Kachlíkárna

Stěžejní dílo českého funkcionalismu meziválečného období a první pražský mrakodrap, to je bývalý palác Všeobecného penzijního ústavu. Administrativní budova z roku 1934 od mladých architektů Karla Honzíka a Josefa Havlíčka má půdorys ve tvaru kříže. Dvě dvojice pásů kancelářských místností se protínají uprostřed v hale s přilehlými schodišti a výtahy. Touto dispozicí bylo zajištěno ideální využití denního světla v místnostech a rovněž nejkratší spojení mezi jednotlivými kancelářemi. Budova byla jako první v Československu vybavena úplnou klimatizací, jejíž zařízení v zimě sloužilo k vytápění a v létě vhánělo do kanceláří chladný vzduch. Stavba je obložena rakovnickými keramickými deskami (celkem šestnáct čtverečních kilometrů!), díky nimž si mezi lidmi vysloužila přezdívku Kachlíkárna. Ve své době dávalo světlé, hladké obložení úřednímu paláci oslnivý vzhled, takže budova působila v kontextu tradiční žižkovské zástavby monumentálním dojmem. Nikdy nebyla koncipována jako mrakodrap, přesto svými 52 metry byla až do dokončení Baťova mrakodrapu ve Zlíně v roce 1938 nejvyšší budovou Československa. Od roku 1951 sloužila Ústřední radě odborů, později Revolučnímu odborovému hnutí. V současnosti je sídlem Českomoravské konfederace odborových svazů.