Nejslavnější mrakodrapový švindl

Drobná cihlová budova v texaském Wichita Falls se pyšní titulem nejmenší mrakodrap světa díky mazanému podvodníkovi. Fascinující historie této stavby začala už v roce 1912 objevením velkého ložiska ropy nedaleko města. Do Wichita Falls i okolních měst se v následujících letech začaly stěhovat davy lidí. Propukl stavební boom, ale ani ten nestačil uspokojit obrovskou poptávku po pozemcích, novém bydlení a kancelářích. Především nedostatek administrativních prostor byl natolik kritický, že se byznys často dohadoval pod širým nebem nebo v provizorních stanech. Augustus Newby vybudoval již v roce 1906 v centru Wichita Falls přízemní cihlovou budovu, kde v době stavebního boomu sídlila kromě jiných i společnost J. D. McMahona, specializující se na budování ropných těžebních věží. McMahon v roce 1919 veřejně oznámil, že na nezastavěné části pozemku přistaví vysokou administrativní budovu s dostatečnou kancelářskou kapacitou. Lačným investorům předložil podrobné výkresy budoucího mrakodrapu a ti mu s radostí poskytli zálohu 200 000 dolarů. Výstavba se brzy rozjela, aniž by McMahon požádal o povolení majitele pozemku, který v té době sídlil v Oklahomě. Investoři brzy pochopili, že se stali součástí geniálního podfuku. Výška budovy, tak jako všechny ostatní číselné údaje v předložených výkresech, byla totiž uvedena v palcích (480'') a ne ve stopách (480'). Počet podlaží byl fikaně zapsán jako 4.0, což všichni pochopili jako bezvýznamný překlep správných 40. Jenže místo 146 metrového mrakodrapu, který by byl po dokončení nejen nejvyšší ve městě, ale patřil by zároveň i k nejvyšším na světě, se stavěl 12 metrový drobek se čtyřmi podlažími a miniaturní užitnou plochou. Napálení investoři McMahona zažalovali, soudce ovšem žalobu shodil ze stolu, protože výstavba probíhala přesně podle technických nákresů. McMahon sbalil zbývající prachy, zmizel z města i Texasu ještě před dokončením výstavby a už o něm nikdo nikdy neslyšel. A jestli neumřel, směje se dodnes. Následná historie Newby-McMahon Building je neméně zajímavá. Výstavba byla zahájena v roce 1919 a v témže roce také dokončena. Práce ani nemohly trvat déle, protože budova je skutečný prcek: zastavěná plocha je 3 x 5,5 metru a dosahuje výšky 12 metrů. Téměř čtvrtinu vnitřní plochy zabírá úzké schodiště, a tak na každé podlaží zbývá užitná plocha 10 metrů čtverečních. Původně v budově mělo mít sídlo šest firem, ale nakonec zde po převážnou většinu dvacátých let sídlily jen dvě. Špatné období pro budovu začalo již koncem dvacátých let. Ropný boom ve Wichita Falls rychle odezněl a další ranou bylo propuknutí Velké hospodářské krize. Už v roce 1929 byla budova opuštěná a prakticky zapomenuta, s okny zatlučenými dřevěnými deskami. Požár v roce 1931 stavbu ještě více poškodil. V následujících desetiletích se zde vystřídalo mnoho nájemců a vlastníků bylo také požehnaně. Někteří z nich měli v úmyslu stále více chřadnoucího prcka zlikvidovat, ale vždy se našlo dostatečné množství místních lidí na jeho obranu. Město Wichita Falls získalo budovu do svého majetku někdy začátkem osmdesátých let. V roce 1986 ji věnovalo Spolku kulturního dědictví kraje Wichita, doufaje v opravu objektu. Co se zpočátku jevilo jako světlo na konci tunelu, byla ve skutečnosti pořádně rozjetá protijedoucí lokomotiva. Spolek totiž nebyl schopen se svým omezeným rozpočtem budově nijak pomoci a chátrání pokračovalo. Stav budovy byl v roce 1999 už tak špatný, že hrozilo zřícení. Město najalo místní architektonickou firmu Bundy, Young, Sims & Potter, aby budovu stabilizovalo. Bohatá historie této budovy Dicka Bundyho a jeho společníky natolik zaujala, že se ji rozhodli zachránit. Vytvořili partnerství s další místní firmou Marvin Groves Electric a společně požádali město o odkup nemovitosti. Město prodej posvětilo a Spolek kulturního dědictví tak mohl budovu prodat. V prosinci 2000 změnila majitele za 3 748 dolarů. Následná oprava pak přišla na dalších 254 000 a protáhla se až do konce roku 2005. Částečně za to mohla i velmi silná vichřice, která Wichita Falls zasáhla v červnu 2003 a poškodila opravovanou budovu. Po dlouholetých útrapách a nesčetných hrozbách demolice se prcek nakonec dočkal vytoužené renovace a v současnosti je dokonce památkově chráněn. Od roku 2006 sídlí v přízemí obchod se starožitnostmi. V roce 2011 se změnil vlastník i název obchodu, oblíbená místní haraburďárna ale zůstala zachována. V otevírací dobu mohou návštěvníci zavítat do nejvyššího patra a pokochat se vyhlídkou na město. Pravda, výhled ze čtvrtého patra asi příliš úchvatný nebude. Když byla budova před 95 lety dokončena, představitelé města byli zděšeni a obávali se, že se stanou terčem posměchu celé země. Nestalo se, nejmenší mrakodrap světa je dnes naopak vyhledávanou místní atrakcí.