Scotia Plaza

Druhá světová válka končí a uniformní mezinárodní styl již nedočkavě buší na dveře. V Torontu však otáčejí kalendář o dvacet let zpět a staví mrakodrap ve stylu, který má své nejlepší roky za sebou. Když se totiž Bank of Nova Scotia rozhodla postavit si v centru Toronta své nové administrativní sídlo, psal se konec roku 1929 a Velká hospodářská krize začala drtit i Kanadu. Banka přesto od projektu neustoupila a oznámila, že výstavba jejího více než stometrového mrakodrapu ve stylu art deco začne na jaře 1931. Jenže ekonomika se ten rok potopila do sraček ještě hlouběji, a tak byl celý projekt odložen na neurčito. Jen co se koncem třicátých let situace zlepšila, udeřila pro změnu Druhá světová válka a výstavba se odložila podruhé. Po konci války bance již nic nebránilo se konečně pustit do výstavby. Ještě v roce 1945 byl osloven původní architekt John M. Lyle, aby finalizoval celý projekt. Jenže Lyle umírá už v prosinci toho roku a výstavba je odložena potřetí. V roce 1946 banka kontaktovala studio Mathers and Haldenby, kde tehdy pracovali John Beck a Arthur Eadie, dlouholetí Lyleovi asistenti. Ti všechny zdobné rysy stavby výrazně zjednodušili, aniž by narušili noblesu původního návrhu. Na fasádu přidali reliéfy s mytologickou tematikou a bankovní halu ozdobili mramorovými reliéfy, které vesměs znázorňují dělníky pracující v odvětvích úzce spjatých s investiční činností banky: těžba dřeva, rybolov, zemědělství a hornictví. Výstavba byla zahájena v roce 1949 a o dva roky později byl 115 metrů vysoký mrakodrap dokončen. Banka tak konečně získala svou ústřední centrálu, která v roce 1975 získala status historicky významné budovy. Na začátku osmdesátých let bylo evidentní, že stávající budova nebude stále se rozrůstající bance brzy stačit. Jakékoliv bourání nebo výrazné stavební úpravy chráněné památky byly vyloučeny. Vedení banky se rozhodlo nejdříve pečlivě opravit a zmodernizovat původní budovu a hned nato postavit zcela novou v jejím těsném sousedství. Toronto se tak v roce 1988 stalo domovem jednoho z nejzdařilejších postmoderních mrakodrapů světa. Design nového mrakodrapu je nesmírně citlivý ke své starší sestřičce. Obě budovy stojí v ostrém kontrastu, přesto se dramaticky doplňují. Je to nejen díky vhodně zvolené fasádě z rudé žuly, ale i rovnoběžníkovému půdorysu, jenž propůjčuje budově až neuvěřitelnou štíhlost. Vizuálně tak nezadupává historický mrakodrap do země, naopak funguje jako jeho pomyslné prodloužení do nebe. Stejně citlivý přístup byl zvolen i pro vstupní halu. Čtrnáctipodlažní prosklené atrium propojuje starou stavbu s novou a zahrnuje historické i moderní architektonické prvky. Mrakodrap měří 275 metrů a v době dokončení se stal druhým nejvyšším v Torontu i Kanadě, loni ale klesl na třetí příčku. Prostory jsou využívány jako kanceláře, hotel a v nejnižších patrech jako maloobchodní pasáž. Bank of Nova Scotia prodala celý komplex v roce 2012, přesto dodnes zůstává zdaleka největším nájemcem v obou budovách.