Bratři Peter a Shepherd
Brooks, bostonští realitní investoři, zakoupili počátkem osmdesátých let 19.
století v centru Chicaga řadu pozemků, které brzy proměnili v mimořádně výnosné
investice, když na nich nechali postavit jedny z nejvyšších a nejvýznamnějších
budov města i historie výstavby mrakodrapů. Za zmínku stojí Montauk Building,
první budova světa, která nesla označení mrakodrap, nebo Brooks
Building, výjimečně zdařilý příklad chicagského stylu v architektuře. Brooksovi
ale také vlastnili jako
nudli dlouhý a úzký pozemek, který se tehdy ještě nacházel mimo finanční centrum
Chicaga, a roky zůstával nevyužitý. Peter se k tomuto problému postavil čelem a
v roce 1888 pověřil špičkové studio Burnham and Root, aby vymyslelo stavební
řešení pro jeho atypický pozemek. Brooks požadoval, aby budova nebyla postavena
s použitím ocelové konstrukce, protože této tehdy ještě ne zcela rozvinuté
technologii jednoduše nedůvěřoval. Druhý požadavek byl neméně svérázný:
budova musí být maximálně profitabilní, takže bude prosta veškerých ozdob a
dekorací. Tyto požadavky byly v příkrém rozporu s tehdejšími stavebními postupy,
ale protože Daniel Burnham i John Root byli vynikajícími architekty, výzvu
přijali a jak se nakonec ukázalo, očekávání klienta dokonce předčili.
Daniel Burnham si vzal na starost stavební řešení, John Root vnější vzhled
budovy. Výsledek jejich společné snahy se nedá nazvat jinak než naprostý triumf. Šestnáctipodlažní Monadock Block s výškou 60 metrů byl skutečně postaven tradičním způsobem:
nosné obvodové zdi jsou tvořeny pouze kamenem a cihlou, tedy bez jediného
kovového nosného prvku. Aby zdivo udrželo ohromné zatížení, činí tloušťka stěn v
přízemí téměř dva metry a malá okna jsou zde hluboce zapuštěna v konstrukci.
Základy stavby jsou tak rozsáhlé, že ve všech směrech přesahují hranice pozemku
o více než tři metry. Dodnes je Monadnock Block nejvyšším mrakodrapem světa s
tímto stavebním řešením, a to především proto, že výstavba ještě vyšší budovy
tímto způsobem by už byla stavebně problematická a ekonomicky nerentabilní. Co
se týče vnějšího vzhledu, John Root vyřešil požadavek zadavatele bravurně.
Architekt obdivoval styl egyptských chrámů a tuto lásku dokonale vtiskl do
budovy. Monadnock Block je obdobně jednoduchý, a přitom monumentální jako
vstupní pylon chrámu boha Hora v Karnaku. Hladké stěny z tmavých cihel jsou
přerušovány pouze řadou arkýřů. Diky
absenci ozdobných prvků tyto arkýře vynikají a dodávají celé stavbě až sošné
vzezření. První fáze výstavby byla triumfálně završena v roce 1891. Jen co se
dveře budovy otevřely, nájemníci vzali budovu útokem, a tak nastal čas mrakodrap rozšířit. Zatímco starší severní část měl na starosti Peter Brooks, dohled nad výstavbou
nové jižní části převzal jeho bratr Shepherd s pomocí věhlasného dua architektů Holabird & Roche. Nová část, dokončená v
roce 1893, těsně přiléhá ke starší části a je jí na první pohled velmi podobná.
Stavebně se však nemůže lišit více. Zatímco starší část byla postavena tradičním
způsobem, tedy s nosnými obvodovými zdmi tvořenými pouze kamenem a cihlou, novou
část tvoří již plně samonosný ocelový skelet. Toto tehdy moderní stavební řešení
přineslo řadu výhod: stavba byla levnější a probíhala rychleji, lehký skelet
zabíral méně vnitřních prostor, okna mohla být rozlehlejší a za prosvětlenější
kanceláře bylo možno požadovat vyšší nájemné. Jižní polovina navazuje proporčně
i totožným obkladovým materiálem na starší část a fasáda je rovněž přerušována
řadou vyčnívajících arkýřů. Nejvýraznější rozdíl nastává v nejvyšší části
stavby, která je zakončena arkádou a výraznou zdobenou římsou. Díky ní lze od
sebe na první pohled odlišit starší a novou část stavby. Obě poloviny mrakodrapu
Monadnock Block poskytují zcela jedinečný pohled na historii výstavby mrakodrapu
i vývoj stavebních postupů. Budova
představuje přechod mezi omezenou výškou zděných budov a zdánlivě neomezeným
potenciálem ocelové konstrukce. Když byla v roce 1893 dokončena, stala se nejrozlehlejší
budovou světa a velmi oblíbenou mezi malými společnostmi a živnostníky.
Obsluhovala tak velké množství firem, že získala vlastní směrovací číslo a pošta
zde byla doručována šestkrát denně po šest dní v týdnu. Rovněž to byla první
administrativní budova Chicaga, jež byla připojena do tehdy nově budované
elektrické sítě. První stavební úpravy proběhly v roce 1938, ty se ale týkaly
jen modernizace interiérů, aby budova mohla obstát v narůstající
konkurenci. Během šedesátých a sedmdesátých let změnil Monadnock několikrát
majitele a prošel dalšími drobnými úpravami interiérů. V roce 1979 zakoupil
budovu architekt a developer
William S. Donnell za 1 milion dolarů. Stal se majitelem nemovitosti, kterou si
již od útlého dětství zamiloval. Během následujících dvanácti let vydal dalších
35 milionů na postupnou renovaci celého objektu. Nikdy předtím neprošel
historický mrakodrap tak složitou a detailní rekonstrukcí. I přes obrovské
náklady dokázal Donnell prodělečnou, zanedbanou a poloprázdnou budovu
fantasticky zhodnotit a přitáhnout zpět bývalé nájemníky. Část z nich má zde své
sídlo i několik desítek let a jedna společnost zde bez přestávky sídlí již 112
let! Mrakodrap má totiž ten těžko popsatelný charakter, který moderní, studeně
působící skleňák nemá. William Donnell dokázal zachovat jednu z nejslavnějších
chicagských staveb pro další generace a ta dnes vypadá jako ze škatulky.
I když
je budova masivní a působivá, interiér dokáže vytvořit okouzlující a intimní pocit. Doslova nezapomenutelným zážitkem je procházka
dlouhou pasáží skrz celou délku budovy. Drobné elegantní obchody, kavárna,
holičství, cukrárna, čistič bot a další malí živnostníci, kteří lemují chodbu,
společně připomínají dávnou dobu. Dobu, která v případě Monadnocku rozhodně není
dávno zašlá.
Žádné komentáře:
Okomentovat