The Hancock
Již čtyřicet let nejvyšší v Bostonu i v celém státě Massachusetts, to je budova s oficiálním názvem 200 Clarendon, mezi místními obyvateli ale daleko častěji známa pod svým původním jménem John Hancock Tower nebo jednoduše The Hancock. Autory návrhu tohoto 241 metrů vysokého mrakodrapu jsou světoznámí architekti I. M. Pei a Henry N. Cobb. Především Pei byl ve svých pracích zastáncem minimalismu a hladkých, čistých linií s důrazem na maximalizaci celkové výšky. Tyto ideje vtiskl i do této elegantní stavby. Díky vertikálnímu zářezu na užší straně a absenci podobně vysoké stavby v sousedství působí mrakodrap daleko vyšším dojmem. Výstavbu této budovy provázel jeden průser za druhým. Opěrné zdi, které měly chránit vyhloubené základy, se zřítily a následný sesuv půdy poškodil chodníky, inženýrské sítě a statiku okolních budov. V průběhu výstavby se z konstrukce začaly uvolňovat skleněné panely. Díry ve fasádě byly přechodně překrývány dřevotřískovými deskami, až jich bylo především ve spodních patrech takové množství, že budova vypadala jako vybydlený squat. Až testy v laboratořích MIT prokázaly, že příčinou byla vzduchová mezera mezi jednotlivými listy tvrzeného skla. Všech 10 344 panelů tak muselo být vyměněno za panely s jednolitou vrstvou. Aby toho nebylo málo, nejvyšší patra se v silných poryvech větru tak kývala, že někteří lidé trpěli mořskou nemocí. Do padesátého osmého podlaží tak byly uloženy dvě závaží, každá tři sta tun těžká. Společně výrazně tlumí výkyvy budovy. Není divu, že mrakodrap se stavěl osm let (pro srovnání: stejně vysoký Woolworth Building byl hotový za necelé dva roky) a rozpočet byl překročen o více než sto procent. Přes všechny problémy byla investice úspěšná. Kanceláře se rychle zaplnily, budova patří mezi oblíbené symboly Bostonu a její hodnota stabilně roste.
Již čtyřicet let nejvyšší v Bostonu i v celém státě Massachusetts, to je budova s oficiálním názvem 200 Clarendon, mezi místními obyvateli ale daleko častěji známa pod svým původním jménem John Hancock Tower nebo jednoduše The Hancock. Autory návrhu tohoto 241 metrů vysokého mrakodrapu jsou světoznámí architekti I. M. Pei a Henry N. Cobb. Především Pei byl ve svých pracích zastáncem minimalismu a hladkých, čistých linií s důrazem na maximalizaci celkové výšky. Tyto ideje vtiskl i do této elegantní stavby. Díky vertikálnímu zářezu na užší straně a absenci podobně vysoké stavby v sousedství působí mrakodrap daleko vyšším dojmem. Výstavbu této budovy provázel jeden průser za druhým. Opěrné zdi, které měly chránit vyhloubené základy, se zřítily a následný sesuv půdy poškodil chodníky, inženýrské sítě a statiku okolních budov. V průběhu výstavby se z konstrukce začaly uvolňovat skleněné panely. Díry ve fasádě byly přechodně překrývány dřevotřískovými deskami, až jich bylo především ve spodních patrech takové množství, že budova vypadala jako vybydlený squat. Až testy v laboratořích MIT prokázaly, že příčinou byla vzduchová mezera mezi jednotlivými listy tvrzeného skla. Všech 10 344 panelů tak muselo být vyměněno za panely s jednolitou vrstvou. Aby toho nebylo málo, nejvyšší patra se v silných poryvech větru tak kývala, že někteří lidé trpěli mořskou nemocí. Do padesátého osmého podlaží tak byly uloženy dvě závaží, každá tři sta tun těžká. Společně výrazně tlumí výkyvy budovy. Není divu, že mrakodrap se stavěl osm let (pro srovnání: stejně vysoký Woolworth Building byl hotový za necelé dva roky) a rozpočet byl překročen o více než sto procent. Přes všechny problémy byla investice úspěšná. Kanceláře se rychle zaplnily, budova patří mezi oblíbené symboly Bostonu a její hodnota stabilně roste.
Žádné komentáře:
Okomentovat