Tower of Terror
Výrazně dominantní, strohé, surově jednoznačné a záměrně ignorující okolní zástavbu, to jsou společné rysy staveb v brutalistickém směru. Zatímco architekti byli brutalismem fascinováni, široká veřejnost je vždy ostře odmítala. Nejinak tomu bylo u Trellick Tower, obytného mrakodrapu a dominanty západního Londýna. 98 metrů vysokou budovu navrhl architekt maďarského původu Ernö Goldfinger. Byla dokončena v roce 1972 jako bydlení pro sociálně slabé. Nacpat všechna problematická individua do jedné betonové obludy, která navíc působí jako vertikální vězení, se zřejmě zdál jako výborný nápad. Co následovalo, nemohlo být pro nikoho překvapením. Z budovy se záhy stalo semeniště prostitutek, feťáků, kriminálníků a podobného lidského odpadu. Vandalismus byl na denním pořádku. Hrůzné příběhy znásilněných žen a sebevražedných skoků z nejvyšších pater domu plnily stránky novin, kde byl Trellick Tower výstižněji přezdíván Tower of Terror. V polovině osmdesátých let se situace začala pomalu zlepšovat. Nájemníci a majitelé vytvořili sdružení, byl instalován bezpečnostní kamerový systém a uzamykatelný vchod strážil vrátný. Poté přišla na řadu kompletní renovace interiérů. Trellick Tower byl koncem devadesátých let rehabilitován a dnes je mezi mladými naopak vyhledáván. I na architekta je pohlíženo mnohem smířlivěji, jenže ten už si pozdní slávu neužil. Goldfinger zemřel v roce 1987, v době, kdy byly Trellick Tower i další jeho brutalistické domy ohniskem společenského opovržení a místem sociálního násilí.
Výrazně dominantní, strohé, surově jednoznačné a záměrně ignorující okolní zástavbu, to jsou společné rysy staveb v brutalistickém směru. Zatímco architekti byli brutalismem fascinováni, široká veřejnost je vždy ostře odmítala. Nejinak tomu bylo u Trellick Tower, obytného mrakodrapu a dominanty západního Londýna. 98 metrů vysokou budovu navrhl architekt maďarského původu Ernö Goldfinger. Byla dokončena v roce 1972 jako bydlení pro sociálně slabé. Nacpat všechna problematická individua do jedné betonové obludy, která navíc působí jako vertikální vězení, se zřejmě zdál jako výborný nápad. Co následovalo, nemohlo být pro nikoho překvapením. Z budovy se záhy stalo semeniště prostitutek, feťáků, kriminálníků a podobného lidského odpadu. Vandalismus byl na denním pořádku. Hrůzné příběhy znásilněných žen a sebevražedných skoků z nejvyšších pater domu plnily stránky novin, kde byl Trellick Tower výstižněji přezdíván Tower of Terror. V polovině osmdesátých let se situace začala pomalu zlepšovat. Nájemníci a majitelé vytvořili sdružení, byl instalován bezpečnostní kamerový systém a uzamykatelný vchod strážil vrátný. Poté přišla na řadu kompletní renovace interiérů. Trellick Tower byl koncem devadesátých let rehabilitován a dnes je mezi mladými naopak vyhledáván. I na architekta je pohlíženo mnohem smířlivěji, jenže ten už si pozdní slávu neužil. Goldfinger zemřel v roce 1987, v době, kdy byly Trellick Tower i další jeho brutalistické domy ohniskem společenského opovržení a místem sociálního násilí.
Žádné komentáře:
Okomentovat