Statistika návštěvnosti

Žebříček pěti zemí, odkud na web přichází nejvíce návštěvníků. Žádné velké překvapení se nekoná:

1. Česko 67,3%
2. USA 12,6 %
3. Slovensko 4,8 %
4. Německo 1,7 %
5. Rusko 1,0 %
6. Ostatní země 12,6 %

Home Insurance Building

Home Insurance Building,
asi 1885

Tak a je to tady. Nastal čas podívat se na zoubek nejkontroverznějšímu mrakodrapu historie! Na začátku osmdesátých let 19. století uspořádala pojišťovna Home Insurance Company of New York architektonickou soutěž o návrh své budoucí chicagské pobočky. Vítězem se stal americký architekt William Le Baron Jenney, který navrhl budovu, jež je mnohými považována za první skutečný mrakodrap a téměř 130 let nekončícím zdrojem vášnivých debat odborníků. Stavební povolení bylo uděleno 1. března 1884 a ještě týž den se začalo s výstavbou. Značně porézní půda pod stavbou si vynutila použití unikátního systému základů spočívajícího ve výstavbě několika základových desek, jež byly vzájemně propojeny ocelovými kolejnicemi. Stavební plány přesto počítaly s poklesem budovy o 10 centimetrů, což postupem času skutečně nastalo. Budova byla dokončena v roce 1885 a svými deseti podlažími dosáhla výšky 42 metrů. Architektonicky ji lze s určitými výhradami zařadit mezi rané zástupce chicagské

Home Insurance Building,
po roce 1890

školy, jejímž typickým rysem je optické rozdělení budovy podle antického sloupu na podstavec, dřík a hlavici. Pozdější přístavba ale toto již tak nevýrazné rozdělení narušila. Home Insurance Company obsadila jen malou část z celkových 235 kanceláří, zbylé pronajala bankéřům, brokerům, advokátům a nezávislým pojišťovacím agentům. V roce 1890 přibyla budově další dvě podlaží a celková výška se posunula na 55 metrů. Již koncem dvacátých let 20. století byla ale Home Insurance Building považována za stavebně i architektonicky zastaralou a mnohem hodnotnější než nemovitost byl pozemek, na kterém stála. V roce 1931 byla budova zlikvidována a o tři roky později byla na jejím místě dokončena téměř třikrát vyšší Field Building. Má se za to, že v konstrukci této budovy bylo vůbec poprvé využito kovového skeletu nesoucího celou tíhu stavby místo obvodových zdí, které tak již neplnily žádný strukturální účel. Právě díky tomuto konstrukčnímu systému je tato budova označována za první mrakodrap světa. Už za existence této budovy ale vyvstaly pochybnosti, zda-li má tato stavba ve skutečnosti tak epochální význam, jaký se jí přikládá. Demolice budovy v roce 1931 dala odborníkům příležitost podrobně prozkoumat její konstrukční rysy. Vyšlo najevo, že si roky neprávem uzurpovala nárok na titul první mrakodrap, který ve skutečnosti náleží jiné budově. Studie publikována rok po demolici jednoznačně odmítla označit Home Insurance Building za první mrakodrap. Kovový skelet nejenže nenesl celé zatížení budovy, ale zcela postrádal jakékoli stabilizační prvky proti bočnímu zatížení větrem. Tento systém byl poprvé uplatněn až v roce 1891 u Manhattan Building, jež byla postavena také v Chicagu a navrhnul ji také William Le Baron Jenney. Dalším problémem Home Insurance Building bylo, že obvodové zdi ve skutečnosti nebyly závěsné, ale nosné. Odborná analýza publikována v roce 1934 byla ještě podrobnější. Potvrdila závěry předešlé studie a kromě jiného prokázala, že obvodový plášť budovy musel významnou měrou přispívat k celkové stabilitě konstrukce. Prvním mrakodrapem s nenosným obvodovým pláštěm zavěšeném na skeletové konstrukci se stal v roce 1889 až Tower Building v New Yorku. Home Insurance Building patřila bezesporu mezi konstrukčně nejmodernější stavby tehdejší doby. Za zmínku stojí především první užití ocelových nosníků v nejvyšších třech podlažích, ale označit proto právě tuto budovu jako přelomovou stavbu historie výstavby mrakodrapů je přehnané a účelové. Ať se na tuto budovu podíváme z jakéhokoliv úhlu, tak epochální význam, jaký se jí přikládá, nikdy neměla.

O fazoli, která kroutí mrakodrapy

Jednu z nejnovějších atrakcí a zároveň novodobý symbol Chicaga najdeme na vyvýšené terase Millennium Parku v samotném centru města. Zde od roku 2006 stojí úchvatná Brána do oblak neboli v originále Cloud Gate. Jedná se o skulpturu londýnského výtvarníka indického původu Anishe Kapoora, který se inspiroval tekutou rtutí. Byla vyrobena ze 168 plátů leštěné nerezové oceli a váží úctyhodných sto tun. Jednotlivé pláty jsou k sobě svařeny tak precizně, že švy mezi nimi člověk nerozpozná ani z bezprostřední blízkosti. Místní tomuto uměleckému dílu neřeknou jinak než fazole, protože tak jednoduše vypadá. Díky zrcadlovému povrchu deformuje svět kolem sebe: snáší oblaka na zem, zmenšuje lidi, kroutí a ohýbá mrakodrapy v blízkém okolí.

"Chci, aby mé umění vzbuzovalo v lidech lásku nebo nenávist, nikoliv neutrální reakci. Myslím, že na toto nemohou mít neutrální reakci."

Anish Kapoor

Westendstraße 1

Nedaleko hlavního nádraží ve Frankfurtu nad Mohanem vyrostl v roce 1993 obdivuhodný mrakodrap se vzletnou korunou. Tuto 208 metrů vysokou budovu navrhli architekti z newyorského studia Kohn Pedersen Fox Associates, které se pyšní mnoha povedenými návrhy mrakodrapů po celém světě, např. 333 Wacker Drive v Chicagu, Shanghai World Financial Center v Šanghaji nebo Dongbu Financial Center v Soulu. Budova je umístěna na rozhraní mezi obytnou čtvrtí a obchodní zónou, proto je její objem záměrně rozdělen na dvě tělesa s odlišnými funkcemi. Vyšší zaoblená část ze skla a hliníku je zakončená nápadnou korunou a slouží kancelářím banky Deutsche Zentral-Genossenschaftbank. Nižší čtvercová část se žulovým obkladem obsahuje byty a parkovací plochu. Díky svému tradičnějšímu vzhledu i menší výšce vytváří harmonický přechod mezi obytnou částí města a obchodní čtvrtí. Nejnápadnějším rysem celé stavby je bezesporu její působivá koruna u vrcholu, proto nepřekvapí, že se podle ní přezdívá celé budově Kronenhochhaus. Je vyrobena z oceli, váží 95 tun a v zimě je vytápěná, aby zmrzlý sníh neohrožoval chodce pod budovou. Koruna připomíná Sochu svobody a je natočena směrem ke Katedrále svatého Bartoloměje, kde v minulosti proběhlo celkem deset císařských korunovací. Podobnou korunou se pyšní i budova 1250 René-Lévesque v Montrealu od totožného architektonického studia a The Palisades West ve Vancouveru, ale ani v jednom případě se nepodařilo překonat frankfurtský originál. Westendstraße 1, v současnosti třetí nejvyšší budova Frankfurtu i Německa, je mimořádně oblíbená mezi místními obyvateli a stala se i tradičním místem cvičení městského hasičského sboru.

Tower Building

Tower Building, asi 1890

Tower Building, 1895

John Noble Stearns, dovozce a později  jeden z prvních amerických výrobců hedvábí, zakoupil v nejstarší části newyorského Manhattanu velmi úzký a dlouhý pozemek s atypickými rozměry 6,6 x 49 metrů. Počítal s tím, že přikoupí i sousední pozemky, jež poté spojí v jeden, kde poté postaví sídlo své společnosti. Nákup se mu však nezdařil, a tak stál před zdánlivě neřešitelným problémem. Plánovaná jedenáctipodlažní budova postavená tradičním způsobem by musela mít nosné zdi tak mohutné, že by vyplnily prakticky celé přízemí. Zbylo by jen místo pro velmi úzkou vstupní halu. Ztráty nerealizovaných výnosů z nájemného odsoudily výstavbu jako ekonomický nesmysl. Stearns se se svým problémem obrátil na několik architektů, ale jen Bradford Lee Gilbert výzvu přijal. Dnes téměř zapomenutý Gilbert byl v té době uznávaným architektem mnoha nádražních budov po celých Spojených státech a možná právě tato blízkost k dráze mu vnukla řešení. Po několika měsících usilovného přemýšlení jej napadlo, že by pro Tower Building mohl využít podobnou konstrukci, jakou má železniční most. Co když celou mostní konstrukci zvedne do vertikální polohy a pak ji jednoduše obloží fasádou? Myšlenku zpracoval do konkrétní podoby a vyprojektoval první mrakodrap na světě s nenosným obvodovým pláštěm, jenž byl zavěšen na skeletovou konstrukci tvořenou kovovými prvky. 

Tower Building, asi 1910

Skelet této výškové stavby dospěl v podstatě k totožné formě, v níž se vyskytuje i dnes. Byla to geniální a přitom jednoduchá myšlenka, jenže schvalovací komise stavebního úřadu si s tímto obskurním konstrukčním systémem nevěděla rady. Gilbert byl nucen svůj koncept osobně vysvětlit, přitom se uchýlil k malé lsti. Při své podrobné argumentaci před komisí se zmínil, že v Chicagu se chystá výstavba budovy s podobným konstrukčním řešením. Právě tato zmínka převážila pomyslnou misku vah v jeho prospěch. Příznačná newyorská hrdost nemohla připustit, aby právě v rivalském městě vyrostla potenciálně významná budova. Komise nakonec povolení udělila v dubnu 1888 i přes výhrady konzervativní části úředníků. Výstavba začala o dva měsíce později a po celou dobu byla doprovázena protesty obyvatel sousedních nemovitostí. Když byla budova téměř hotova, jejich obavy umocnila silná vichřice o síle přes 110 km/h, jež se přihnala do New Yorku. Před budovou se srotil dav čumilů a dychtivě očekával její zhroucení. Jaké asi bylo jejich zklamání, když se stavba nepohnula v silném větru ani o píď. Budova byla slavnostně otevřena 27. září 1889. Ač se konstrukčně jednalo o moderní stavbu, architektonické řešení bylo inspirováno strážní věží středověkých evropských hradů. Obě boční strany zůstaly zcela holé, pravděpodobně kvůli očekávané budoucí zástavbě, což později skutečně nastalo. Netrvalo dlouho a budova začala svému majiteli přinášet značné příjmy z nájemného. Jedním z nájemníků se stal i samotný Bradford Gilbert, jenž si zřídil kancelář v nejvyšším patře. Stavitelé a architekti velmi rychle přijali nový konstrukční koncept za svůj a New York záhy zasáhla mrakodrapová horečka nemající v historii obdoby. Devadesátá léta 19. století významně proměnila panorama dolního Manhattanu a v roce 1900 se nacházelo osm z deseti nejvyšších budov světa právě v New Yorku, a to v okruhu necelých dvou kilometrů. Prominentní adresa v dolní části Broadwaye předznamenala neslavný konec budovy. Během dvaceti let se tísnila mezi mnohem vyššími stavbami a jako ekonomicky nerentabilní byla zlikvidována bez povšimnutí veřejnosti již v roce 1914 navzdory svému nespornému stavebnímu významu. Dalších dvanáct let zela na jejím místě jen proluka, která byla plně zastavěna až v roce 1928.

Končíme! Nebo ne?

Nesmysl o dnešním konci světa vzalo mnoho bláhových důvěřivců (čti hňupů) opravdu vážně. Země podle některých prognóz právě dnes protíná galaktické nulové pásmo a tento přechod prý způsobí ničivá globální zemětřesení, požáry, přívalové deště a extrémní výkyvy teplot. Obydlená místa na Zemi budou zcela zdevastována. Šiřitelé katastrofických scénářů se jako vždy sekli, a tak si konec světa můžeme vychutnat leda v nějakém katastrofickém filmu. Filmaři umějí likvidovat Zemi opravdu efektivně, ale vypadá to, že si zasedli na New York, protože skoro každou katastrofu odskáče naplno. První ukázka je z filmu Deep Impact z roku 1998 s nezapomenutelnou tsunami, jejíž ohromná síla sráží mrakodrapy dolního Manhattanu jako kostky domina:

Ve stejném roce byl natočen Armageddon, kde New York pro změnu rozseká déšť meteoritů:

Na New York si filmaři opět posvítili v roce 2004 ve snímku The Day After Tomorrow, kde jej nejdříve zalili obrovskou přílivovou vlnou a pak řádně zmrazili:

V katastrofickém filmu 2012 z roku 2009 se filmaři zaměřili na Los Angeles, jež dokonale zničili zemětřesením o takové síle, jakou by ani starý Richter nezměřil, a zbytky města pak utopili:



A nakonec ve snímku Independence Day z roku 1996 to od emzáků schytaly Los Angeles i New York stejně devastujícím způsobem:

10 nejvyšších mrakodrapů Toronta

1. FIRST CANADIAN PLACE
    298 m. 1976
2. TRUMP INTERNATIONAL HOTEL AND TOWER
     281 m. 2012
3. SCOTIA PLAZA
     275 m. 1988
4. TD CANADA TRUST BUILDING
     261 m. 1990
5. COMMERCE COURT WEST
     239 m. 1972
6. TORONTO-DOMINION TOWER
    223 m. 1967
7. BAY ADELAIDE CENTRE WEST TOWER
    218 m. 2009
8. SHANGRI-LA TORONTO
    214 m. 2012
9. RITZ-CARLTON TORONTO
    208 m. 2011
10. BAY WELLINGTON TOWER
      207 m. 1991

Kde byl Waldo? 2

Dokázali jste před necelým měsícem najít některé nebo snad dokonce všechny požadované mrakodrapy? Pokud ano, wow! Pokud ne, oh shit! Zopakujme si zadání:

1. Pro začátečníky: One World Trade Center
2. Pro pokročilé: Empire State Building
3. Pro experty: 7 World Trade Center
4. Pro fanatiky: 55 Water Street

A tady je kompletní řešení (klikněte pro zvětšení):

Manhattan Building

Jméno této nesmírně významné budovy by napovídalo, že se nachází v New Yorku. Jenže tam byste ji hledali marně. Manhattan Building totiž stojí v Chicagu a je to nejstarší dosud stojící mrakodrap na světě se samonosným kovovým skeletem a závěsnými obvodovými zdmi. Navrhnul ji slavný americký architekt William Le Baron Jenney, jenž stojí mimo jiné za kontroverzní Home Insurance Building a zcela nekontroverzní New York Life Insurance Building. Charles C. Heisen, developer a byznysman německého původu, zakoupil v centru města čtyři parcely. Budovy na nich nechal strhnout, pozemky spojil v jeden a na uvolněném místě vyrostla v roce 1891 třetí nejvyšší stavba Chicaga, 63 metrů vysoká Manhattan Building. Jako jeden z prvních mrakodrapů světa obsahoval kompletní samonosný skelet, v němž byly použity železo i ocel. Zároveň jde o vůbec první výškovou stavbu, kde bylo uplatněno tzv. příčné zavětrování, tedy konstrukční systém proti bočnímu zatížení větrem. Jenney se obával, že by mohutné obvodové zdivo mohlo ohrozit stabilitu obou sousedních budov, proto nad desátým patrem konstrukce bočně ustupuje na obou stranách. První tři patra jsou obložena šedou žulou, ostatní tradiční hnědou cihlou. Poněkud hrůzostrašné ozdobné prvky z terakoty jsou nejlépe viditelné z bezprostřední blízkosti při pohledu vzhůru k arkýřovým oknům. Budova obsahovala 600 malých kanceláří a prostor pro tři obchody v přízemí. Heisen ji ale prodal už roku 1907, ta pak i nadále sloužila svému původnímu účelu. Kolem roku 1953 byla jedna ze sousedních budov stržena kvůli rozšíření ulice Congress Avenue, a tak se z Manhattan Building stala rohová budova s dodnes patrnou dochovanou zdí sousední stavby. V roce 2005 prošla rekonstrukcí včetně restaurování oken, hlavního vchodu a nákladných klempířských prací a dnes slouží pro bydlení. Jenney by měl jistě radost, v jak skvělém stavu je dnes jeho více než 120 letá budova.

HSBC Building

Hongkongská a Šanghajská banka byla založena v někdejší britské kolonii v roce 1864 a dodnes sídlí na původním pozemku v Hong Kongu zakoupeném v roce 1865. Banka se za ty roky rychle rozrůstala a vždy, když jí stávající budova nevyhovovala, byla stržena a na jejím místě postavena rozlehlejší a vyšší. Koncem sedmdesátých let minulého století vypsala banka soutěž na projekt svého čtvrtého sídla. V té zvítězil již tehdy uznávaný architekt Norman Foster s naprosto jedinečnou stavbou ve stylu high-tech architektury. Tento smělý projekt se stal Normanovým prvním mrakodrapem a zároveň nejdražší budovou světa. Ojedinělý konstrukční systém spočívá v rozvinutí schématu obřích ramínek na šaty. Ústřední superkonstrukci tvoří osm čtveřic válcových megasloupů nacházející se na východním a západním konci budovy v kombinaci se zavěšenými stropy. Ocelovou konstrukci zakrývá obvodový plášť z prefabirkovaných hliníkových desek a skleněné tabule, jež jsou podepřeny soustavou vertikálních sloupků. Zaměstnanci a návštěvníci se dostávají dovnitř prostřednictvím výtahů umístěných na obou koncích budovy a centrálním eskalátorem, jenž ústí do impozantního desetipatrového atria. Mrakodrap byl dokončen koncem roku 1985 a dosahuje výšky 179 metrů. Přestože budova nikdy nebyla nejvyšší v Hong Kongu, je natolik známá, že se jí mezi místními přezdívá jednoduše Banka.

Hearst Tower

Americký tiskový magnát Wiliam Randolph Hearst si v polovině dvacátých let minulého století najal vídeňského architekta Josepha Urbana, aby mu v New Yorku navrhl nové ředitelství pro jeho novinářské impérium. Hearst měl původně v plánu postavit mrakodrap tyčící se na šestipodlažní základně. První fáze byla dokončena v roce 1928 v tehdy oblíbeném stylu art deco. Dříve než se přistoupilo ke druhé fázi, zasáhla Velká hospodářská krize, a dostavba byla odložena na neurčito. Nikdo netušil, že se neurčito protáhne na téměř osmdesát let a výsledkem prodlevy se nakonec stane nejkrásnější mrakodrap Manhattanu. Design nové stavby navrhl titán světové architektury Norman Foster, který zvolil podobný přístup jako u přestavby Říšského sněmu v Berlíně. Původní budova byla kompletně vykuchána, zbylo jí jen vnější zdivo. Vzniknul tak obrovský vnitřní prostor, který slouží jako fascinující vstupní hala s restauracemi, kavárnami a veřejným prostorem s vodními kaskádami. Nová skleněná věž, dokončená v roce 2006, byla mistrovsky zasazena dovnitř a zároveň nad tento světlem zalitý prostor, přičemž se jeho první podlaží nachází až nad stávající budovou.

Krystalická forma budovy s jakoby odkrojeným vrcholem a zkosenými trojúhelníkovými okny dosahuje výšky 182 metrů. Fasádu tvoří důmyslný systém skleněných panelů, které v létě nepropouští teplo a v zimě naopak chrání interiér před nízkými vnějšími teplotami. Skleněnou fasádu obepíná velmi neotřelá diagonální nosná síť, konstrukci tvoří recyklovaná ocel a zděné části využívají materiál získaný po demolici interiérů původní budovy. Norman Foster touto nadčasovou stavbou opět prokázal, kam patří - k absolutní světové špičce.

Kde je Waldo? 2

Dokážete na této fotografii New Yorku z listopadu letošního roku najít některé z jeho nejznámějších mrakodrapů? Vyberte si obtížnost, na kterou stačíte, a hurá do toho. Na řešení si ale počkáte až do 14. prosince.

1. Pro začátečníky: One World Trade Center
2. Pro pokročilé: Empire State Building
3. Pro experty: 7 World Trade Center
4. Pro fanatiky: 55 Water Street

Tour EDF

Pařížská čtvrť mrakodrapů La Défense se v roce 2001 rozrostla o další mimořádně zajímavý mrakodrap. 165 metrů vysoké ředitelství francouzské energetické společnosti Électricité de France se nachází na strategickém místě co by croissantem dohodil od Velkého oblouku, symbolu této moderní části města. Elipsovitý půdorys budovy ostře kontrastuje s okolními pravoúhlými stavbami. Od okolí ji také odlišuje výrazná fasáda, již tvoří pruhy z lesklé nerezové oceli střídající se s reflexními skleněnými panely. Nejpozoruhodnějším rysem mrakodrapu je kuželovitá výseč v rohu nad hlavním vchodem, jež sahá až do 26. patra a končí ve stejné výšce jako prázdný prostor uvnitř Velkého oblouku. Hlavní vchod zakrývá ocelová kruhová stříška s průměrem 24 metrů, která plynule vychází z konstrukce, aniž by ji podpíraly vnější sloupky. Podobnou kruhovou stříšku najdete i nad dalším vchodem na opačné straně budovy, ta je ale mnohem menší. Mrakdrap navrhlo studio Pei Cobb Freed & Partners, jež podobné stavební prvky později uplatnilo u projektů Hyatt Center v Chicagu, 7 Bryant Park v New Yorku a částečně i u Torre Espacio v Madridu.

Złota 44

Zatímco v Praze vypukne hromadný hysterický záchvat pokaždé, když si někdo dovolí navrhnout výškovou budovu na pankrácké pláni, tak Varšava si v centru staví mrakodrapy o 106. Dalším přírůstkem do siluety polské metropole se brzy stane mrakodrap Złota 44. Budova má nezaměnitelný rukopis svého tvůrce, jímž je světoznámý architekt polského původu Daniel Libeskind. Stavba má 192 metrů a po dokončení se stane třetí nejvyšší budovou Varšavy a čtvrtou nejvyšší v Polsku. Výstavba mrakodrapu, kterému se občas přezdívá Plachta, začala v březnu 2008, ale přesně rok poté se veškeré práce zastavily a na parcele zůstal stát jen sedmnáctipatrový betonový skelet. Na vině bylo zneplatnění stavebního povolení kvůli stížnostem majitelů bytů v sousedním domě a především finanční problémy stavební firmy Orco. Problémy se ale podařilo překonat a v lednu 2011 byly stavební práce naplno obnoveny. V současnosti finišují úpravy vnějšího pláště budovy a v polovině příštího roku přivítá nové majitele bytů. V budově se bude nacházet celkem 266 exkluzivních apartmánů a že to budou jedny z nejdražších v zemi, je už dnes nabíledni.

Takto bude vypadat Złota 44 po dokončení (uprostřed)
V popředí Pałac Kultury i Nauki, nejvyšší mrakodrap Polska

Ontario Tower

Docklands, londýnská městská část na Ostrově psů, prochází od začátku osmdesátých let minulého století bouřlivým rozvojem. Na místě bývalého přístavu vyrůstají nablýskané administrativní budovy a mrakodrapy. Mezi nejzajímavější z nich patří 106 metrů vysoká Ontario Tower přímo u břehu Temže. Budovu z roku 2007 navrhlo světoznámé architektonické studio Skidmore, Owings a Merrill, jež stojí například za projekty mrakodrapů Lever House, Sears Tower, Trump International Hotel and Tower, Burj Khalifa nebo One World Trade Center. Elipsovitý tvar stavby připomíná jednak komín továren, které zde kdysi stávaly, jednak lodní komín zaoceánských parníků, které kolem proplouvaly. Budova je určena jen luxusnímu bydlení. Ty nejdražší byty jsou samozřejmě v nejvyšších patrech s výhledem na Temži, halu Millennium Dome a mrakodrapy finančního centra Canary Wharf. Prudce elegantní Ontario Tower získává každou noc ještě větší šmrnc, když lem její zkosené části modře osvítí noční panorama. A vypadá to, že nebude dlouho osvětlovat noc sama. V současnosti se v těsném sousedství připravuje výstavba ještě vyšší budovy s podobným elipsovitým designem.

Ontario Tower (zcela vpravo) a mrakodrapy Canary Wharf

Knickerbocker Trust Building

Knickerbocker Trust
Building, 1909

Knickerbocker Trust
Building, 1912

Dávno zapomenutý mrakodrap dávno zapomenuté společnosti. To byl Knickerbocker Trust Building, nesmírně elegantní newyorský mrakodrap z roku 1911. Společnost Knickerbocker Trust Company, založená v roce 1884, se dokázala za pouhých šestnáct let vypracovat v jednu z největších amerických bank. Sídlila v nevelké budově přímo naproti hotelu Waldorf=Astoria nacházející se ve střední části Manhattanu. Jenže dolary tečou především na Wall Streetu a kdo tehdy neměl sídlo nebo alespoň pobočku v této části New Yorku, jako by nebyl. Knickerbocker Trust tedy v roce 1905 zakoupila budovu Consolidated Stock & Petroleum Exchange hned vedle slavné Manhattan Life Insurance Building. Tuto nemovitost nechala až na velmi malou část přiléhající k sousední nemovitosti strhnout a v roce 1909 byla na tomto místě dokončena nová budova. Měla však jen osm podlaží a vedle mnohem vyšší Manhattan Life Insurance Building vypadala jako chudý příbuzný. Ještě týž rok se přistoupilo ke druhé fázi výstavby, a to zvýšení budovy o dalších čtrnáct podlaží. Výsledkem byl o dva roky později impozantní mrakodrap a důstojný doplněk vedlejšího obra. Přesná výška budovy bohužel není známa, podle dobových fotografií mohla dosahovat necelých 100 metrů. První tři podlaží lemovaly působivé mramorové sloupy, ostatní patra byla obložena levnější světlou terakotou. Celé přízemí zabírala honosná bankovní hala, další dvě patra nad ní sloužily jako kanceláře pro majitele budovy. Všechny další administrativní plochy byly pronajímány. V nejvyšším patře fungovala restaurace pro všechny zaměstnance budovy.

Knickerbocker Trust Building, 1912
V dálce téměř dokončený Woolworth Building, budoucí nejvyšší mrakodrap světa

Knickerbocker Trust
Building, 1952

Společnost však v době dokončení mrakodrapu již ve své původní podobě neexistovala. Její pád je tragický příklad věčné lidské hamižnosti. Při burzovní panice v říjnu 1907, kterou mimochodem vyvolaly finanční prasárničky vlastníků této instituce, proběhl klasický run na banky. Těžce zasažena byla i Knickerbocker Trust, jež musela velmi brzy po vypuknutí paniky zastavit veškerou výplatu hotovosti. Před bankrotem ji zachránila převzetím konkurenční Columbia Trust Company. O měsíc později vyvodil prezident společnosti Charles T. Barney z této události příliš kruté osobní důsledky výstřelem do břicha. Po více než čtyřhodinovém trápení v bolestech umírá. Vlastníkem dokončeného mrakodrapu se stala nově vytvořená Columbia-Knickerbocker Trust Company, mrakodrapu ale jméno po původním majiteli zůstalo. Budovu získala v roce 1923 banka Irving Trust Company a zasela tím semínko její budoucí zkázy. O svůj obdivuhodný vzhled přišla v roce 1938 necitlivou přístavbou dvou podlaží, jež byly jako mohutné závaží připlácnuty na střechu. Konečná výška stavby dosáhla 116 metrů. Na začátku šedesátých let byla už budova považována za ekonomicky nerentabilní a architektonicky zastaralou, a tak byla v roce 1963 zlikvidována společně se sousední Manhattan Life Insurance Building. Na jejich místě byla o dva roky později dokončena přístavba One Wall Street Building, což bylo sídlo Irving Trust. Není třeba dodávat, že tato přístavba je zcela nezajímavá a straší zde dodnes.

Začínající demolice Knickerbocker Trust Building, 1962

10 nejvyšších rozestavěných mrakodrapů světa

1. PINGAN INTERNATIONAL FINANCE CENTER 660 m
    Šenzen, Čína
    Předpokládaný rok dokončení: 2015
2. SHANGHAI TOWER 632 m
    Šanghaj, Čína 
    Předpokládaný rok dokončení: 2014
3. WUHAN GREENLAND CENTER 606 m
    Wuhan, Čína
    Předpokládaný rok dokončení: 2017
4. ABRAJ AL-BAIT TOWERS 601 m
    Mekka, Saúdská Arábie
   Předpokládaný rok dokončení: 2013
5. GOLDIN FINANCE 117 597 m
    Tianjin, Čína 
    Předpokládaný rok dokončení: 2015
6. LOTTE SUPER TOWER 123 555 m
    Soul, Jižní Korea
    Předpokládaný rok dokončení: 2015
7. ONE WORLD TRADE CENTER 541 m
    New York, USA
    Předpokládaný rok dokončení: 2014
8. CTF GUANGZHOU 530 m
    Guangzhou, Čína 
   Předpokládaný rok dokončení: 2017
9. ZHONGGUO ZUN 528 m
    Peking, Čína
    Předpokládaný rok dokončení: 2016
10. DALIAN GREENLAND CENTER 518 m
     Dalian, Čína
     Předpokládaný rok dokončení: 2016

Jin Mao Tower

Tak jak překotně roste význam Šanghaje coby ekonomického a finančního centra Číny i světové ekonomiky, tak podobně zběsilým tempem v něm vyrůstají ikonické mrakodrapy. Prvním takovým se stal Jin Mao Tower v nové finanční čtvrti Pudong. Tento mrakodrap měří 421 metrů a v roce 1998 se stal nejvyšší budovou Číny a třetí nejvyšší na světě. Prvenství si udržel do roku 2008, kdy jej převýšil sousední Shanghai World Financial Center. Svým odstupňovaným, symetrickým profilem a v noci osvětlenou korunou na vrcholu připomíná pagodu. Fasádu tvoří nerezová ocel a sklo, v níž se zrcadlí sousední budovy, nedaleká řeka Huangpu a změny denního světla. Podobně jako u Taipei 101 na Taiwanu, i u této stavby figuruje číslo osm velmi často. Budova má 88 podlaží rozdělených na šestnáct částí, každá z nich je směrem nahoru o osminu menší než segment pod ní. Železobetonové jádro tvoří osm ocelových a osm betonových pilířů. Toto

Atrium hotelu Shanghai Grand Hyatt

cílené používání osmičky není samozřejmě náhoda, protože podle tradičního čínského učení feng-šuej přináší číslo osm a jeho násobky štěstí a bohatství. Ostatně i název mrakodrapu odkazuje na stejné hodnoty, Jin Mao Tower znamená v překladu doslova zlatem oplývající věž. Prvních padesát podlaží je určeno pro kanceláře, nad nimi je umístěno šest podlaží s obchody a v nejvyšší části se nachází luxusní pětihvězdičkový hotel Shanghai Grand Hyatt s fantastickým, 115 metrů vysokým atriem, které prostupuje budovou až k její nejvyšší části. V 88. patře je veřejnosti přístupná vyhlídka, odkud mají návštěvníci nejen nádherný výhled na celé město, ale nabízí se jim i unikátní pohled dolů na válcové atrium hotelu. Jin Mao Tower se stal spolu s televizní věží Oriental Pearl Tower a mrakodrapem Shanghai World Financial Center charakteristickým znakem Šanghaje a jejím hlavním orientačním bodem.

Shanghai World Financial Center a Jin Mao Tower

Postgirobygget

Postgirobygget v současnosti

Postgirobygget, 1999

Když si v roce 1975 postavila Norská pošta v Oslu své nové sídlo, stala se budova svou výškou 84 metrů nejvyšší v zemi. Zároveň ale byla silně kritizována kvůli zničení panoramatu města i nevhodnému umístění do historického centra. Stavba byla natolik nenáviděná, že se jí přezdívalo Nepřítel lidu. Když byla v roce 1990 dokončena v těsném sousedství 117 metrů vysoká Oslo Plaza, budova Norské pošty o svůj titul přišla, silně negativní postoj veřejnosti ale přetrval. V roce 2001 zakoupila mrakodrap realitní společnost Entra a vyhlásila architektonickou soutěž na její zlidštění. Dva roky poté byla dokončena renovace podle vítězného návrhu norského studia Arkitektkontoret Hultberg, Resen, Throne-Holst og Boguslawski. Stavbě v nejvyšší části přibylo sedm podlaží, celková výška se posunula na 111 metrů a výrazně pomohlo i vertikální rozdělení na dvě rozdílně vysoké budovy. Rekonstrukce se vydařila, a přestože se z nenávisti nestala láska na první pohled, Osloňané se již za tuto budovu nemusejí stydět.

Casablanca

Téměř v nejvyšším bodě pražských Vinohrad vyrostlo v roce 1971 ředitelství Podniku zahraničního obchodu Strojimport. Budova byla postavena milánskou firmou Feal podle návrhu architektů Zdeňka Kuny, Zdeňka Stupky a Olivera Honke-Houfka. Zjevnou inspirací stavbě byl elegantní newyorský mrakodrap Seagram Building v internacionálním stylu z roku 1958. Budova Strojimportu má celkem 18 podlaží a je vysoká 66,5 metru. Nosná konstrukce budovy je ocelová, svisle nesená osmnácti sloupy, obvodový plášť tvoří závěsné panely z hliníku a velkoplošná okna z reflexního skla, kterých je na každém podlaží osmdesát osm. Mrakodrap disponuje pěti rychlovýtahy a jedním unikátním poštovním výtahem. Firma Strojimport budovu využívala až do roku 1996, kdy ji prodala a přesídlila na jinou pražskou adresu. V červnu 2003 byla na střechu stavby instalována ocelová konstrukce ve tvaru jehlanu, kde byly umístěny sektorové antény, antény pro mikrovlnné spoje a radiové vysílače. Ve středu této konstrukce je umístěn 20,5 metru vysoký stožár, který slouží jako vysílač rádia Country. Nejvyšší bod budovy se tedy nachází ve výšce 87 metrů. V současnosti nese budova název po telekomunikační společnosti Casablanca INT, která zde sídlí. Tomuto vinohradskému solitéru možná přibude v sousedství další výšková budova. Podle stavebních plánů se má jednat o čtrnáctipatrový skleněný mrakodrap ve tvaru krystalu. Tato zvláštní budova s názvem Crystal Prague by měla mít výšku 60 metrů.

Jayne Building

Jayne Building, po roce 1851

Jayne Building, 1859

Podnikatel David Jayne chtěl svou lékárnu, výrobu léčiv i lékařskou praxi soustředit do jedné budovy a stěhovat se za krátkou dobu opět do nových prostor se mu už nechtělo. V roce 1848 přišel s převratnou myšlenkou, že právě jeho nová budova bude vysoká, protože vysoká jednoduše být mohla. Philadelphia se tak v roce 1850 dočkala nejvyššího mrakodrapu světa, který dlouhá léta dominoval siluetě města. Není pochyb, že tato stavba dalece předstihla dobu. Když byla slavnostně otevřena, jen kostelní věže konkurovaly této desetipodlažní stavbě. Architektonicky se inspirovala benátskými paláci v gotickém stylu, jmenovitě Palazzo Cavalli Franchetti a Palazzo Santa Sofia. Výška téměř 40 metrů se stala senzací pro veřejnost i celonárodní deníky. Jayne si jako jeden z prvních uvědomil obrovskou reklamní sílu výškových budov, proto na průčelí umístil své jméno a na střechu nechal postavit dřevěnou vyhlídkovou věž. Poprvé v dějinách Spojených států se mohla nějaká komerční budova pochlubit veřejnosti přístupnou vyhlídkovou terasou. Kdo se chtěl pokochat výhledem na město, musel ale nejdříve absolvovat pořádný výšlap. Budova měla jen dvě primitivní nákladní zdviže bez jakéhokoliv zajištění. Přestože se jimi občas projeli někteří líní zaměstnanci, za skutečné výtahy je nelze považovat. Na Otisův vynález bezpečného výtahu si svět musel počkat do roku 1853. Další

Jayne Building, 1957

novinkou byla existence splachovacích záchodů na každém patře. Podobný luxus nabízelo tehdy jen minimum budov. Byznys i nadále rostl, a tak hned následující rok po dokončení přibyly budově dvě šestipodlažní křídla s podobným vzhledem jako originální stavba. V roce 1855 založil David Jayne se svým švagrem společnost Dr. D. Jayne & synové, která se věnovala realitám. I tato firma byla mimořádně úspěšná. Stačilo jí jen deset let, aby zdvojnásobila své jméní. V následujících letech se David Jayne stáhnul do ústraní a kontrolu nad firmou přenechal mladším společníkům. Když v roce 1866 umírá na zápal plic, zanechává za sebou mnohamilionový majetek i cenné patenty. Následná historie jeho tak významné stavby je mimořádně zajímavá. 4. března 1872 zachvátil budovu požár, při němž byla poškozena horní patra a zcela zničena dřevěná vyhlídková věž. Součástí následné opravy byla instalace jednoho parního výtahu, vyhlídka už ale nebyla nikdy obnovena. Další událost má přímo epochální význam. V roce 1873 navštívil teprve sedmnáctiletý Louis Henry Sullivan Philadelphii, kde získal práci u význačného architekta Franka Furnesse. Ten měl svou kancelář přímo naproti Jayne Building. Sullivan se později stal jedním z nejvýznamnějších světových architektů a díky svým budovám je dodnes nazýván otcem mrakodrapů. Je velmi pravděpodobné, že dennodenní výhled na tehdy již novou podobu Jayne Building inspiroval o mnoho let později jeho práci na Wainwright Building v St. Louis. Obě budovy si jsou zřetelně podobné vzhledem i funkčností. Jak velká tato inspirace ve skutečnosti byla, zůstane asi navždy předmětem dohadů. V padesátých letech minulého století se celé bloky ulic v centru Philadelphie likvidovaly a měnily na městský park. V roce 1957 došla řada i na Jayne Building. Budova při demolici vydala své poslední a nejhodnotnější tajemství. Jak se ukázalo, při výstavbě byly použity na tehdejší dobu nebývale moderní konstrukční metody. Obvodové nosné zdi byly z cihel, vnitřní nosné zdi již ale nahradila řada železných sloupů, která byla po obvodě uložena ve vnějším zdivu. Díky tomuto hybridnímu, takřka modernímu konstrukčnímu řešení byly vnitřní prostory prostorné a dobře osvětlené. Likvidace budovy byla dokončena začátkem roku 1958 a Philadelphia tím navždy přišla o část své historie.

Demolice Jayne Building, 30. října 1957



Předehra k Jayne Building

Každý rodič si o svém dítěti myslí, že právě jeho potomek udělá díru do světa. To samé jistě předpokládali i rodiče malého Davídka, když se jim v roce 1799 narodil. Brzy poznali, že se ani trochu nesekli. Malý David Jayne byl totiž nadaný chlapec s touhou po vědomostech. Jenže pensylvánský venkov, kde se narodil, mu nenabízel žádnou možnost studia a nejbližší příležitost se nacházela až ve Philadelphii. Vydržovat syna na studiích ve 130 km vzdáleném městě ale bylo nad finanční možnosti rodičů. Díky pomoci rodinného přítele a zároveň dlouholetého domácího učitele nastoupil David na katedru medicíny už tehdy prestižní Pensylvánské univerzity ve Philadelphii. Po úspěšném završení studia se vrátil na venkov, kde si v roce 1825 otevřel praxi a zároveň vyvíjel vlastní léky. V roce 1831 představil skutečnou bombu: lék proti nadýmání. Ten šel na dračku a díky utrženým penězům se v roce 1836 vrátil do Philadelphie, kde zakoupil lékárnu. Zde se věnoval vývoji dalších přípravků i jejich prodeji a našel si čas i na lékařskou péči pro své pacienty. Stihl rovněž napsat lékařský almanach, který poprvé vyšel tiskem v roce 1843 a stal se hitem. Do roku 1930 se jej prodalo neuvěřitelných pět set milionů výtisků. V roce 1845 se musel přestěhovat do větších prostor, jak jeho byznys nadále rostl. Jenže ani ty brzy nestačily a už tři roky nato se znovu potýkal s nedostatkem místa. V roce 1848 přišel David Jayne s převratnou myšlenkou. Philadelphia se měla brzy dočkat nejvyššího mrakodrapu světa...

500 Fifth Avenue

500 Fifth Avenue, 1930
Vlevo Salmon Tower

Empire State Building a 500 Fifth
Avenue ve výstavbě, 1930

Navrhnuta stejnými architekty jako slavná  Empire State Building a dokončena ve stejný rok jako její vyšší sestřička, to je 500 Fifth Avenue, další newyorský art deco klenot. Ač postavena v roce 1931, její historie začíná mnohem dříve. Mladý realitní magnát Walter J. Salomon vycítil už na začátku 20. století potenciál prudce se rozvíjející části New Yorku v blízkosti oblíbeného Bryant Parku. V roce 1903 zakoupil na rohu Páté avenue a 42. ulice osmipodlažní hotel Bristol, který nechal přestavět na kanceláře. V následujících letech se Salomonův podnikatelský záměr ukázal jako nesmírně prozíravý. Pátá avenue se stala cílem všech newyorských shopaholiků a ve 42. ulici vyrostly pobočky bank v takovém množství, že se této ulici začalo přezdívat Malá Wall Street. Salomonovy příjmy z pronájmu vyletěly do nebes a hodnota jeho nemovitosti ještě výš. V roce 1915 přikoupil čtyři sousední budovy podél 42. ulice a nastal čas získané parcely několikanásobně zhodnotit. Zřejmě na začátku dvacátých let

500 Fifth Avenue v současnosti

se Salomon zbavil jednoho o ve svém jméně, hned nato se pustil do výstavby svého prvního mrakodrapu. 113 metrů vysoká Salmon Tower byla dokončena v roce 1927, o dva roky později přišlo na řadu zhodnocení rohového pozemku. Stávající budova byla stržena a v létě 1929 začala výstavba 212 metrů vysokého mrakodrapu s pracovním názvem Salmon Tower II. V době výstavby nové budovy byl pozemek natolik hodnotný, že jedině parcela pod One Wall Street Building byla ještě dražší. V březnu 1931 se dokončená budova otevřela prvním nájemníkům již pod jménem své oficiální adresy 500 Fifth Avenue. Fasádu tvoří převážně vápenec s art deco motivy z terakoty. Unikátní asymetrický systém architektonických ústupků si vyžádaly newyorské stavební předpisy, které jsou ovšem pro různé ulice odlišné. Proto budova na Páté avenue ustupuje od uliční čáry dříve než na 42. ulici. Celé přízemí bylo určeno pro obchody, druhé a třetí podlaží si pronajaly pobočky bankovních domů, všechna ostatní patra byla určena výhradně kancelářím a toto rozvržení funguje dodnes. Následná více než osmdesátiletá historie budovy je až obdivuhodně nudná. Za zmínku stojí snad jen bombový útok chorvatských separatistů na kanceláře Jugoslávské banky 17. března 1980. Jenže při výbuchu nebyl nikdo zabit ani zraněn a materiální škody byly zanedbatelné, proto se na událost rychle zapomnělo a New York Times celému incidentu věnovala jen pár řádků. V polovině devadesátých let prošla budova menší rekonstrukcí vnější fasády, výměnou oken a opravou některých dekorativních prvků. Čas byl k budově milostivý a více oprav nebylo třeba. 500 Fifth Avenue zůstává i nadále jednou z nejprestižnějších newyorských adres.