IBM Tower

Typickým rysem téměř každého velkého amerického města je koncentrace mrakodrapů v samém centru. Atlanta je však jiná, Atlanta se honosí dvěma takovými centry. Downtown s historickým jádrem a nejstaršími mrakodrapy a nedaleký Midtown, kam je soustředěna podstatná výstavba posledních let. Pomyslným pojítkem mezi nimi je pak Bank of America Plaza, nejvyšší mrakodrap Atlanty, který stojí mezi oběma těmito čtvrtěmi. Toto rozvržení ale až do osmdesátých let neexistovalo. Midtown tehdy byla nevábná část města, která stála mimo pozornost developerů i přes blízkost dálnice a linky příměstského vlaku. První vlaštovkou oznamující příchod nové doby se stala výstavba mrakodrapu IBM Tower v roce 1987. Architekti Philip Johnson a John Burgee navrhli budovu, která se stala estetickým triumfem a dokonale zvládnutým příkladem postmodernismu v architektuře. Jak je pro tento styl typické, design stavby čerpal z různých zdrojů. Hlavní inspirací byl kostel Nejsvětější trojice v Bostonu, elegantní proporce se zaoblenými rohy propůjčila slavná Chicago Tribune v Chicagu a vše je prošpikováno gotickými detaily. Nejpozoruhodnějším rysem mrakodrapu je osmiboká měděná střecha s v noci osvětlenou lucernou. Zde se nachází miniaturní vyhlídka, která ale není veřejnosti přístupná. Budova z růžové žuly se tyčí do výšky 250 metrů a na pět let se stala nejvyšší v Atlantě. Jen co byla nová dominanta Atlanty dokončena, noví nájemníci se skoro porvali o volné kanceláře, a tak se stala záhy i úspěchem ekonomickým. Dokázala celou čtvrť nakopnout a brzy přibyly v sousedství další výškové budovy, mnohé z nich v podobně oku lahodícím stylu. Další pozitivní kopanec pak přišel v srpnu 1990, kdy Atlanta zvítězila v soutěži pořádání Olympijských her. Stavební boom pokračoval a trvá vlastně dodnes. Oficiální název budovy byl a stále je One Atlantic Center, ale protože největším nájemcem a zároveň spoluvlastníkem nemovitosti byla společnost IBM, budova získala mezi lidmi přezdívku IBM Tower. A dodnes jí neřeknou jinak


Panorama Atlanty z vrcholku Stone Mountain

Union Central Building

Píše se rok 1910 a architekt Cass Gilbert neví, kde mu hlava stojí, jak je zavalen prací na Woolworth Building. Aby toho nebylo málo, ozve se mu Jesse R. Clark, prezident pojišťovny Union Central Life ze Cincinnati, že má pro něj zakázku. Gilbert přijímá a společně s dvěma místními architekty, Frederickem W. Garberem a Cliffordem B. Woodwardem, vtiskne do nového mrakodrapu svůj nezaměnitelný rukopis. Projektová dokumentace i samotná výstavba proběhly mimořádně rychle, protože Gilbert delegoval, co mohl, a využil dodavatele z tehdy již probíhající výstavby Woolworth Building. Pro design mrakodrapu zvolil stejný eklektický přístup, jako během celé své profesionální kariéry, tedy inspiraci historickými slohy a existujícími budovami. Nejvýraznějšími předlohami pro Union Central Building byly mauzoleum v Halikarnassu, kampanila na náměstí sv. Marka v Benátkách a Bankers Trust Building v New Yorku. Mrakodrap byl dokončen v roce 1913 a na krátkou dobu se stal pátou nejvyšší budovou světa. Jen čtyři mrakodrapy v New Yorku byly tehdy vyšší. 151 metrů vysoká věž je obložena bílou terakotou a zakončuje ji výrazná, několikapatrová kolonáda s ostrou pyramidovou střechou a lucernou, v níž je důmyslně ukryt komín. Průčelí zdobí mramor a bílé terakotové prvky. Pojišťovna využívala budovu až do roku 1964, kdy ji prodala a přesunula se jinam. V současnosti je její vlastník společnost Pittsburgh National Corporation, přesněji její bankovní odnož. Původní logo na střeše bylo nahrazeno a po novém vlastníkovi bylo rovněž změněno i jméno budovy. Část PNC Tower zřejmě projde v blízké budoucnosti přeměnou na hotel a byty.

Centrum Cincinnati s Union Central Building, 1915

Budoucnost, která nebyla

Newyorská Trinity Buildings z roku 1853 byla na tehdejší dobu tak rozlehlá budova, že se pro ni především v prvních letech provozu používal plurál v názvu. Stačilo padesát let a původně moderní stavba se stala beznadějně zastaralou. Chybějící výtahy a místo centrálního vytápění krb v každé místnosti nové nájemníky spíše odrazovaly. Budova se stala požárním hazardem nejbližšímu okolí a vlastník stál před nelehkým rozhodnutím: buď ji zmodernizuje nebo půjde k zemi. Pochopitelně budova, ne její vlastník. Mimořádně ceněný pozemek pod nemovitostí rozhodl, že stávající budova bude raději stržena a nahrazena zcela novou. Začátkem roku 1903 byl veřejnosti představen design plánovaného mrakodrapu. Nová budova přesně opisovala hranice pozemku, ale byla podstatně zdobnější a vyšší, něco málo přes sto metrů. Design harmonicky ladil se sousedním kostelem Nejsvětější trojice a především díky kompletnímu ocelovému skeletu mohl být takto neuvěřitelně štíhlý. Stará budova byla v roce 1904 stržena a ještě tentýž rok začala výstavba nové. Původní design byl však notně očesán a ve dvou fázích nakonec vznikla stavba sice méně opulentní, přesto stále obdivuhodná. O tom ale zase někdy příště.

10 nejvyšších mrakodrapů Evropské unie

1. THE SHARD
     Londýn, 310 m. 2012
2. COMMERZBANK TOWER
     Frankfurt, 259 m. 1997
3. MESSETURM
      Frankfurt, 257 m. 1990
4. TORRE BANKIA
     Madrid, 250 m. 2009
5. TORRE DE CRISTAL
    Madrid, 249 m. 2008
6. IL DRITTO
     Miláno, 247 m. 2015
7. TORRE PWC
    Madrid, 236 m. 2008
8. ONE CANADA SQUARE
    Londýn, 235 m. 1991
9. UNICREDIT TOWER
    Miláno, 231,04 m. 2014
10. TOUR FIRST
     Paříž, 231 m. 2011

7 World Trade Center

Když byla v roce 1987 dokončena budova 7 World Trade Center, zařadila se mezi nejrozlehlejší mrakodrapy New Yorku. Mrakodrap s nepravidelným lichoběžníkovým půdorysem měřil 186 metrů a nacházel se v bezprostřední blízkosti severní věže Světového obchodního centra. Na začátku 70. let byla na tomto místě vybudována rozvodna elektrického proudu pro budoucí komplex World Trade Center. Už tehdy se počítalo s budovou, která nad tímto důležitým zařízením vyroste, proto byly základy na tuto zátěž připraveny. Přesto musely být nakonec zpevněny a rozšířeny do stran, protože 7 World Trade Center byl se svými 47 podlažími nejen vyšší, ale i rozlehlejší, než s čím původní plány počítaly. Budovu spojovaly se Severní věží dva pěší mosty a přízemní patra fungovala jako centrální zásobovací bod pro celý komplex. Budova utrpěla těžké poškození při zřícení severní věže Světového obchodního centra 11. září 2001. Padající suť poškodila střechu, čelní stěnu a narušila statiku na jihozápadním rohu budovy. Mrakodrap v několik místech zachvátil požár. Sprinklerový hasicí systém selhal, protože pád Dvojčat poškodil vodovodní rozvody. Hasičům se některé lokální požáry podařilo uhasit, ty neuhašené se ale rozšiřovaly a dále oslabovaly konstrukci budovy. Ocelové nosníky se vlivem vysokých teplot začaly rozpínat a deformovat. Byla pak již jen otázka času, kdy stropy povolí a jednotlivá patra se začnou kaskádovitě hroutit na sebe. Po téměř sedmihodinovém požáru se budova kompletně zřítila týž den v 17:21h. Na místě zřícené stavby byl o pět let později dokončen nový mrakodrap totožného jména. Měří 226 metrů a má 52 podlaží. Součástí budovy je  obnovená rozvodna elektrického proudu, která zásobuje tuto i ostatní budovy dolního Manhattanu. Právě kvůli této důležité rozvodně, která zabírá prvních deset podlaží, byla stavba této budovy zahájena už v roce 2002. Vzhled budovy - jednoduchý hranol nepravidelných tvarů - má menší půdorysnou plochu než původní stavba. Vzniklo tím náměstí s malým parkem a fontánou. Nový prostor umožnil vizuální propojení čtvrtí Tribeca a Financial Center, a umožnil do vzniklého prostoru proniknout více přirozeného světla. Při stavbě budovy byly uplatněny nové poznatky, získané následky teroristických útoků. Železobetonové jádro stavby je masivnější, úniková schodiště širší a ocelové nosníky pokrývají speciální protipožární postřiky. Bezpečnostní systémy mrakodrapu převyšují přísné stavební zákony města New York, a budova tak patří mezi nejbezpečnější na světě. Tak jako předešlá stavba, i tato slouží výhradně kancelářským účelům a v současnosti je téměř stoprocentně zaplněna.

Kde byl Waldo? 4

Dokázali jste před dvěma měsíci najít některé nebo snad dokonce všechny požadované chicagské mrakodrapy na přiložené fotografii? Pokud ano, wow! Pokud ne, oh shit! Zopakujme si zadání:

1. Pro začátečníky: Willis Tower
2. Pro pokročilé: John Hancock Center, Aon Center
3. Pro experty: Vagína, Chicago Board of Trade, Montgomery Ward Tower
4. Pro fanatiky: Masonic Temple, Lake Point Tower, Chicago Spire

A tady je kompletní řešení
1. Willis Tower (1)
2. John Hancock Center (2), Aon Center (3)
3. Vagína (4), Chicago Board of Trade (5), Montgomery Ward Tower (6)
4. Žádný z těchto mrakodrapů na fotce není. Masonic Temple byl zdemolován už v roce 1939 a i kdyby nebyl, v husté zástavbě by dnes od Michiganského jezera nešel vidět. Lake Point Tower stojí více vpravo a tento snímek jej nezabírá. Chicago Spire nebyl nikdy postaven.

Hotel Waldorf=Astoria

Hotel Waldorf, 1893

Hotel Waldorf=Astoria
1902

William Waldorf Astor se v roce 1890 rozhodl zbourat své honosné newyorské rodinné sídlo na rohu Páté Avenue a 33. ulice a nechal zde vybudovat nejluxusnější a nejrozlehlejší hotel světa, hotel Waldorf. Slavnostní otevření se uskutečnilo 4. března 1893 za účasti newyorské smetánky. Třináctipodlažní hotel se 450 pokoji se okamžitě stal senzací a pro Astora vysokým zdrojem příjmů. V době dokončení budovy už ale žil ve Velké Británii a svou nemovitost viděl na vlastní oči jen jednou. Ohromný úspěch hotelu inspiroval Astorova bratrance Johna Jacoba Astora IV (mimochodem, zahynul v dubnu 1912 na Titanicu) k podobnému kroku. Svůj dům, který stál na druhé polovině pozemku, také nechal zlikvidovat, najal stejného architekta jako jeho příbuzný a v roce 1897 zde otevřel honosný hotel Astoria. Oba hotely byly propojeny a voilà, 1. listopadu téhož roku vzniknul hotel Waldorf=Astoria s 1300 pokoji a výškou 65 metrů, opět největší na světě. Dvojitá pomlčka v názvu (nikoliv matematický znak rovná se) symbolizuje propojení obou hotelů. Rodinné vztahy však byly velmi napjaté, proto bylo propojení mezi budovami koncipováno tak, aby se v případě potřeby mohly z hotelu opět stát dva nezávislé. K tomu ale nikdy nedošlo. Celý komplex byl v roce 1929 prodán za téměř 20 milionů dolarů, hned poté zbourán a na jeho místě vyrostl o dva roky později nejslavnější mrakodrap světa. Mýlil by se však ten, kdo by si myslel, že Astorové utržené peníze sprostě prohýřili. Kdepak, hotelnictví neměli v úmyslu opustit. Přesunuli se o několik ulic dál a za ztržené peníze vybudovali na Park Avenue nový hotel téhož jména. A jak bylo u Astorů zvykem, stal se opět nejrozlehlejší a tentokrát i nejvyšší na světě. Nový hotel se stal jedním z prvních grand hotelů, který skloubil luxusní eleganci s množstvím služeb a obchodů pod jednou střechou. Okázalostí a dokonalými službami pro náročnou klientelu mu v New Yorku mohl konkurovat jen hotel Plaza. To ostatně platí dodnes. Budova, postavená v oblíbeném art deco stylu, zabírá celý uliční blok. Fasádu tvoří žula v nejnižších patrech a vápenec ve zbývající části. Z hlavní dvacetipatrové hmoty vyrůstá dvaceti sedmi patrová věž, kde se nacházejí ta nejluxusnější apartmá včetně prezidentského. Budova je zakončena dvěma bronzovými kupolemi sloužícími jako pomyslný maják v moři mrakodrapů. Hotel nabízí přes 1500 pokojů a apartmá v různých velikostech, všechny však přepychově zařízené. Nejhonosnější částí hotelu jsou vstupní hala s drahou mozaikovou výzdobou a ohromný čtyřpatrový taneční sál, připomínající operu zámku ve Versailles, který pojme až 1500 hostů. Hotel slouží i pro dlouhodobé rezidenční bydlení. Mezi nejznámější obyvatele patřili bývalí američtí prezidenti Herbert Hoover a Dwight D. Eisenhower, generál americké armády za Druhé světové války Douglas MacArthur, známá firma zločineckého podsvětí Charles "Lucky" Luciano, Marilyn Monroe nebo v dětství Paris Hilton. Hotel prošel koncem devadesátých let modernizací za 200 milionů dolarů a další jej čeká v nejbližších letech. O tu už se ale postará nový majitel, letos v říjnu budovu zakoupila čínská pojišťovací a investiční společnost Anbang Insurance Group. Suma téměř dvou miliard dolarů zajistila hotelu další prvenství, tentokrát jako nejdražší hotel světa.

Hotel Waldorf=Astoria, 1931

Od epesního k überepesnímu: Monadnock Block

Monadnock je v angličtině zastaralý, dnes už téměř nepoužívaný výraz pro kopec nebo horu, která viditelně vyniká nad svým okolím. Je to rovněž existující název hory v New Hampshire, která přesně podle definice zdaleka převyšuje všechny ostatní hory v širokém okolí. Tento dvojitý význam velmi příhodně zvolili bratři Brooksovi pro svůj chicagský mrakodrap. Když byly obě poloviny v roce 1893 dokončeny, stal se mrakodrap nejrozlehlejší budovou světa a velmi oblíbenou mezi malými společnostmi a živnostníky. Obsluhoval tak velké množství firem, že získal vlastní směrovací číslo a pošta zde byla doručována šestkrát denně po šest dní v týdnu. Rovněž to byla první administrativní budova Chicaga, jež byla připojena do tehdy nově budované elektrické sítě. První stavební úpravy proběhly v roce 1938, ty se ale týkaly jen modernizace interiérů, aby budova mohla obstát v narůstající konkurenci. Během šedesátých a sedmdesátých let změnil Monadnock několikrát majitele a prošel dalšími drobnými úpravami interiérů. V roce 1979 zakoupil budovu architekt a developer William S. Donnell za 1 milion dolarů. Stal se majitelem nemovitosti, kterou si již od útlého dětství zamiloval. Během následujících dvanácti let vydal dalších 35 milionů na postupnou renovaci celého objektu. Nikdy předtím neprošel historický mrakodrap tak složitou a detailní rekonstrukcí. I přes obrovské náklady dokázal Donnell prodělečnou, zanedbanou a poloprázdnou budovu fantasticky zhodnotit a přitáhnout zpět bývalé nájemníky. Část z nich má zde své sídlo i několik desítek let a jedna společnost zde bez přestávky sídlí již 112 let! Mrakodrap má totiž ten těžko popsatelný charakter, který moderní, studeně působící skleňák nemá. William Donnell dokázal zachovat jednu z nejslavnějších chicagských staveb pro další generace a ta dnes vypadá jako ze škatulky. I když je budova masivní a působivá, interiér dokáže vytvořit okouzlující a intimní pocit. Doslova nezapomenutelným zážitkem je procházka dlouhou pasáží skrz celou délku budovy. Drobné elegantní obchody, kavárna, holičství, cukrárna, čistič bot a další malí živnostníci, kteří lemují chodbu, společně připomínají dávnou dobu. Dobu, která v případě Monadnocku rozhodně není dávno zašlá.

Struhadlo

Nový mrakodrap Leadenhall Building, otevřený letos v červenci, výrazně proměnil panorama londýnského City. Díky svažující se fasádě se mu přezdívá The Cheesegrater, neboli struhadlo na sýr. 225 metrů vysoká stavba se dobře doplňuje s naproti stojícím sídlem pojišťovny Lloyd's a v současnosti je čtvrtou nejvyšší budovou Spojeného království. Anglický architekt Richard Rogers chtěl svou stavbu nejen odlišit od okolí, ale byl také ovlivněn potřebou nezaclánět ve výhledu na nedalekou katedrálu svatého Pavla. Tvar klínu přináší rovněž výhody pro vnitřní prostory: kanceláře jsou prostornější a dostává se jim lepšího přirozeného osvětlení. Mrakodrap tvoří dvě výrazně odlišné části. Z již zmíněné, postupně se svažující konstrukce s administrativními prostory, a nižšího podpůrného jádra na opačné straně stavby s výtahy, strojovnami, rozvody a nouzovými schodišti. Ocelový rám je v obou částech obložen sklem a díky tomu působí mrakodrap jako lehký, nezvyklý útvar vynořující se z městské šedi.

Počátek nové doby: Monadnock Block

Jen co byla v roce 1891 završena první fáze výstavby a nájemníci vzali Monadnock Block útokem, nastal čas stavbu rozšířit. Zatímco starší severní část měl na starosti Peter Brooks, dohled nad výstavbou nové jižní části převzal jeho bratr Shepherd s pomocí věhlasného architektonického dua Holabird & Roche. Nová část, dokončená v roce 1893, těsně přiléhá ke starší části a je jí na první pohled velmi podobná. Stavebně se však nemůže lišit více. Zatímco starší část byla postavena tradičním způsobem, tedy s nosnými obvodovými zdmi tvořenými pouze kamenem a cihlou, novou část tvoří již plně samonosný ocelový skelet. Toto tehdy moderní stavební řešení přineslo řadu výhod: stavba byla levnější a probíhala rychleji, lehký skelet zabíral méně vnitřních prostor, okna mohla být rozlehlejší a za prosvětlenější kanceláře bylo možno požadovat vyšší nájemné. Jižní polovina navazuje proporčně i totožným obkladovým materiálem na starší část a fasáda je rovněž přerušována řadou vyčnívajících arkýřů. Nejvýraznější rozdíl nastává v nejvyšší části stavby, která je zakončena arkádou a výraznou zdobenou římsou. Díky ní lze od sebe na první pohled odlišit starší a novou část stavby. Obě poloviny mrakodrapu Monadnock Block poskytují zcela jedinečný pohled na historii výstavby mrakodrapu i vývoj stavebních postupů. Budova, svého času nejrozlehlejší na světě, představuje přechod mezi omezenou výškou zděných budov a zdánlivě neomezeným potenciálem ocelové konstrukce. A jak si tento unikát vedl v dalších letech? O tom až příště.