Prudential Plaza

Prvním chicagským mrakodrapem po hospodářské krizi třicátých let a druhé světové válce se až v roce 1955 stal Prudential Building. Tato z dnešního pohledu poněkud nemastná, neslaná krabice patřila k nejmodernějším stavbám poválečného období a se svými 183 metry se stala druhou nejvyšší v Chicagu. Mohla se pochlubit nejrychlejšími výtahy na světě, okny s dvojitým zasklením, nejvýkonnějším klimatizačním systémem, největším podzemním parkovištěm v USA pro 550 aut a obrovským, v noci osvětleným firemním logem u vrcholu stavby s pět metrů velkými písmeny. Předimenzovaná televizní anténa ční i v současnosti až do výše 278 metrů. Restaurace s názvem Top of the Rock a vyhlídková terasa ve 41. podlaží patřily dlouhá léta k hlavním turistickým lákadlům města a už rok po dokončení mrakodrapu přivítaly miliontého návštěvníka. Restaurace i vyhlídka byly ale navždy uzavřeny v roce 1973 po dostavbě mnohem vyššího mrakodrapu Standard Oil Building v bezprostřední blízkosti. Koncem 80. let proběhla celková rekonstrukce, po jejím dokončení v roce 1990 byla budova přejmenována, protože jí v těsném sousedství přibyla moderní sestřička stejné společnosti. Aby se stavby odlišily, stará budova byla pojmenována One Prudential Plaza, nová Two Prudential Plaza. Druhá jmenovaná se po dokončení v roce 1990 stala nezaměnitelnou dominantou města, především díky nápadné jehlanové střeše se špičatou věží. 303 metrů vysoká budova se svým designem záměrně odklonila od své starší sestry, přesto se obě vzájemně doplňují. Železobetonová věž je opláštěna střídajícími se pásy z žuly a vysoce odrazného šedého skla. Směrem k vrcholu několikrát ustupuje a je zakončena dramaticky působící osmibokou špicí. Součástí výstavby nové budovy a renovace staré bylo propojení obou mrakodrapů obrovským skleněným atriem. Náměstí před novou budovou bylo sadově upraveno, přidány květinové zahrady a fontány. Záhy se stalo vyhledávanou klidovou zónou uprostřed hektického života velkoměsta. Mrakodrap Two Prudential Plaza patří mezi nejobdivovanější chicagské stavby, o čemž svědčí i roztomilá přezídvka Two Pru.

10 měst s nejvyšším počtem mrakodrapů

1. HONG KONG  1327

2. NEW YORK  794

3. TOKIO  556

4. SHANGHAI  430

5. DUBAJ  403

6. BANGKOK  355

7. CHICAGO  341

8. SOUL  282

9. KUALA LUMPUR  244

9. JAKARTA  244

10. SINGAPUR  238

Číslo za názvem města udává počet dokončených mrakodrapů s výškou nad 100 metrů k červnu 2016. Pro srovnání, přesně před pěti lety vypadal žebříček následovně:

1. HONG KONG  1216
2. NEW YORK  562
3. TOKIO  343
4. CHICAGO  282
5. DUBAJ  220
6. SHANGHAI  218
7. TORONTO  146
8. SINGAPUR  121
9. BANGKOK  108
10. KANTON  104

Mole Littoria

Přiznejme si, že výplody chorých diktátorských mozků na poli architektury a stavebnictví jsou fascinující. Kdo jiný než Hitler mohl vymyslet nejvyšší mrakodrap světa korunovaný neonovým hákovým křížem? Stalin se urval z řetězu ještě víc a přišel s mrakodrapem, který se měl jak jinak také stát nejvyšším na světě. Korunován měl být obrovskou sochou Lenina. Ta byla tak gigantických rozměrů, že podle některých návrhů měla být do její hlavy umístěna knihovna. Jak šílený musí člověk být, aby přišel na něco tak fantasticky bizarního? A co ten italský magor, ten taky dostal choutky na svůj věčný odkaz? To si pište, že dostal. Už v roce 1924 přišel Mussolini s plánem na výstavbu nejvyššího mrakodrapu a navíc na dohled od baziliky sv. Petra. To asi aby papež věděl, kdo je tady pánem. Mrakodrap v pseudobarokním stylu byl pojmenován Mole Littoria, což volně přeloženo znamená Fašistická stavba. Z gigantického, 130 metrů dlouhého soklu, se měla vypínat 340 metrů vysoká věž. Ta měla být zakončena světelným majákem, který měl vyzařovat věčné světlo Říma do celého světa a zároveň oslavovat fašismus. Newyorský Woolworth Building, nejvyšší mrakodrap tehdejší doby, by vedle tohoto monstra vypadal jako chudý příbuzný. Stavba měla být kompletně zasvěcena sportu. V budově měly sídlit všechny italské sportovní svazy, atletické výzkumné středisko, sto přednáškových hal, knihovny, obrovský koncertní sál, desítky tělocvičen pro všechny myslitelné sporty a tisíce kanceláří. Budovu navrhl italský architekt Mario Palanti, který úzce spolupracoval s Mussolinim a měl jeho plnou podporu i požehnání. Projekt se ale setkal s odporem veřejnosti i odborníků. Duce byl ale tak trochu sráč, a tak místo aby práskl do stolu a výstavbu nechal zahájit všem navzdory, Palanti byl nucen projekt přepracovat. V roce 1926 představil střízlivější verzi, kterou pak v dalších letech upravoval a celkovou výšku mrakodrapu neustále snižoval. Poslední verzi představil Mussolinimu v roce 1932, ten už ale o projekt nejevil prakticky žádný zájem. Mole Littoria tím tak navždy vyšuměla do ztracena.