 |
| Detroit, 1929 |
Již koncem devatenáctého století se podnikatel David Stott vypracoval mezi nejzámožnější mlynáře ve městě. Vlastnil velké množství mlýnů v okolí Detroitu i celém Michiganu a brzy získal přezdívku Moučný král. S prudkým rozvojem automobilového průmyslu vycítil jako mnoho dalších příležitost v realitách. Na začátku dvacátých let zakoupil dvě sousední budovy v centru města, které poté nechal strhnout. Uvolněné parcely spojil v jednu a v roce 1921 vyhlásil architektonickou soutěž na novou budovu. Jak se brzy ukázalo, byla to pro architekty velká výzva. Aby se Stottovi investice vyplatila, musela nová stavba zamířit hodně vysoko, jenže pozemek byl pro mrakodrap stále relativně malý. Mnoho návrhů neprošlo, až teprve v roce 1927 navrhnul prominentní detroitský architekt John M. Donaldson budovu, která splňovala všechny požadavky. Výstavba začala 1. června 1928 a už 17. června 1929 přivítala první nájemce. Štíhlá budova v tehdy moderním stylu art deco měří 138 metrů a je postavena z tmavě červených a oranžových cihel. Postupným zmenšováním objemu směrem vzhůru se inspirovala u soutěžního projektu na Tribune Tower v Chicagu finského architekta a urbanisty Eliela Saarinena. Prakticky celou svou existenci se budova potácela z jednoho finančního průseru do druhého a je velmi pravděpodobné, že málokdy dokázala generovat svému majiteli zisk. Samotného Davida Stotta téměř zruinovala. Do výstavby investoval 2,2 milionu dolarů, banka poskytla další 1,3 milionu. Sotva vypukla Velká hospodářská krize, nájemci zmizeli nebo přestali platit. David Stott neunesl břímě hypotéky a budovu prodal v roce 1930 přesně za 1,3 milionu a jeden dolar k tomu, aby uspokojil nároky banky. 
Přišel tím o svůj mrakodrap i veškeré vložené peníze a slabou útěchou mu možná byl jen fakt, že budova nesla i nadále jeho jméno. Celá krizová třicátá léta byla obsazenost minimální. Obrat nastal až po Druhé světové válce, kdy si budovu oblíbili především advokáti a architekti. Úpadek automobilového průmyslu i celého Detroitu těžce zasáhl i tento mrakodrap. Koncem šedesátých let se nájemníci pomalu rozutekli a noví už je nenahradili. Dalších více než třicet let fungovala budova s obtížemi dále, ale opět s chronicky nízkou obsazeností. Pokračující rozklad města spolu s finanční krizí roku 2008 už mrakodrap nerozdýchal a dva roky nato zavřel dveře definitivně. Koncem roku 2010 jej bylo možné zakoupit za pohádkových 1,8 milionu dolarů. Za takovou superhubičku bylo jisté, že se kupec hravě najde. A taky našel! Novým vlastníkem se ještě ten rok stal Emre Uralli, floridský expert na renovace art deco staveb. Mrakodrap v něm získal obrovskou naději na nový život. V roce 2011 byla v přízemí otevřena restaurace, loni byl v nejvyšším patře zpřístupněn bar. Po celkové renovaci zbytku budovy v blízké budoucnosti bude mrakodrap obsahovat několik pater pro kanceláře, většina se ale přemění v byty. Právě díky podnikavým lidem jako je Emre Uralli má David Stott Building a s ním i celý Detroit šanci, že se mu nakonec podaří vyhrabat ze sraček, do nichž za poslední roky zabředl až po uši.
Přišel tím o svůj mrakodrap i veškeré vložené peníze a slabou útěchou mu možná byl jen fakt, že budova nesla i nadále jeho jméno. Celá krizová třicátá léta byla obsazenost minimální. Obrat nastal až po Druhé světové válce, kdy si budovu oblíbili především advokáti a architekti. Úpadek automobilového průmyslu i celého Detroitu těžce zasáhl i tento mrakodrap. Koncem šedesátých let se nájemníci pomalu rozutekli a noví už je nenahradili. Dalších více než třicet let fungovala budova s obtížemi dále, ale opět s chronicky nízkou obsazeností. Pokračující rozklad města spolu s finanční krizí roku 2008 už mrakodrap nerozdýchal a dva roky nato zavřel dveře definitivně. Koncem roku 2010 jej bylo možné zakoupit za pohádkových 1,8 milionu dolarů. Za takovou superhubičku bylo jisté, že se kupec hravě najde. A taky našel! Novým vlastníkem se ještě ten rok stal Emre Uralli, floridský expert na renovace art deco staveb. Mrakodrap v něm získal obrovskou naději na nový život. V roce 2011 byla v přízemí otevřena restaurace, loni byl v nejvyšším patře zpřístupněn bar. Po celkové renovaci zbytku budovy v blízké budoucnosti bude mrakodrap obsahovat několik pater pro kanceláře, většina se ale přemění v byty. Právě díky podnikavým lidem jako je Emre Uralli má David Stott Building a s ním i celý Detroit šanci, že se mu nakonec podaří vyhrabat ze sraček, do nichž za poslední roky zabředl až po uši.
Žádné komentáře:
Okomentovat