27 září 2014

125 let poté

Dnes je to právě 125 let, kdy byla v New Yorku otevřena přelomová stavba historie výstavby mrakodrapů. John Noble Stearns, dovozce a později  jeden z prvních amerických výrobců hedvábí, zakoupil koncem osmdesátých let předminulého století v nejstarší části newyorského Manhattanu velmi úzký a dlouhý pozemek s atypickými rozměry 6,6 x 49 metrů. Počítal s tím, že přikoupí i sousední pozemky, jež poté spojí v jeden, kde poté postaví sídlo své společnosti. Nákup se mu však nezdařil, a tak stál před zdánlivě neřešitelným problémem. Plánovaná jedenáctipodlažní budova postavená tradičním způsobem by musela mít nosné zdi tak mohutné, že by vyplnily prakticky celé přízemí. Zbylo by jen místo pro velmi úzkou vstupní halu. Ztráty nerealizovaných výnosů z nájemného odsoudily výstavbu jako ekonomický nesmysl. Stearns se se svým problémem obrátil na několik architektů, ale jen Bradford Lee Gilbert výzvu přijal. Dnes téměř zapomenutý Gilbert byl v té době uznávaným architektem mnoha nádražních budov po celých Spojených státech a možná právě tato blízkost k dráze mu vnukla řešení. Po několika měsících usilovného přemýšlení jej napadlo, že by pro Tower Building mohl využít podobnou konstrukci, jakou má železniční most. Co když celou mostní konstrukci zvedne do vertikální polohy a pak ji jednoduše obloží fasádou? Myšlenku zpracoval do konkrétní podoby a vyprojektoval první mrakodrap na světě s nenosným obvodovým pláštěm, jenž byl zavěšen na skeletovou konstrukci tvořenou kovovými prvky. Skelet této výškové stavby dospěl v podstatě k totožné formě, v níž se vyskytuje i dnes. Byla to geniální a přitom jednoduchá myšlenka, jenže schvalovací komise stavebního úřadu si s tímto obskurním konstrukčním systémem nevěděla rady. Gilbert byl nucen svůj koncept osobně vysvětlit, přitom se uchýlil k malé lsti. Při své podrobné argumentaci před komisí se zmínil, že v Chicagu se chystá výstavba budovy s podobným konstrukčním řešením. Právě tato zmínka převážila pomyslnou misku vah v jeho prospěch. Příznačná newyorská hrdost nemohla připustit, aby právě v rivalském městě vyrostla potenciálně významná budova. Komise nakonec povolení udělila v dubnu 1888 i přes výhrady konzervativní části úředníků. Výstavba začala o dva měsíce později a po celou dobu byla doprovázena protesty obyvatel sousedních nemovitostí. Když byla budova téměř hotova, jejich obavy umocnila silná vichřice o síle přes 110 km/h, jež se přihnala do New Yorku. Před budovou se srotil dav čumilů a dychtivě očekával její zhroucení. Jaké asi bylo jejich zklamání, když se stavba nepohnula v silném větru ani o píď. Budova byla slavnostně otevřena 27. září 1889. Ač se konstrukčně jednalo o moderní stavbu, architektonické řešení bylo inspirováno strážní věží středověkých evropských hradů. Obě boční strany zůstaly zcela holé, pravděpodobně kvůli očekávané budoucí zástavbě, což později skutečně nastalo. Netrvalo dlouho a budova začala svému majiteli přinášet značné příjmy z nájemného. Jedním z nájemníků se stal i samotný Bradford Gilbert, jenž si zřídil kancelář v nejvyšším patře. Stavitelé a architekti velmi rychle přijali nový konstrukční koncept za svůj a New York záhy zasáhla mrakodrapová horečka nemající v historii obdoby. Devadesátá léta 19. století významně proměnila panorama dolního Manhattanu a v roce 1900 se nacházelo osm z deseti nejvyšších budov světa právě v New Yorku, a to v okruhu necelých dvou kilometrů. Prominentní adresa v dolní části Broadwaye předznamenala neslavný konec budovy. Během dvaceti let se tísnila mezi mnohem vyššími stavbami a jako ekonomicky nerentabilní byla zlikvidována bez povšimnutí veřejnosti již v roce 1914 navzdory svému nespornému stavebnímu významu. Dalších dvanáct let zela na jejím místě jen proluka, která byla plně zastavěna až v roce 1928.

Žádné komentáře:

Okomentovat