Diplom z univerzity a licence od státu z vás udělají profesionála, ale jsou také zavazující. Vaše společenská odpovědnost Vás dalece přesahuje. Když objevíte nějaké sociální riziko... Proboha, tahle věc zabije tisíce. Musím něco udělat. Musím něco udělat!
William LeMessurier, americký statik a profesor stavebního inženýrství
Testy modelu mrakodrapu ve větrném tunelu a detailní kalkulace skutečně prokázaly, že studentka měla pravdu a konstrukce mrakodrapu je nedostatečně zajištěná proti větrnému zatížení. LeMessurierův statický návrh spojů ocelové konstrukce byl totiž v důsledku úspor financí nahrazen systémem se zámkovými spoji. Z kalkulací vyplynulo, že nedostatečně provedené spoje začínají kolabovat při proudění větru rychlejším než 112 km/h. Jako extrémní se ukázala situace, kdy uragán namáhá dvě stěny mrakodrapu zároveň ve směru 45° a celá stavba se tak začíná hroutit. LeMessurier mohl strčit hlavu do písku a nedělat nic, spáchat sebevraždu nebo začít problém urychleně řešit. Zvolil třetí možnost a dost možná tím zabránil nepředstavitelné katastrofě. Závažný statický problém představil společnosti Citicorp už začátkem srpna 1978 a po krátkém jednání od ní obdržel souhlas s opravami i nezbytné finance. LeMessurierova náprava spočívala v důkladnějším zpevnění konstrukčních spojů. Parta svářečů nepozorovaně prováděla potřebné práce. Přes každý spoj se v nočních hodinách v průběhu tří měsíců navařovala dva palce tlustá ocelová plotna. Opravy přesto neunikly pozornosti investigativních novinářů z New York Times, kteří si všimli pravidelného nočního provozu v budově. Článek ale nikdy nevyšel, protože právě v období oprav vstoupily novinářské odbory do stávky a deník tři měsíce nevycházel. Další šťastná událost záhy následovala. V polovině oprav se objevily zprávy o hurikánu Ella směřujícím na New York. Chybělo jen pár hodin od evakuace oblasti kolem mrakodrapu, když se hurikán stočil na východ. Dělníci v následujících týdnech mohli svou práci úspěšně dokončit. Když byla celá aféra o dvacet let později zveřejněna, na statikovu hlavu se nesnesla obrovská kritika, jak by se dalo předpokládat, ale naopak obrovská pochvala za aktivní a především vysoce etický přístup k celému problému.
Vztah člověka a slona se v Thajsku vyvíjel po staletí. Kromě praktického života
toto zvíře mělo a dodnes má hluboký význam pro náboženský a duchovní život obyvatel
nejen Thajska, ale prakticky celé jihovýchodní Asie. Největší a také nejobludnější pocty se toto majestátní zvíře dočkalo právě v Thajsku. V roce 1997 byla v Bangkoku dokončena výstavba 102 metrů vysokého mrakodrapu, který slona záměrně připomíná. Důraz na detail je až úsměvný: oči tvoří rozlehlá kruhová okna, uši jsou několikapatrové prosklené balkony, černý ocas je ve skutečnosti dvacetipatrový komín a ve výrazné žlutých převislých klech najdete kanceláře vlastníka budovy. Přesto je tato výstřední stavba mezi místními oblíbená a nesou velmi nelibě, když se jí turisté vysmívají. V současnosti se v budově nacházejí kanceláře, luxusní byty, škola, plavecký bazén a nákupní centrum.
