Slavná filmová obluda, obří opičí samec King Kong, vzbuzuje úžas filmových diváků už od roku 1933. Právě první verze jeho příběhu se stala legendou a finální scéna na vrcholu tehdy stále nového Empire State Building nezapomenutelná. V dubnu 1983 se ale opičák vrátil na místo činu v nafukovací podobě jako součást reklamy na obnovenou premiéru filmu. Dostat monstrum na vrchol mrakodrapu a udržet jej tam nebylo ale vůbec jednoduché. King Kong dorazil 7. dubna v bedně, která ale svými rozměry dalece přesahovala parametry i toho největšího výtahu v budově. Musel být tedy vybalen a stále ve splasklé podobě doslova narván do kabiny výtahu. Z 86. patra byl vynesen po schodech do 102. patra, tam zachycen o venkovní kotevní stožár a poté před dychtivými novináři nafouknut. Materiál byl ale tak zamotaný, že King Kong zprvu vypadal jako obrovský plastový pytel na odpadky. Při nafukování navíc Kongovi ruplo podpaždí a k tomu se přidal i prudký vítr. Celý proces musel být několikrát odložen, a tak se balon do požadované polohy dostal až 15. dubna. Nafouknuté monstrum bylo lehce rozpoznatelné z celého Manhattanu, Brooklynu i z New Jersey. Aby ne, vážilo skoro tunu a půl a na výšku měřilo přes 26 metrů. Přesto existuje velmi málo fotografií této události. Vysvětlení je jednoduché: balon se na budově udržel sotva den. Už 16. dubna ráno bylo v Kongovi děr, jako kdyby to do něj přes noc znovu našily kulomety letadel. Díry byly tak velké, že dofukování nepomáhalo a po celkovém splasknutí bylo jasné, že materiál už jakýkoliv další pokus o nafouknutí neustojí. Nafukovací King Kong tak skončil stejně neslavně jako jeho filmový předchůdce. Celá sranda stála 150 tisíc dolarů, tedy skoro čtvrtinu rozpočtu celého filmu. Klasický snímek z roku 1933 letos oslavil již osmdesát let od premiéry, a proto mnozí očekávali, že se gumový King Kong opět vrátí. Majitelé budovy se ale do dalšího nafukovacího dobrodružství raději nepustili.
30 července 2013
27 července 2013
Stalinovy sestry
Moskva, 1956 |
24 července 2013
West Plaza
Málokterý mrakodrap se stane miláčkem architektů a zároveň oblíbený u veřejnosti. Budově West Plaza v Aucklandu se to podařilo a její popularita nijak neklesá ani dnes. Architektonická kancelář Price Adams Dodd se inspirovala milánskou budovou Grattacielo Pirelli a její klon nedělá slavnému originálu žádnou ostudu. 74 metrů vysoký mrakodrap v internacionálním stylu byl dokončen v roce 1974 jako tehdy druhý nejvyšší Nového Zélandu. Odkaz na námořní dopravu prostupuje celým objektem. Bílá barva fasády a štíhlý profil ve tvaru mandle připomínají lodní kýl. Obrovské balkony zavěšené v prvním patře evokují boční záchranné čluny. Mrakodrap byl postaven poblíž přístavu pro osobní přepravu a hned vedle budovy bývalé celnice. A aby toho nebylo málo, prvním vlastníkem se stala loďařská společnost. Výstavba této nadčasové budovy byla jedním z faktorů, jež v sedmdesátých letech pomohly Aucklandu přeměnit se z velkého města Nového Zélandu na metropoli vskutku mezinárodního významu. Institut novozélandských architektů udělil budově v roce 2005 ocenění za objekt trvalé hodnoty.
23 července 2013
Nejosamělejší mrakodrap světa
Japonci jsou prostě jiní. Jejich prazvláštní vynálezy, šílené soutěže či bizarní módní výstřelky jsou dobře známé. Proto snad jen v Japonsku může vzniknout mrakodrap v poli. Na okraji města Kaminojama vyrostl v roce 1999 pravděpodobně nejosamělejší mrakodrap světa. Převážně zemědělské město s necelými 35 000 obyvateli nemělo žádný racionální důvod ke stavbě mrakodrapu, přesto se pyšní 41 podlažní obytnou budovou, která navíc stojí daleko od centra mezi zemědělskými usedlostmi. Není známo, jestli byl tento projekt pro developera ziskový. Přesto se dá považovat za úspěch, že se nakonec všechny byty prodaly, i když to trvalo šest let a cena většiny bytů byla snížena na polovinu. Jak vlastně mohl tento projekt získat stavební povolení? I v Japonsku zřejmě platí, že se známostmi jde všechno jednodušeji. Developer byl dobrý známý guvernéra místní prefektury, a tak získat povolení k výstavbě byla hračka. Sky Tower 41 měl být součástí zcela nového města mezi Kaminojamou a Jamagatou, místo toho se stal osamělým, 179 metrů vysokým pomníkem realitní bubliny a příliš ambiciózních plánů developerů.
18 července 2013
10 nejvyšších mrakodrapů Československa
Jak by vypadal žebříček deseti nejvyšších mrakodrapů, kdyby dnes Československo stále existovalo?
1. NÁRODNÁ BANKA SLOVENSKA 112 m
Bratislava
2. AZ TOWER 111 m
Brno
3. CITY TOWER 109 m
Praha
4. SLOVENSKÁ TELEVÍZIA 108 m
Bratislava
5. CITY BUSINESS CENTER 107 m
Bratislava
6. CITY EMPIRIA 104 m
Praha
6. TOWER 115 104 m
Bratislava
7. GLÓRIA 100 m
Bratislava
8. SD-KOMES 96 m
Most
8. AUPARK TOWER 96 m
Bratislava
9. TECHNOPOL 90 m
Bratislava
10. HOTEL CROWNE PLAZA 88 m
Praha
1. NÁRODNÁ BANKA SLOVENSKA 112 m
Bratislava
2. AZ TOWER 111 m
Brno
3. CITY TOWER 109 m
Praha
4. SLOVENSKÁ TELEVÍZIA 108 m
Bratislava
5. CITY BUSINESS CENTER 107 m
Bratislava
6. CITY EMPIRIA 104 m
Praha
6. TOWER 115 104 m
Bratislava
7. GLÓRIA 100 m
Bratislava
8. SD-KOMES 96 m
Most
8. AUPARK TOWER 96 m
Bratislava
9. TECHNOPOL 90 m
Bratislava
10. HOTEL CROWNE PLAZA 88 m
Praha
15 července 2013
Tower of Terror
Výrazně dominantní, strohé, surově jednoznačné a záměrně ignorující okolní zástavbu, to jsou společné rysy staveb v brutalistickém směru. Zatímco architekti byli brutalismem fascinováni, široká veřejnost je vždy ostře odmítala. Nejinak tomu bylo u Trellick Tower, obytného mrakodrapu a dominanty západního Londýna. 98 metrů vysokou budovu navrhl architekt maďarského původu Ernö Goldfinger. Byla dokončena v roce 1972 jako bydlení pro sociálně slabé. Nacpat všechna problematická individua do jedné betonové obludy, která navíc působí jako vertikální vězení, se zřejmě zdál jako výborný nápad. Co následovalo, nemohlo být pro nikoho překvapením. Z budovy se záhy stalo semeniště prostitutek, feťáků, kriminálníků a podobného lidského odpadu. Vandalismus byl na denním pořádku. Hrůzné příběhy znásilněných žen a sebevražedných skoků z nejvyšších pater domu plnily stránky novin, kde byl Trellick Tower výstižněji přezdíván Tower of Terror. V polovině osmdesátých let se situace začala pomalu zlepšovat. Nájemníci a majitelé vytvořili sdružení, byl instalován bezpečnostní kamerový systém a uzamykatelný vchod strážil vrátný. Poté přišla na řadu kompletní renovace interiérů. Trellick Tower byl koncem devadesátých let rehabilitován a dnes je mezi mladými naopak vyhledáván. I na architekta je pohlíženo mnohem smířlivěji, jenže ten už si pozdní slávu neužil. Goldfinger zemřel v roce 1987, v době, kdy byly Trellick Tower i další jeho brutalistické domy ohniskem společenského opovržení a místem sociálního násilí.
13 července 2013
Modré nebe pod modrým nebem
Když se řekne Mongolsko, většina lidí si představí tak maximálně jurtu nebo Olgoje Chorchoje. Návštěva hlavního města by pak pro ně mohla být docela šok. V místech u centrálního Suchbátarova náměstí v Ulánbátaru, kde ještě před několika lety stály opuštěné stavební proluky, se dnes tyčí štíhlé siluety prosklených mrakodrapů, které symbolizují nebývalý vzestup této středoasijské země. Nejvyšší z těchto mrakodrapů je zároveň nejoriginálnější. Je jím Blue Sky Tower, dokončený v roce 2009. S výškou 105 metrů je to v současnosti nejvyšší budova celého Mongolska. Tvarem připomíná plachetnici a modře zbarvená skleněná fasáda jasně modrou oblohu. Impozantní Blue Sky Tower je víceúčelová stavba. V prvních patrech se nacházejí obchody a restaurace, nad nimi kanceláře, ještě výš pak hotel s 200 pokoji. Nad ním je několik pater s luxusními byty v osobním vlastnictví. Výhodou majitelů těchto bytů je, že mohou využívat všech služeb hotelu. V nejvyšších dvou patrech mrakodrapu se nachází bar a noční klub Blue Sky Lounge se skvostným výhledem na město.
12 července 2013
Carson, Pirie, Scott and Company Store
Architektonický styl raných chicagských mrakodrapů z období přelomu 19. a 20. století je označován pojmem Chicagská škola. Většinu plochy průčelí mrakodrapů tohoto období zabíraly pásy oken a dekorace fasády se nejčastěji omezovaly jen na jednoduché ornamentální pásy oddělující jednotlivá podlaží. Bohatší výzdobu mívalo pouze několik spodních pater, kde často sídlily obchody a jejichž zdobnost měla upoutat pozornost procházejících lidí. Dokonalým příkladem tohoto řešení je obchodní dům Carson, Pirie, Scott architekta Louise H. Sullivana z roku 1899. Přízemí a první podlaží jsou rámována bohatým litinovým reliéfem s rostlinnými motivy, zatímco zbývajících deset pater je obloženo bílou terakotou a ponecháno prakticky bez ozdob. Stavbu zakončovala Sullivanova typická převislá římsa, ta ale byla odstraněna už v roce 1948. Budova se stala prototypem moderní administrativní budovy, která přirozeně skloubila obchodní dům a kancelářské prostory v jeden celek a dodnes tomuto účelu slouží. Několikrát byla rozšířena, každá přístavba ale vždy respektovala vzhled původní stavby. V roce 2010 byla dokončena čtyřletá, velmi pečlivá renovace, a výsledek stojí po všech stránkách za to.
11 července 2013
Hotel Grand Chancellor
Hotel Grand Chancellor před a po zemětřesení |
08 července 2013
10 nejvyšších mrakodrapů Japonska
1. YOKOHAMA LANDMARK TOWER
Jokohama, 296 m. 1993
2. RINKU GATE TOWER
Izumisano, 256 m. 1996
3. OSAKA WORLD TRADE CENTER
Ósaka, 252 m. 1995
4. MIDTOWN TOWER
Tokio, 248 m. 2007
5. MIDLAND SQUARE
Nagoja, 247 m. 2007
6. JR CENTRAL TOWERS
Nagoja, 245 m. 2000
7. TOKYO CITY HALL
Tokio, 243 m. 1991
8. NTT DOCOMO YOYOGI BUILDING
Tokio, 239,9 m. 2000
9. SUNSHINE 60
Tokio, 239,6 m. 1978
10. ROPPONGI HILLS MORI TOWER
Tokio, 238 m. 2003
06 července 2013
PanAm Building
PanAm Building, 1964 |
PanAm Building, 1967 |
Empire State Building pozoruje místo neštěstí |
PanAm Building už jako MetLife Building v současnosti |
04 července 2013
Bibliothéque François Mitterand
U břehu Seiny v blízkosti Lyonského nádraží v Paříži nelze přehlédnout komplex čtyř výjimečných moderních budov, jež svým tvarem připomínají obrovské otevřené knihy. Jsou výsledkem velkorysé architektonické soutěže, kterou vyhlásil prezident Mitterand v roce 1988. Vítězem projektu nové Francouzské národní knihovny se stal architekt Dominique Perrault se svým dokonale symetrickým komplexem čtyř 80 metrů vysokých budov v každém rohu. Připomínají obrovské svazky knih obrácených k sobě. Každá budova má prosklený plášť a zdvíhá se ze zvýšeného pódia, jehož střed je vyhloubený. Zde je vysazen park, který slouží jako klidné místo pro schůzky i četbu. Aby byly uchráněny vzácné tisky před působením slunečního svitu, jsou budovy kromě skla pokryty také dřevěnými slunolamy. Projekt byl zcela dokončen koncem roku 1996 a ještě ten rok obdržel Mies van der Rohe Award, mezinárodně uznávanou cenu pro moderní architekturu. Budovy ale nejsou příliš praktické. Čtyři samostatné věže nejsou vhodné pro skladování knížek ani jejich přemísťování. Dlouhé vzdálenosti, které musí za knihami podnikat, vadí čtenářům i zaměstnancům knihovny. Přesto je projekt jako celek v současnosti považován za úspěch a co je důležitější, získal si oblibu mezi Pařížany.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)