7. prosince 2019

Historie mrakodrapu 1850 - 2020

Jayne Building, 1851
Jayne Building, 1951
Každý rodič si o svém dítěti myslí, že právě jeho potomek udělá díru do světa. To samé jistě předpokládali i rodiče malého Davídka, když se jim v roce 1799 narodil. Jak se později ukázalo, David Jayne díru do světa skutečně udělal. S trochou nadsázky se dá říct, že to byl právě on, kdo rozjel éru mrakodrapů. V roce 1848 totiž přišel s převratnou myšlenkou, že právě jeho nová budova bude vysoká, protože vysoká jednoduše být mohla. Philadelphia se tak v roce 1850 dočkala nejvyššího mrakodrapu světa, který dlouhá léta dominoval siluetě města. Není pochyb, že tato desetipodlažní stavba dalece předstihla svou dobu. Vždyť v té době měly budovy čtyři, pět pater. Když byla Jayne Building slavnostně otevřena, jedině kostelní věže jí mohly konkurovat. Architektonicky se inspirovala benátskými paláci v gotickém stylu, jmenovitě Palazzo Cavalli Franchetti a Palazzo Santa Sofia. Výška téměř 40 metrů se stala senzací pro veřejnost i celonárodní deníky. Jayne si jako jeden z prvních uvědomil obrovskou reklamní sílu výškových budov, proto na průčelí umístil své jméno a na střechu nechal postavit dřevěnou vyhlídkovou věž. Poprvé v dějinách Spojených států se mohla komerční budova pochlubit veřejnosti přístupnou vyhlídkovou terasou. Kdo se chtěl pokochat výhledem na město, musel ale nejdříve absolvovat pořádný výšlap. Budova měla jen dvě primitivní nákladní zdviže bez jakéhokoliv zajištění. Přestože se jimi občas projeli někteří líní zaměstnanci, za skutečné výtahy je nelze považovat. Na Otisův vynález bezpečného výtahu si svět musel počkat do roku 1853. Další novinkou byla existence splachovacích záchodů na každém patře. Podobný luxus nabízelo tehdy jen minimum budov. Byznys i nadále rostl, a tak hned následující rok po dokončení přibyly budově dvě šestipodlažní křídla s podobným vzhledem jako originální stavba. V roce 1855 založil David Jayne se svým švagrem společnost Dr. D. Jayne & synové, která se věnovala realitám. I tato firma byla mimořádně úspěšná. Stačilo jí jen deset let, aby zdvojnásobila své jméní. V následujících letech se David Jayne stáhnul do ústraní a kontrolu nad firmou přenechal mladším společníkům. Když v roce 1866 umírá na zápal plic, zanechává za sebou mnohamilionový majetek i cenné patenty. Následná historie jeho tak významné stavby je mimořádně zajímavá. 4. března 1872 zachvátil budovu požár, při němž byla poškozena horní patra a zcela zničena dřevěná vyhlídková věž. Součástí následné opravy byla instalace jednoho parního výtahu, vyhlídka už ale nebyla nikdy obnovena. Další událost má přímo epochální význam. V roce 1873 navštívil teprve sedmnáctiletý Louis Henry Sullivan Philadelphii, kde získal práci u význačného architekta Franka Furnesse. Ten měl svou kancelář přímo naproti Jayne Building. Sullivan se později stal jedním z nejvýznamnějších světových architektů a díky svým budovám je dodnes nazýván otcem mrakodrapů. Je velmi pravděpodobné, že dennodenní výhled na tehdy již novou podobu Jayne Building inspiroval o mnoho let později jeho práci na Wainwright Building v St. Louis. Obě budovy si jsou zřetelně podobné vzhledem i funkčností. Jak velká tato inspirace ve skutečnosti byla, zůstane asi navždy předmětem dohadů. V padesátých letech minulého století se celé bloky ulic v centru Philadelphie likvidovaly a měnily na městský park. V roce 1957 došla řada i na Jayne Building. Budova při demolici vydala své poslední a nejhodnotnější tajemství. Jak se ukázalo, při výstavbě byly použity na tehdejší dobu nebývale moderní konstrukční metody. Obvodové nosné zdi byly z cihel, vnitřní nosné zdi již ale nahradila řada železných sloupů, která byla po obvodě uložena ve vnějším zdivu. Díky tomuto hybridnímu, takřka modernímu konstrukčnímu řešení byly vnitřní prostory prostorné a dobře osvětlené. Likvidace budovy byla dokončena začátkem roku 1958 a Philadelphia tím navždy přišla o část své historie.

Equitable Life Assurance
Building, kolem roku 1870
Jayne Building byla sice nejvyšší budovou své doby, ale vinou chybějícího výtahu nikdy nebyla a není považována za skutečný mrakodrap. Tento takzvaný protomrakodrap ale naznačil směr budoucího vývoje. Tím skutečně prvním mrakodrapem se stal v roce 1870 Equitable Life Assurance Building v New Yorku. Právě v této budově se sešly všechny technické inovace předešlých let v dostatečně vyspělé formě. Pojišťovna Equitable Life Assurance Society of the United States zažívala celá šedesátá léta 19. století obrovský ekonomický rozmach, hlavní sídlo jí však stále chybělo. Zakladatel a tehdejší viceprezident společnosti Henry Baldwin Hyde a tři vyhlášení architekti - Edward H. Kendall, Arthur D. Gilman a George B. Post - společně navrhli převratnou stavbu. Prvotní návrhy nezahrnovaly výtah, prozíravý Hyde v něm ale spatřoval netušené obchodní možnosti a chtěl, aby jeho budova takové zařízení obsahovala. To, co dnes bereme jako samozřejmost, byla tehdy doslova revoluční myšlenka. Navíc natolik novátorská, že Hyde musel všechny tři architekty přesvědčovat, že tento nápad bude slavit úspěch. Když byla budova 1. května 1870 slavnostně zpřístupněna zaměstnancům i veřejnosti, stala se okamžitě senzací. Všechny deníky v zemi tuto stavbu inspirovanou francouzskými paláci velebily jako stavební i architektonický triumf. Konstrukce budovy byla podobného hybridního rázu jako Jayne Building ve Philadelphii. 
Equitable Life Assurance Building
asi 1880 a 1906
Nosné obvodové zdi byly v přízemí téměř dva a půl metru silné, použití kovových prvků pro odlehčení celkové struktury stavby bylo ale ve vnitřních prostorách mnohem rozsáhlejší než u staršího protějšku ve Philadelphii. Střechu tvořilo již výhradně železo. Výška kolem 43 metrů zajistila stavbě titul nejvyšší na světě. Návštěvníci obdivovali rozlehlá dvoupatrová okna, okázalý vstup s alegorickým sousoším a pompézní bankovní halu se zdobenými střešními okny. Pro většinu z nich byla ale největším zážitkem jízda jedním ze dvou komfortních parních výtahů do nejvyššího patra, odkud měli New York jako na dlani. Není divu, že právě ty nejvýše umístěné kanceláře se brzy staly těmi nejvyhledávanějšími. Hydeova předvídavost se do puntíku naplnila. Díky existenci výtahů se navždy změnilo vnímání výškových staveb: dosud nejméně oblíbené administrativní prostory v nejvyšších patrech se rázem staly těmi nejžádanějšími a nejdražšími. Equitable Life Assurance Society se záměrně usídlila ve druhém a třetím podlaží, aby mohla ty nejlukrativnější prostory pronajmout. Přízemní halu si pronajala banka, nejvyšší patra se stala velmi oblíbená mezi advokáty. Výběr nájemného dokázal pokrýt veškerý provoz budovy a přinášel i příjmy navíc. Společnosti se mimořádně dařilo i v následujících letech, a tak byla budova již v roce 1876 rozšířena a mansarda zvýšena. V roce 1878 byla jako jedna z prvních elektrifikována. V roce 1886 se Equitable stala největší pojišťovnou světa a ještě týž rok se pustila do nejvýraznější přestavby svého sídla. Práce byla ukončeny v roce 1889, to již stavba zabírala celý uliční blok a dosáhla konečné výšky 52 metrů. Další rozšíření, tentokrát vertikální, se plánovalo od roku 1910, ale osud tomu chtěl jinak. Ráno 9. ledna 1912 zachvátil stavbu požár, který se pravděpodobně rozšířil z restaurace do celé budovy. Snahu hasičů komplikoval mráz o síle -27 °C, a tak ohni prakticky nic nezabránilo zpustošit celou budovu. Dílo zkázy dokonala voda, která ruiny proměnila v ledový palác. Zbytky budovy posloužily odborníkům k důkladnému průzkumu konstrukčních vlastností stavby, hned poté se na uvolněné parcele začalo s výstavbou nového sídla. Jediné, co se dodnes z původní stavby dochovalo, je bronzová socha zakladatele společnosti z roku 1901, která bez úhony přečkala požár i pád prohořelých stropů. Všechny jmenované vlastnosti této stavby, jakož i její výrazný ekonomický úspěch, se staly vzorem pro budoucí výškové budovy, a proto tuto budovu můžeme s klidným svědomím označit za skutečně prvního zástupce nového typu budovy - mrakodrap.

Western Union
Building, 1875
Western Union
Building, 1912
New York se díky úspěchu Equitable Life Assurance Building začal rychle měnit z horizontálního na vertikální město. Stávající budovy byly zvyšovány o tehdy módní mansardy a přidán výtah tam, kde to bylo konstrukčně možné. Architekti a stavitelé se začali předhánět, kdo z nich postaví vyšší budovu, jenže jejich smělé plány brzy zhatila Dlouhá deprese. Než se tato úmorná celosvětová krize rozjela na plné pecky, stačil New York zažít první souboj o nebe. Psal se 1. únor 1875 a primát nejvyššího mrakodrapu světa na velmi krátkou dobu převzala Western Union Building. Nejobdivovanějším rysem této 70 metrů vysoké budovy byla její vysoká mansarda a věžička s hodinami, která zvýrazňovala vertikální směr celé stavby. Na samém vrcholku se nacházela železná koule, která se každý den v poledne spustila dolů po vlajkové žerdi na telegrafický příkaz zaslaný z Washingtonu. Tento proces byl o třicet let později převzat a postupně doveden k dokonalosti na vrcholu mrakodrapu One Times Square. Srdcem budovy bylo osmé podlaží s rozlehlou pracovní plochou pro téměř tři sta zaměstnanců. Zde se vyřizovaly desetitisíce telegramů denně ve třísměnném provozu. Většina prostor byla společností využívána pro vlastní účely, jen velmi malá část byla pronajímána, a to především firmám, které měly těsné obchodní vztahy s Western Union. V červenci 1890 zachvátil sedmé podlaží požár a těžce poškodil horní část budovy. Následná necitlivá oprava způsobila ještě větší zkázu. Věžička s hodinami a většina ozdobných prvků byla odstraněna. Nově přistavěná čtyři podlaží ignorovala vzhled nižších pater, která požár přečkala. Původní záměr skloubit nový design se starým se nezdařil a výsledkem přestavby byla estetická katastrofa. Kritikové budovu odsoudili jako hybridní monstrum a podivný slepenec dvou různých budov naskládaných na sebe. V roce 1915 byla stavba zlikvidována bez nejmenších protestů veřejnosti a nahrazena novou budovou, která zde dodnes stojí.

Tribune Building, asi 1879
Tribune Building po roce 1883
Western Union Building si titulu užila jen něco přes dva měsíce. Již 10. dubna 1875 převzala primát nejvyšší budovy světa Tribune Building se 79 metry. Dnes už nevycházející deník New-York Tribune si na dohled od Western Union Building postavil budovu, která byla koncipována jako monumentální oslava deníku, jejího zakladatele i samotného města New York. Podivně protáhnutá mansarda byla s největší pravděpodobností upravena až v průběhu výstavby, aby celková výška budovy převýšila Western Union Building. Většina prostor sloužila potřebám deníku, jen malá část byla pronajímána. V úzké věžičce se nacházely pouze jedna malá kancelář, sklad a hodinový stroj. Věž tak spíše měla přitáhnout pozornost davů, protože hned nad hodinami byl ze všech čtyř stran umístěn velký název deníku. I přes své estetické nedostatky byla budova mimořádně ekonomicky úspěšná, a tak se již v roce 1883 dočkala první přístavby. Díky novému zadnímu traktu získala půdorys ve tvaru písmene J. Druhá přestavba byla daleko radikálnější a nastala mezi lety 1903 - 1905. Konstrukce budovy byla natolik masivní, že umožnila přístavbu dalších devíti pater a celková výška se posunula na 104 metrů. Zvýšena přitom byla i charakteristická věžička a proporčně zrekonstruována do původní podoby. Zadní trakt byl zvýšen a výrazně rozšířen, a Tribune Building tím získala ještě svéráznější půdorys v podobě písmen J a P těsně semknutých dohromady. Nová výška už ale na znovuzískání ztraceného prvenství v překotně se rozvíjejícím New Yorku nestačila. Soukromá univerzita Pace, založená v roce 1906, si v budově zprvu pronajala jednu místnost. Jak se postupně rozšiřovala, pronajímala si stále větší část prostor, až se nakonec stala vlastníkem celého mrakodrapu. V roce 1966 jej nechala zlikvidovat a na jejím místě si postavila novou budovu.

Tribune Building,
kolem roku 1965
New York World
Building, kolem
roku 1900
Zmiňovaná Dlouhá deprese načas zbrzdila výstavbu mrakodrapů. V osmdesátých letech devatenáctého století se ty nejzajímavější mrakodrapy stavěly převážně v Chicagu, ale ani jeden z nich výškový primát Tribune Building neohrozil. Jen co se v polovině osmdesátých let ekonomika otřepala a nové stavební postupy s použitím železa a ocele umožnily výstavbu daleko vyšších staveb než kdykoliv v minulosti, nastal příhodný čas posunout výškový limit zase o kus dále. V prosinci 1890 převzal titul nejvyšší budovy světa New York World Building. Budova byla postavena v bezprostřední blízkosti Brooklynského mostu a hned vedle Tribune Building pro tehdy nejpopulárnější americký deník New York World. Byla známá též jako Pulitzer Building podle tehdejšího majitele deníku. Dosáhla výšky 94 metrů. Konstrukce byla hybridního rázu: mohutné obvodové zdi byly stále nosné, vnitřní konstrukce již ale byla tvořena řadou železných sloupů, jež byly po obvodu uloženy ve vnějším zdivu. Joseph Pulitzer byl na svou budovu nesmírně pyšný. Symbolizovala pro něj nejen prvenství mezi konkurenčními deníky, ale také nejvyšší ideály žurnalismu: oddanost svobodě, spravedlnost, demokracie a ryzí amerikanismus. V rozlehlé kupoli s průměrem téměř 16 metrů si Pulitzer zařídil vlastní kancelář, která byla nejvýše položená ve městě. Ještě výš se nacházela veřejnosti přístupná vyhlídková terasa. Budova se ale v očích Newyorčanů nikdy populární nestala, působila jako širokoramenné monstrum s kupolí neladící se zbytkem stavby. Deník ovšem výtečně prosperoval, a tak se zadní část budovy dočkala už v roce 1908 třináctipodlažní přístavby. Prosperitu vystřídal v průběhu dvacátých let úpadek, následován ukončením vydávání v roce 1931. Budova poté zůstala jen reliktem své doby a sloužila kancelářským účelům převážně pro malé firmy. Těsná blízkost s mostem se jí nakonec stala osudnou. V roce 1955 byla zlikvidována a na jejím místě byl rozšířen nájezd na Brooklynský most.

Manhattan Life Insurance
Building, 1895
Newyorská mrakodrapová horečka pokračovala celá devadesátá léta 19. století, a tak netrvalo dlouho a štafetu nejvyššího mrakodrapu světa přebrala další, ještě vyšší budova. Čerstvým držitelem titulu se už v roce 1894 stala centrála pojišťovny Manhattan Life Insurance Company. Stavba jako první budova překonala magickou hranici sto metrů. Svou tehdy ohromující výškou 106 metrů a exkluzivní polohou kousek od burzy cenných papírů na Wall Street rychle přitáhla nájemníky. Společnost měla kanceláře v prvních sedmi podlažích, všechna ostatní pronajímala. Pravděpodobně poprvé v historii bylo uplatněno pravidlo, čím výše se kancelář nacházela, tím vyšší nájemné bylo požadováno. V nejvyšších třech podlažích kupole sídlila meteorologická stanice, která se zde přemístila z Equitable Life Assurance Building, jejíž výška už tehdy pro účely stanice nedostačovala. Manhattan Life Insurance Building se za svou existenci může pochlubit tak výraznými přestavbami, že byla v pozdějších letech téměř k nerozeznání od své původní podoby. Ta první proběhla už mezi lety 1903 - 1904. Společnost koupila sousední pozemek směrem na sever, stávající budovu na něm strhla a novou přístavbu koncipovala tak, aby korespondovala se vzhledem existující budovy. Kupole na vrcholu stavby musela být rozšířena, aby se opět posunula do středu celé budovy. Přesto na ní byla znát nesouměrnost, patrná především při pohledu na prvních pět podlaží. Nová výška po této přestavbě není známa, ale od původní se zřejmě moc nelišila. Z výhodné polohy se postupujícími roky stala nevýhoda, jak v bezprostřední blízkosti vyrůstaly daleko vyšší stavby. Nejen, že se budova doslova topila v kaňonu okolní husté zástavby, ale dalšími úpravami postupně přicházela i o svou charakteristickou kupoli.
Proměna Manhattan Life Insurance Building
1912: dobře patrné severní rozšíření budovy
1952: kupole zbavená budova se krčí mezi One Wall Street Building a Knickerbocker Trust Building

Koncem dvacátých let přišla kupole o zdobnou nástavbu na samotném vrcholku, koncem třicátých let pak byla celá odstraněna. Poslední známá fotografie z roku 1962 ukazuje stísněného drobka a jen skutečný expert by rozeznal v tomto smutném torzu kdysi nejvyšší budovu světa. Ve stejném roce byl vydán demoliční výměr, a tak i tento mrakodrap ustoupil v roce 1963 modernější zástavbě bez povšimnutí veřejnosti.

Park Row Building, 1899
Park Row Building
v současnosti
Newyorský Park Row Building posunul laťku zase o kousek výš. Byl dokončen v roce 1899 a je nejstarší dosud stojící mrakodrap, který svého času držel titul nejvyšší budova světa. Na tehdejší dobu gigantická stavba s výškou 119 metrů dokázala pojmout více než 950 kanceláří pro téměř 4000 lidí. To, co z přední strany vypadá jako čistý design zakončený dvěma masivními, čtyřpodlažními kupolemi, je z boční a zadní strany podivná stavební změť. Budova totiž stojí na původně sedmi pozemcích různých velikostí a sousedí se třemi ulicemi, z nichž ani jedna nevede kolmo. Obě kupole z měděných plátů byly původně opatřeny i vysokými vlajkovými stožáry a lemovány sochami. Kdy ale byly tyto ozdobné prvky odstraněny, není známo. Je jisté, že již na začátku čtyřicátých let minulého století na budově nebyly. Svou výškou byla stavba obdivována veřejností, odborníci ale vzhled vesměs odsoudili jako obludnost, která může vyrůst jen v New Yorku. Budova prošla mezi lety 2000 - 2002 rozsáhlou rekonstrukcí a nyní slouží převážně pro nájemní bydlení. Původní plán počítal i s renovací obou kupolí na dva exkluzivní apartmány, ale přísné newyorské protipožární předpisy tento plán zhatily. Letos se tyto prostory překvapivě dostaly na realitní trh za nabídkovou cenu dvacet milionů dolarů. Jsou dosud v původním, nerenovovaném stavu, přesto z nich dýchá noblesa dávno zašlých časů.

Singer Building, 1910
Singer Building dominuje panoramatu
Manhattanu, 1910
Společnost Singer Manufacturing Company, proslavená výrobou šicích strojů, již v únoru 1906 hrdě prohlásila, že postaví nejvyšší mrakodrap na světě, který daleko předčí všechny ostatní. O dva roky později se Singer Building skutečně stal se svými 187 metry nejvyšší a dramaticky proměnil newyorské panorama. Mrakodrap ve stylu beaux-arts se stal estetickým i praktickým triumfem. Svou štíhlou elegancí, dechberoucím bohatým zdobením hlavní haly a červenobílou fasádou se výrazně odlišil od všech ostatních budov té doby. Na samotném konci vlajkové žerdi vlál ve výšce 204 metrů firemní prapor. Jako první mrakodrap se mohl pochlubit vnějším osvětlením, šestnácti elektrickými výtahy a za padesát centů nabízel vyhlídku ze čtyřicátého podlaží. Kanceláře firmy Singer se nacházely v nejvyšších šestnácti podlažích, ostatní prostory byly pronajímány. Společnost budovu v roce 1961 prodala a přesunula se do Rockefellerova centra. Nemovitost získal realitní spekulant William Zeckendorf, který marně doufal, že právě sem se přesune burza cenných papírů. V roce 1964 budovu zakoupila společnost United States Steel a o čtyři roky později ji zlikvidovala společně s dalšími historickými stavbami, které stály na tomto i vedlejším pozemku. Demolice Singer Building je považována za jednu z největších architektonických ztrát New Yorku. Je o to děsivější při pohledu na uniformní, krabicové monstrum, které na tomto místě dodnes stojí.

Metropolitan Life Insurance Company, založená v roce 1866, se dokázala probojovat mezi čtyři největší pojišťovací společnosti USA během prvních dvaceti let své existence. V roce 1893 si postavila své hlavní sídlo v New Yorku na náměstí Madison Square. Konec devatenáctého století zažil obrovský pojišťovací boom jako nikdy předtím v historii, a tak kapacita budovy přestala za necelé dva roky stačit. Neustálá potřeba stále nových a nových kancelářských prostor vedla do roku 1905 k dalším čtyřem přístavbám. Výsledkem byla mohutná jedenáctipodlažní budova s jednotným vzhledem zabírající téměr celý blok mezi ulicemi Madison a Čtvrtou avenue. I ta ale přestala společnosti brzy stačit. V roce 1906 zakoupila sousední pozemek, o který dlouho usilovala, a presbyteriánský kostel na něm nechala strhnout. Následující rok uzavřela více pojistek než všichni tři její konkurenti dohromady a byla na nejlepší cestě je postupně pohltit, což se také později skutečně stalo. Nahromaděné bohatství a především opětovný nedostatek kancelářských prostor měly za následek další rozšíření. Nově zakoupený pozemek byl ale relativně malý, proto musela nová přístavba zamířit vzhůru. Tento nový přírůstek s názvem Metropolitan Life Tower s výškou 213 metrů se stal v roce 1909 nejvyšší na světě. Kostelní věž Campanile di San Marco v Benátkách byla přímou inspirací této budově. Paradoxem je, že italský originál byl v době výstavby mrakodrapu v troskách a obnoven do původního stavu až v roce 1912. Součástí stavby jsou dodnes fungující a v noci osvětlené hodiny, jejíž ciferníky na všech čtyřech stranách byly ve své době největší na světě. Na začátku šedesátých let byla nižší starší budova kompletně asanována a nahrazena moderní verzí. Modernizaci neunikla ani věž, ta ale naštěstí nebyla tak radikální. Přesto přišla o většinu ozdobných prvků, všechny balkony a ornamentální fasádu z mramoru nahradila vápencová. Původní mramorové obložení se dochovalo jen kolem ciferníků. Další rozsáhlá oprava proběhla mezi lety 1999 - 2000, při níž byl do budovy instalován podobný systém nočního osvětlení, jakým se pyšní Empire State Building. Společnost Metropolitan Life Insurance Company byla majitelem komplexu do roku 2005, kdy jej prodala.


28. listopadu 2017

Gočárův mrakodrap

Josef Gočár, největší osobnost české architektury 20. století, navrhl v roce 1909 vskutku grandiózní přestavbu Staroměstské radnice v Praze. Gočár pojal novou budovu jako kubistický mrakodrap, který vytváří symbolickou protiváhu Týnskému chrámu a sám se stává novodobou výškovou dominantou historického centra. Stupňovitá krystalická pyramida byla na vrcholu zakončena monumentálním sousoším a dosahovala výšky přes sto metrů. Ze strany Malého náměstí byla obkroužena kolonádou s dalšími sochami. Uvnitř této rozlehlé budovy se ukrýval hlavní sál o výšce téměř šedesát dva metrů. Navrhovaný mrakodrap zabíral celý radniční blok, z historické zástavby měla být zachována jen radniční věž a dvě sousední budovy na jižní straně. Přestože tento návrh patřil mezi ty nejzajímavější, sám Gočár jej pravděpodobně nemyslel vážně.

28. října 2017

10 nejvyšších mrakodrapů Švédska

    Malmö, 190 m. 2005
2. KISTA TORN 1
    Stockholm, 120 m. 2016
    Stockholm, 118 m. 2011
4. KISTA SCIENCE TOWER
    Stockholm, 117 m. 2003
5. POINT HYLLIE
    Malmö, 110 m. 2018
6. HOTEL GOTHIA TOWERS
    Göteborg, 100 m. 2014
7. QUALITY HOTEL FRIENDS
    Stockholm, 90 m. 2013
8. MALMÖ LIVE
    Malmö, 87 m. 2015
9. DAGENS NYHETER TOWER
    Stockholm, 84 m. 1964
10. SÖDER TORN
      Stockholm, 83 m. 1997

30. srpna 2017

Západ slunce nad mrakodrapy (řešení)

Zde je slibované kompletní řešení hádanky z letošního června. Původní zadání s fotografiemi naleznete zde.

1. Kuala Lumpur
2. Cleveland
3. Sydney
4. New York
5. Madrid
6. Philadelphia
7. Shanghai
8. Detroit
9. Varšava
10. Londýn
11. Brno
12. Pittsburgh
13. Jokohama
14. Dubaj
15. Kuwait City

20. srpna 2017

Jeddah Tower

Budoucí nejvyšší mrakodrap světa Jeddah Tower (původně Kingdom Tower) v Džiddě roste do výšky daleko pomaleji než bylo v plánu. Původně měl být celý projekt hotový v roce 2020, ale jakmile se porovná dokončená část budovy (242 metrů) s tím, co mají stavaři ještě před sebou (kolem 770 metrů), jen těžko budou hotovi za tři roky.


17. srpna 2017

LeVeque Tower

Když se divadelní architekt pustí do návrhu mrakodrapu, vznikne buď něco otřesného nebo fantasticky unikátního. Město Columbus v Ohiu mělo štěstí, že C. Howard Crane byl schopný architekt, a tak jeho první a zároveň jediný návrh mrakodrapu dopadl naprosto perfektně. Pojišťovna American Insurance Union jej na začátku 20. let oslovila, ať pro ni navrhne nové sídlo. Crane celý život projektoval jen divadelní budovy, proto do návrhu přirozeně vtiskl velkorysost a sošnou majestátnost, jakou divadla mívají. Protože budova měla stát v těsné blízkosti řeky, pro vybudování základů musely být použity kesony a složitý systém dekompresních komor proti kesonové nemoci. To celou výstavbu prodloužilo na více než tři roky. Mrakodrap byl otevřen v září 1927 jako American Insurance Union Citadel. Výškou 170 metrů se stal pátou nejvyšší budovou světa a na dlouhá léta definoval panorama Columbusu. Budova patří k tomu nejlepšímu, co vzniklo na poli art deco architektury. Ocelový skelet pokrývají ze všech stran glazované terakotové dlaždice. Koruna je zdobena čtyřmi rohovými věžičkami, kde byly umístěny světlomety. Především horní část budovy zdobila celá řada soch, z nichž největšími byly sochy čtyř orlů. V pozdějších letech ale byly všechny odstraněny z bezpečnostních důvodů a na jejich místě je dnes umístěno venkovní osvětlení. Pojišťovna se z nového sídla radovala přesně deset let. V roce 1937 zbankrotovala vinou probíhající světové krize a vysokých nákladů spojených s výstavbou mrakodrapu. Budovu koupil John Lincoln a Leslie LeVeque, vynálezkyně bowlingového stavěče kuželek. Mrakodrap přejmenovali po sobě na LeVeque-Lincoln Tower. LeVeque umírá při letecké havárii v roce 1946, její syn Frederick dědí spoluvlastnictví a v roce 1975 umírá rovněž při letecké havárii. Frederickova ovdovělá manželka odkoupila od rodiny Lincolnů celý mrakodrap a přejmenovala jej na LeVeque Tower. V osmdesátých letech proběhla renovace, při níž byla koruna budovy barevně osvětlena. Rodina budovu prodala v roce 2004, krátce nato změnila majitele hned několikrát. Posledním majitelem se v roce 2010 stal místní developer, který se pustil do intenzivních oprav, jež byly završeny letos. V budově se dnes nacházejí nájemní byty i soukromé rezidence včetně dvoupatrového apartmánu v nejvyšším patře, kde bývala vyhlídka, dále kanceláře, obchody, restaurace a hotel. Každá část budovy má svůj vlastní vchod, majitelé bytů tedy nemusejí procházet hotelovým vstupem. Mrakodrapu se opravou vrátil lesk, a tak může letos oslavit devadesátku v plné síle!

15. července 2017

Hobart Building

Asi jen díky atypickému pozemku a šikovnému architektovi vznikl na začátku minulého století v San Franciscu jeden z nejzvláštnějších a nejfotogeničtějších mrakodrapů světa. Nese název Hobart Building, podle majitele původní stavby, která byla zničena v roce 1906 při zemětřesení. Nová budova byla dokončena v roce 1914 a výškou 87 metrů se stala druhou nejvyšší ve městě hned po Call Building. Architekt Willis Polk měl za úkol navrhnout vysokou stavbu na pozemku ve tvaru asymetrického monohoúhelníku a jak již dnes víme, s tímto arc(h)ioříškem si poradil bravurně. Dokonce tento projekt označil za své nejlepší dílo. Hobart Building byl dokončen za těžko uvěřitelných jedenáct měsíců a daleko pod stanovenými náklady. Nižší část budovy je jednoduchá, až prostá a nijak nevybočuje z okolní zástavby. Nad ní pak ční bohatě zdobená zaoblená věž s barokně renesančními prvky. V roce 1967 získal mrakodrap ještě pozoruhodnější vzhled, když byla sousední budova zbourána a tím odkryta holá západní stěna. Mrakodrap získal v roce 1982 statut chráněné památky a v současnosti, stejně jako po celou dobu své existence, slouží kancelářským účelům.
San Francisco kolem roku 1915
Zcela vlevo Hobart Building, zcela vpravo Call Building

29. června 2017

Západ slunce nad mrakodrapy

Sledovat zapadající slunce nad panoramatem každého města je vždy pastva pro oči a romantika zdarma. Poznáte z následujících téměř okouzlujících fotografií vybraná světová města? Za experta se může považovat ten, kdo pozná alespoň deset měst z patnácti. Kompletní řešení bude odhaleno 30. srpna.















3. května 2017

Custom House Tower

Jak postavit 151 metrů vysoký mrakodrap ve městě, kde žádná budova nesmí přesáhnout výšku 38 metrů? Musíte se přesunout o více než sto let zpět do Spojených států a být federální vládou. Nejvyšší mrakodrap Bostonu byl totiž postaven na popud vlády a postaven na státním pozemku, a tak mohl ignorovat výškové omezení města. Začátkem minulého století bylo jasné, že budova staré celnice z roku 1847 připomínající řecký chrám s mohutnými dórskými sloupy a průčelími na všech čtyřech stranách již kapacitně nestačí vzrůstající administrativě. Jedinou možností, jak stávající budovu rozšířit, bylo směrem vzhůru. V roce 1915 byla dokončena elegantní, 151 metrů vysoká přístavba s žulovým obložením a bohatou výzdobou, jež byla vsazena do původní stavby. Custom House Tower se stal jednou z nejvyšších budov světa a na 49 let nejvyšší v Bostonu. Architektonická kancelář Peabody & Stearns čerpala inspiraci u kostelní věže Campanile di San Marco v Benátkách, stejně jako tvůrci newyorského Metropolitan Life Tower, proto jsou si oba mrakodrapy tak podobné. Díky své výšce a umístění u přístavu se budova stala orientačním bodem a brzy i milovaným symbolem města. Statní úřady ji opustili v roce 1986, rok poté ji odkoupilo město a pak na ni roky nesáhlo. Teprve v roce 1999 prošla pečlivou rekonstrukcí a přeměnou v hotel Marriott. Přesto, že v současnosti existují ve městě daleko vyšší budovy, Custom House Tower si dodnes udržel nejen své původní jméno, ale i prominentní postavení v panoramatu Bostonu.

20. dubna 2017

Observatory Building

První mrakodrap Des Moines i celého amerického Středozápadu byl dokončen již v roce 1896. Stavbu si objednal místní průmyslník Garrett van Ginkle. Architekt Charles E. Eastman od něj dostal zadání, ať vytvoří budovu, která svým stylem nebude čerpat z historie. Počet pater se neustále měnil, dokonce i v průběhu výstavby. Nakonec bylo vystavěno devět podlaží a čtyřpodlažní vyhlídková věž. Eastman vytvořil mimořádně elegantní stavbu. 60 metrů vysoká budova bez dekorací či zdobných prvků, s čistými liniemi, zaobleným nárožím a velkoformátovými okny vypadala na tehdejší dobu moderně, ač byla postavena starým stavebním způsobem. Obvodové i vnitřní zdi byly stále nosné, v konstrukci bylo použito jen minimum oceli. Van Ginkle Building byla slavnostně otevřena 1. dubna 1896 za obrovského zájmu veřejnosti i tisku. Kdo chtěl, mohl za deset centů vyjet výtahem do nejvyššího patra a odtud se kochat pohledem na celé město. Novináři nazvali vyhlídkovou věž Observatoř, a přezdívka pak celé budově navždy zůstala. Mrakodrap sloužil jen kancelářským účelům. Střecha fungovala jako vyhlídka a zároveň pro divadelní představení. Ještě v roce 1896 byl v nejvyšším bodě budovy instalován stožár se světlometem, který v noci osvětloval město obdobným způsobem jako světlomet na vrcholu Eiffelovy věže. Zanedbávaná údržba a vysoké provozní náklady měly za následek, že budova byla už v roce 1937 zbourána. Tento moderní mrakodrap natolik předběhl svou dobu, že ta jej nikdy nedostihla.

15. dubna 2017

Dominion Building

Koncem devatenáctého a začátkem dvacátého století prožívala Britská Kolumbie prudký ekonomický rozmach. S rozvojem důlní a lesní těžby, zemědělství a rybářství rostla populace i hospodářství provincie. Obrovský rozmach ještě více podpořilo dokončení Kanadské pacifické železnice, která otevřela cestu novým osídlencům. Do Vancouveru, největšího města provincie, proudily davy imigrantů a ceny pozemků a nemovitostí rostly do nebes. Podhoubí pro výstavbu prvního mrakodrapu města bylo připraveno. V roce 1905 prohlásil ředitel Imperial Trust Company, že vybuduje první mrakodrap Vancouveru, kterému se svou krásou budou rovnat jen francouzské zámky. Finance na výstavbu však nedostačovaly, a tak banka požádala místní podnikatele, aby se na investici podíleli. Tato výzva měla sice odezvu, avšak peněz stále nebylo dost. Teprve po sloučení s konkurenční Dominion Trust Company a pojmenování mrakodrapu po novém partnerovi mohla výstavba začít. Budova s lichoběžníkovým půdorysem byla úspěšně dokončena v roce 1910 ve stylu beaux-arts, tedy skutečně ve stylu připomínající francouzské zámky. Mrakodrap dosahuje výšky 48 metrů a ocelovou konstrukci pokrývá oranžová terakota a červená leštěná žula. Deset podlaží zakončuje mohutná třípodlažní mansarda s dvanáctimetrovým vlajkovým stožárem. Banka obsadila přízemí, zbytek budovy rozdělila do tří set kanceláří a ty pronajala. Skvělé časy ale brzy skončily. Problémy se projevovaly již od roku 1912, avšak největší ránu ekonomickému rozmachu zasadilo až vypuknutí První světové války. Dominion Trust Company zbankrotovala v roce 1914, střadatelé přišli o veškeré úspory, tehdejší výkonný ředitel spáchal sebevraždu a investorům zbyla na krku prázdná budova. Zkoušku času však přestála a do současnosti se dochovala v původní podobě. V roce 1998 prošla pečlivou rekonstrukcí, při níž získaly exteriéry zpět oranžovo-červený vzhled. Budova stále slouží administrativním účelům. Díky příznivým cenám nájmů a snad i své úchvatné excentričnosti přitahuje volnomyšlenkáře. Najdete zde kanceláře řady umělců, spisovatele, režiséra, drobných živnostníků, advokátů, odborářů a neziskových organizací.