Statistika návštěvnosti

Žebříček pěti zemí, odkud na web přichází nejvíce návštěvníků, se dlouhodobě nijak výrazně nemění:

1. Česko  54,1 %

2. USA  12,8 %

3. Ukrajina  5,2 %

4. Slovensko  4,4 %

5. Rusko  3,5 %

6. Ostatní země  20 %

Pixel Tower

Letos dokončený nejvyšší mrakodrap Thajska nese název MahaNakhon Tower, ale již v průběhu výstavby se mu začalo přezdívat Pixel Tower. Není divu, tato nová dominanta Bangkoku totiž vypadá, že z ní pár kostek odpadlo. To byl ovšem záměr. 313 metrů vysokou budovu navrhl německý architekt Ole Scheeren na základě přání thajského zadavatele, aby stavba vypadala naprosto unikátně. Scheeren svůj návrh pojal jako vizi věže, která je v neustálém pohybu a nekončícím vývoji, a působí tak jako nedostavěná. V budově se nacházejí hotel, luxusní byty, kanceláře, obchodní centrum, výstavní prostory, restaurace a ve výšce 300 metrů bar s venkovní vyhlídkovou terasou. Je velmi pravděpodobné, že se přezdívka Pixel Tower udrží, protože oficiální jméno je především pro cizince těžko zapamatovatelné. Maha Nakhon mimochodem v thajštině znamená velká metropole.

Roche Tower 1

Novou dominantou Basileje se stalo minulý rok dokončené sídlo farmaceutické společnosti Roche. 178 metrů vysoká jednostranná stupňovitá pyramida v dekonstruktivním stylu je aktuálně nejvyšší budovou Švýcarska. Světlé betonové a tmavé okenní pásy vytvářejí výrazné horizontální členění všech 41 podlaží. Budova slouží administrativním potřebám společnosti. Ve 38. podlaží se nachází veřejnosti přístupná kavárna, z cen i výhledu mnohým jistě odpadne brada. Firma plánuje postavit v bezprostřední blízkosti další budovu s podobným odvážným designem. Roche Tower 2 by měla být ještě o třicet metrů vyšší a otočena od stávající budovy o devadesát stupňů.

10 nejvyšších mrakodrapů Los Angeles

1. WILSHIRE GRAND CENTER

    335 m. 2017

2. U.S. BANK TOWER

    310 m. 1990

3. AON CENTER

    262 m. 1973

4. TWO CALIFORNIA PLAZA

    229 m. 1992

5. GAS COMPANY TOWER

    228 m. 1991

6. BANK OF AMERICA PLAZA

    224 m. 1974

7. 777 TOWER

    221 m. 1991

8. WELLS FARGO TOWER

    220 m. 1983

9. FIGUEROA AT WILSHIRE

    219 m. 1990

10. CITY NATIONAL TOWER

      213 m. 1972

10. PAUL HASTINGS TOWER

      213 m. 1972

GLG Grand

Švédský realitní podnikatel G. Lars Gullstedt si na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století řekl, že když může být úspěšný v rodném Švédsku, tak to jistě zvládne i ve Spojených státech. Zaměřil svou pozornost na Atlantu a především její Midtown, který díky výstavbě IBM Tower právě procházel bouřlivou proměnou. Jakmile bylo v srpnu 1990 Atlantě přiklepnuto pořadatelství letní olympiády v roce 1996, Gullstedt vycítil životní příležitost. Začal jako šílený vykupovat pozemky v blízkosti IBM Tower a byl v tom velmi úspěšný. Za krátkou dobu se mu podařilo zakoupit 51 pozemků od 39 různých majitelů, a ty pak spojil v jeden čtyřhektarový superpozemek, na němž měl v úmyslu vybudovat celou řadu mrakodrapů. Grandiózní multimiliardový projekt byl veřejnosti představen v červenci 1991 za přítomnosti starosty města. Ten se jej dokonce nebál označit za daleko ambicióznější než newyorský Rockefeller Center. Gullstedt měl zajištěné financování přes štědré švédské banky, takže se do výstavby pustil ještě ten rok. Prvním mrakodrapem zamýšleného komplexu se stal v roce 1992 dokončený GLG Grand. Název budovy pochopitelně odkazuje na jméno majitele. Byl to první víceúčelový mrakodrap Atlanty. V přízemí se nacházejí obchody, nad nimi pětihvězdičkový hotel Four Seasons a v nejvyšší části kanceláře a luxusní byty. Majitelé bytů mají přístup ke všem hotelovým službám. 186 metrů vysoká budova byla postavena v postmoderním stylu s výraznými art deco prvky. Jejími nejvýraznějšími rysy jsou impozantní hlavní vstup a jehlanovitá střecha. Budova byla architektonický úspěch i přínos pro panorama Atlanty, jež je svými postmoderními věžičkami typická. Jenže svého majitele zcela zruinovala. V roce 1992 naplno propukla švédská bankovní krize a Gullstedta, který za půjčky vesměs ručil nemovitostmi a pozemky, strhla s sebou. Musel vyhlásit bankrot a o svůj nový mrakodrap a všechny atlantské pozemky přišel. Trvalo pak dalších dvacet let, než se zbývající část pozemku zaplnila. To už ovšem byly zcela jiné budovy, než s jakými počítal původní plán.

Atlanta v současnosti. Midtown vlevo v popředí

Trinity Building (1907)

Dostavba Trinity Building, 1906

(datace na snímku je nesprávná)

Jakmile v roce 1906 získala U.S. Realty and Construction Company povolení posunout a rozšířit ulici, která měla oddělovat oba její budoucí mrakodrapy, vrhla se do dostavby stávající budovy. Architektem byl opět zvolen Francis H. Kimball. K holé boční stěně byl jednoduše přistavěn slušivý přílepek, který dokonale ladí s původní budovou jak architektonicky tak použitým obkladovým materiálem, jímž je světlý vápenec. Kdo neví, že budova byla postavena ve dvou fázích, jen stěží pozná předěl, přestože je i v současnosti stále patrný. Mrakodrap touto přístavbou získal nově i věžičku, jejíž design vycházel z původního návrhu z roku 1903. Zde se nacházela veřejnosti přístupná vyhlídka, která ale byla brzy uzavřena. Výška budovy se posunula na konečných 86 metrů a dalších deset metrů přibrala na šířce. Stavební práce byly dokončeny v roce 1907. Ve stejný rok byla dokončena i stavba dvojčete přes ulici. O tom zase až příště.

Kde byl Waldo? 5

Dokázali jste v září najít některé nebo snad dokonce všechny požadované mrakodrapy na historickém snímku New Yorku ? Pokud ano, wow! Pokud ne, oh shit!

Zopakujme si zadání
1. Pro začátečníky: Empire State Building
2. Pro pokročilé: Chrysler Building
3. Pro experty: Žehlička
4. Pro fanatiky: Určete přesný rok pořízení fotografie

A tady je kompletní řešení
1. Pro začátečníky: Empire State Building (1)
2. Pro pokročilé: Chrysler Building (2)
3. Pro experty: Žehlička (3)
4. Pro fanatiky: 1931. Nejvyšší část Empire State Building je stále ve výstavbě.

Trinity Building (1905)

Původním záměrem společnosti U.S. Realty and Construction Company bylo postavit dva identické mrakodrapy současně. Výkup pozemků a nutnost opatřit si celou řadu povolení však způsobily, že k výstavbě byla připravena jen jedna budova. Vlastně jen její polovina! Co za šílence by začal stavět jen polovinu budovy? New York začátkem 20. století byl ale město neomezených možností, a tak se k výstavbě skutečně přistoupilo s tím, že se vše splácá za chodu. Společnost nechala v New York Times roku 1903 otisknout design honosného plánovaného mrakodrapu. Plán pak poněkud očesala a rok nato se vrhla do výstavby. V roce 1905 byla dokončena polovina mrakodrapu, která ovšem jako torzo vůbec nepůsobila a byla plně funkční. Ostatně architektem tohoto skvostu s oficiálním jménem Trinity Building nebyl nikdo jiný než mrakodrapový génius Francis H. Kimball, který navrhnul např. Corbin Building, Manhattan Life Insurance Building, Empire Building, City Investing Building nebo Adams Express Building. Trinity Building měla na výšku i délku kolem 80 metrů a šířku jen 12 metrů. Jedině díky kompletnímu ocelovému skeletu mohl být mrakodrap takto neuvěřitelně štíhlý. Aby byla postavena i druhá polovina budovy a v těsné blízkosti i její dvojče, musela společnost požádat město o posunutí celé ulice a kompletní zrušení další. Co za šílence si dovolí posunovat a rušit ulice? Jenže jsme stále v New Yorku začátkem minulého století, takže povolení bylo uděleno. Prostě piece of cake, easy peasy lemon squeezy! V roce 1906 tak začala dostavba stávající budovy a výstavba nové. O tom ale zase až příště.

Trinity Building v siluetě dolního Manhattanu, 1905

Potřetí a naposledy?

Dnes je tomu přesně deset let, co New York zažil třetí a zatím poslední nešťastný střet letadla s mrakodrapem. Malé čtyřmístné letadlo Cirrus SR20 narazilo odpoledne 11. října 2006 do 156 metrů vysoké obytné budovy The Belaire nacházející se na Manhattanu u řeky East River. Ke srážce došlo na úrovni třicátého podlaží. Přestože vzniklý požár vypadal děsivě, plameny zasáhly jen dvě patra, než se je podařilo hasičům za necelé dvě hodiny zlikvidovat. Při nehodě zemřeli oba pasažéři letounu, letecký instruktor a Cory Lidle, nadhazovač New York Yankees. Nikdo v budově nepřišel o život, majitelé nejhůře postiženého bytu však v době nehody byli doma a museli být ošetřeni s popáleninami. Následující několikaměsíční vyšetřování prokázalo, že příčinou srážky byl nezvládnutý obrat, tedy jednoznačně chyba pilota. Vyšetřovatelé ale nebyli schopni určit, kdo v době nárazu řídil letadlo, protože oba muži vlastnili platnou licenci a byli schopni daný letoun řídit. Obě jejich těla se navíc nenašla zaklíněná v letounu, ale na chodníku pod budovou.

Sveřepý John

Když začal John D. Rockefeller na Manhattanu ve velkém vykupovat nemovitosti pro svůj plánovaný projekt, nečekal žádné potíže. Brzy poznal, jak hluboce se přepočítal. O tom, jak si z něj Irové vystřelili, už tady byla před časem řeč. Na stejné ulici, jen o roh dál, se Rockefeller setkal s dalším zarputilým majitelem. John C. Maxwell, majitel rohové nemovitosti na adrese 1258 Sixth Avenue, se s Rockefellerem absolutně odmítl bavit a rovnou vzkázal, že neprodá za žádnou cenu. A tímto kategorickým prohlášením to definitivně skončilo. Miliardář musel upravit plány a mrakodrap nechal postavit tak, aby těsně přiléhal k oběma rohovým budovám, ale zároveň žádným způsobem nezasahoval do vlastnických práv majitelů. Jak dva Davidové porazili Goliáše, se může každý návštěvník New Yorku přesvědčit na vlastní oči. Obě budovy přežily do současnosti.

Rockefeller Plaza 1937
vlevo 1258 Sixth Avenue, vpravo 1240 Sixth Avenue

Kde je Waldo? 5

Dokážete na historickém snímku New Yorku najít některé z jeho nejznámějších mrakodrapů? Vyberte si obtížnost, na kterou stačíte, a hurá do toho. Kompletní řešení bude odhaleno 4. listopadu.

1. Pro začátečníky: Empire State Building

2. Pro pokročilé: Chrysler Building

3. Pro experty: Žehlička

4. Pro fanatiky: Určete přesný rok pořízení fotografie

60 Wall Street

Společnost International Banking Corporation, známá později jako Sixty Wall Street Company, si v roce 1905 postavila v New Yorku mrakodrap, který je dnes prakticky zapomenutý, přestože patřil svou výškou 107 metrů k nejvyšším na světě. Budova byla rozdělena na nižší část se čtrnácti podlažími a vyšší část s dvaceti šesti. Díky tomuto praktickému rozdělení byly všechny administrativní prostory dostatečně osvětleny přirozeným světlem a ty v nejvyšších patrech nabízely panoramatický výhled na finanční čtvrť i nedaleký přístav na řece East River. Obě části této novorenesanční stavby byly zakončeny bočními trojúhelníkovými štíty zdobenými erbem a urnami. Jedním z nájemců se už v roce 1906 stal Henry L. Doherty, zakladatel Cities Service Company. Jeho společnost v roce 1924 celý mrakodrap odkoupila a o tři roky později představila plán na její výrazné přebudování a zvýšení. Stavební úřad ale návrh neschválil. Doherty proto zakoupil několik pozemků naproti a v roce 1932 na nich postavil Cities Service Building, skvost architektury art deco. Obě nemovitosti nechal propojit podzemním průchodem a v šestnáctém podlaží také mostem. Díky tomuto propojení mohl novou budovu přejmenovat na prestižněji znějící Sixty Wall Tower, nové jméno se ale nikdy neuchytilo. Původní stavba z roku 1905 byla zlikvidována v roce 1975 včetně zmíněného mostu. Výstavba nového mrakodrapu se ale vinou krize a propadu cen nemovitostí na dolním Manhattanu zadrhla. Uvolněná parcela zůstala prázdná a roky sloužila jen jako parkoviště. Teprve v roce 1989 zde byla dokončena nová postmoderní budova s totožným jménem a výškou 227 metrů. Svou pyramidovou střechou a obludnými několikapatrovými sloupy v nejvyšší části stavby připomíná architekturu klasických mrakodrapů. Mnohým Newyorčanům je ale tato stavba trnem v oku. Nejen svým nevkusným, laciným stylem osmdesátých let, ale především nevhodným umístěním přímo do centra pomyslného trojúhelníku tvořeném skvostnými art deco mrakodrapy ze začátku třicátých let Cities Service Building, Bank of Manhattan Trust Building a City Bank-Farmers Trust Building. 60 Wall působí jako tlustá tetička, co přijela na nezvanou návštěvu, a teď se chce mermomocí usadit na pohovku mezi dvě sedící děcka. Budova původně sloužila jako sídlo korporace J. P. Morgan. Když ale Deutsche Bank přišla následkem útoků na World Trade Center o své sídlo, zakoupila koncem roku 2001 mrakodrap 60 Wall Street za 610 milionů dolarů a přesunula sem celé své ústředí. V roce 2007 budovu prodala společnosti Paramount Group za 1.2 milardy dolarů a vzápětí si ji od ní dlouhodobě pronajala. V lednu 2012 byl dokončen projekt pokrytí jižní a východní části střechy solárními panely s celkovým výkonem 122 kW.

Prudential Plaza

Prvním chicagským mrakodrapem po hospodářské krizi třicátých let a druhé světové válce se až v roce 1955 stal Prudential Building. Tato z dnešního pohledu poněkud nemastná, neslaná krabice patřila k nejmodernějším stavbám poválečného období a se svými 183 metry se stala druhou nejvyšší v Chicagu. Mohla se pochlubit nejrychlejšími výtahy na světě, okny s dvojitým zasklením, nejvýkonnějším klimatizačním systémem, největším podzemním parkovištěm v USA pro 550 aut a obrovským, v noci osvětleným firemním logem u vrcholu stavby s pět metrů velkými písmeny. Předimenzovaná televizní anténa ční i v současnosti až do výše 278 metrů. Restaurace s názvem Top of the Rock a vyhlídková terasa ve 41. podlaží patřily dlouhá léta k hlavním turistickým lákadlům města a už rok po dokončení mrakodrapu přivítaly miliontého návštěvníka. Restaurace i vyhlídka byly ale navždy uzavřeny v roce 1973 po dostavbě mnohem vyššího mrakodrapu Standard Oil Building v bezprostřední blízkosti. Koncem 80. let proběhla celková rekonstrukce, po jejím dokončení v roce 1990 byla budova přejmenována, protože jí v těsném sousedství přibyla moderní sestřička stejné společnosti. Aby se stavby odlišily, stará budova byla pojmenována One Prudential Plaza, nová Two Prudential Plaza. Druhá jmenovaná se po dokončení v roce 1990 stala nezaměnitelnou dominantou města, především díky nápadné jehlanové střeše se špičatou věží. 303 metrů vysoká budova se svým designem záměrně odklonila od své starší sestry, přesto se obě vzájemně doplňují. Železobetonová věž je opláštěna střídajícími se pásy z žuly a vysoce odrazného šedého skla. Směrem k vrcholu několikrát ustupuje a je zakončena dramaticky působící osmibokou špicí. Součástí výstavby nové budovy a renovace staré bylo propojení obou mrakodrapů obrovským skleněným atriem. Náměstí před novou budovou bylo sadově upraveno, přidány květinové zahrady a fontány. Záhy se stalo vyhledávanou klidovou zónou uprostřed hektického života velkoměsta. Mrakodrap Two Prudential Plaza patří mezi nejobdivovanější chicagské stavby, o čemž svědčí i roztomilá přezídvka Two Pru.

10 měst s nejvyšším počtem mrakodrapů

1. HONG KONG  1327

2. NEW YORK  794

3. TOKIO  556

4. SHANGHAI  430

5. DUBAJ  403

6. BANGKOK  355

7. CHICAGO  341

8. SOUL  282

9. KUALA LUMPUR  244

9. JAKARTA  244

10. SINGAPUR  238

Číslo za názvem města udává počet dokončených mrakodrapů s výškou nad 100 metrů k červnu 2016. Pro srovnání, přesně před pěti lety vypadal žebříček následovně:

1. HONG KONG  1216
2. NEW YORK  562
3. TOKIO  343
4. CHICAGO  282
5. DUBAJ  220
6. SHANGHAI  218
7. TORONTO  146
8. SINGAPUR  121
9. BANGKOK  108
10. KANTON  104

Mole Littoria

Přiznejme si, že výplody chorých diktátorských mozků na poli architektury a stavebnictví jsou fascinující. Kdo jiný než Hitler mohl vymyslet nejvyšší mrakodrap světa korunovaný neonovým hákovým křížem? Stalin se urval z řetězu ještě víc a přišel s mrakodrapem, který se měl jak jinak také stát nejvyšším na světě. Korunován měl být obrovskou sochou Lenina. Ta byla tak gigantických rozměrů, že podle některých návrhů měla být do její hlavy umístěna knihovna. Jak šílený musí člověk být, aby přišel na něco tak fantasticky bizarního? A co ten italský magor, ten taky dostal choutky na svůj věčný odkaz? To si pište, že dostal. Už v roce 1924 přišel Mussolini s plánem na výstavbu nejvyššího mrakodrapu a navíc na dohled od baziliky sv. Petra. To asi aby papež věděl, kdo je tady pánem. Mrakodrap v pseudobarokním stylu byl pojmenován Mole Littoria, což volně přeloženo znamená Fašistická stavba. Z gigantického, 130 metrů dlouhého soklu, se měla vypínat 340 metrů vysoká věž. Ta měla být zakončena světelným majákem, který měl vyzařovat věčné světlo Říma do celého světa a zároveň oslavovat fašismus. Newyorský Woolworth Building, nejvyšší mrakodrap tehdejší doby, by vedle tohoto monstra vypadal jako chudý příbuzný. Stavba měla být kompletně zasvěcena sportu. V budově měly sídlit všechny italské sportovní svazy, atletické výzkumné středisko, sto přednáškových hal, knihovny, obrovský koncertní sál, desítky tělocvičen pro všechny myslitelné sporty a tisíce kanceláří. Budovu navrhl italský architekt Mario Palanti, který úzce spolupracoval s Mussolinim a měl jeho plnou podporu i požehnání. Projekt se ale setkal s odporem veřejnosti i odborníků. Duce byl ale tak trochu sráč, a tak místo aby práskl do stolu a výstavbu nechal zahájit všem navzdory, Palanti byl nucen projekt přepracovat. V roce 1926 představil střízlivější verzi, kterou pak v dalších letech upravoval a celkovou výšku mrakodrapu neustále snižoval. Poslední verzi představil Mussolinimu v roce 1932, ten už ale o projekt nejevil prakticky žádný zájem. Mole Littoria tím tak navždy vyšuměla do ztracena.

Land Title Buildings

Land Title Buildings

vlevo návrh přístavby

vpravo původní budova

Architektonická kancelář Daniela Burnhama byla na přelomu 19. a 20. století na roztrhání. Každé větší americké město muselo mít v centru alespoň jednu budovu navrženou Danielem Burnhamem, pokud chtělo něco znamenat. Koncem 19. století se dočkala i Philadelphia. Land Title Company, jedna z největších a nejstarších pojišťoven světa, pověřila právě Burnhama, aby jí navrhnul sídlo pensylvánské pobočky. Ten nelenil a vyprojektoval další velkolepý mrakodrap v chicagském stylu, který byl dokončen v roce 1898. Nejnápadnějším rysem budovy jsou bezesporu mohutná podnož, trojokna v podobě arkýřů a zdobená korunní římsa. Neméně zajímavým prvkem a bez dalekohledu zcela skrytým jsou andělíčci, jež zdobí rohovou část římsy. Tvář jednoho z nich byla vymodelována podle Burnhamovy dcery Margaret. Jestli to byl z architektovy strany jen drobný vtípek nebo hold dceři, můžeme dnes jen spekulovat. Budova dosahuje výšky 58 metrů. Pojišťovna se usídlila v přízemí a prvním patře, zbytek kancelářských ploch pronajala. Sotva Daniel Burnham práci dokončil, vrátil se do New Yorku a zaměřil se na svůj nejslavnější projekt. Do toho se mu však znovu ozvali z Philadelphie, že by pojišťovna své stávající sídlo ráda rozšířila. Burnham zakázku pochopitelně přijal, spojil své síly s místním architektem Horacem Trumbauerem, a společně navrhli elegantní mrakodrap v neoklasickém stylu. 105 metrů vysoká dvaadvacetipodlažní budova, dokončena v roce 1902, je rozdělena na sokl, dřík a hlavici a se svou starší sestřičkou je v přízemí propojena rozlehlou vstupní halou. Fasádu tvoří světlá connecticutská žula. Všechny čtyři rohy mrakodrapu nad převislou zdobenou římsou měly být původně zakončeny vysokými věžičkami, nakonec je ale nahradily jen decentní hlavice. Část budovy obsadila pojišťovna Land Title, zbytek nevyužité plochy opět pronajala. Obě stavby dodnes slouží jako čistě kancelářské a za svou dlouholetou historii zůstaly v téměř původním stavu. Už v roce 1978 společně vstoupily do národního registru historických míst.

Citicorp Center

Citigroup Center, původně Citicorp Center, je jeden z nejvyšších mrakodrapů New Yorku a díky šedobílému zabarvení a unikátnímu zakončení se nesmazatelně zapsal do panoramatu Manhattanu. Seříznutí koruny mrakodrapu v úhlu čtyřicet pět stupňů mělo svůj význam. Plocha byla totiž určena pro solární panely, přestože šikmina nesměřuje na jih. Panely zde ale nakonec nikdy umístěny nebyly. Původní plán rovněž počítal s luxusními byty v nejvyšší části, ale ani k tomu nedošlo, a tak celá budova slouží v současnosti čistě administrativním účelům. Již od začátku byla stavba mrakodrapu inženýrskou výzvou. Na severozápadním nároží celého pozemku stál kostel svatého Petra. Církev dovolila společnosti kostel zbourat pod podmínkou, že na stejném místě vyroste kostel nový, s budovou mrakodrapu stavebně nepropojený a zcela uchráněný průniku nosné konstrukce mrakodrapu do interiérů. Požadavek církve se zdál být nesplnitelný a o realizaci novostavby se začalo pochybovat. Statik William LeMessurier ale umístil celou hmotu stavby na čtyři masivní sloupy. Ty se tyčí do výšky 35 metrů a nejsou umístěny v rozích budovy, ale v polovině jejích bočních stran. Toto řešení umožnilo vybudovat mrakodrap nad severozápadní nároží, kde měl být postaven nový kostel. Jednotlivá podlaží jsou vynášena nosníky ve tvaru písmene V a zatížení je tak soustřeďováno do sloupů. Když byla budova v roce 1977 dokončena, výška 279 metrů ji zajistila sedmé místo v žebříčku nejvyšších budov světa. Newyorčané si novou elegantní budovu rychle oblíbili a její unikátní statické řešení bylo velebeno odborníky. Jenže v červnu 1978 LeMessurier obdržel telefonát studentky stavebního inženýrství, která mu oznámila, že statické řešení vykazuje nebezpečné vady. Místo aby se jí vysmál a práskl telefonem, vzal ji vážně. A dobře udělal. Testy modelu mrakodrapu ve větrném tunelu a detailní kalkulace skutečně prokázaly, že studentka měla pravdu a konstrukce mrakodrapu je nedostatečně zajištěná proti větrnému zatížení. LeMessurierův statický návrh spojů ocelové konstrukce byl totiž v důsledku úspor financí nahrazen systémem se zámkovými spoji. Z kalkulací vyplynulo, že nedostatečně provedené spoje začínají kolabovat při proudění větru rychlejším než 112 km/h. Jako extrémní se ukázala situace, kdy uragán namáhá dvě stěny mrakodrapu zároveň ve směru 45° a celá stavba se tak začíná hroutit. LeMessurier mohl strčit hlavu do písku a nedělat nic, spáchat sebevraždu nebo začít problém urychleně řešit. Zvolil třetí možnost a dost možná tím zabránil nepředstavitelné katastrofě. Závažný statický problém představil společnosti Citicorp už začátkem srpna 1978 a po krátkém jednání od ní obdržel souhlas s opravami i nezbytné finance. LeMessurierova náprava spočívala v důkladnějším zpevnění konstrukčních spojů. Parta svářečů nepozorovaně prováděla potřebné práce. Přes každý spoj se v nočních hodinách v průběhu tří měsíců navařovala dva palce tlustá ocelová plotna. Opravy přesto neunikly pozornosti investigativních novinářů z New York Times, kteří si všimli pravidelného nočního provozu v budově. Článek ale nikdy nevyšel, protože právě v období oprav vstoupily novinářské odbory do stávky a deník tři měsíce nevycházel. Další šťastná událost záhy následovala. V polovině oprav se objevily zprávy o hurikánu Ella směřujícím na New York. Chybělo jen pár hodin od evakuace oblasti kolem mrakodrapu, když se hurikán stočil na východ. Dělníci v následujících týdnech mohli svou práci úspěšně dokončit. Když byla celá aféra o dvacet let později zveřejněna, na statikovu hlavu se nesnesla obrovská kritika, jak by se dalo předpokládat, ale naopak pochvala za aktivní a především hluboce etický přístup k celému problému.

The Hancock

Již čtyřicet let nejvyšší v Bostonu i v celém státě Massachusetts, to je budova s oficiálním názvem 200 Clarendon, mezi místními obyvateli ale daleko častěji známa pod svým původním jménem John Hancock Tower nebo jednoduše The Hancock. Autory návrhu tohoto 241 metrů vysokého mrakodrapu jsou světoznámí architekti I. M. Pei a Henry N. Cobb. Především Pei byl ve svých pracích zastáncem minimalismu a hladkých, čistých linií s důrazem na maximalizaci celkové výšky. Tyto ideje vtiskl i do této elegantní stavby. Díky vertikálnímu zářezu na užší straně a absenci podobně vysoké stavby v sousedství působí mrakodrap daleko vyšším dojmem. Výstavbu této budovy provázel jeden průser za druhým. Opěrné zdi, které měly chránit vyhloubené základy, se zřítily a následný sesuv půdy poškodil chodníky, inženýrské sítě a statiku okolních budov. V průběhu výstavby se z konstrukce začaly uvolňovat skleněné panely. Díry ve fasádě byly přechodně překrývány dřevotřískovými deskami, až jich bylo především ve spodních patrech takové množství, že budova vypadala jako vybydlený squat. Až testy v laboratořích MIT prokázaly, že příčinou byla vzduchová mezera mezi jednotlivými listy tvrzeného skla. Všech 10 344 panelů tak muselo být vyměněno za panely s jednolitou vrstvou. Aby toho nebylo málo, nejvyšší patra se v silných poryvech větru tak kývala, že někteří lidé trpěli mořskou nemocí. Do padesátého osmého podlaží tak byly uloženy dvě závaží, každá tři sta tun těžká. Společně výrazně tlumí výkyvy budovy. Není divu, že mrakodrap se stavěl osm let (pro srovnání: stejně vysoký Woolworth Building byl hotový za necelé dva roky) a rozpočet byl překročen o více než sto procent. Přes všechny problémy byla investice úspěšná. Kanceláře se rychle zaplnily, budova patří mezi oblíbené symboly Bostonu a její hodnota stabilně roste.

Cocoon Tower

V tokijském panoramatu se tato budova nedá přehlédnout. Úchvatná architektonická lahůdka s oficiálním jménem Mode Gakuen Cocoon Tower byla dokončena v roce 2008 a měří 204 metrů. Mrakodrap připomíná obrovský zámotek neboli kokon, který poskytuje prostor a živiny studentům v jeho útrobách. Ano, studentům. Ač to tak na první pohled nevypadá, budova překvapivě slouží výhradně vzdělávacím účelům. Sídlí zde tři odborné školy: institut módy, průmyslová škola a lékařská fakulta. Dohromady pojmou až deset tisíc studentů. V nejnižších patrech se nacházejí dva přednáškové sály s kapacitou tisíc míst, jež často slouží i pro veřejnost. Ve vyšších patrech jsou pak na každém podlaží vždy tři učebny rozmístěny kolem vnitřního jádra, které obsahuje osobní a nákladní výtahy a schodiště. Stovky diagonálně vedených a betonem vyplněných ocelových nosičů podpírají tři strany vřetenovitého tvaru budovy. Tím má být zároveň dosaženo větší stability, až udeří zemětřesení. Nejvýraznějším rysem budovy je diagonální síť světlo propouštějících pásů, díky nimž budova působí dojmem již zmiňovaného zámotku. Nejlepší pohled na tento fascinující symbol inovace nabízí vyhlídkové patro nedaleko stojící tokijské radnice.

10 nejvyšších mrakodrapů Tokia

1. TORANOMON HILLS

    256 m. 2014

2. MIDTOWN TOWER

    248 m. 2007

3. TOKYO CITY HALL

    243 m. 1991

4. NTT DOCOMO YOYOGI BUILDING

    239,9 m. 2000

5. SUNSHINE 60

    239,6 m. 1978

6. ROPPONGI HILLS MORI TOWER

    238 m. 2003

7. SHINJUKU PARK TOWER

    235 m. 1994

8. TOKYO OPERA CITY TOWER

    234 m. 1996

9. SHINJUKU MITSUI BUILDING

    225 m. 1974

10. SHINJUKU CENTER BUILDING

      223 m. 1979

New York 1938

Více než sto let se New York těšil z prvenství v pomyslném klání o nejvyšší budovu světa. Mezi lety 1870 a 1973 byl každý nový nejvyšší mrakodrap světa postaven právě v tomto městě. Ačkoliv jej dnes překonala řada dalších měst po celém světě, mrakodrapy k New Yorku stále neodmyslitelně patří a staly se jeho symbolem. Následující unikátní fotografie Manhattanu z roku 1938 zachycuje hned devět budov, které byly ve své době nejvyšší na světě.

1. Tribune Building (nejvyšší v letech 1875 - 1890)

2. New York World Building (nejvyšší v letech 1890 - 1894)

3. Park Row Building (nejvyšší v letech 1899 - 1908)

4. Singer Building (nejvyšší v letech 1908 - 1909)

5. Metropolitan Life Tower (nejvyšší v letech 1909 - 1913)

6. Woolworth Building (nejvyšší v letech 1913 - 1930)

7. Bank of Manhattan Trust Building (nejvyšší od 1. do 28. května 1930)

8. Chrysler Building (nejvyšší v letech 1930 - 1931)

9. Empire State Building (nejvyšší v letech 1931 - 1972)

Nejvyšší mrakodrapy podle kontinentu

ASIE

BURJ KHALIFA  828 m

Dubaj, Spojené arabské emiráty

SEVERNÍ AMERIKA

ONE WORLD TRADE CENTER  541 m

New York, USA

EVROPA

FEDERATION TOWER  374 m

Moskva, Rusko

AUSTRÁLIE A OCEÁNIE

Q1  323 m

Gold Coast, Austrálie

JIŽNÍ AMERIKA

COSTANERA CENTER  300 m

Santiago, Chile

AFRIKA

CARLTON CENTRE  223 m

Johannesburg, Jihoafrická republika

Z nuly na sto za dvacet šest!

Tak jde čas v Šanghaji: Přeměna ospalého města roku 1987 ve velkoměsto roku 2013. Mrakodrap za řekou ve výstavbě je 632 metrů vysoký Shanghai Tower, aktuálně nejvyšší čínský mrakodrap. Budova v popředí před řekou je Customs House, nejvyšší budova Číny v letech 1927 - 1934.



Al Faisaliah Centre

V květnu roku 2000 se Saúdská Arábie dočkala svého prvního mrakodrapu. Stal se jím 267 metrů vysoký Al Faisaliah Centre v Rijádu. Podnož budovy tvoří čtvercový útvar otočený o 45 stupňů od hlavní osy pozemku. Zde se nachází pětipatrové prosklené atrium tvořené dekorativními panely z barevného skla. Velmi originální design budovy je dílem světoznámého architekta Normana Fostera. Čtyřboký špičatý jehlan s hranami jemně prohnutými do oblouků a ozdobným podélným žebrováním nese ve výšce 195 metrů zlatou kouli s průměrem 24 metrů, tvořenou celkem 655 skleněnými trojúhelníkovými panely průhlednými jen směrem ven. V této třípatrové kouli se nacházejí venkovní vyhlídka a luxusní restaurace s výhledem na celé město. Mrakodrap je zakončen lucernou s křížovými květy a věžičkou ze zeleného skla. Celý komplex zahrnuje kanceláře, pětihvězdičkový hotel, byty, konferenční centrum a nákupní středisko. Výškové prvenství mrakodrapu nevydrželo dlouho, jen necelý rok nato jej překonal nedaleký Kingdom Centre.

Bank of Manhattan Trust Building vs. C-45F

Sotva rok od děsivé srážky bombardéru s Empire State Building zažil New York podobné drama. Dnes je to přesně 70 let, kdy mrakodrap Bank of Manhattan Trust Building zasáhlo letadlo. Beechcraft C-45F Expeditor, letoun americké pobřežní stráže, mířil ten den večer z Louisiany na letiště Newark v New Jersey. Když se blížil nad New York, řídicí věž letiště blízkého LaGuardia Field ohlásila mlhu nad městem. Pilot přes hustou mlhu nedohlédl na zem ani před sebe, a tak netušil, že letí příliš nízko. Zhruba deset minut po osmé večer narazil do severní strany mrakodrapu Bank of Manhattan Trust Building ve výšce 58. podlaží. Zahynulo všech pět členů posádky. V té době se uvnitř budovy nacházelo kolem pěti set lidí, podle některých zdrojů ale až dva tisíce. Nikdo z nich naštěstí nebyl zraněn. Padající trosky letadla ani kusy zdiva a cihel dole na ulici také nikoho nezasáhly. Vyšetřování prokázalo, že stejně jako rok předtím byly příčinou srážky hustá mlha a špatná viditelnost. Pomineme-li události z 11. září 2001, kdy šlo u úmyslný čin, pak si New York na další neštěstí obdobného rázu počkal rovných šedesát let.

Žádný zasraný Rockefeller nebude bourat můj bar!

V roce 1892 si tři Irové, Patrick Daly, Daniel Hurley a jeho bratr Connie Hurley, otevřeli hospodu na Šesté avenue v New Yorku v nízké rohové budově. Hurley’s se brzy stal vyhledávaným podnikem a obchod s chlastem kvetl. Když byla v USA uzákoněna prohibice, Irové se zasmáli a hospodu rychle přeměnili na tzv. speakeasy, tajný bar, kde alkohol tekl nerušeně dál. Začátkem 30. let začal John D. Rockefeller vykupovat veškeré nemovitosti v okolí pro svůj plánovaný projekt. Hluboká ekonomická krize zuřila naplno, a tak majitelé své nemovitosti rádi prodávali, zvlášť když jim Rockefeller nabídl za jejich majetek solidní cenu. Jenže u Irů narazil. Když jim od něj přišla oficiální nabídka, zasmáli se podruhé. Přestože nemovitost nevlastnili, měli ji v dlouhodobém pronájmu a ani nejbohatší muž planety je z ní nemohl vyštípat. Poslali Rockefellerovi troufalou protinabídku, že se nájmu vzdají za 250 milionů dolarů. I dnes poněkud šílená cifra byla ve třicátých letech naprosto absurdní a rovnala se ceně výstavby celého plánovaného komplexu. Že se Irové svého baru nechtějí za žádnou cenu vzdát, bylo očividné. Ostatně Connie Hurley později poznamenal: "žádný zasraný Rockefeller nebude bourat můj bar." A měl pravdu, neboural. Multimilionář musel upravit plány a mrakodrap postavit tak, aby těsně přiléhal k malé cihlové budově. O tom, jak David porazil Goliáše, se každý může přesvědčit na vlastní oči. Drobná budova na adrese 1240 6th Avenue dodnes stojí. Whisky si tam už ale neobjednáte, bar nahradila pekárna.

Canadian Pacific Railway Building

1 King East, nejprestižnější torontská adresa, se v roce 1913 stala domovem nejvyššího mrakodrapu Kanady i celého Britského impéria. 56 metrů vysokou budovu si nechala postavit Kanadská pacifická společnost, jež stála za výstavbou a provozováním kanadské transkontinentální železnice. V přízemí se nacházela impozantní prodejna vlakových jízdenek, která mramorovou podlahou a vysokými zdobenými sloupy připomínala bankovní halu. Nad ní pak bylo velmi důležité telegrafické centrum a samozřejmě kanceláře společnosti. Jen malá část administrativních prostor byla pronajímána. Vnější fasádu tvořily žula a od třetího podlaží nahoru světle krémová terakota. Při opravách v letech 1929 - 1930 ale musela být terakota kompletně nahrazena vápencem, protože drsné kanadské zimy ji nedělaly dobře. Žulu povětrnostní podmínky netrápily, a tak zůstala na svém místě. Přestože je dnes budova obklopena ze všech stran daleko vyššími mrakodrapy, je stále lehce rozeznatelná díky charakteristickým rohovým věžičkám se zelenou měděnou patinou. Společnost svou centrálu prodala v roce 1988 a přestěhovala se do Calgary. Na místě vstupní haly a prodejny jízdenek vznikly obchody a všechny kancelářské prostory byly zmodernizovány. Jediným pozůstatkem původního vlastníka je dodnes patrný název na severní straně budovy.

 

 

Sun Building

New York, 1908. Sun Building mezi

New York World Building a Tribune Building

Jakmile byl v roce 1890 dokončen New York World Building, nejvyšší mrakodrap světa a sídlo deníku New York World, zástupci konkurenčního deníku Sun, jejichž sídlo se ocitlo zmáčknuté mezi New York World Building a Tribune Building, představili již začátkem roku 1891 návrh nové budovy. Za návrhem stál již tehdy zkušený a známý architekt Bruce Price. Mrakodrap měl dosáhnout rekordní výšky 135 metrů. Konstrukční řešení mělo být obdobného rázu jako u mnoha dalších výškových budov té doby: obvodové nosné zdi z kamene a cihel s vnitřním ocelovým skeletem uloženým ve vnějším nosném zdivu. K demolici stávajícího sídla ani výstavbě nového však nikdy nedošlo. Jak sám Price uvedl, hlavním důvodem byl jednoduše nevhodný pozemek pro projekt takového rozsahu. A tím by příběh mohl skončit. Ale neskončil. Pojišťovna American Surety uspořádala v roce 1893 architektonickou soutěž na stavbu nového sídla. Soutěže se zúčastnili zvuční architekti jako byli George Post, Napolen LeBrun, Carrère & Hastings nebo McKim, Mead & White. Bruce Price se ostré konkurence nezalekl, vytáhl z šuplíku svůj nerealizovaný návrh a šmahem vyhrál. Jehlanovitá střecha sice musela být z finančních důvodů zavržena, i bez ní se ale mrakodrap stal tvůrčím triumfem Bruce Price.