125 let poté

Dnes je to právě 125 let, kdy byla v New Yorku otevřena přelomová stavba historie výstavby mrakodrapů. John Noble Stearns, dovozce a
později jeden z prvních
amerických výrobců hedvábí, zakoupil koncem osmdesátých let předminulého století v nejstarší části newyorského Manhattanu
velmi úzký a dlouhý pozemek s atypickými rozměry 6,6 x 49 metrů. Počítal s tím,
že přikoupí i sousední pozemky, jež poté spojí v jeden, kde poté postaví sídlo
své společnosti. Nákup se mu však nezdařil, a tak stál před zdánlivě
neřešitelným problémem. Plánovaná jedenáctipodlažní budova postavená tradičním
způsobem by musela mít nosné zdi tak mohutné, že by vyplnily prakticky celé
přízemí. Zbylo by jen místo pro velmi úzkou vstupní halu. Ztráty nerealizovaných
výnosů z nájemného odsoudily výstavbu jako ekonomický nesmysl. Stearns se se
svým problémem obrátil na několik architektů, ale jen Bradford Lee Gilbert výzvu
přijal. Dnes téměř zapomenutý Gilbert byl v té době uznávaným architektem mnoha
nádražních budov po celých Spojených státech a možná právě tato blízkost k dráze
mu vnukla řešení. Po několika měsících usilovného přemýšlení jej napadlo, že by
pro Tower Building mohl využít podobnou konstrukci, jakou má železniční most. Co
když celou mostní konstrukci zvedne do vertikální polohy a pak ji jednoduše
obloží fasádou? Myšlenku zpracoval do konkrétní podoby a vyprojektoval první
mrakodrap na světě s nenosným obvodovým pláštěm, jenž byl zavěšen na skeletovou
konstrukci tvořenou kovovými prvky. Skelet této výškové stavby dospěl v
podstatě k totožné formě, v níž se vyskytuje i dnes. Byla to geniální a přitom
jednoduchá myšlenka, jenže schvalovací komise stavebního úřadu si s tímto
obskurním konstrukčním systémem nevěděla rady. Gilbert byl nucen svůj koncept
osobně vysvětlit, přitom se uchýlil k malé lsti. Při své podrobné argumentaci
před komisí se zmínil, že v Chicagu se chystá výstavba budovy s podobným konstrukčním řešením. Právě tato zmínka převážila pomyslnou misku vah v jeho
prospěch. Příznačná newyorská hrdost nemohla připustit, aby právě v rivalském
městě vyrostla potenciálně významná budova. Komise nakonec povolení udělila v
dubnu 1888 i přes výhrady konzervativní části úředníků. Výstavba začala o dva
měsíce později a po celou dobu byla doprovázena protesty obyvatel sousedních
nemovitostí. Když byla budova téměř hotova, jejich obavy umocnila silná vichřice
o síle přes 110 km/h, jež se přihnala do New Yorku. Před budovou se srotil dav
čumilů a dychtivě očekával její zhroucení. Jaké asi bylo jejich zklamání, když
se stavba nepohnula v silném větru ani o píď. Budova byla slavnostně otevřena
27. září 1889. Ač se
konstrukčně jednalo o moderní stavbu, architektonické řešení bylo inspirováno
strážní věží středověkých evropských hradů. Obě boční strany zůstaly zcela holé,
pravděpodobně kvůli očekávané budoucí zástavbě, což později skutečně nastalo.
Netrvalo dlouho a budova začala svému majiteli přinášet značné příjmy z
nájemného. Jedním z nájemníků se stal i samotný Bradford Gilbert, jenž si zřídil
kancelář v nejvyšším patře. Stavitelé a architekti velmi rychle přijali nový
konstrukční koncept za svůj a New York záhy zasáhla mrakodrapová horečka
nemající v historii obdoby. Devadesátá léta 19. století významně proměnila
panorama dolního Manhattanu a v roce 1900 se nacházelo osm z deseti nejvyšších budov světa právě v New Yorku, a to v okruhu necelých dvou
kilometrů. Prominentní adresa v dolní části Broadwaye předznamenala neslavný
konec budovy. Během dvaceti let se tísnila mezi mnohem vyššími stavbami a jako
ekonomicky nerentabilní byla zlikvidována bez povšimnutí veřejnosti již v roce
1914 navzdory svému nespornému stavebnímu významu. Dalších dvanáct let zela na
jejím místě jen proluka, která byla plně zastavěna až v roce 1928.
Žádné komentáře:
Okomentovat