Nejvyšším mrakodrapem Evropy se v roce 2005 stal moskevský Triumph Palace. Design budovy záměrně připomíná ostatní Stalinovy vysotki, proto se jí záhy po dokončení začalo přezdívat osmá Stalinova sestra. 264 metrů vysoká budova je obložena převážně mramorem a travertinem a skládá se z devíti sekcí různých výšek, z nichž má každá samostatný vchod. Celý komplex je průchozí v pátém podlaží. Umístění téměř padesát metrů vysoké špičky na vrchol stavby se ukázalo jako nelehký inženýrský oříšek. Model věže byl nejprve otestován ve větrném tunelu. Poté bylo zkonstruováno ústřední ocelové těleso, které bylo následně opět rozebráno na 3000 kusů určených ke galvanizaci. Kvůli riziku koroze ve velké výšce bylo na každý z nich naneseno několik ochranných vrstev. Základ věže sestávající z osmi částí byl nejdříve smontován na prostranství před budovou, poté jej vyzvedly speciální jeřáby do výšky přes 200 metrů. Po vyztužení tělesa nerezovými ocelovými pláty byla špička v několika částech dopravena na vrchol dvěma helikoptérami. Její celková váha dosáhla 52 tun. Je rovněž vybavena dynamickým oscilačním supresorem, který zajišťuje ochranu proti náporům větru. Triumph Palace obsahuje přes tisíc přepychových apartmánů, dále obchody, restaurace, kluby a další zařízení určené výhradně pro nájemníky. V současnosti již ale není nejvyšší v Evropě. Moskva poslední dobou zažívá boom ve výstavbě mrakodrapů, a tak už v roce 2007 předala titul budově Naberezhnaya Tower C. (Všechny Stalinovy sestry v jednom souhrnném článku najdete zde)
Monumentální budova Moskevské státní univerzity M. V. Lomonosova je nejvyšší ze Stalinových sester. Postavena byla v letech 1949 - 1953 podle návrhu architekta Lva Rudněva. Po dokončení se stala nejvyšší budovou Evropy a tento status si se svými 240 metry udržela do roku 1990, kdy ji překonal mrakodrap Messeturm ve Frankfurtu nad Mohanem. Nedostatek pracovních sil v poválečných letech se projevil i na výstavbě tohoto mrakodrapu, proto i zde byli nasazeni vězni a váleční zajatci. Ve dvacátém patře rozestavěné budovy bylo zřízeno provizorní vězení, aby se ušetřily čas i nafta při opakovaném převážení vězňů. Původní plány počítaly s umístěním Lomonosovy sochy na samotnou špici centrální části budovy. Nakonec ale byla umístěna do parku před hlavní budovu a vrcholek stavby ozdobila tradiční pěticípá hvězda lemovaná pšeničnými klasy. Univerzita jako celek má rozlohu téměř 1700 metrů čtverečních a zahrnuje velkou aulu s kapacitou 1500 míst k sezení, 6000 pokojů pro studenty, studentský klub, 19 konferenčních místností, 140 učeben, řadu vědeckých laboratoří, knihovny, muzeum agronomie, tělocvičny a bazén. Budova také patří k nejdůležitějším orientačním bodům v siluetě města a ihned po dokončení se stala jedním ze symbolů Moskvy. První studenty přivítala 1. září 1953. (Všechny Stalinovy sestry v jednom souhrnném článku najdete zde)
Hotel Ukrajina je ze všech Stalinových sester nejmladší. Navhrli jej architekti Arkadij Mordvinov a Vjačeslav Oltarževskij. Výstavba začala až po Stalinově smrti v roce 1953 a trvala čtyři roky. Mrakodrap se stal svou výškou 198 metrů nejvyšším hotelem světa a tento titul si udržel až do roku 1976, kdy jej předstihl hotel Peachtree Plaza v Atlantě. Centrální věž i obě postranní křídla lemují obrovské sochy váz naplněných klasy pšenice. Symbolizují zemědělskou plodnost Ukrajiny, které se přezdívalo obilnice Sovětského svazu. Na Ukrajinu odkazuje i rozlehlá vstupní hala, jejíž malovaný strop zachycuje slavnosti ukrajinského lidu. Hotel je vybaven typicky ruským únikovým systémem, ze kterého jde strach. V případě požáru se z budovy vysunou na zem protipožární rukávy z polyamidu a ohrožení hosté se tímto tunelem mohou projet až z třicetimetrové výšky. V roce 2004 byla v nejvyšším patře zpřístupněna vyhlídka, jež je zdarma přístupná ubytovaným hostům a pro ostatní návštěvníky za menší poplatek. Hotel prošel kompletní rekonstrukcí mezi lety 2007 - 2010, při níž byly zmodernizovány veškeré interiéry a vyčištěna historická fasáda. V současnosti je hotel součástí řetězce Radisson, původní název přesto stále používá. Kromě krátkodobého pobytu nabízí nově i dlouhodobý pronájem. (Všechny Stalinovy sestry v jednom souhrnném článku najdete zde)
Dům na Kudrinském náměstí byl stejně jako Dům na Kotelničeském nábřeží koncipován jako čistě obytný. Více než 450 bytů bylo původně určeno pro významné osobnosti kulturního života Sovětského svazu, pracovníky leteckého průmyslu a kosmonautiky a pro vysoké funkcionáře komunistické strany. Budova měří 160 metrů a byla postavena v letech 1950 - 1954 podle návrhu architektů Michaila Posochina a Ašota Mndojance. I ona byla postavena ve vznosném stylu jako ostatní Stalinovy sestry a svým obyvatelům nabízí neméně úchvatné interiéry. Začátkem osmdesátých let začala hned naproti této budovy výstavba americké ambasády. KGB nelenila a na čas vystěhovala nájemníky v nejvyšších dvou patrech, aby mohla z ptačí perspektivy sledovat dění na stavbě. Kromě bytů se v budově nacházejí obchody, kavárny a restaurace, v suterénu rozlehlý protiletecký kryt. Nájemníci si mohou vychutnat i výhled na moskevskou ZOO, jejíž hlavní vchod se nachází jen pár kroků odsud. (Všechny Stalinovy sestry v jednom souhrnném článku najdete zde)
Sovětská odpověď na newyorský Woolworth Building, tak by se dala označit další Stalinova sestra, kde dnes sídlí ministerstvo zahraničních věcí Ruské federace. Mrakodrap byl postaven mezi lety 1948 - 1953 na Smolenském - senném náměstí a měří 172 metrů. Architekty projektu byli Vladimir Geľfrejch a Adolf Minkus. Budova měla být původně zakončena plochou střechou, ještě před zahájením výstavby ale byla přidána charakteristická štíhlá věžička, pravděpodobně na popud samotného Stalina. I tato stavba se vyznačuje bohatou vnitřní úpravou. Stěny vstupní haly tvoří přírodní mramor a žula, stropy pokrývají panely z dubu a karelské břízy. Budova jako jediná ze všech sester není zakončena pěticípou hvězdou na vrcholku stavby. Státní znak Sovětského svazu, srp a kladivo orámované obilnými klasy, na ní přesto dodnes najdete. Stačí se zastavit u hlavního vchodu a pohlédnout do výšky 114 metrů. (Všechny Stalinovy sestry v jednom souhrnném článku najdete zde)
Dům na Kotelničeském nábřeží je čistě obytná budova postavená v letech 1948 - 1952 podle návrhu architektů Čečulina a Rostkovského. Rozhodující slovo však měl Stalinův šéf tajné policie Berija. Ten také vybral místo a po celou dobu přísně dozoroval celý proces výstavby. Traduje se, že právě na jeho popud byly do všech bytů instalovány štěnice, aby mohla tajná policie odposlouchávat prakticky celou sovětskou smetánku. Mrakodrap měří 176 metrů a stojí u soutoku řek Moskvy a Jauzy téměř v samém centru města. Když byl v roce 1952 dokončen, stal se na tři roky nejvyšším v Evropě. Dlouhá osmipodlažní křídla jsou ale starší, už z let 1938 - 1940. Za více než šedesát let se zde vystřídalo mnoho známých osobností: prominentní osoby sovětského režimu, vysocí vojenští představitelé, herci, umělci nebo spisovatelé. Byty v nejvyšších patrech nabízejí nejen výhled na obě řeky, ale jeden z vůbec nejúchvatnějších pohledů na nedaleký Kreml. Tomu samozřejmě odpovídají ceny bytů. Metr čtvereční dnes vyjde v přepočtu téměř na 300 000 Kč. Kromě více než 700 bytů obsahuje budova také obchody, restaurace, bary, poštu, salon krásy, kino Illuzion a muzeum baletní tanečnice Galiny Ulanové. (Všechny Stalinovy sestry v jednom souhrnném článku najdete zde)
Nedaleko Domu u Červené brány se nachází Druhá Stalinova sestra - luxusní hotel Leningradskaja. Autory projektu byli architekti Poljakov a Boreckij. Mrakodrap měří 136 metrů a tvoří jednu z dominant velmi rušného Komsomolského náměstí. Stavěl se mezi lety 1949 a 1952 a již tehdy byl koncipován jako nejhonosnější moskevský hotel s více než 300 pokoji. Návštěva hotelu stojí za to, přestože nemáte v úmyslu se zde ubytovat. Vstupní hala se může pochlubit úchvatnými bronzovými sochami, třpytivými lustry a nábytkem v dnes tolik ceněném ruském empírovém slohu. Kdo se zakloní, bude odměněn pohledem na obdivuhodný, ručně vyřezávaný dřevěný strop. Haly a chodby jsou obloženy tmavým třešňovým dřevem a pokoje v nejvyšších patrech nabízejí výhled na celou Moskvu. Budova prošla nákladnou rekonstrukcí v roce 2008, poté se zařadila do řetězce pětihvězdičkových hotelů Hilton. Původní název si přesto dodnes ponechala. (Všechny Stalinovy sestry v jednom souhrnném článku najdete zde)
Budova u Červené brány je nejnižší a zároveň nejméně známá ze všech Stalinových sester. Byla postavena na místě bývalých moskevských hradeb a její výška dosahuje 133 metrů. Stavba byla zahájena jako první ze všech sester v roce 1947 a dokončena za šest let. Pod projektem je podepsán Alexej Duškin, jeden z hlavních architektů moskevského metra. Na výstavbě se velkou měrou podíleli němečtí váleční zajatci a vězni gulagů. Všímavý pozorovatel si jistě povšimne, že mrakodrap je mírně nakloněn. Nebyla to chyba ve výpočtech, ale záměr stavitelů, který tak úplně nevyšel. Počítali s tím, že si skelet budovy sedne, až roztaje zmrzlé podloží pod základy. To sice skutečně roztálo, ale stavba nedosedla do zcela svislé polohy a dodnes zůstává mírně nakloněna na jednu stranu. Součástí budovy je stanice Krasnyje vorota, jedna z nejvkusněji vyzdobených v celém systému metra. Budova byla původně sídlem ministerstva těžkého průmyslu a dopravního strojírenství SSSR. V současnosti sídlí v hlavním tělese budovy korporace Transstroy a ministerstvo dopravy, v obou nižších křídlech se nacházejí byty. (Všechny Stalinovy sestry v jednom souhrnném článku najdete zde)
Že mnohým bude nová brněnská dominanta trnem v oku, bylo jasné, sotva se koplo do země. Výstavba výškových budov je ale přirozená součást moderního rozvoje města a Brno má v tomto směru skvěle nakročeno. Do siluety jižní části centra města, už dnes přezdívané Brněnský Manhattan, letos přibyla nová budova AZ Tower. Navrhla ji architektonická kancelář Burian - Křivinka. Původní výška 93 metrů byla později upravena na 109,5 a nakonec na 111 metrů, což budově zajistilo status nejvyšší v zemi. Jejím charakteristickým znakem je prolomená fasáda a výrazná křídla s dvoubarevným zabarvením. Oranžová barva obou křídel postupně přechází v bílou. Díky tomu vypadá mrakodrap vyšší. Třicetipodlažní AZ Tower slouží jako multifunkční komplex: dvě podzemní patra fungují jako garáže, v první třech podlažích se nacházejí obchody, kavárna, restaurace a fitness centrum, většina pater nad nimi je vyhrazena kancelářským účelům. V nejvyšších šesti podlažích vzniklo sedmnáct apartmánů, přičemž ve 28. a 29. podlaží se nachází luxusní mezonet s bazénem, který byl prodán ještě v průběhu výstavby. AZ Tower byl slavnostně otevřen letos 26. června. Brněnský Manhattan se tak pomalu rozrůstá a územní plán navíc počítá, že v lokalitě vyrostou další výškové budovy. Vyšší než AZ Tower však zřejmě nebudou, protože by narušily letecký provoz. Tož uvidíme, s čím se nakonec borci z Brna vytasí.
 |
| Empire Building, 1905 |
 |
| Empire Building, 1919 |
 |
| Empire Building (vpravo), kolem roku 1908 |
 |
| Privátní zahrada na střeše Empire State Building s výhledem na řeku Hudson |