Monadnock Building

Bratři Peter a Shepherd Brooks, bostonští realitní investoři, zakoupili počátkem osmdesátých let 19. století v centru Chicaga řadu pozemků, které brzy proměnili v mimořádně výnosné investice, když na nich nechali postavit jedny z nejvyšších a nejvýznamnějších budov města i historie výstavby mrakodrapů. Za zmínku stojí Montauk Building, první budova světa, která nesla označení mrakodrap, nebo Brooks Building, výjimečně zdařilý příklad chicagského stylu v architektuře. Brooksovi ale také vlastnili jako nudli dlouhý a úzký pozemek, který se tehdy ještě nacházel mimo finanční centrum Chicaga, a roky zůstával nevyužitý. Peter se k tomuto problému postavil čelem a v roce 1888 pověřil špičkové studio Burnham and Root, aby vymyslelo stavební řešení pro jeho atypický pozemek. Brooks požadoval, aby budova nebyla postavena s použitím ocelové konstrukce, protože této tehdy ještě ne zcela rozvinuté technologii jednoduše nedůvěřoval. Druhý požadavek byl neméně svérázný: budova musí být maximálně profitabilní, takže bude prosta veškerých ozdob a dekorací. Tyto požadavky byly v příkrém rozporu s tehdejšími stavebními postupy, ale protože Daniel Burnham i John Root byli vynikajícími architekty, výzvu přijali a jak se nakonec ukázalo, očekávání klienta dokonce předčili. Daniel Burnham si vzal na starost stavební řešení, John Root vnější vzhled budovy. Výsledek jejich společné snahy se nedá nazvat jinak než naprostý triumf. Šestnáctipodlažní Monadock Block s výškou 60 metrů byl skutečně postaven tradičním způsobem: nosné obvodové zdi jsou tvořeny pouze kamenem a cihlou, tedy bez jediného kovového nosného prvku. Aby zdivo udrželo ohromné zatížení, činí tloušťka stěn v přízemí téměř dva metry a malá okna jsou zde hluboce zapuštěna v konstrukci. Základy stavby jsou tak rozsáhlé, že ve všech směrech přesahují hranice pozemku o více než tři metry. Dodnes je Monadnock Block nejvyšším mrakodrapem světa s tímto stavebním řešením, a to především proto, že výstavba ještě vyšší budovy tímto způsobem by už byla stavebně problematická a ekonomicky nerentabilní. Co se týče vnějšího vzhledu, John Root vyřešil požadavek zadavatele bravurně. Architekt obdivoval styl egyptských chrámů a tuto lásku dokonale vtiskl do budovy. Monadnock Block je obdobně jednoduchý, a přitom monumentální jako vstupní pylon chrámu boha Hora v Karnaku. Hladké stěny z tmavých cihel jsou přerušovány pouze řadou arkýřů. Diky absenci ozdobných prvků tyto arkýře vynikají a dodávají celé stavbě až sošné vzezření. První fáze výstavby byla triumfálně završena v roce 1891. Jen co se dveře budovy otevřely, nájemníci vzali budovu útokem, a tak nastal čas mrakodrap rozšířit. Zatímco starší severní část měl na starosti Peter Brooks, dohled nad výstavbou nové jižní části převzal jeho bratr Shepherd s pomocí věhlasného dua architektů Holabird & Roche. Nová část, dokončená v roce 1893, těsně přiléhá ke starší části a je jí na první pohled velmi podobná. Stavebně se však nemůže lišit více. Zatímco starší část byla postavena tradičním způsobem, tedy s nosnými obvodovými zdmi tvořenými pouze kamenem a cihlou, novou část tvoří již plně samonosný ocelový skelet. Toto tehdy moderní stavební řešení přineslo řadu výhod: stavba byla levnější a probíhala rychleji, lehký skelet zabíral méně vnitřních prostor, okna mohla být rozlehlejší a za prosvětlenější kanceláře bylo možno požadovat vyšší nájemné. Jižní polovina navazuje proporčně i totožným obkladovým materiálem na starší část a fasáda je rovněž přerušována řadou vyčnívajících arkýřů. Nejvýraznější rozdíl nastává v nejvyšší části stavby, která je zakončena arkádou a výraznou zdobenou římsou. Díky ní lze od sebe na první pohled odlišit starší a novou část stavby. Obě poloviny mrakodrapu Monadnock Block poskytují zcela jedinečný pohled na historii výstavby mrakodrapu i vývoj stavebních postupů. Budova představuje přechod mezi omezenou výškou zděných budov a zdánlivě neomezeným potenciálem ocelové konstrukce. Když byla v roce 1893 dokončena, stala se nejrozlehlejší budovou světa a velmi oblíbenou mezi malými společnostmi a živnostníky. Obsluhovala tak velké množství firem, že získala vlastní směrovací číslo a pošta zde byla doručována šestkrát denně po šest dní v týdnu. Rovněž to byla první administrativní budova Chicaga, jež byla připojena do tehdy nově budované elektrické sítě. První stavební úpravy proběhly v roce 1938, ty se ale týkaly jen modernizace interiérů, aby budova mohla obstát v narůstající konkurenci. Během šedesátých a sedmdesátých let změnil Monadnock několikrát majitele a prošel dalšími drobnými úpravami interiérů. V roce 1979 zakoupil budovu architekt a developer William S. Donnell za 1 milion dolarů. Stal se majitelem nemovitosti, kterou si již od útlého dětství zamiloval. Během následujících dvanácti let vydal dalších 35 milionů na postupnou renovaci celého objektu. Nikdy předtím neprošel historický mrakodrap tak složitou a detailní rekonstrukcí. I přes obrovské náklady dokázal Donnell prodělečnou, zanedbanou a poloprázdnou budovu fantasticky zhodnotit a přitáhnout zpět bývalé nájemníky. Část z nich má zde své sídlo i několik desítek let a jedna společnost zde bez přestávky sídlí již 112 let! Mrakodrap má totiž ten těžko popsatelný charakter, který moderní, studeně působící skleňák nemá. William Donnell dokázal zachovat jednu z nejslavnějších chicagských staveb pro další generace a ta dnes vypadá jako ze škatulky. I když je budova masivní a působivá, interiér dokáže vytvořit okouzlující a intimní  pocit. Doslova nezapomenutelným zážitkem je procházka dlouhou pasáží skrz celou délku budovy. Drobné elegantní obchody, kavárna, holičství, cukrárna, čistič bot a další malí živnostníci, kteří lemují chodbu, společně připomínají dávnou dobu. Dobu, která v případě Monadnocku rozhodně není dávno zašlá.