nejvyšší mrakodrap světa korunovaný neonovým hákovým křížem? Stalin se urval z řetězu ještě víc a přišel s mrakodrapem, který se měl jak jinak také stát nejvyšším na světě. Korunován měl být obrovskou sochou Lenina. Ta byla tak gigantických rozměrů, že podle některých návrhů měla být do její hlavy umístěna knihovna. Jak šílený musí člověk být, aby přišel na něco tak fantasticky bizarního? A co ten italský magor, ten taky dostal choutky na svůj věčný odkaz? To si pište, že dostal. Už v roce 1924 přišel Mussolini s plánem na výstavbu nejvyššího mrakodrapu a navíc na dohled od baziliky sv. Petra. To asi aby papež věděl, kdo je tady pánem. Mrakodrap v pseudobarokním stylu byl pojmenován Mole Littoria, což volně přeloženo znamená Fašistická stavba. Z gigantického, 130 metrů dlouhého soklu, se měla vypínat 340 metrů vysoká věž. Ta měla být zakončena světelným majákem, který měl vyzařovat věčné světlo Říma do celého světa a zároveň oslavovat fašismus. Newyorský Woolworth Building, nejvyšší mrakodrap tehdejší doby, by vedle tohoto monstra vypadal jako chudý příbuzný. Stavba měla být kompletně zasvěcena sportu. V budově měly sídlit všechny italské sportovní svazy, atletické výzkumné středisko, sto přednáškových hal, knihovny, obrovský koncertní sál, desítky tělocvičen pro všechny myslitelné sporty a tisíce kanceláří. Budovu navrhl italský architekt Mario Palanti, který úzce spolupracoval s Mussolinim a měl jeho plnou podporu i požehnání. Projekt se ale setkal s odporem veřejnosti i odborníků. Duce byl ale tak trochu sráč, a tak místo aby práskl do stolu a výstavbu nechal zahájit všem navzdory, Palanti byl nucen projekt přepracovat. V roce 1926 představil střízlivější verzi, kterou pak v dalších letech upravoval a celkovou výšku mrakodrapu neustále snižoval. Poslední verzi představil Mussolinimu v roce 1932, ten už ale o projekt nejevil prakticky žádný zájem. Mole Littoria tím tak navždy vyšuměla do ztracena.

31. července 2016

Land Title Buildings

Land Title Buildings
vlevo návrh přístavby
vpravo původní budova
Architektonická kancelář Daniela Burnhama byla na přelomu 19. a 20. století na roztrhání. Každé větší americké město muselo mít v centru alespoň jednu budovu navrženou Danielem Burnhamem, pokud chtělo něco znamenat. Koncem 19. století se dočkala i Philadelphia. Land Title Company, jedna z největších a nejstarších pojišťoven světa, pověřila právě Burnhama, aby jí navrhnul sídlo pensylvánské pobočky. Ten nelenil a vyprojektoval další velkolepý mrakodrap v chicagském stylu, který byl dokončen v roce 1898. Nejnápadnějším rysem budovy jsou bezesporu mohutná podnož, trojokna v podobě arkýřů a zdobená korunní římsa. Neméně zajímavým prvkem a bez dalekohledu zcela skrytým jsou andělíčci, jež zdobí rohovou část římsy. Tvář jednoho z nich byla vymodelována podle Burnhamovy dcery Margaret. Jestli to byl z architektovy strany jen drobný vtípek nebo hold dceři, můžeme dnes jen spekulovat. Budova dosahuje výšky 58 metrů. Pojišťovna se usídlila v přízemí a prvním patře, zbytek kancelářských ploch pronajala. Sotva Daniel Burnham práci dokončil, vrátil se do New Yorku a zaměřil se na svůj nejslavnější projekt. Do toho se mu však znovu ozvali z Philadelphie, že by pojišťovna své stávající sídlo ráda rozšířila. Burnham zakázku pochopitelně přijal, spojil své síly s místním architektem Horacem Trumbauerem, a společně navrhli elegantní mrakodrap v neoklasickém stylu. 105 metrů vysoká dvaadvacetipodlažní budova, dokončena v roce 1902, je rozdělena na sokl, dřík a hlavici a se svou starší sestřičkou je v přízemí propojena rozlehlou vstupní halou. Fasádu tvoří světlá connecticutská žula. Všechny čtyři rohy mrakodrapu nad převislou zdobenou římsou měly být původně zakončeny vysokými věžičkami, nakonec je ale nahradily jen decentní hlavice. Část budovy obsadila pojišťovna Land Title, zbytek nevyužité plochy opět pronajala. Obě stavby dodnes slouží jako čistě kancelářské a za svou dlouholetou historii zůstaly v téměř původním stavu. Už v roce 1978 společně vstoupily do národního registru historických míst.

29. července 2016

Citicorp Center

Citigroup Center, původně Citicorp Center, je jeden z nejvyšších mrakodrapů New Yorku a díky šedobílému zabarvení a unikátnímu zakončení se nesmazatelně zapsal do panoramatu Manhattanu. Seříznutí koruny mrakodrapu v úhlu čtyřicet pět stupňů mělo svůj význam. Plocha byla totiž určena pro solární panely, přestože šikmina nesměřuje na jih. Panely zde ale nakonec nikdy umístěny nebyly. Původní plán rovněž počítal s luxusními byty v nejvyšší části, ale ani k tomu nedošlo, a tak celá budova slouží v současnosti čistě administrativním účelům. Již od začátku byla stavba mrakodrapu inženýrskou výzvou. Na severozápadním nároží celého pozemku stál kostel svatého Petra. Církev dovolila společnosti kostel zbourat pod podmínkou, že na stejném místě vyroste kostel nový, s budovou mrakodrapu stavebně nepropojený a zcela uchráněný průniku nosné konstrukce mrakodrapu do interiérů. Požadavek církve se zdál být nesplnitelný a o realizaci novostavby se začalo pochybovat. Statik William LeMessurier ale umístil celou hmotu stavby na čtyři masivní sloupy. Ty se tyčí do výšky 35 metrů a nejsou umístěny v rozích budovy, ale v polovině jejích bočních stran. Toto řešení umožnilo vybudovat mrakodrap nad severozápadní nároží, kde měl být postaven nový kostel. Jednotlivá podlaží jsou vynášena nosníky ve tvaru písmene V a zatížení je tak soustřeďováno do sloupů. Když byla budova v roce 1977 dokončena, výška 279 metrů ji zajistila sedmé místo v žebříčku nejvyšších budov světa. Newyorčané si novou elegantní budovu rychle oblíbili a její unikátní statické řešení bylo velebeno odborníky. Jenže v červnu 1978 LeMessurier obdržel telefonát studentky stavebního inženýrství, která mu oznámila, že statické řešení vykazuje nebezpečné vady. Místo aby se jí vysmál a práskl telefonem, vzal ji vážně. A dobře udělal. Testy modelu mrakodrapu ve větrném tunelu a detailní kalkulace skutečně prokázaly, že studentka měla pravdu a konstrukce mrakodrapu je nedostatečně zajištěná proti větrnému zatížení. LeMessurierův statický návrh spojů ocelové konstrukce byl totiž v důsledku úspor financí nahrazen systémem se zámkovými spoji. Z kalkulací vyplynulo, že nedostatečně provedené spoje začínají kolabovat při proudění větru rychlejším než 112 km/h. Jako extrémní se ukázala situace, kdy uragán namáhá dvě stěny mrakodrapu zároveň ve směru 45° a celá stavba se tak začíná hroutit. LeMessurier mohl strčit hlavu do písku a nedělat nic, spáchat sebevraždu nebo začít problém urychleně řešit. Zvolil třetí možnost a dost možná tím zabránil nepředstavitelné katastrofě. Závažný statický problém představil společnosti Citicorp už začátkem srpna 1978 a po krátkém jednání od ní obdržel souhlas s opravami i nezbytné finance. LeMessurierova náprava spočívala v důkladnějším zpevnění konstrukčních spojů. Parta svářečů nepozorovaně prováděla potřebné práce. Přes každý spoj se v nočních hodinách v průběhu tří měsíců navařovala dva palce tlustá ocelová plotna. Opravy přesto neunikly pozornosti investigativních novinářů z New York Times, kteří si všimli pravidelného nočního provozu v budově. Článek ale nikdy nevyšel, protože právě v období oprav vstoupily novinářské odbory do stávky a deník tři měsíce nevycházel. Další šťastná událost záhy následovala. V polovině oprav se objevily zprávy o hurikánu Ella směřujícím na New York. Chybělo jen pár hodin od evakuace oblasti kolem mrakodrapu, když se hurikán stočil na východ. Dělníci v následujících týdnech mohli svou práci úspěšně dokončit. Když byla celá aféra o dvacet let později zveřejněna, na statikovu hlavu se nesnesla obrovská kritika, jak by se dalo předpokládat, ale naopak pochvala za aktivní a především hluboce etický přístup k celému problému.

28. července 2016

The Hancock

Již čtyřicet let nejvyšší v Bostonu i v celém státě Massachusetts, to je budova s oficiálním názvem 200 Clarendon, mezi místními obyvateli ale daleko častěji známa pod svým původním jménem John Hancock Tower nebo jednoduše The Hancock. Autory návrhu tohoto 241 metrů vysokého mrakodrapu jsou světoznámí architekti I. M. Pei a Henry N. Cobb. Především Pei byl ve svých pracích zastáncem minimalismu a hladkých, čistých linií s důrazem na maximalizaci celkové výšky. Tyto ideje vtiskl i do této elegantní stavby. Díky vertikálnímu zářezu na užší straně a absenci podobně vysoké stavby v sousedství působí mrakodrap daleko vyšším dojmem. Výstavbu této budovy provázel jeden průser za druhým. Opěrné zdi, které měly chránit vyhloubené základy, se zřítily a následný sesuv půdy poškodil chodníky, inženýrské sítě a statiku okolních budov. V průběhu výstavby se z konstrukce začaly uvolňovat skleněné panely. Díry ve fasádě byly přechodně překrývány dřevotřískovými deskami, až jich bylo především ve spodních patrech takové množství, že budova vypadala jako vybydlený squat. Až testy v laboratořích MIT prokázaly, že příčinou byla vzduchová mezera mezi jednotlivými listy tvrzeného skla. Všech 10 344 panelů tak muselo být vyměněno za panely s jednolitou vrstvou. Aby toho nebylo málo, nejvyšší patra se v silných poryvech větru tak kývala, že někteří lidé trpěli mořskou nemocí. Do padesátého osmého podlaží tak byly uloženy dvě závaží, každá tři sta tun těžká. Společně výrazně tlumí výkyvy budovy. Není divu, že mrakodrap se stavěl osm let (pro srovnání: stejně vysoký Woolworth Building byl hotový za necelé dva roky) a rozpočet byl překročen o více než sto procent. Přes všechny problémy byla investice úspěšná. Kanceláře se rychle zaplnily, budova patří mezi oblíbené symboly Bostonu a její hodnota stabilně roste.

25. července 2016

Cocoon Tower

V tokijském panoramatu se tato budova nedá přehlédnout. Úchvatná architektonická lahůdka s oficiálním jménem Mode Gakuen Cocoon Tower byla dokončena v roce 2008 a měří 204 metrů. Mrakodrap připomíná obrovský zámotek neboli kokon, který poskytuje prostor a živiny studentům v jeho útrobách. Ano, studentům. Ač to tak na první pohled nevypadá, budova překvapivě slouží výhradně vzdělávacím účelům. Sídlí zde tři odborné školy: institut módy, průmyslová škola a lékařská fakulta. Dohromady pojmou až deset tisíc studentů. V nejnižších patrech se nacházejí dva přednáškové sály s kapacitou tisíc míst, jež často slouží i pro veřejnost. Ve vyšších patrech jsou pak na každém podlaží vždy tři učebny rozmístěny kolem vnitřního jádra, které obsahuje osobní a nákladní výtahy a schodiště. Stovky diagonálně vedených a betonem vyplněných ocelových nosičů podpírají tři strany vřetenovitého tvaru budovy. Tím má být zároveň dosaženo větší stability, až udeří zemětřesení. Nejvýraznějším rysem budovy je diagonální síť světlo propouštějících pásů, díky nimž budova působí dojmem již zmiňovaného zámotku. Nejlepší pohled na tento fascinující symbol inovace nabízí vyhlídkové patro nedaleko stojící tokijské radnice.

8. července 2016

10 nejvyšších mrakodrapů Tokia


1. TORANOMON HILLS
    256 m. 2014
2. MIDTOWN TOWER
    248 m. 2007
    243 m. 1991
    239,9 m. 2000
5. SUNSHINE 60
    239,6 m. 1978
6. ROPPONGI HILLS MORI TOWER
    238 m. 2003
7. SHINJUKU PARK TOWER
    235 m. 1994
8. TOKYO OPERA CITY TOWER
    234 m. 1996
9. SHINJUKU MITSUI BUILDING
    225 m. 1974
10. SHINJUKU CENTER BUILDING
      223 m. 1979

27. června 2016

New York 1938

Více než sto let se New York těšil z prvenství v pomyslném klání o nejvyšší budovu světa. Mezi lety 1870 a 1973 byl každý nový nejvyšší mrakodrap světa postaven právě v tomto městě. Ačkoliv jej dnes překonala řada dalších měst po celém světě, mrakodrapy k New Yorku stále neodmyslitelně patří a staly se jeho symbolem. Následující unikátní fotografie Manhattanu z roku 1938 zachycuje hned devět budov, které byly ve své době nejvyšší na světě.


1. Tribune Building (nejvyšší v letech 1875 - 1890)
2. New York World Building (nejvyšší v letech 1890 - 1894)
3. Park Row Building (nejvyšší v letech 1899 - 1908)
4. Singer Building (nejvyšší v letech 1908 - 1909)
5. Metropolitan Life Tower (nejvyšší v letech 1909 - 1913)
6. Woolworth Building (nejvyšší v letech 1913 - 1930)
7. Bank of Manhattan Trust Building (nejvyšší od 1. do 28. května 1930)
8. Chrysler Building (nejvyšší v letech 1930 - 1931)
9. Empire State Building (nejvyšší v letech 1931 - 1972)

24. června 2016

Nejvyšší mrakodrapy podle kontinentu


ASIE
BURJ KHALIFA  828 m
Dubaj, Spojené arabské emiráty

SEVERNÍ AMERIKA
New York, USA

EVROPA
Moskva, Rusko

AUSTRÁLIE A OCEÁNIE
Q1  323 m
Gold Coast, Austrálie

JIŽNÍ AMERIKA
Santiago, Chile

AFRIKA
Johannesburg, Jihoafrická republika

20. června 2016

Z nuly na sto za dvacet šest!

Tak jde čas v Šanghaji: Přeměna ospalého města roku 1987 ve velkoměsto roku 2013. Mrakodrap za řekou ve výstavbě je 632 metrů vysoký Shanghai Tower, aktuálně nejvyšší čínský mrakodrap. Budova v popředí před řekou je Customs House, nejvyšší budova Číny v letech 1927 - 1934.


19. června 2016

Al Faisaliah Centre


V květnu roku 2000 se Saúdská Arábie dočkala svého prvního mrakodrapu. Stal se jím 267 metrů vysoký Al Faisaliah Centre v Rijádu. Podnož budovy tvoří čtvercový útvar otočený o 45 stupňů od hlavní osy pozemku. Zde se nachází pětipatrové prosklené atrium tvořené dekorativními panely z barevného skla. Velmi originální design budovy je dílem světoznámého architekta Normana Fostera. Čtyřboký špičatý jehlan s hranami jemně prohnutými do oblouků a ozdobným podélným žebrováním nese ve výšce 195 metrů zlatou kouli s průměrem 24 metrů, tvořenou celkem 655 skleněnými trojúhelníkovými panely průhlednými jen směrem ven. V této třípatrové kouli se nacházejí venkovní vyhlídka a luxusní restaurace s výhledem na celé město. Mrakodrap je zakončen lucernou s křížovými květy a věžičkou ze zeleného skla. Celý komplex zahrnuje kanceláře, pětihvězdičkový hotel, byty, konferenční centrum a nákupní středisko. Výškové prvenství mrakodrapu nevydrželo dlouho, jen necelý rok nato jej překonal nedaleký Kingdom Centre.

20. května 2016

Bank of Manhattan Trust Building vs. C-45F

Sotva rok od děsivé srážky bombardéru s Empire State Building zažil New York podobné drama. Dnes je to přesně 70 let, kdy mrakodrap Bank of Manhattan Trust Building zasáhlo letadlo. Beechcraft C-45F Expeditor, letoun americké pobřežní stráže, mířil ten den večer z Louisiany na letiště Newark v New Jersey. Když se blížil nad New York, řídicí věž letiště blízkého LaGuardia Field ohlásila mlhu nad městem. Pilot přes hustou mlhu nedohlédl na zem ani před sebe, a tak netušil, že letí příliš nízko. Zhruba deset minut po osmé večer narazil do severní strany mrakodrapu Bank of Manhattan Trust Building ve výšce 58. podlaží. Zahynulo všech pět členů posádky. V té době se uvnitř budovy nacházelo kolem pěti set lidí, podle některých zdrojů ale až dva tisíce. Nikdo z nich naštěstí nebyl zraněn. Padající trosky letadla ani kusy zdiva a cihel dole na ulici také nikoho nezasáhly. Vyšetřování prokázalo, že stejně jako rok předtím byly příčinou srážky hustá mlha a špatná viditelnost. Pomineme-li události z 11. září 2001, kdy šlo u úmyslný čin, pak si New York na další neštěstí obdobného rázu počkal rovných šedesát let.

13. května 2016

Žádný zasraný Rockefeller nebude bourat můj bar!

V roce 1892 si tři Irové, Patrick Daly, Daniel Hurley a jeho bratr Connie Hurley, otevřeli hospodu na Šesté avenue v New Yorku v nízké rohové budově. Hurley’s se brzy stal vyhledávaným podnikem a obchod s chlastem kvetl. Když byla v USA uzákoněna prohibice, Irové se zasmáli a hospodu rychle přeměnili na tzv. speakeasy, tajný bar, kde alkohol tekl nerušeně dál. Začátkem 30. let začal John D. Rockefeller vykupovat veškeré nemovitosti v okolí pro svůj plánovaný projekt. Hluboká ekonomická krize zuřila naplno, a tak majitelé své nemovitosti rádi prodávali, zvlášť když jim Rockefeller nabídl za jejich majetek solidní cenu. Jenže u Irů narazil. Když jim od něj přišla oficiální nabídka, zasmáli se podruhé. Přestože nemovitost nevlastnili, měli ji v dlouhodobém pronájmu a ani nejbohatší muž planety je z ní nemohl vyštípat. Poslali Rockefellerovi troufalou protinabídku, že se nájmu vzdají za 250 milionů dolarů. I dnes poněkud šílená cifra byla ve třicátých letech naprosto absurdní a rovnala se ceně výstavby celého plánovaného komplexu. Že se Irové svého baru nechtějí za žádnou cenu vzdát, bylo očividné. Ostatně Connie Hurley později poznamenal: "žádný zasraný Rockefeller nebude bourat můj bar." A měl pravdu, neboural. Multimilionář musel upravit plány a mrakodrap postavit tak, aby těsně přiléhal k malé cihlové budově. O tom, jak David porazil Goliáše, se každý může přesvědčit na vlastní oči. Drobná budova na adrese 1240 6th Avenue dodnes stojí. Whisky si tam už ale neobjednáte, bar nahradila pekárna.

5. května 2016

Canadian Pacific Railway Building

1 King East, nejprestižnější torontská adresa, se v roce 1913 stala domovem nejvyššího mrakodrapu Kanady i celého Britského impéria. 56 metrů vysokou budovu si nechala postavit Kanadská pacifická společnost, jež stála za výstavbou a provozováním kanadské transkontinentální železnice. V přízemí se nacházela impozantní prodejna vlakových jízdenek, která mramorovou podlahou a vysokými zdobenými sloupy připomínala bankovní halu. Nad ní pak bylo velmi důležité telegrafické centrum a samozřejmě kanceláře společnosti. Jen malá část administrativních prostor byla pronajímána. Vnější fasádu tvořily žula a od třetího podlaží nahoru světle krémová terakota. Při opravách v letech 1929 - 1930 ale musela být terakota kompletně nahrazena vápencem, protože drsné kanadské zimy ji nedělaly dobře. Žulu povětrnostní podmínky netrápily, a tak zůstala na svém místě. Přestože je dnes budova obklopena ze všech stran daleko vyššími mrakodrapy, je stále lehce rozeznatelná díky charakteristickým rohovým věžičkám se zelenou měděnou patinou. Společnost svou centrálu prodala v roce 1988 a přestěhovala se do Calgary. Na místě vstupní haly a prodejny jízdenek vznikly obchody a všechny kancelářské prostory byly zmodernizovány. Jediným pozůstatkem původního vlastníka je dodnes patrný název na severní straně budovy.
 
 

23. dubna 2016

Sun Building

New York, 1908. Sun Building mezi
New York World Building a Tribune Building
Jakmile byl v roce 1890 dokončen New York World Building, nejvyšší mrakodrap světa a sídlo deníku New York World, zástupci konkurenčního deníku Sun, jejichž sídlo se ocitlo zmáčknuté mezi New York World Building a Tribune Building, představili již začátkem roku 1891 návrh nové budovy. Za návrhem stál již tehdy zkušený a známý architekt Bruce Price. Mrakodrap měl dosáhnout rekordní výšky 135 metrů. Konstrukční řešení mělo být obdobného rázu jako u mnoha dalších výškových budov té doby: obvodové nosné zdi z kamene a cihel s vnitřním ocelovým skeletem uloženým ve vnějším nosném zdivu. K demolici stávajícího sídla ani výstavbě nového však nikdy nedošlo. Jak sám Price uvedl, hlavním důvodem byl jednoduše nevhodný pozemek pro projekt takového rozsahu. A tím by příběh mohl skončit. Ale neskončil. Pojišťovna American Surety uspořádala v roce 1893 architektonickou soutěž na stavbu nového sídla. Soutěže se zúčastnili zvuční architekti jako byli George Post, Napolen LeBrun, Carrère & Hastings nebo McKim, Mead & White. Bruce Price se ostré konkurence nezalekl, vytáhl z šuplíku svůj nerealizovaný návrh a šmahem vyhrál. Jehlanovitá střecha sice musela být z finančních důvodů zavržena, i bez ní se ale mrakodrap stal tvůrčím triumfem Bruce Price.

11. dubna 2016

Má dáti, Dal

Dvěma věžím světového ústředí Deutsche Bank ve Frankfurtu nad Mohanem se mezi Němci občas výstižně přezdívá Soll und Haben, tedy Má dáti a Dal. Původně však měla být dvojčata hotelem Hyatt, ale ještě v průběhu výstavby se hotelový řetězec stavby zbavil a projekt převzala právě Deutsche Bank. Po dokončení v roce 1984 se zde usídlila a dodnes zde dlí. Z rozlehlé podnože vyrůstají dvě osově symetrické věže trapézového tvaru, které dosahují shodné výšky 155 metrů. Mrakodrap tvoří železobetonové jádro s reflexní skleněnou fasádou. V roce 2011 byla dokončena čtyřletá nákladná renovace, při níž byli zaměstnanci roztroušeni po celém městě. Mrakodrap je veřejnosti přístupný jen ve velmi výjimečných případech. Jedním takovým byl v roce 2013 Festival mrakodrapů. Komplex budov je po celou svou existenci pokládán nejen za symbol banky Deutsche Bank a města Frankfurt, ale i celé německé ekonomiky.