Na kuřích nožkách (1. část)
Citicorp Center, dnes Citigroup Center, je jeden z nejvyšších mrakodrapů New Yorku a díky šedobílému zabarvení a především unikátnímu zakončení se nesmazatelně zapsal do panoramatu Manhattanu. Seříznutí koruny mrakodrapu v úhlu čtyřicet pět stupňů mělo svůj význam. Plocha byla totiž určena pro solární panely, přestože šikmina nesměřuje přímo ke slunci. Panely zde ale nikdy umístěny nebyly. Původní plán rovněž počítal s luxusními byty v nejvyšší části, ale ani k tomu nakonec nedošlo, a tak celá budova slouží v současnosti administrativním účelům. Již od začátku byla stavba mrakodrapu inženýrskou výzvou. Na severozápadním nároží celého pozemku stál kostel svatého Petra. Církev dovolila společnosti kostel zbourat pod podmínkou, že na stejném místě vyroste kostel nový, s budovou mrakodrapu nespojený a zcela uchráněný od průniku nosné konstrukce mrakodrapu do interiéru kostela. Požadavek církve se zdál být nesplnitelný a o realizaci novostavby v těsném sousedství se začalo pochybovat. Statik William LeMessurier tak posadil celou hmotu stavby na čtyři masivní sloupy. Ty se tyčí do výšky 35 metrů a nejsou umístěny v rozích budovy, ale v polovině jejích bočních stran. Toto řešení umožnilo vybudovat mrakodrap nad severozápadní nároží, kde Citigroup postavila nový kostel. Jednotlivá podlaží jsou vynášena nosníky ve tvaru písmene V a zatížení je tak soustřeďováno do sloupů. Když byla budova v roce 1977 dokončena, výška 279 metrů ji zajistila sedmé místo v žebříčku nejvyšších budov světa. Newyorčané si novou elegantní budovu rychle oblíbili a její unikátní statické řešení bylo velebeno odborníky. Jenže v červnu 1978 LeMessurier obdržel telefonát studentky stavebního inženýrství, která mu oznámila, že statické řešení vykazuje nebezpečné vady. Brzy se ukázalo, že měla pravdu.
Citicorp Center, dnes Citigroup Center, je jeden z nejvyšších mrakodrapů New Yorku a díky šedobílému zabarvení a především unikátnímu zakončení se nesmazatelně zapsal do panoramatu Manhattanu. Seříznutí koruny mrakodrapu v úhlu čtyřicet pět stupňů mělo svůj význam. Plocha byla totiž určena pro solární panely, přestože šikmina nesměřuje přímo ke slunci. Panely zde ale nikdy umístěny nebyly. Původní plán rovněž počítal s luxusními byty v nejvyšší části, ale ani k tomu nakonec nedošlo, a tak celá budova slouží v současnosti administrativním účelům. Již od začátku byla stavba mrakodrapu inženýrskou výzvou. Na severozápadním nároží celého pozemku stál kostel svatého Petra. Církev dovolila společnosti kostel zbourat pod podmínkou, že na stejném místě vyroste kostel nový, s budovou mrakodrapu nespojený a zcela uchráněný od průniku nosné konstrukce mrakodrapu do interiéru kostela. Požadavek církve se zdál být nesplnitelný a o realizaci novostavby v těsném sousedství se začalo pochybovat. Statik William LeMessurier tak posadil celou hmotu stavby na čtyři masivní sloupy. Ty se tyčí do výšky 35 metrů a nejsou umístěny v rozích budovy, ale v polovině jejích bočních stran. Toto řešení umožnilo vybudovat mrakodrap nad severozápadní nároží, kde Citigroup postavila nový kostel. Jednotlivá podlaží jsou vynášena nosníky ve tvaru písmene V a zatížení je tak soustřeďováno do sloupů. Když byla budova v roce 1977 dokončena, výška 279 metrů ji zajistila sedmé místo v žebříčku nejvyšších budov světa. Newyorčané si novou elegantní budovu rychle oblíbili a její unikátní statické řešení bylo velebeno odborníky. Jenže v červnu 1978 LeMessurier obdržel telefonát studentky stavebního inženýrství, která mu oznámila, že statické řešení vykazuje nebezpečné vady. Brzy se ukázalo, že měla pravdu.
Žádné komentáře:
Okomentovat