26 srpna 2012

Opravdu naprosto ohnivzdorný?

Makléř a developer William Fleming Winecoff si v roce 1913 nechal v Atlantě postavit jeden z nejvyšších a nejluxusnějších hotelů té doby. Stavba se později zapsala do historie, ale rozhodně ne způsobem, který by se Winecoffovi zamlouval. Budovu navrhl William Lee Stoddart, proslulý architekt mnoha hotelů především na jihu Spojených států. Tato patnáctipodlažní budova s výškou 53 metrů byla strategicky umístěna v samém srdci Atlanty. Nabízela nejen klasické hotelové služby, ale také dlouhodobé rezidenční bydlení. Jedním z těchto trvalých obyvatel byli i Winecoff s manželkou. Hotel nebyl vybaven požárními hlásiči, sprinklerovým zařízením a dokonce ani únikovým systémem, přesto byl v tisku inzerován jako naprosto ohnivzdorný. Bylo jen otázkou času, kdy se stane nějaký strašný průser. A taky že jo! Falešný pocit bezpečí se 7. prosince 1946 proměnil v otřesnou tragédii. Kolem třetí ráno zaregistrovala liftgirl v pátém patře zápach dýmu. Okamžitě sjela výtahem zpět do přízemí, kde zburcovala vedení noční služby. Netušila, že oheň již pohltil prakticky celé třetí, čtvrté i páté patro. Design budovy pomohl mimořádně rychlému rozšíření požáru do celé budovy. Centrální schodiště a výtahové šachty umístěné uprostřed budovy fungovaly jako dokonalý komín. Tenké dřevěné dveře mezi schodištěm a jednotlivými patry byly převážně otevřené, a ty uzavřené nebyly pro oheň žádnou překážkou. Otevřenými nadsvětlíky se do pokojů šířil kouř. Jediná
úniková cesta byla záhy v plamenech, a tak se budova pro všechny hosty nad třetím patrem stala smrtonosnou pastí. Šířící se požár donutil mnoho zoufalých lidí vyjít ven do mrazivé noci a čekat na úzkém parapetu, až je nesnesitelný žár donutí skočit vstříc smrti. Příjezd hasičů pro většinu lidí žádnou záchranu nepředstavoval, protože i ty nejdelší hasičské žebříky tehdy dosáhly nejvýše do osmého podlaží. Když se oheň podařilo uhasit, počet obětí se vyšplhal na 119 včetně 30 mladých lidí a manželů Winecoffových, kteří se udusili dýmem v jedné z chodeb. Tato katastrofa je dodnes nejhorším požárem hotelu v historii Spojených států a měla za následek zpřísnění požárních předpisů všech komerčních staveb v zemi. Přesnou příčinu požáru se nikdy nepodařilo objasnit, ale pravděpodobně ji způsobil nedopalek cigarety odhozený kýmsi ve třetím patře. Hotel prošel nákladnou rekonstrukcí a byl opět otevřen v roce 1951, tentokrát vybaven veškerým protipožárním zařízením. V ostré konkurenci dalších hotelů v sousedství a vinou pošramocené pověsti již ale nepřinášel novým vlastníkům dostatečné výnosy, a tak v následujících letech změnil majitele minimálně dvanáctkrát. V roce 1981 se uzavřel definitivně a dalších více než 25 let zůstal prázdný. Po další opravě přivítal v řijnu 2007 opět nové hosty již jako hotel Ellis.

Žádné komentáře:

Okomentovat