PanAm Building

PanAm Building, 1964

Kdybyste dali Newyorčanům do jedné ruky bazuku a do druhé semtex, většina z nich by neomylně zamířila na jedno místo. Ne, nebyla by to burza cenných papírů na Wall Streetu, ale monstrum jménem PanAm Building, které bylo v roce 1963 postaveno snad na nejhorším možném místě. Půdorys mrakodrapu vybočuje z pravoúhlé mřížky newyorských ulic a jeho objem zcela blokuje výhled skrz Park Avenue. Připočtěme k tomu fakt, že budova stojí mezi vysoce ceněnou Helmsley Building z roku 1929 a nádražím Grand Central Terminal z roku 1913 a máme horkého kandidáta na nejnenáviděnější budovu New Yorku. Odmyslíme-li si naprosto úděsné umístění, je PanAm Building architektonicky docela povedená budova, ekonomicky dokonce mimořádně úspěšná, a to po celou svou existenci. Projekt se zrodil již na začátku padesátých let minulého století. Do roku 1956 bylo představeno mnoho návrhů, jež většinou počítaly s demolicí historické budovy nádraží. Ani jeden z nich neprošel. Světoznámý architekt I. M. Pei představil vizi 488 metrů vysokého mrakodrapu, který by se stal nejvyšší na světě, ale ani on nebyl úspěšný. Návrh z roku 1958 se konečně přiblížil představám developera, přesto byl rok nato radikálně přepracován do téměř konečné podoby. V roce 1959 začala výstavba s konečnou výškou 246 metrů a oficiálním názvem Grand Central City. Nenávist Newyorčanů propukla naplno a nikdy úplně neodezněla. O rok později zakoupila rozestavěnou budovu letecká společnost Pan American World Airways a projekt byl po ní přejmenován na PanAm Building. Když byl mrakodrap v roce 1963 dokončen, stal se největší kancelářskou budovou na světě. Je to čistě komerční budova s rozsáhlými pronajímatelnými plochami, jednoduchým tvarováním a absencí luxusních detailů v interiéru i exteriéru.

PanAm Building, 1967

Profilem vzdáleně připomíná milánskou Grattacielo Pirelli. Obrovské logo společnosti PanAm zářilo dlouhá léta v koruně severní i jižní fasády, na východní a západní fasádě svítil symbol zeměkoule. Administrativní zázemí aerolinek se nacházelo v celkem patnácti podlažích, všechna ostatní byla pronajímána. Nejdůležitějším místem budovy se stalo čtvrté podlaží, kde se od roku 1964 nacházel Panamac - obrovský počítač vytvořený IBM na zakázku, který dokázal rezervovat letenky i ubytování a obsahoval další informace nezbytné pro provoz PanAm Airways. Heliport na střeše budovy fungoval od roku 1965 jako rychlé spojení mezi Manhattanem a letištěm JFK. Cesta vrtulníkem trvala sotva deset minut a pro ty, kteří pokračovali první třídou s PanAm dále, byla zdarma. O tři roky později byl provoz kvůli nerentabilitě zastaven. Služba byla obnovena 1. února 1977, ale fungovala jen do května téhož roku, kdy přišlo při děsivé nehodě na střeše budovy několik lidí o život: Michael Findlay, režisér, herec, kameraman a producent brakových gore hororů šedesátých a sedmdesátých let jako byly hrůzy typu The Slaughter, Take My Head nebo nechvalně známý Snuff, zamířil 17. května 1977 na heliport na střeše mrakodrapu. Zde očekával přílet vrtulníku, který jej měl během deseti minut přepravit na Kennedyho letiště, odkud měl pokračovat do Paříže. Vrtulník Sikorsky S-61 dosedl na střechu včas a všech dvacet pasažérů jej během minuty v pořádku opustilo. Jen co začali nastupovat cestující směřující na letiště, spustil se The Slaughter II se samotným Findlayem v hlavní roli. Pravá část podvozku helikoptéry se náhle prohnula, celý stroj se převrátil na bok a listy stále spuštěného rotoru, otáčející se rychlostí přes tisíc otáček za minutu, se odtrhly a okamžitě roztrhaly na cucky čtyři cestující včetně Findlaye.

Empire State Building pozoruje místo neštěstí

Scéna hrůzy byla silné kafe i pro otrlé záchranáře: chuchvalce krve a kusy těl se válely po celé střeše. Aby toho nebylo málo, část rotoru se zřítila dolů na Madison Avenue, kde zabila právě procházející ženu. Následkem této otřesné události byl další provoz navždy zastaven a přistání helikoptéry na střeše jakékoliv newyorské výškové budovy zakázáno. Tato tragická událost neměla na reputaci mrakodrapu prakticky žádný vliv. Uškodila aerolinkám PanAm, ale to byla jen jedna z celé řady špatných zpráv. Od konce šedesátých let se společnost potýkala s propadem tržeb vinou sílící konkurence, chybnými investicemi do nových letadel a několik ropných šoků v průběhu sedmdesátých let napáchalo rovněž výrazné ekonomické škody. V lednu 1981 učinila společnost největší chybu, jež ji později poslala do kytek: prodala svůj vysoce ziskový mrakodrap pojišťovně Metropolitan Life. Součástí smlouvy byla podmínka, že název i logo aerolinek zůstanou součástí budovy tak dlouho, dokud zde bude mít společnost kanceláře. Utržených 401 milionů dolarů použila PanAm k zalepení děr v hospodaření. Jenže ani v následujících letech se společnosti nedařilo, a tak opět prodávala, co mohla. Prodejem aktiv si jen kupovala čas, který ji nakonec dostihl v roce 1991. Vyhlásila bankrot a v lednu 1992 opustila veškeré administrativní prostory ve své bývalé budově. Pojišťovna nelenila a ještě ten rok odstranila logo aerolinek, nahradila ji svým vlastním a přejmenovala budovu na MetLife Building. Více než dvacet let poté ji ale většina Newyorčanů stále nazývá původním jménem. PanAm byl totiž jen jeden, zato mrakodrapů s názvem MetLife je v New Yorku hned několik. V současnosti již ale pojišťovna budovu nevlastní. Prodala ji v roce 2005 za 1,72 miliardy dolarů, což byla rekordní suma za kancelářskou budovu v celých Spojených státech. Postoj Newyorčanů se nezměnil ani padesát let po dokončení mrakodrapu. Stále jej vnímají jako obludné monstrum, které na daném místě nemělo být nikdy postaveno. Díky své vynikající poloze v srdci Manhattanu je ale budova oblíbená mezi nájemníky a pro svého majitele byla vždy zdrojem vysokých a stabilních příjmů.

PanAm Building už jako MetLife Building v současnosti